Jaroměřice nad Rokytnou se rozkládají v Jaroměřické kotlině. Tu na severu uzavírá výčapský hřbet, součást klučovské hrásti, jíž vede rozvodí mezi řekami Jihlavou a Rokytnou.
Podloží Jaroměřic tvoří žuly a ruly. Převažujícím půdním typem jsou kyselé hnědé půdy. Kvalitnější hnědozemě jsou v údolí Rokytky a v údolí Štěpánovického potoka. Do východní poloviny Jaroměřicka (a Jaroměřic) zasahuje třebíčský masív se svými žulosyenity (durbachity; jde o horniny bohaté na draslík a hořčík, dále rubidium, baryum, chrom a nikl, relativně též na uran a thorium), s žílami aplitů a pegmatitů. V kamenolomě Královec u Příštpa nacházíme nažloutlé středně zrnité horniny bohaté křemenem – biotitické až muskoviticko-biotitické granity. Na Žabíku se nacházejí křemence, tzv. sluňáky.
Řeka Rokytná dělí Jaroměřice nad Rokytnou na dvě části – severní a jižní. V parku státního zámku Jaroměřice nad Rokytnou vytvořili lidé dvě její slepá ramena, dnes patrná jen při vyšším stavu vody. Přímo u Jaroměřic přijímá Rokytná vody potoka Rokytky (jinak též zvaného Jaroměřička) a Štěpánovického potoka. U Jaroměřic se pro vodáky začíná splavný úsek řeky (km 73,2).
(Zdroj: Wikipedie)
Dějiny v datech
- 250 000 př. n. l. – první doklady osídlení (sekáč valounu z rohovce nalezený na kopci Žabík)
- paleolit – lidé dnešního typu na Hradisku na jihozápadě Jaroměřic
- neolit (6000 až 4000 př. n. l.) – doloženy kultura s lineární keramikou, kultura s vypíchanou keramikou a kultura s moravskou malovanou keramikou
- eneolit (4000 až 2000 př. n. l.) – doba měděná; kultura nálevkovitých pohárů a kultura zvoncovitých pohárů
- doba bronzová (2000 až 750 př. n. l.) – kultura popelnicových polí je doložena jen okrajově
- starší doba železná (doba halštatská, asi 750 př. n. l. až 400 př. n. l.) – horákovská kultura
- mladší doba železná (asi 400 př. n. l. až 0) – laténská kultura Keltů
- 2. století – na Jaroměřicku doloženi Germáni
- 10. století – Slované ze Znojemska postoupili k Jaroměřicím
- 1131 – tradiční rok založení obce (heraldická pověst); Jaroměřice zeměpanským statkem
- 1325 – první písemná zmínka: král Jan Lucemburský daroval patronát jaroměřického farního kostela cisterciáckému klášteru v Sedlci. Světským držitelem Jaroměřic byl Rajmund z Lichtemburka, pán Bítova
- 1498 – král Vladislav Jagellonský daroval Jaroměřice lénem Václavu z Ludanic
- 1522 – jaroměřické panství koupil Jan z Pernštejna
- 1534 – novým vlastníkem rod Meziříčských z Lomnice
- 1613 – Jaroměřice koupil Jiří Rechenberk ze Želetic
- 1623 – začátek vlády Questenberků: Jaroměřice jako konfiskát kupuje Gerhard z Questenberka
- 1661 – vlády se ujímá Jan Antonín z Questenberka
- 1686 – majitelem třetí z Questenberků: Jan Adam, za něhož vyvrcholila barokní přestavba Jaroměřic
- 1752 – Jaroměřice převzali Kounicové
- 1848 – zrušeno poddanství, vrchnost ztratila vládu nad svým lidem, lidé už nemuseli odvádět vrchnosti poplatky z půdy, na níž hospodařili, ta se stala jejich majetkem
- 1871 – Jaroměřice napojeny na železnici
- 1897 – jaroměřický velkostatek – po vleklých dědických sporech – přiřkl rakouský Nejvyšší soud Rudolfu Kristiánu z Vrbna a Bruntálu; 1927 jeho majetek zdědila jeho manželka Elvíra, původem bavorská princezna
- 1899 – nová, reprezentativní budova školy
- 1901 – v Jaroměřicích začíná působit Otokar Březina
- 1928 – návštěva prezidenta republiky T. G. Masaryka
- 1929 – skonal Otokar Březina
- 1933 – nová budova radnice
- 1936 – návštěva prezidenta republiky Edvarda Beneše
- 1939 – slavnost dvoustého výročí vysvěcení chrámu kostela sv. Markéty za účasti brněnského biskupa ThDr. Josefa Kupky
- 1943 – velkostatek koupily říšské dráhy pro svou Reichsbahnschule (školu). Po druhé světové válce byl zkonfiskován
- 1944 – na jaroměřické radnici proces s třemi boňovskými protinacistickými odbojáři
- 8. května 1945 – německá armáda opustila město a v něm je vystřídala sovětská vojska (14.15 na náměstí)
- 1947 – návštěva prezidenta republiky Edvarda Beneše
- 28. února 1948 – faktické řízení správy města přebírá akční výbor; během března je obměněn národní výbor i jeho rada
- září 1950 – ustaveno jednotné zemědělské družstvo; 1962 sloučeno se stáním statkem
- 1955 – Masarykovo náměstí přejmenováno na Náměstí Míru
- 26. srpna 1968 – intervenční bulharská armáda projíždí Jaroměřicemi ve směru na Moravské Budějovice
- 1980 – slavnostní otevření hotelu Opera
- 80. léta – Jaroměřice se stávají střediskovým městem: k městu jsou připojovány okolní obce
- 1984 – otevřen obchodní dům Rokytná
- 1987 – otevřeno velkoryse řešené autobusové nádraží
- 1990 – obnoveno obecní zřízení
- 1996 – předseda poslanecké sněmovny udělil Jaroměřicím znak a prapor
- 1999 – první ročník Mezinárodních hudební slavností Petra Dvorského; téhož roku ustaven Mikroregion Rokytná
- 2000 – čistička odpadních vod
- 2001 – otevřen dům s pečovatelskou službou
- Otokar Březina − básník a spisovatel
- Antonín Ferdinand Dubravius − kněz, kazatel a autor libret
- Ferdinand Höfer − katolický aktivista, archivár, knihkupec, předseda Společnosti Otokara Březiny a čestný občan Jaroměřic nad Rokytnou
- Jaromír Jemnický − dle pověsti zakladatel Jaroměřic nad Rokytnou
- František Hrůza − kněz, působil mimo jiné i v Měříně (1959–2009), kaplan jeho Svatosti
- Josef Kapinus − pedagog, spisovatel, sochař a malíř
- Jaroslav Krčál − kronikář, pedagog, spisovatel
- Pavel Lambert Mašek − hudebník a skladatel, působil jako učitel v Jaroměřicích nad Rokytnou
- Jan Poláček − sběrateů hanáckých písní, právník
- Jan Adam z Questenberka − mecenáš barokního umění, majitel jaroměřického panství
- Otto Maria Stritzko − malíř, grafik a restaurátor
- Státní zámek Jaroměřice nad Rokytnou
- Kaple svatého Josefa
- barokní přestavba špitálu a kaple svaté Kateřiny
- Kostel sv. Markéty
- Sýpky bývalé Ústřední vojenské zásobárny
- Někdejší klášter servitů
- Zbytky ambitu komplexu jaroměřické loretánské kaple
- sSoup Nejsvětější Trojice
