Chlumec

První písemná zmínka o městě pochází z listiny z roku 993, ve které kníže Boleslav II. určuje desátek vybraný „Nachlumcy“ právě nově založenému prvnímu mužskému klášteru v Břevnově. Výhodná a pohraniční poloha Chlumce způsobila, že se brzy stal křižovatkou mezinárodního obchodu (procházela jím tzv. Lužická stezka a Srbská stezka). A proto již během 9. století je zde zbudován hraniční hrad. Ještě ve 12. století byl Chlumec pro český stát mnohem důležitější, než nedaleké Ústí nad Labem, čehož je důkazem i to, že se zde uskutečňovaly i státoprávní akty. Např. kníže Svatopluk svolal na chlumecký hrad zemský sněm českých velmožů, na němž byl jeho bratr Ota z Moravy jmenován zástupcem knížete. Roku 1126 se zde odehrála bitva mezi českým knížetem Soběslavem I. a německým králem Lotharem III., o které se lze dočíst i v Jiráskových Starých pověstech českých.
   
Roku 1227 získal Chlumec od českého krále Přemysla Otakara I. v léno Kojata z Oseka, čímž se Chlumec osamostatnil coby panské sídlo. V té době byla zbudována tvrz, nacházející se přibližně v místech vedle statku pod návsí. Tvrz byla jen dřevěná, ale i přesto vydržela až do třicetileté války. Skutečný reprezentační zámek nechal postavit v letech 1592–1596 Petr Kölbl z Geisingu, který panství dále zveleboval. Kölblové panství dále rozšířili, krom obcí Stradov a Český Újezd také i Žandov, Hrbovice, Habartice, Klíše, Předlice, Horní a Dolní Varvažov, Liboňov, Chabařovice a mnohé další.
Pobělohorské období

Po Bílé Hoře byli protestantští Kölblové vyzváni, aby přestoupili na katolickou víru. Když odmítli, byli vyhnáni ze země a byl jim zkonfiskován celý majetek. Císař Ferdinand II. Štýrský poté panství přenechal Petru Jindřichu ze Stralendorfu. Na jaře 1634 prapor císařských lehkých jezdců přepadl rodové sídlo Kölblů, nedaleký Geising. Ještě v létě následoval odvetný vpád Švédů a Sasů, během kterého se panství nakrátko ujali opět Kölblové.

V letech 1690–1691 si nechal nový majitel panství, hrabě Jan František Kolovrat Krakovský, na Horce vystavět renesanční kapli Nejsvětější Trojice jako vděk za ochránění jeho rodiny a poddaných před morovou nákazou, která se roku 1680 prohnala celým krajem. Roku 1774 se panství dostalo do držení hraběnky Marie Anny z Kolovrat, manželky Josefa Václava z Thunu na Děčíně. Náročné hraběnce již staré renesanční sídlo nevyhovovalo, a tak si nechala pod obcí vybudovat nový pozdně barokní dvoukřídlý zámek, který nechala obklopit rozsáhlým anglickým parkem a rybníkem. Původní objekty starého zámku poté sloužily hospodářským a administrativním účelům.

Po prohrané bitvě u Drážďan ustupovala spojenecká vojska směrem do českého vnitrozemí. Císař Napoleonu I. Bonaparte vyslal za ustupující, tzv. Českou armádou své jednotky o síle 30 000 mužů pod velením generála D. R. Vandamma s cílem odříznout spojenecká vojska a obsadit Čechy. Spojenci pod velením ruského generála Ostermanna-Tolstého se však mezi obcemi Chlumec a Stradov postavili Francouzům na odpor. K tomu po cestě na Kyšperk, kudy ustupovala většina české armády, táhl maršál Schwarzenberg se svým štábem, pruský král Vilém I. a&nbsp ruský car Alexandr I., jehož bezpečnost Tolstoj primárně zabezpečoval. Za této situace se rozhodl, že se pokusí francouzský postup za každou cenu zastavit. Vandammova vojska postupovala v dlouhých řadách horskými průsmyky, kvůli čemuž neměl francouzský generál k dispozici všechny své sbory okamžitě k dispozici. Toho hodlal Tolstoj využít, neboť si byl vědom, že oslabená a zdecimovaná česká armáda má vůči dvojnásobné francouzské přesile jen malé šance.

První střety se odehrály 29. srpna 1813 kolem desáté hodiny u chlumeckého hřbitova, kde v prudkých srážkách Francouzi postupně obsadili celou obec a zejména strategický vrch Horka, na kterém umístili svůj hlavní stan. Vandamme jistý si svým vítězství ani nečekal na soustředění všech svých sil, které postupně přicházeli z hor na frontu, a vyslal generála Creuzera, aby obsadil nedaleké Ústí. Druhý útok zahájili Francouzi kolem jedné hodiny, směřující na Stradov a postupně tak během dne vytlačili spojence až na pomezí obcí Stradov a Přestanov. V prudkých bojích toho dne padla téměř polovina z 12 000 obránců, těžce byl raněn i sám generál Tolstoj a zálohy se ztenčily na pouhých několik set mužů. Ovšem rozhodující bylo, že svá postavení spojenci udrželi. K večeru dorazily zbytky francouzských vojsk, a tak si byl Vandamme jist, že již nazítří spojence porazí. Během noci začala z Krušných hor vycházet česká armáda, která tak posílila oslabené sbory a mohla se zapojit do dalších bojů. Sám ruský car Alexandr I. a pruský král Vilém I. sledovali další průběh bitvy z bezpečné vzdálenosti Doubravské hory u nedalekých Teplic. Rakouský císař František I. byl ještě opatrnější a zastavil se až v Lounech, kam mu zprávy o probíhající bitvě donášel posel.

Druhý den se již od časného rána rozpoutaly prudké boje. Zatímco pravé křídlo Francouzů vytlačilo Rusy ze Stradova, tak na levém se situace již od začátku vyvíjela ve francouzský neprospěch. Zvrat nastal kolem poledne, když se v horských průsmycích objevila přicházející vojska. Vandamme si byl již jist, že mu přichází na pomoc Napoleon s posilami, ve skutečnosti šlo spojenecké pruské sbory pod velením generála Kleista, které tak uzavřeli Francouze v obklíčení. Francouzský velitel vydal okamžitě povel k ústupu a se svým sborem prchal do hor. Byl však zadržen na tzv. Asmanově louce u Ždírnického potoka nad Žandovem.

Během této bitvy byly zcela zničeny obce Chlumec, Stradov, Žandov, Přestanov, Roudné a Dolní Varvažov. Zemřelo na 9 300 spojenců, převážně Rusů, a 11 000 Francouzů, další tisíce vojáků byli zraněni. Napoleon se s porážkou nehodlal smířit, a proto se již 17. a 18. září téhož roku znovu pokusil proniknout do Čech, opět přes Chlumec. Usídlil se v Nakléřově, odkud z místního kostela sv. Josefa pozoroval pokus svých sborů o průnik horským průsmykem. Ovšem kvůli odporu spojeneckých vojsk vedených generálem Karlem Schwarzenbergem a rozbláceným podzimním horským cestám se mu nepodařilo sejít do údolí a rozvinout vojenské šiky. Proto vydal již 18. srpna 1813 rozkaz k ústupu. Tento den je tak i posledním, kdy noha slavného císaře spočinula na území Čech.

Bitvu dnes připomíná celá řada památníků a hromadných hrobů, které propojuje naučná stezka značená žlutou turistickou značkou.

Roku 1830 přešel Chlumec pod správu šlechtického rodu Westphalen-Fürstenberg, největší těžaře hnědého uhlí v regionu. Westphaleni panství dále zvelebovali a připojovali sousední obce. Roku 1891 hrabě Otakar Klement Westphalen, syn prvního majitele panství Klementa Augusta Westphalena, prodal veškeré důlní vlastnictví Mostecké společnosti pro dobývání uhlí a nadále se již věnoval jen zemědělství. Roku 1838 si nechali Westphalenové pod kaplí vybudovat rodinnou hrobku. Poslední majitel panství hrabě Bedřich Ferdinand Westphalen odešel v červnu 1945 se svou rodinou do kraje svých předků – Vestfálska v SRN.

Koncem druhé světové války byly na zámku ubytovány jednotky SS. Válečné události se chlumecku vyhnuly, avšak již 9. května 1945 prolétávalo nad obcí sovětské průzkumné letadlo. Jeden z místních chlapců však na něj z prostoru Horky začal střílet – netrefil. Netrvalo však dlouho a na obloze se objevila skupina stíhaček, která celou obec zasypala bombami. Byl vážně poškozen zámek, pila, pivovar a mnohé další objekty. Z jubilejního pomníku si dokonce sovětští piloti udělali terč, to když schválně stříleli do sochy lva na jeho vrcholu. Zabito bylo na 86 občanů, jejichž hromadný hrob se nachází na místním hřbitově. V poválečném období se pak obci nevyhnul odsun německého obyvatelstva a příchod nových lidí z vnitrozemí.
Období komunistické totality

Celý zámecký areál byl po válce převeden pod nově vzniklý státní statek, který v něm zřídil sklad sena, čímž zahájil jeho postupnou devastaci. Definitivní tečku po něm udělal požár v roce 1958, který zámek zcela zdevastoval. Jeho trosky byly zbourány v souvislosti s výstavbou silnice číslo 13 pod obcí. Areál starého zámku, stejně tak jako pivovaru postupně chátral, až v sedmdesátých letech došlo k jeho likvidaci. Ve stejné době také zanikl zámecký park.

I v době komunistické totality se měnilo území Chlumce. V květnu 1976 byl k Chlumci připojen sousední Stradov a byl pro ně zřízen společný Místní národní výbor (MNV). Sloučení bylo motivováno vytvořením většího hospodářského celku zemědělské výroby, Chlumec se měl stát střediskovou obcí. Stále se rozvíjející těžba hnědého uhlí v okolí postupně likvidovala řadu obcí a jejich obyvatelstvo bylo přesídleno mimo jiné právě do Chlumce. Důsledkem byla výstavba panelových sídlišť na konci 70. a v 80. letech a tedy narušení venkovského rázu obce. Podle zrušených obcí jsou dnes v Chlumci pojmenovány některé ulice, například Zalužanská, Vyklická nebo Tuchomyšlská. Další rozšíření obce následovalo 1. 7. 1980, kdy byl k Chlumci připojen Žandov, a to i proti vůli jeho občanů – o připojení rozhodlo plénum ONV v Ústí nad Labem.

Od 1. ledna 1986 byl Chlumec společně s Chabařovicemi začleněn do města Ústí nad Labem, které se současně stalo statutárním městem. Jejich správním orgánem byl v té době Obvodní národní výbor 2 Ústí nad Labem-Chlumec, který sídlil v Chlumci. Chabařovice byly odsouzeny k úplnému zániku kvůli uhelným ložiskům pod jejich územím a v blízkém okolí.
Po roce 1989

Po revoluci v roce 1989 byly plány těžby přehodnoceny a 1. září roku 1990 se ObNV 2 Ústí nad Labem – Chlumec rozpadl. Chlumec se tedy opět osamostatnil, v rámci jeho území byl v té době ještě Přestanov. Kromě toho se obnovila samostatnost Chabařovic, Roudníků a zbylého území Hrbovic, Vyklic a Zalužan. V té době byl také opraven kostel, jubilejní památník bitvy i všechny kaple v katastru obce. Díky telnickému starostovi Jaroslavu Doubravovi byly opraveny věžní hodiny kostela sv. Havla.

Místní referendum v Přestanově konané 12. září 1992 přineslo dosud poslední územní změnu, a to osamostatnění Přestanova od 1. ledna 1993. Samostatný Chlumec se od 1. ledna 1999 formálně člení na části Chlumec, Žandov, Stradov, Český Újezd a Střížovice.

7. září 2011 požádalo obecní zastupitelstvo o určení obce Chlumec městem. Dne 26. června 2012 vláda vyjádřila se žádostí souhlas a ke jmenování Chlumce městem už zbývá jen rozhodnutí předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

17. dubna 2012 obec obdržela dekret o udělení znaku a vlajky (dosud používaný znak nikdy nebyl oficiální) a dne 21. srpna 2012 byl obci udělen status město.

Kostel sv. Havla - Byl postaven uprostřed vsi v letech 1847-52 J. Katzem a A. Schochem. Jedná se o trojlodní obdélnou stavbu s polokruhově zakončeným presbytářem a hranolovou polygonální věží. Okna jsou polokruhová vyplněná vytrážemi (opraveny v letech 1998-2000. Varhany pro kostel postavili bratři Fellerové z Libouchce v roce 1823. Do vnitřní zdi kostela jsou vezděny figurální renesanční náhrobky z let 1606 - 1619 rodiny Kölblů a do vnější zdi presbytáře je vezděno jedenáct náhrobků z původního renesančního kostela.
 
Kaple na hřbitověKaple na hřbitově - Obdélná stavba z roku 1910. Nad vchodem je umístěna socha žehnajícího Krista. Nad vchodem se zvedá hranolová zvonice s jehlancovou střechou.
 
Soudkový kříž - (na rozcestí u zahrádek za Horkou, bohužel nebylo nalezeno více) - Na pískovcovém soudkovém podstavci je železný krucifix.
 
Kříž z Tuchomyšle - Na pískovcovém hranolovém soklu s vročením 1696 je tepaný kříž. Zrušen spolu s obcí v roce 1976. Znovu nalezen v roce 1997 a přemístěn do Chlumce.

Sloup s pietou - Na hranolovém soklu vysoký sloup s jednoduchou hlavicí. Na rozšířené krycí desce je umístěna volná kamenná plastika Piety - sedící Panna Marie s postavou umučeného Krista na klíně. Celková výška plastiky cca 600 cm.

Kaple Nejsvětější Trojice - Zvenčí trojboká kaple, uvnitř polygonální, zaklenutá kopulí s lucernou. Uvnitř nástěnné fresky z r. 1691 ilustrující Te Deum.

Zastavení křížové cesty – 14 výklenkových kapliček na kamenných soklech, umístěných od kostela sv. Havla v obci ke kapli na Horce. V mělkých nikách byly umístěny keramické reliéfy, které byly vyrobeny v Meyerově uměleckém ústavu v Mnichově. Kaple je významná památka barokního stavitelství, uvnitř bohatá fresková výzdoba. Podle zakládací listiny z r. 1685 byla postavena na paměť odvrácení morové epidemie z r. 1680. Od r. 1838 je pod kaplí rodinná hrobka Westphalenů.

Památník bitvy 1813 - Na východním okraji obce při průjezdní komunikaci na úpatí Horky stojí na čtyřbokém odstupňovaném soklu přístupném po schodišti vysoká válcovitá věž se sochou lva na vrcholu. V rozšířeném čtyřbokém soklu pomníku místnost, kde dříve býval umístěn památník bitvy. Pomník byl postaven r. 1913 ke stému výročí bitvy dle návrhu Julia Schmiedela a plastikou lva od A. Mayerleho. Historický doklad významné události, bitvy u Chlumce.
 
Chalupa č. p. 23 "Martínkovna" - Lidová architektura, obdélné patrové stavení o 5 okenních osách na delší straně a 3 okenních osách ve štítové straně, střecha polovalbová, přízemí zděné, patro hrázděné, součástí stavby je stavebně navazující stodola. Doklad původní lidové zástavby v Chlumci a vývoje architektury v severních Čechách.
 
Socha Ecce Homo - Na hranolovém soklu stojící polychromovaný kamenný Kristus v životní velikosti, s trnovou korunou, spoutanýma rukama a s volně splývajícím pláštěm. Plastika původně stála v jižní části zlikvidované obce Vyklice u silnice u čp. 16, přesunuta na současné místo v r. 1988 vzhledem k likvidaci obce těžbou. Barokní socha z r. 1738, autor Daniel Urbanský, hodnotný doklad barokní plastiky na Ústecku.

Válečný hrob s ostatky – hrob 4 kosterních ostatků vojáků padlých r. 1813

STRADOV
 
Tvrz, archeologické stopy - Vodní příkop a zbytky staré tvrze při průjezdní silnici. V terénu zachována vlna původního vodního příkopu a zarostlé i terénem překryté zbytky základového zdiva. Původní tvrz byla ze 14. a 15. století. Jedná se o památku archeologického typu a historický doklad.
 
Smírčí kříž - Smírčí kříž stál na návsi u zdi stodoly, min. od r. 1989 je ztracen.Torzo latinského kříže ve tvaru T s rytinou krátkého silného meče. Kříž je ztracen, pravděpodobně použit jako stavební materiál při úpravách návsi.

Pomník bitvy r. 1813 - Pomník postaven ke stému výročí bitvy u Chlumce v r. 1913. Pomník na hranolovém soklu, štíhlý komolý jehlan, původně zakončený koulí, která v současnosti chybí. Na kamenné nápisové desky z černé žuly stojí nápis:“Mit Wehmut sei der Helden her gedacht. Die kämpfend für Monarch und Vaterland ihr Gut und Blut zum Oper treu gebracht gekrönt mit Preis sind sie von Gottes Hand!“ Jedná se o historický doklad k významné události.
 
Kaple Panny Marie se zvonem a sochou sv. J. Nepomuckého - Velmi hodnotná a kvalitní stavba venkovské kaple ze druhé poloviny 18. století je významným dokladem drobné sakrální architektury doznívajícího baroka na Ústecku. Plastika světce v nice představuje umělecky hodnotný projev lokální sochařské produkce. Návesní kaple Panny Marie reprezentuje význačný urbanistický i krajinotvorný prvek uplatňující se jako neodmyslitelná součást historického prostředí obce. Hodnotný je i zvon, který je je pozoruhodnou ukázkou staré zvonařské práce a významným dokladem původního vybavení kaple.
 
ŽANDOV
 
Pomník bitvy r. 1813 - Pomník na paměť zajetí generála Vandamma se nachází severně od obce při vstupu do Ždírnického údolí. Je to jednoduchý komolý jehlan, zakončený koulí. Jedná se o doklad historického vývoje a památku na významnou událost.