Bojkovice

Sušilova, 687 71, Bojkovice, Tel.: +420 572 641 151, mesto@bojkovice.cz
Bojkovice/Společnost - Bojkovice




Město Bojkovice leží ve východní části bývalého okresu Uherské Hradiště v blízkosti státní hranice se Slovenskem v podhůří Bílých Karpat. Rozkládá se v údolí řeky Olšavy u jejího soutoku s řekou Koménkou v nadmořské výšce 301 m n. m.

Prochází jím krajská silnice II/495, která spojuje Uherský Brod se Slavičínem a Bylnicí. Ta se zde kříží s méně frekventovanou silnicí II/496 spojující Luhačovice s mezinárodní komunikaci E/50. Z Bojkovic dále vychází dvě silnice III. třídy - na sever do Rudimova a dále do Slavičína a na jih přes Krhov a Bzovou k silnici E/50.

Přes město vede od roku 1888 železniční trať - Vlárská dráha - z Brna přes Kyjov, Bzenec, Veselí nad Moravou, Kunovice, Uherský Brod a Újezdec u Luhačovic a z Bojkovic dále do Slavičína, Bylnice a Vlárským průsmykem do Trenčianské Teplé.

Okolní terén je kopcovitý a poměrně hustě zalesněný. Nad městem stojí na kamenném ostrohu jeho hlavní dominanta - zámek Nový Světlov.

K městu jsou přidruženy další tři menší obce - Bzová, Krhov a Přečkovice. Společně s nimi mají v současné době Bojkovice 4 627 obyvatel (z toho přímo v Bojkovicích žije 3 859). Katastrální území Bojkovic s připojenými obcemi zaujímá plochu 4 187 ha.

Historie je těsně spjata s osudy hradu, který si na soutoku říčky Koménky s Olšavou postavili roku 1480 bratři Landštejnové. Jmenování Bojkovic městysem se uskutečnilo roku 1449, i když jako vesnice jsou vzpomínány již roku 1412. V roce 1965 byly Bojkovice jmenovány městem.

Historie Bojkovic - Počátky osídlení


Bojkovice - ves lidí Bojkových - se vinou údolím řeky Olšavy, jemuž vévodí zámek Světlov, a rozkládají se v přilehlých svazích po obou stranách silnice z Uherského Brodu (od něho na východ 13 km) k Vlárskému průsmyku v nm. v. 301 m. Římskokatolická fara v místě, pošta z poloviny 19. století, telefonní stanice od r. 1922, železniční stanice od r. 1887, město od r. 1965.
Názvy obce: Boykowicze 1412, na Boykowiczích 1532, Boikowitz 1846.
Názvy tratí: Za zahrady, Díle, Nad cihelnou, Podelhotskou, Staviska, Nad výpustem, Nivky, Roviny nad horním mlýnem, Vápenice, Suchoprdiny, Kolelač, Příhlávky, Roční hora, Povojní, Dílnice a Losky, Háj, Nové Kopanice, Kamenná, Staré Kopanice, Nad hájem, Nad kostelem, Mezi Žleby, Ústsko, Pode dvorem, Pod zámkem, Z adní díly, Malé Padělky, Hrubé Padělky.
V trati Koráb bylo objeveno sídliště lidu s lineární keramikou a z období římského impéria; v trati Hradská niva se nachází slovanské mohylové pohřebiště. Středověké nálezy pocházejí z místa zvaného Cichrov. Stávala tam asi tvrz zmíněná v r. 1517 jako tvrziště.
Bojkovice se poprvé uvádějí v r. 1362, kdy již náležely k světlovskému panství; tehdy se psal Aleš z Šternberka, odjinud z Bojkovic. Někdy v první polovině patnáctého století byly povýšeny na městečko, neboť v r. 1449 jsou městečkem. Již tehdy tu stál farní kostel. V 16. století vyvíjelo svou činnost několik cechů a Václav Tetaur udělil v r. 1584 privilegium bojkovským sladovníkům. Na konci 16. století Žampach z Potštejna propustil Bojkovské za obnos 600 zl. z robot, ale nutil k dávkám skopného u vyklučených pozemků. Václav Tetaur osvobodil v r. 1592 podsedky v Bojkovicích od robot a některých povinností; v letech 1581 - 1589 vlastnil svobodný dům v městečku Jan Vincze ze Seredy. V r. 1584 se v Bojkovicích připomíná škola. Bojkovice se řídily vyšším právem hradišťským; zachovala se registra kupů z r. 1590 a knihy smluv svatebních z r. 1646.
Válečné pohromy zažilo městečko vedle prvních let třicetileté války zejména v letech 1663, 1683 a 1704 - 1705, kdy vpády vojsk z Uher dolehly v prvé řadě na usedlíky městečka. Tak v r. 1663 bylo v městečku několik usedlíků zabito, mnoho domů spolu s tamním dvorem bylo vypáleno, odvlečeno bylo 11 koní, 50 kusů hovězího dobytka, 600 ovcí a obilí se zkazilo na polích. Ještě hrůznější byl r. 1683, kdy lehlo popelem celé městečko. Podle lánového rejstříku z r. 1671 bylo v městečku 13 lánů 11/64; obec sestávala z 66 usedlíků, když 17 usedlostí nově zpustlo.

Průmysl a zemědělství


Městečko Bojkovice zůstávalo střediskem světlovské a lesní velkovýroby. Slibně se vyvíjela výroba řemeslná, tovární výroba se rozvinula až v době nejnovější. Od konce 18. století proslavilo městečko soukenictví (trvanlivá sukna, flanel, houně). Soukeníci pracovali pro kartounku v Šaštíně na západním Slovensku a silně konkurovali soukeníkům strážnickým. Teprve tovární výroba začátkem 20. století toto řemeslo zatlačila. V r. 1850 se čítalo 80 soukeníků, v r. 1900 se tak živilo ještě 15 rodin. Od poloviny 19. století vznikly v městečku vlivem majitelů světlovského panství i menší průmyslové podniky. V letech 1836 - 1853 pracovala v Bojkovicích železná huť velkostatku (založil Jindřich Larisch Mönnich), která zpracovávala rudu od Rudic, ze Slavičínska a Kyjovska. V místě se těžila ruda v trati Farářka, Nadkostelí a Nad potokem, kde vznikaly šachty. Ale dolování se nevyplácelo, protože peckovitý ocelek obsahoval jen 7 % železa, a tak v r. 1853 byla těžba zastavena.
Dobře prosperovala družstevní mlékárna z 19. století a starý lihovar. Na přelomu 19. a 20. století byly v městečku v činnosti dvě pálenice (zanikly po druhé světové válce), vodní valcha, pět mlýnů (postupně zanikly do konce druhé světové války), z nichž dva se připomínají v 16. století a výroba leštidla na obuv.
Bojkovice byly střediskem zvěroklestičů (v r. 1910 se jich v místě načítalo 37), kteří za řemeslem cestovali po sousedních státech, ponejvíce do Německa, Uher a Ruska. Po r. 1918 jich ubývalo, takže v r. 1931 se tak živilo jen 9 osob. Také mnoho zedníků odcházelo na práce do Uher a Vídně (v r. 1900 jich bylo 50). Koncem minulého století byli známí také soustružníci perleti. Starobylé cechy vystřídalo Společenstvo, jež bylo v Bojkovicích ustaveno v r. 1888 (sdružovalo z Bojkovic a okolí koncem století 230 živnostníků). V r. 1921 bylo v Bojkovicích zaměstnáno v různých živnostech (ponejvíce soukeníci, kožešníci, hrnčíři, zedníci) přes 250 osob. Katastr městečka v r. 1900 čítal 1837 ha, z toho připadalo 1011 ha na pole, 94 ha na louky, 39 ha na zahrady, 227 ha na pastviny a 377 ha na lesy.

Komunikace a obchod


Hlavní silnice z Uherského Brodu na Vláru byla v prostoru obecního katastru vybudována v r. 1837, vedlejší silniční spoje do Luhačovic, Bzové a Komni koncem devatenáctého století, do Rudimova v roce 1925. Vlárská dráha byla dána do provozu v Bojkovicích v r. 1887, odtud na Vláru v r. 1888 (železniční stanice s telegrafem od r. 1887). Elektrifikace městečka z velkostatku se uskutečnila v r. 1925, telefon zaveden roku 1922.
Čilý obchodní ruch se v městečku soustřeďoval na výročních (v r. 1900 byly 4) a dobytčích trzích, které byly před první světovou válkou hodně navštěvovány z dalekého okolí i ze Slovenska. Hospodářský život zaktivizovala v městečku uherskobrodská filiálka Hospodářského družstva od r. 1915. V r. 1924 bylo v městečku v činnosti 8 hostinců, 2 hotely, 10 obchodů smíšeným zbožím a další obchody. V městě pracovaly peněžní ústavy: Občanská záložna (z r. 1871), Raiffeisenka (z r. 1900) a Živnostenská záložna (z roku 1931).

Ráz městečka


Po stránce sociální si Bojkovice podržely do třicátých let ráz zemědělský a živnostensko - obchodnický. V r. 1910 se zabývalo 178 rodin hospodářstvím, zvěroklestičstvím 37 osob, obchodem 17 a pohostinstvím 7 osob, zbytek tvořili živnostníci a úředníci. Růstem větších závodů, jmenovitě Zbrojovky, se sociální charakter obce přesunul ve prospěch dělnictva (v r. 1931 se rolnictvím živilo 76 rodin). Zdravotní obvod v Bojkovicích byl utvořen v druhé polovině minulého století, obvodní lékař zastupoval i obvod Starý Hrozenkov až do 30. let tohoto století. V r. 1924 pečoval o zdravotnictví 1 obvodní lékař, 4 porodní asistentky, 1 zvěrolékař, byla zde lékárna a chudobinec.

Církev a školství


Fara existovala v Bojkovicích již v době předhusitské; v té době tu stával farní kostel a v r. 1408 se připomíná farář Mikuláš. V r. 1565 bojkovský farář Lukáš Vodňanský odkázal koleji pražské univerzity 216 zl. moravských a zanechal i značnou knihovnu; před r. 1580 byl farářem Zachariáš Korduchis a v r. 1591 Jan Sitinský. V té době byla fara luterská, leč za Serenyiů se stala opět katolickou. K farnosti náleží Bzová a Krhov, do r. 1784 Pitín, do r. 1688 Nezdenice, do r. 1776 Starý Hrozenkov. Farní kostel sv. Vavřince stával podle patrocinia již v době předhusitské; dnešní kostel byl postaven v letech 1651 - 1656.
S farou vznikla i škola, která určitě existovala již v době předhusitské; písemně se připomíná v r. 1584; tehdy byl rektorem Štěpán Kevický z Kevic, pocházející z Turčanské stolice, a škola byla protestantská. Po třicetileté válce se stala opět katolickou, v r. 1635 měla škola vlastní budovu. V r. 1820 byla postavena jednopatrová školní budova, do níž chodily také děti z Krhova a Bzové. Na pětitřídní byla rozšířena v r. 1894 (v nové budově u pošty). Měšťanská škola byla v Bojkovicích otevřena v r. 1919 (nová budova z r. 1931), v r. 1938 rozšířena na újezdní (téhož roku docházeli do ní žáci ze 16 obcí).
Ve městě je klášter sester dominikánek, který byl vystaven ve 20. století. Kromě kláštera sídlí v budově střední škola.

Spolková činnost


V Bojkovicích vznikl v r. 1867 Čtenářsko-pěvecký spolek Světlov (jeho pokračováním  od r. 1886 Vzdělávací spolek Svatopluk a od r. 1904 Občanská beseda).
Hasiči založili v Bojkovicích  svůj spolek v r. 1882. Tělovýchovná jednota Sokol vznikla v r. 1904, atd.
Díky nadšencům bylo v r. 1931 v Bojkovicích založeno Krajinské muzeum (vlastivědné muzeum).

Novodobá historie

Bojkovice byly za okupace jedním z důležitých míst pro přechody na Slovensko. V okolí působila partyzánská skupina, která po svém napojení na 1. čs. partyzánskou brigádu Jana Žižky nesla označení Jan Žižka – Bojkovice. Od 2. 4. 1945 bylo město čtyřikrát bombardováno. Již první nálet stál život 12 obyvatel. Při bombardování 30. 4. bylo svrženo několik bomb do Zbrojovky, do Záhumenic, na Podhájí, na Podkostelní i jinam. Bojkovice byly osvobozeny 1. 5. 1945 rumunskými vojsky a sovětskou armádou.

Od 1. 1. 1965 jsou Bojkovice městem.

  • Vítězslav Kyšer (1898-1943), průmyslník a odbojář
  • Josef Stolařík (* 1933), volejbalista, dvojnásobný vicemistr světa
  • Karel Urbánek (* 1941), komunistický politik

 

  • Zámek Nový Světlov
  • Muzeum Bojkovska založené roku 1932. Součástí sbírek je cenný soubor gotických dřevořezeb. Zajímavá je expozice na téma bojkovických hnutí a zaniklých řemesel (od roku 2011 sídlí v budově bývalé Obecné školy na Palackého ulici)
  • Kostel sv. Vavřince - raně barokní jednolodní kostel se dvěma věžemi u oltáře postavil v letech 1651–1656 Jan Křtitel Erna
  • Kaplička na Hradské Nivě
  • Kříž na Nábřeží Svobody
  • Socha svatého Floriána
  • Socha svatého Jana Nepomuckého
  • Sloup se sochou Panny Marie - Barokní sloup vznikl v roce 1716.
  • Krucifix

 


Fotografie a videa


Hlavní partneři projektu Kultura.cz
Mediální partneři projektu Kultura.cz
Ostatní partneři projektu Kultura.cz