Pro sportovní a rekreační účely je k dispozici fotbalové hřiště a víceúčelová sportovní hala, sokolovna, tenisové kurty, místní park a je realizována místní cyklotrasa, která se připojujena regionální trasu Brno – Vídeň. Při procházce městem můžete dále narazit na Základní školu Pohořelice, Mateřskou školu Pohořelice – nebo-li „Veselé království“, Zvláštní školu, Základní uměleckou školu, Hudební ateliér, řadu obchůdků, firem a dalších zajímavostí.
Město bylo od nejstaršího období průsečíkem obchodních cest. Archeologické nálezy dokládají pravěké slovanské osídlení této oblasti. Slovanské obyvatelstvo přišlo na území Moravy někdy v 5. století a během krátké doby vytlačilo zde usedlé Germány. V roce 1951 bylo objeveno pohřebiště v nejtěsnější blízkosti Pohořelic, v pískovně v katastru osady Smolín. Po srovnání nalezených šperků v tomto hrobě s ostatními archeologickými nálezy ve střední Evropě lze datovat tento nález do první čtvrtiny 5. století našeho letopočtu.
Historické jádro města vzniklo na důležité obchodní cestě z Brna do Znojma a do Vídně. První písemné záznamy uvádějí název Borlitz, pocházejí z roku 1222 a vážou se k nejstarší zachovalé stavbě - ke kostelu apoštola Jakuba Většího a faře. V 16. století se vyskytuje český název Pohořelice. Existují dvě domněnky o původu názvu, buď je název odvozen od osobního jména Pohořel, nebo od lidí, kteří byli pohořelí, to znamená, že město vzniklo na místě někdejší osady zničené požárem.
Královské město Pohořelice roku 1512 získal do dědičného držení Vilém z Pernštejna. Pernštejnové se zaměřili na rozvoj hospodářství a na počátku 16. století byly v okolí položeny základy pohořelicko-vlasatické a židlochovické rybniční soustavy, která existuje dodnes. Město se stalo střediskem obilnářství, vinařství a rybnikářství. Dalším významným majitelem panství byl Bedřich ze Žerotína, který se velmi dobře vyznal v umění válečném. Také byl výborným hospodářem, proto se zdejšímu lidu vždy vedlo lépe než lidu na sousedních panstvích. Jako reprezentant českých bratří v době pobělohorské držel ochrannou ruku nad nekatolíky, avšak k jinověrcům byl snášenlivý a městečko se stalo obrazem náboženské svobody. Kromě původních katolíků, podobojích a židů žili zde tehdy čeští bratří, luteráni čeští i němečtí, novokřtěnci a flaciáni (lutherská sekta).
V době třicetileté války, kdy se Morava připojila k stavovskému povstání, se městečko stalo dějištěm válečných událostí, mnohokrát bylo vypáleno, vydrancováno, postiženo epidemiemi cholery a moru. V 18. století nastal opět postupný rozmach města po vybudování císařské silnice z Brna do Vídně roku 1727. Majiteli panství tehdy byli Dietrichštejnové, kterým patřil i Mikulov. Klidný život v oblasti byl přerušen roku 1805 za napoleonských válek. Táhla tudy vojska rakouská, ruská i francouzská. Zrušením poddanství roku 1848 zanikly vrchnostenské úřady, Pohořelice byli přiděleny k hejtmanství hustopečskému a k okresnímu soudu v Židlochovicích, roku 1901 byl okresní soud zřízen v Pohořelicích. Vedle zemědělské výroby se ve městě stále více rozvíjel obchod a průmysl (cukrovar, mlékárny, sodovkárna).
Do života města výrazně zasáhly obě světové války, které si vyžádaly své oběti, vyostřily se rozpory mezi českými obyvateli města. Po skončení první války Němci žádali připojení k Deutsch Öesterreich, musela tehdy zasáhnout vojska. Dne 9. října 1938 bylo město zabráno německým vojskem. Dne 7. května 1945 byly Pohořelice osvobozeny a začala se psát nová historie města.
- Věra Špinarová (*1951), zpěvačka
- farní kostel sv. Jakuba Staršího
- Leopoldsruhe, barokní zámeček ve Velkém Dvoře
- židovský hřbitov
- lehké pohraniční opevnění z roku 1938
