V letech 1960 - 1974 byla součástí okresu Beroun, od 1. července 1974 přešla v souvislosti s rozšiřováním území hlavního města Prahy pod okres Praha-západ. Městem je od roku 2000. Město je výhodně umístěno na dálničním tahu dálnice D5 z Prahy do Plzně, proto v současnosti rychle rozvíjí svůj komerční potenciál a je vyhledáváno i jako satelitní sídlo hlavního města.
Počátkem roku 2012 zde žilo 4662 obyvatel, v roce 2010 jich bylo 4 571
Obec Rudná vznikla 1. 1. 1951 sloučením dvou obcí - Dušníky a Hořelice. Tyto obce byly dříve evidovány jako městyse a v důsledku rozšiřující se zástavby se postupně spojily v jednu obec. Proto byly nakonec spojeny i administrativně. Od té doby je obec přirozeným kulturním, ekonomickým a správním centrem regionálního významu.
Dušníky
Dušníky byly duchovním statkem, jak lze podle jména usuzovat. Jméno Dušníky znamená ves dušníků nebo ves, v niž žili dušníci – poddaní na pozemku zádušním. Obyvatelé byli poddanými kláštera nebo kostela, v našem případě od roku 1228 ženského benediktinského kláštera. Abatyše Anežka, v listině opatřené královskými pečetěmi, potvrdila majetky kláštera sv. Jiří, mezi nimi Dušníky i Hořelice. Také papež Řehoř IX. potvrdil v roce 1233 Dušníky mezi statky kláštera. V průběhu dalších téměř 200 let zůstávaly Dušníky církevním statkem. Nejprve přišli jako dar Václava II. do majetku kapituly sv. Víta, kolem roku 1378 patřily ke statku pražského arcibiskupa a kolem roku 1410 byly vráceny kapitule sv. Víta. Za husitských válek pražská kapitula sv. Víta o Dušníky přišla. Od té doby po více jak dvě století patřily Dušníky různým světským majitelům a od roku 1628 patřily opět pražské kapitule.
Ve třicetileté válce byla obec úplně vypleněna. V roce 1649 přišla velká morová rána a hodně lidí přišlo o život. V roce 1753 vznikl požár, při kterém polovina dušnických domů shořela a za dva dny poté požár zničil zbylou část dušnické zástavby. V několika zimních týdnech roku 1799 - 1800 byla v okolí Dušník ubytovaná část ruského vojska generála Suvorova. Sám generál navštívil v Dušníkách svoji jednotku a hrabě Kolowrat mu zajistil nocleh v jednom z místních statků. Suvorov odmítl a vyspal se na místní poště na tvrdé lavici. Píše se o staré poště čp. 22 na dnešním Havlíčkově náměstí. Dnes tam stojí opravená budova, která však není původní, byla postavena až v roce 1856. V 60. letech 19. století se začalo rozvíjet dolování v okolí Nučic a muži z Dušník pracovali většinu dne v dolech a po směně ještě obdělávali svá nebo pronajatá políčka. Dolování rudy zde vydrželo asi 100 let. Obě obce se rozrůstaly, prolínaly a nakonec se oba místní výbory dohodly na jejich spojení. Obě byly již roku 1936 povýšeny na městyse. Pro novou obec byly navrhovány prapodivné názvy, ale nakonec zvítězil název, který ve škole vymyslely děti – Rudná. Rudné doly byly živobytím pro jejich rodiče a prarodiče. Od ledna roku 1951 se tedy městys jmenoval Rudná u Prahy.
Hořelice
Nejstarší známá zpráva o obci Hořelice (správně ta Hořelice) pochází z roku 1052. Je jmenována v Nadační listině českého knížete Břetislava, kterou věnoval kostelu ve Staré Boleslavi nemnohé statky a výsady a mezi nimi také důchod ze vsi Zhořelce u Prahy. Od roku 1228 patřila klášteru sv. Jiří na pražském Hradě a v roce 1233 papež Řehoř IX. potvrdil Hořelici jako statek zmíněnému klášteru.
Ve 14. století vlastnil Hořelici klášter sv. Tomáše na Malé Straně. Počátkem 15. století byla obec v držení karlštejnského purkrabího pana Viléma Dubského z Třebomyslic, který ji později (1406) daroval královské komoře a ta vrátila Hořelici opět klášteru sv. Jiří a v jeho držení zůstala až do husitských válek. Po skončení husitských válek na našem území roku 1436 král Zikmund odměnil své věrné, kteří při něm stáli v boji. Za odměnu připsal Hořelici bratřím Jeronýmovi, Janovi a Buškovi z Čečelic. Roku 1607 císař Rudolf II. prodal Hořelici jako dědičný statek Zikmundovi Měsíčkovi z Výškova. Dalšími majiteli byli Bořivoj Měsíček z Výškova, od r. 1612 Kateřina z Nedabylic a její manžel Jan starší Straka. Pro účast ve stavovském povstání mu byla polovina majetku zkonfiskována, roku 1633 byla Hořelice vrácena. Dcery paní Kateřiny prodaly Hořelici Ondřeji Erbovi z Erdsteinu. Dalším majitelem byl Jan Karvinský z Karvinu, potom Jan Josef Karvinský. Rod Karvinských vlastnil Hořelici až do roku 1730. Téhož roku byla začleněna do tachlovického panství. V roce 1771-72 zasáhla tuto oblast morová rána, zemřelo mnoho lidí a z pozdější doby už o historii obce není mnoho tak pečlivě zapsáno.
Znak města
V roce 1995 Heraldická společnost v Praze navrhla pro Rudnou znak a prapor. Štít je vodorovně rozdělen na dvě stejné části. Na hranici obou polí uprostřed je zobrazena zlatá poštovská trubka jako připomínka nejstarších poštovních tras v Čechách, které procházely územím Rudné. Horní červená polovina znaku představuje klášter sv. Jiří na pražském Hradě, protože podle nejstaršího dochovaného vyobrazení měl klášter ve znaku červený kříž na stříbrném štítě. V dolním poli černá barva symbolizuje pražské arcibiskupství, které mělo ve znaku zlaté břevno na černém štítě. Jak klášter sv. Jiří, tak pražské arcibiskupství byly vlastníky Hořelice a Dušník.
Statut města
Podle § 2 odst. 2 zákona České národní rady č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení) a v souladu s § 29 odst. 3) zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny byla s účinností od 27. října 2000 jmenována obec Rudná městem.
- Římsko-katolický kostel Stětí sv. Jana Křtitele
- Zámek
- Boží muka
- Zvonička
- Kostel sv. Jiří na Homoli
- Pošta v Hořelici
- Husův sbor
