Rosice každoročně navštíví díky jejich kulturním tradicím a četným historický památkám množství turistů. Doufáme, že i vy budete jedním z pravidelných návštěvníků, kteří se do Rosic vracejí.
Jihovýchodně od města směrem k Tetčicím se rozprostírá přírodní park Bobrava. Zde můžeme vystoupat na kopec Bučín, na jehož úbočí se dochovaly zbytky původních bukových a habrových porostů, a poté pokračovat po cyklostezce vedoucí až na Hlínu k rozhledně Vladimíra Menšíka. Podél břehu říčky Bobravy vede pěší turistická trasa a zajímavá je i naučná cyklostezka nazvaná Přírodním parkem Bobrava, vedoucí kolem několika zachovalých mlýnů.
Opačným směrem, tedy proti proudu Bobravy, lze dojít do Mariánského a Chroustovského údolí a dostat se až na Šmelcovnu do údolí Bílého potoka.
Severovýchodním směrem leží přírodní park Podkomorské lesy, tedy kraj, kam Vilém Mrštík umístil děj svého románu Pohádka máje.
Podél staré železniční trati, vedoucí ze sousední obce Zastávka do Zbýšova, lze dojít do areálu Muzea průmyslových železnic, které pro veřejnost pořádá příležitostné jízdy historickým parním vláčkem.
První písemná zmínka o Rosicích pochází z roku 1259, kdy byli majiteli panství Bohuš a Hartman z Rosic. Roku 1278 zde tábořil císař Rudolf. Tehdy již na vrcholu kopce, v místě dnešního zámku, stával hrad, ze tří stran chráněný rybníky a příkrými stráněmi. Ve čtrnáctém a první polovině století patnáctého patřily Rosice významnému rodu Hechtů, který velmi přispěl k rozvoji panství. Hechtové měli, dle svého příjmení, v erbu štiku, která zůstala ve znaku města doposud.
Dalšími neméně významnými majiteli panství byli Jan starší ze Žerotína, který v nedalekých Kralicích založil tiskárnu v níž byla vytištěna známá Bible Kralická a jeho syn Karel, který dokončil přestavbu zámku. 20. září 1907 byly Rosice rozhodnutím císaře Františka Josefa prvního povýšeny z městyse na město. Od konce 19. století měla značný význam pro rozvoj města těžba černého uhlí v oblasti Rosicko-oslavanské uhelné pánve, která byla ukončena v devadesátých letech 20. století ve Zbýšově.
Rosice, v 15. století poddanské město, později městys, byly povýšeny císařem Františkem Josefem I. roku 1907 na město a byl jim udělen znak.
Dominantou města je zámek na kopci nad soutokem řeky Bobravy s Říčanským potokem. Byl vybudován přestavbou gotického hradu na přelomu 16. a 17. století. Prvními známými majiteli hradu byli Bohuš a Hartman z Rosic, připomínaní na listině z roku 1259. Ve 14. a první polovině 15. století patřily Rosice Hechtům z Rosic, kteří měli ve znaku stříbrnou štiku v červeném poli. Prvním z nich byl Hecht z Rosic kolem r. 1321. Jeho nejstarší syn Petr byl nejvyšším purkrabím hradu Vranova. Vykoupil většinu podílů na Rosicích od svých bratrů. Petrovi synové zasedali na panském soudě. Jošt Hecht z Rosic byl nejvyšším sudím, podkomořím a purkrabím na Veveří. Posledním z tohoto rodu byl Václav, který též zastával úřad purkrabího na Veveří. Po nich držel panství těšínský kníže Přemek, roku 1464 je prodal Hynkovi z Kukvic. Za působení pánů z Kukvic byl hrad značně poškozen husitskými válkami, po jejich ukončení byl opraven. Počátkem 16. století koupila hrad od Kateřiny z Kukvic Bohunka z Pernštejna. Její manžel, Dobeš Černohorský z Boskovic, spravoval úřad nejvyššího sudího a později úřad zemského hejtmana na Moravě. Zemřel r. 1540 v Rosicích. Po Bohunce z Pernštejna získali Rosice dědictvím páni z Lipé. Za Pertolda z Lipé došlo pravděpodobně k zahájení přestavby hradu na zámek. Roku 1552 koupil zámek Jan starší ze Žerotína. V té době patřily k panství Rosice, Pendorf, Tetčice, Babice, Zakřany, Lukovany, díl v Jakubově, Příbram, Újezd, část Zbraslavi, Zhoř, Litostrov, Chroustov, Říčky, Omice, Ochoz, část Popůvek, Raclavice, Ostrov, Lhotka, Bukovany a Komínec.
Jan starší ze Žerotína užíval Rosice jako druhé sídlo, jeho hlavním sídlem byla Náměšť. Zemřel 28. 2. 1583. Rosice po něm zdědil syn Karel starší ze Žerotína, který po dosažení zletilosti r. 1588 převzal správu majetku. Téhož roku se oženil s Barborou Krajířovou z Krajku. Rosický zámek byl tehdy jeho hlavním sídlem.
Žerotínové provedli celou přestavbu na renesanční zámek a důsledně odstranili všechny vnější znaky původního gotického hradu. Barbora Krajířová z Krajku zemřela v roce 1591. Druhá žena Karla staršího, Eliška Krajířová z Krajku, zemřela r. 1600. Roku 1604 se Karel starší žení potřetí a bere si Kateřinu Annu z Valdštejna, ta však již následujícího roku umírá na plicní chorobu. Roku 1614 se konala čtvrtá svatba Karla staršího s Kateřinou z Valdštejna.
Po bitvě na Bílé hoře spravoval rosické panství Žerotínův úředník Ondřej Číhal Krhovský. V důsledku protireformačních nařízení prodal Karel starší ze Žerotína r. 1628 celé panství Albrechtu z Valdštejna, ten je hned následujícího roku prodal hraběti Janu Baptistovi z Werdenberka. Werdenberkové pronajali Rosice Josefu Kryštofu Scharerrovi z Frisenecku, a to do roku 1663, ten roku 1668 v Rosicích umírá. Roku 1684 prodali potomci hrabat z Werdenberku rosické panství Jiřímu Rupertovi Hausperskému z Fanalu, který dal mimo jiné vystavět kapli Nejsvětější Trojice.
Posledním majitelem z tohoto rodu byl Jan Nepomuk Hausperský z Fanalu, c. k. komoří a tajný rada. Zastával četné veřejné úřady. Po jeho smrti r. 1791 zdědila Rosice jeho manželka Marie Anna rozená hraběnka Ugarte. Panství odkázala svému vnukovi Maxmilliánu hraběti Ugarte. Maxmilliánův syn Josef hrabě Ugarte prodal r. 1844 Rosice Jiřímu a Janovi svobodným pánům Sinům. Podíl Jiřího získal Jan a od něho synovec Šimon baron Sina. Za těchto majitelů, zřejmě v roce 1843, došlo v rámci přestavby ke zboření čelního křídla předzámčí s bránou a k úpravě fasády. Po smrti Šimona Jiřího ze Sinu zdědila Rosice jeho dcera Helena provdaná za knížete Řehoře Ypsilanti. Od ní koupil r. 1881 rosické panství Mořic svobodný pán Hirsch-Gereuth, který zbohatl při stavbě železnic v Turecku a měl rozsáhlé statky v Uhrách, Rakousku, Anglii a ve Francii. Po jeho smrti zde zůstává manželka Klára. Po ní dědí panství Mořic Arnold baron Deforest-Bischofsheim, jenž si roku 1905 změnil příjmení na de Forest. Tomuto majiteli bylo po vzniku ČSR při první pozemkové reformě rosické panství zestátněno.
- Karel Franz ml. (1864–1933) – lékař, odborník v léčbě tuberkulózy
- Antonín Kolek (1895–1983) – spisovatel
- Vladimír Malacka (1893–1960) – hudební skladatel
- P. Oldřich Med (1914–1991) – kněz, spisovatel
- Jindřiška Smetanová (1923–2012) – spisovatelka, scenáristka
- Emil Vaňura (1899–2003) – diplomat
- Vilém Vaňura (1908–1982) – hudební skladatel
- Antonín Zhoř (1896–1965) – spisovatel
- P. Vladimír Koukal (1931-1961) - kněz
- Zámek na kopci nad soutokem Bobravy s Říčanským potokem je dominantou města. Místní hrad byl přestavěn na zámek pravděpodobně za Pertolda z Lipé. Další přestavba do renesančního slohu proběhla za Žerotínů v 17. století. Posledním soukromým majitelem zámku byl Mořic Arnold baron de Forest-Bischofsheim, kterému byl po vzniku Československa majetek zestátněn. Dnes na zámku sídlí městská knihovna, Středisko volného času (dříve Dům dětí a mládeže) a od října 2010 zprovozněné Zámecké kulturní centrum. Od dubna do října je veřejnosti přístupná zámecká expozice. Jižní křídlo zámku využívá obecní úřad s rozšířenou působností.
- Děkanský a farní kostel sv. Martina stojí na návrší jižně pod zámkem, obklopen bývalým hřbitovem. Původně románský kostel je pozdějšími přístavbami upraven v kombinaci gotického a renesančního stylu. Je nejstarší stavbou ve městě.
- Poutní kaple Nejsvětější Trojice na jižním návrší města založil majitel rosického panství Jiří Hausperský z Fanalu v 18. století. Ke kapli vede chráněná lipová alej s křížovou cestou, oficiálně registrovaná pod jménem Lipové stromořadí v Rosicích.
- Kašna se sochou slovanské bohyně Živěny na náměstí byla instalována roku 1868 při příležitosti otevření prvního městského vodovodu. Původně byla umístěna v Brně na Lidické ulici.
- Pranýř pod radnicí není používán od zrušení místního hrdelního soudu roku 1752. Na současné místo byl postaven roku 1959.
- V Rosicích také sídlí včelařské muzeum s knihovnou Českého svazu včelařů a včelařskou chovatelskou stanicí.
- Na poli pod Oborou roste stará památní hrušeň, evidovaná v seznamu památných stromů jako Hrušeň pod Oborou.
