Lomnice nad Popelkou

Lomnice nad Popelkou je město s více jak 6000 obyvateli nacházející se v západní části Podkrkonoší (478m n.m.), v širokém úvalu říčky Popelky. V průběhu svého historického vývoje se město stalo přirozeným střediskem menší spádové oblasti, která se nazývá Lomnicko. Tato klimaticky drsnější oblast, nacházející se nad izotermou, nebyla v pravěku soustavně osídlena (nejblíže vrch Železný u Železnice a Prachovské skály), ale jak naznačují ojedinělé nálezy nástrojů a zbraní pravěkých lovců stal se pravděpodobně náš kraj místem jejich příležitostných lovů. Na systematické zpracování této problematiky si však musíme ještě počkat. Archeologické nálezy z období pravěku a středověku jsou umístěny ve vitríně uprostřed této expozice.

Historikové se přiklánějí k názoru, že k osídlení Lomnicka došlo přibližně ve 12. století slovanskými kolonisty, kteří přišli z jihovýchodu a to nejprve v prostoru dnešní Staré Lomnice. V průběhu první poloviny 14. století byly dány předpoklady k založení městečka. Jeho jádro se nachází mezi říčkou Popelkou a potokem Nepokojem, jenž společně s nedalekou tvrzí, rybníkem a úzkými uličkami vedoucími z rynku a sevřenými bloky domů suplovaly funkci hradeb, které Lomnice jako poddanské městečko nemohlo mít. Kdy Lomnice byla povýšena na město (Civitas) nevíme - nejstarší listiny shořely při některém z četných požárů radnice. Pravděpodobně ale v polovině 14. století, nejpozději však roku 1392 byla již městečkem (oppidum). Tomu také nasvědčuje fakt, že Lomnice nad Popelkou byla v 16. století pokládána už za město "starožitné" (Paprocký, Diadochus,atd. stav městský str. 242).

Na vznik jména města existuje několik teorií. Profesor Sedláček zastával názor, že Lomnice získala název od říčky stejného jména, která byla později přejmenována na Popelku. Tato říčka se ve Staré Lomnici lomí a mění směr, čili tvoří ohyb nebo-li lomnici. Slovo lom znamená i praskot, vývrat, což prý má naznačovat, že říčka vytékala z vyvrácených polámaných lesů. Do třetice jedno z dalších vysvětlení a historicky nejvíce přijímané hovoří o vodě pramenící z lomu. Název města procházel dlouhým vývojem, až se definitivně ustálil do dnešní podoby na konci minulého století. V konfirmačních knihách z let 1354 - 1430 a v Soudní knize města Jičína (1361 - 1407) jmenuje se naše město pouze Lompnicz. V 16. a 17. století se zdejší město v listinách nazývá Lomnice nad Popelkou hory Tábor nebo i naopak Lomnice hory Tábor nad Popelkou. V době rekatolizace došlo k vypuštění přídavku "hory Tábor", který se přestal používat. První písemná zpráva o Lomnici nad Popelkou je z roku 1308, kdy ji držel Albert z Valdštejna. Před rokem 1397 se Lomnice dostala do držení Košíků z Rožďalovic a z Lomnice, z nichž Jan Košík se připomíná v letech 1397-1422. Protože patřil k odpůrcům krále Václava IV., dobyl Lomnici králův hejtman Hynek Jablonský v r. 1417, ale nakonec byla králem Janu Košíkovi udělena milost. Při dobývání Lomnice se poprve uvádí zdejší tvrz.

Z dalších majitelů se r. 1524 připomíná Aleš ze Šanova a r. 1482 Jan z Černína. V roce 1524 prodal Jan Bílský z Kařišova Lomnici Vilému Štěpanickému z Valdštejna. Tenkrát tvořily lomnické zboží tvrz, dvůr, městečko a deset přilehlých vsí.

Po Vilémově smrti r. 1557 přestavěl jeho syn Václav starou tvrz na zámek. Obraz této renezanční stavby byl zachycen v jednom ze dvou lomnických kancionálů z let 1578 a 1583. Dochoval se také popis zámku v lomnickém urbáři. Podle něho byl zámek kamenný, měl kruhový půdorys, byl chráněn dvojí hradební zdí a příkopem. Před první branou s věží byl padací most, po němž se vcházelo do přízemí zámku. V prvním poschodí zámku, kam vedlo trojí schodiště, byly obytné místnosti, dva sály, kaple a kancelář. Uprostřed malého nádvoří stála kašna, z níž se voda odváděla do zámeckého rybníčku. Kolem zámku byla zahrada. Městečko tvořily převážně dřevěné domy. Od XVI. století se ve městečku rozvíjela plátenická výroba.

Takto vypadal zámek i městečko až do roku 1590, kdy byly postiženy velkým požárem. Po smrti Václava z Valdštejna spravovala statek jeho manželka Eliška z Martinic. Po ní patřil jejím čtyřem dcerám, které ho přenechaly r. 1630 Albrechtovi z Valdštejna. Ale protože smluvenou částku Valdštejn nezaplatil, získala po jeho smrti r. 1634 statek zpět Eliška Žerotínská z Valdštejna.

Poslední přestavbu lomnického zámku prováděl Václav Morzin a dokončil ji v roce 1737. Stavba však nebyla zcela dokončena (podle tehdejších záznamů nebylo přestavěno hořejší patro) a s nevelkými úpravami se zachovala dodnes.

František Jiránek (1698 - 1778), houslista a hudební skladatel
František Doubravský (1790 - 1867), hudební skladatel, sbormistr a varhaník
Jan Antonín Vávra (1792 - 1866), spisovatel, překladatel a pedagog
Vincenc Mastný (1809 - 1873), průmyslník, starosta města a poslanec
Antonín Vincenc Šlechta (1810 - 1886), lékař, zakladatel a dlouholetý ředitel lázní Sedmihorky u Turnova
Petr Doubravský (1841 - 1877), sólista, barytonista opery Prozatimního a později Národního divadla v Praze, syn Františka Doubravského
Antonín Kosina (1849 - 1925), ředitel školy v Lomnici n. P., básník a spisovatel
Marie Pštrossová-Nosková (1855 - 1927), herečka, členka ND v Praze
Augustin Radimský (1862 - 1929), český soc. demokratický politik a novinář
Vítězslav Chlumský (1867 - 1939), lékař světového významu – ortoped
Čeněk Sucharda (1890 - 1977), malíř a grafik
Josef Hlavnička (1897 - 1943), generální ředitel Baťových závodů ve Zlíně
Josef Beyvl (1906 - 1978), český herec
Franta Patočka (1909 - 1996), akad. malíř, grafik a ilustrátor
Věroslav Bergr (* 1928), malíř, grafik, ilustrátor a sochař
Josef Motejl (1928 - 1997), profesor FAMU, hlavní kameraman Čs. televize
Jiří Zahradník (* 1928), entomolog světového významu, hudebník
Ladislav Sehnal (* 1931), fyzik, astronom světového významu
Věra Plívová-Šimková (* 1934), filmová režisérka, spisovatelka
Zdeněk Johan (* 1935), mineralog světového významu
Josef Mizera (1914 - 1951), továrník, odbojář, po válce předseda Revolučního národního výboru v Lomnici n. P.
František Truhlář (1917 - 1946), vojenský pilot
Oldřich Oplt (1919 - 2001), akad. malíř, profesor Akademie výtvarných umění
Josef Kábrt (1920 - 1989), akad. malíř, výtvarník a režisér animovaného filmu
Zdenka Bergrová (* 1923), básnířka, překladatelka a spisovatelka, manželka lomnického rodáka Věroslava Bergra
Jaromír Zápal (1923 - 1984), akad. malíř, grafik, ilustrátor
Jaroslav Vitáček (1924 - 1985), politik, publicista, signatář Charty 77, sběratel
Jaroslav Krček (* 1939), hudební skladatel, dirigent
Karel Steigerwald (* 1945), dramatik a publicista
Jaroslav Šonský (* 1946), houslový virtuóz, hudební pedagog
Aleš Jaluška (* 1947), farář církve československé husitské, kaplan věznice Valdice, publicista, překladatel z hebrejštiny, spoluzakladatel rváčovského stacionáře
Jaroslav Bárta (* 1948), fotograf, výtvarník, galerista a nakladatel
Ivan Ženatý (* 1962), houslový virtuóz, profesor Vysoké hudební školy v Drážďanech
Jaroslav Rudiš (* 1972), novinář, spisovatel a hudebník
Roman Koudelka (*1989) skokan na lyžích

• mariánský morový sloup (1713)
• raně barokní zámek (1737)
• hřbitovní kostel sv. Jana Křtitele (1768) se dřevěnou zvonicí z r. 1654
• pozdně barokní farní kostel sv. Mikuláše z Bari (1781)
• kašny na náměstí (18. a 19. stol.)
• radnice ve stylu francouzské novogotiky (1864)
• roubená lidová architektura ve vesnické památkové rezervaci Karlov
• takzvaný Hrubý dům, využit pro městské muzeum (národopis, mineralogie, zoologie, historie města) a oblastní galerii