Strážnice

Přestože první doložená písemná zmínka o Strážnici pochází až z počátku 14. stol., množství archeologického materiálu vypovídá o daleko dřívějším osídlení tohoto území. Počátky samotného města jsou spojovány s upevňováním hranic českého státu v době vlády Přemysla Otakara II. v 2. polovině 13. století, kdy došlo k trvalému připojení Strážnicka k Moravě.

Strážnice byla původně královským majetkem, na počátku 14. století získal toto město významný moravský rod pánů z Kravař. O velký rozmach města se zasloužil moravský zemský hejtman Petr Strážnický z Kravař, který postupně rozšiřoval strážnické panství a stal se rovněž zakladatelem nové vesnice poblíž Strážnice, která po něm získala pojmenování - Petrov. Zasloužil se také o rozvoj vinařství vydáním tzv. horenského práva. V době husitství se páni z Kravař na Strážnici přiklonili zcela na stranu Husa. Za vlády posledního mužského potomka rodu Jiřího z Kravař došlo k nebývalému stavebnímu rozvoji města, značně však poničeného za období husitských válek. Bylo založeno strážnické Nové město, opevněné vodním příkopem a hliněným valem s vestavěnými kamennými branami, postaven kostel sv. Martina, který byl později stavebně upravován, ale dodnes s patrnými gotickými prvky, a došlo také k dokončení přestavby hradu. V roce 1458 se stal strážnický hrad svědkem setkání Jiřího z Poděbrad s uherskými stavy, kterým byl vydán zajatý Matyáš Korvín.

Na počátku 15. století zakoupili město Žerotínové.

Město a panství zakoupil v roce 1628 jeden z vítězných velitelů Bitvy na Bílé Hoře císařský plukovník František z Magni, jehož rod pocházel z Itálie. S příchodem Františka z Magni začala plánovaná rekatolizace města. V roce 1633 povolal do Strážnice italské piaristy, kteří zde zahájili vyučování a postupně získávali pro svou víru strážnické obyvatelstvo. Za správy Františka Antonína Magnise v první pol. 19. století byl upraven zámecký park se zahradou, došlo rovněž k založení skleníků pro pěstování jižních rostlin, v roce 1824 byl před zámkem postaven přes Moravu řetězový most.

Oživení národního hnutí ve 2. polovině 19. století znamenalo postupnou přeměnu německy orientovaného města na kulturní centrum strážnického regionu. Vznikaly české spolky, došlo k otevření české měšťanské školy a v roce 1897 ke zřízené českého gymnázia. Původně zcela zemědělské město se na počátku 20 stol. dočkalo i postupné industrializace.

Dnešní Strážnice je zapsána do podvědomí nejširší veřejnosti zejména díky folklorním festivalům, které se zde konají každoročně na přelomu června a července. Pro turisty je bezesporu velkým lákadlem návštěva skanzenu, zámku , či městského muzea.

Bernard Bartlicius (1646-1716), piaristický historik a provinciál.

Mikuláš Drabík (1588–1671), bratrský kazatel a vizionář.

František Dvorský (1846–1917), pedagog a vlastivědný pracovník, hlavní redaktor Vlastivědy moravské.

Antonín Horný (1824–1908), církevní hodnostář, univerzitní profesor a rektor univerzity v Olomouci.

Zámek Strážnice

Muzeum vesnice Jihovýchodní Moravy (skanzen)

Baťův kanál

Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Strážnice)

Strážnické brány (Skalická a Veselská). Jsou zbytkem protitureckého opevnění ze druhé poloviny 16. století, za své doby nejmohutnější brány na Moravě, do dnešní doby se dochovalipouze boční bašty bez krovů.

Synagoga a židovský hřbitov jsou pozůstatkem strážnického židovského města, které mělo vlastní špitál a dvě školy. Nejstarší náhrobek, přenesený z původního hřbitova, pochází z roku 1448.

Památník bratrského školství (J. A. Komenského) se nachází za kostelem Nanebevzetí Panny Marie, kde bývala škola, kterou navštěvoval Jan Amos Komenský v letech 1604–1605, když žil ve Strážnici u své tety.

Kostel sv. Martina se strážní věží.