Vítkov má celkem 7 místních částí: Jelenice, Klokočov, Lhotka, Nové Těchanovice, Podhradí, Prostřední Dvůr a Zálužné.
Místní části Podhradí, Prostřední Dvůr a Vítkov leží v katastrálním území Vítkov o výměře 26,68 km2. Z menších osad dále leží v tomto katastrálním území mj. Annina Dolina a Nýtek.
Zajímavá okolní krajina je výrazně rozčleněna údolími dvou významných řek, Moravice a Odry. Krajem prochází několik turistických cest. Nejzajímavější vede po obou stranách řeky Moravice od Kružberské přehrady přes Jánské Koupele a Podhradí až do Hradce nad Moravicí. Celá oblast je z hlediska turistiky velice atraktivní, je předmětem čilého turistického ruchu a v závislosti na něm i zdokonalování služeb a ubytovacích kapacit. V době letních měsíců se počet obyvatel díky cestovnímu ruchu mnohonásobně zvyšuje. Vzhledem k ojedinělým krajinářským hodnotám a vzácné flóře a fauně, ne zcela dobře probádané, je oblast Vítkovska trvalým předmětem zájmu přírodovědců. Za zmínku stojí také výskyt šedých moravických břidlic, na mnoha místech těžených v minulosti i dnes.
Kultura má své pevné místo v životě města. Ochotnické divadlo zapustilo kořeny v září 1945, kdy vznikla Divadelní jednota Petra Bezruče, a již v roce 1948 získává 2. místo na přehlídce Jiráskův Hronov. Potěšitelné je, že od roku 1969 vzniká divadelní soubor, který pracoval ještě před několika lety. Oddělení kultury MěÚ Vítkov spolu se školami a zájmovými spolky jsou hlavními organizátory koncertů a výstav, které si svým významem nezadají s daleko většími kulturními centry.
Školství je základem vzdělanosti národa. První dochované zprávy o školství v našem městě nalézáme na konci 16. století. Evangelíci zřídili první školu, dřevěnou budovu s jednou učebnou, v níž vyučovali čtení a psaní. Ta byla v roce 1630 změněna na školu katolickou a podléhala dozoru farního úřadu. Ve Vítkově jsou dvě základní školy a gymnázium, střední škola a umělecká škola
Město Vítkov bylo založeno spolu s hradem Vikštejnem patrně ve 2. pol. 13. století Vítkem z Kravař. První písemná zmínka je z roku 1301 na listině v Budišově nad Budišovkou ve věci soudní příslušnosti obce Dolejší Kunčice, aby "brala naučení v soudních sporech" u městského soudu ve Vítkově. Král Ludvík Jagellonský udělil Vítkovu v roce 1523 právo výročního trhu. Město včetně hradu Vikštejna a okolních obcí přecházelo do rukou různých majitelů, mezi nimiž vznikli převážně Bírkové z Násile, Planknarové z Kynšperka a Oderští z Lídeřova. V letech 1713-1714 dal tehdejší majitel vítkovského panství F.K. Wipplar z Ulschitz postavit barokní zámeček na Horní Vsi u Vítkova (později součást areálu nemocnice). V roce 1776 byl hrad Vikštejn opuštěn záhy se přeměnil ve zříceninu.
V roce 1802 zakoupil vítkovské panství Emanuel Záviše z Osenic a v roce 1875 jej koupilo samotné město Vítkov. To však zde již existoval magistrát a město bylo součástí opavského okresu.
Obyvatelé Vítkova se zabývali ponejvíce zemědělstvím, řemeslem a obchodem. Nejvíce se rozrůstalo řemeslo soukenické a plátenické. V roce 1835 bylo ve Vítkově 38 mistrů tkalců. Proto také první založené továrny byly továrny textilní. V roce 1858 byla zřízena ve Vítkově rukavičkárna, dva roky později továrna firmy Eisenberger z Vídně, pak stužkárna vídeňské firmy Fasshold. V roce 1863 zřídila vídeňská firma Imlauer ve Vítkově přádelnu hedvábí. V pronajatých domech bylo umístěno čtyřicet stavů, na kterých se vyráběly hedvábné šátky a damašky. V roce 1874 jej vystřídal další podnik, který zřídil E. Friedmann, který vlastnil továrnu na hedvábné zboží ve Fulneku. Bylo v něm zaměstnáno 400 pracovníků. V místní části, v Annině Údolí, při řece Moravici byla založena roku 1866 bývalým majitelem vítkovského panství Antonínem, svobodným pánem Závišem továrna výrobu papíru a lepenky.
První dochované zprávy o školství ve městě se datují z konce 16. století. Školu zřídili evangelíci, roku 1630 se stala školou katolickou. První zděná budova školy byla postavena v roce 1803, v roce 1876 byla postavena nová dvouposchoďová školní budova. V roce 1927 byla otevřena školní budova pro české děti (mateřská škola, obecná škola, měšťanská škola).
V polovině 19. století přiřazovaly se k Vítkovu další obce. Již od roku 1850 náležejí k Vítkovu osady Nýtek, Prostřední Dvůr, Veselka a Dolní Ves, v roce 1920 přibyla Horní Ves. V roce 1957 bylo k Vítkovu připojeno Podhradí, nazývané do roku 1952 Dolním Víkštejnem, v roce 1975 Lhotka, Nové Těchanovice a Čermná a konečně v roce 1979 Jelenice a Větřkovice. V roce 1992 se opět osamostatnily Čermná a Větřkovice. Většina těchto obcí náležela v minulosti k vikštejnskému, respektive vítkovskému panství, Klokočov byl samostatným statkem, Jelenice byla součástí hradeckého dominia.
V Klokočově byl v 1. třetině 18. století vybudován Janem Václavem Želeckým z Počenic jednopatrový barokní zámek, který však ztratil svůj původní charakter při přestavbě v 60. letech 20. století. Kostel sv. Ondřeje, je postavený v roce 1807 má vybavení z 19. století. Ve Lhotce stojí kaple sv. Kříže od I. Günthera z roku 1777, Nové Těchanovice mají boží muka z 19. století. V Podhradí se nachází úpravna vody Kružberské přehrady, postavená v letech 1954-1962 podle projektu arch. Klimeše, v průčelí je umístěn reliéf "Voda" od V. Makovského.
Od roku 1850 stal se Vítkov sídlem okresního soudu, četnické stanice a berního úřadu. Od roku 1868 se soudní okres Vítkov stal součástí opavského okresu. Dne 15. října 1891 byla dána do provozu železniční trať Suchdol - Budišov vedoucí přes Vítkov. Počátkem 20. století byla vybudována kanalizace a upravovaly se chodníky, na Vánoce 1904 se poprvé rozzářilo elektrické osvětlení města.
Dominantou města je farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, postavený v novogotickém stylu v letech 1914 - 1918. Hřbitovní kostel z počátku 17. století byl obnoven po požáru v roce 1851, během něhož vyhořela podstatná část města. V interiéru se ze staršího vybavení dochovala pozdě gotická socha Panny Marie Bolestné, barokní sochy sv. Barbory a sv. Kateřiny a křížová cesta od I. Günthera z roku 1771. Ve farní zahradě stojí socha sv. Floriána ze 2. pol. 18. století. Pomník před školou na Opavské ulici sochaře J. Obetha z roku 1886 připomíná významného švýcarského pedagoga J. H. Pestalozziho.
V meziválečném období byly postaveny další významnější budovy - tělocvična, kino, spořitelna.
Vítkov byl osvobozen v závěrečné fázi 2. světové války 4. května 1945 a utrpěl značné škody. Zničena byla například jižní a východní strana náměstí. Občané německé národnosti byli odsunuti a město zabydlovali noví osídlenci.
- Jan Zajíc - Vítkovský rodák Jan Zajíc, narozen 3. července 1950 v rodině drogisty a učitelky, se upálil 25. února 1969 v Praze na protest proti tehdejší okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy a také na protest proti vítězství komunistů v únoru 1948.
- Ferdinand Hanusch - 9. listopad 1866 – 28.srpen 1923
- Hřbitovní kostel Nanebevzetí Panny Marie - Hřbitovní kostel Nanebevzetí Panny Marie je jednolodní architektura v raně barokním stylu z počátku 17. století. Avšak podle nejstarších kronik je možné datovat základy hřbitovního kostela k osídlení Vítkova, tj. do poloviny 13. století (asi r. 1268). První kostel byl dřevěný a několikrát vyhořel. Na jeho místě byl postaven kostel kamenný. Za vpádu Dánů asi v r.1625 byl vypleněn. Na jeho místě byl postaven kostel s funkcí tvrze, kde se při útoku nepřátel mohli obyvatelé Vítkova schovat. Pro tuto hypotézu svědčí okna v podobě střílen na východní straně kostela. Podle tradice bylo z věže tohoto kostela vidět na hradby hradu Vikštejna. Avšak během 19. století jej opět dvakrát stihl požár (v roce 1830 a 1860). Po každém z nich však byl kostel znovu opraven. V osmdesátých letech 20. století farář František Pevný přestavěl interiér v duchu závěrů druhého vatikánského koncilu do dnešní podoby.
- Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie - Druhý kostel ve Vítkově je postaven v novogotickém stylu. S pozemními pracemi bylo započato 27. září 1909 podle plánu architekta Václava Mattusche z Vejprt. Počátkem roku 1914 byla stavba kostela již dokončena, avšak první světová válka brzdila opatřování vnitřního zařízení, takže teprve 15. října 1918 mohl být chrám vysvěcen. Kostel je postaven ve tvaru kříže, což je typické pro starou i novou gotiku. Má jednu hlavní loď s vysoko žebrovanou klenbou, která je zhotovena z jutového materiálu máčeného v sádře a je zavěšena na železné nosníky upevněné u krovu. Vedle hlavní lodi jsou dvě boční, které jsou podstatně nižší, každá má boční oltář. Zvláštností je to, že kostel je stavěn z místního kamene, a to hlavně z toho, který se získal při kopání základů. Chrám je prostorný, světlý, příjemný, pojme 2 000 osob. Pro tyto přednosti je nazýván „vítkovskou katedrálou“. Pro okna byly zvoleny světlé tóny skel, které na rozdíl od staré gotiky vnitřek kostela zjasňují, takže zde není ta typická šerost a vznešené přítmí. Ve vstupním prostoru kostela je umístěna vzpomínková tabule vojáků padlých za 1. světové války (později byla doplněna také vzpomínka na padlé z 2. světové války).Na konci druhé světové války byl kostel poškozen dělostřeleckou palbou. Jeden granát urazil rameno kamenného kříže nad střechou, jiný rozbil okna, přičemž tlak vzduchu vyrazil mnoho tabulí malovaných oken. Chrám však byl opraven ze sbírek a státního příspěvku. 20. června 1946 se v opraveném kostele slavilo první Boží tělo a 28. září v den svátku národního světce sv. Václava byl tento chrám znovu vysvěcen, neboť byl znesvěcen ruskými (sovětskými) vojáky, kteří zde měli ustájeny koně.28. dubna 1994 byl farní kostel, socha sv. Marka a městský park prohlášeny za kulturní památku.
- Socha sv. Marka u vchodu do farního kostela - Na pravé straně vchodu do farního kostela je instalována socha sv. Marka. Svatý Marek je vytesán z bílého kamene jako důstojný muž středních let s plnovousem, jak se na evangelistu sluší. Na sobě má dlouhé, umně zřasené roucho, jaké se nosilo v době starověku. U nohou mu leží okřídlený lev (křídla lva lze uvidět, když se podíváte na sochu zezadu). Socha byla v r. 1861 postavena na náměstí na paměť velkého moru (1856). Za druhé světové války nacisté z rasistických důvodů sochu z náměstí odstranili, protože sv. Marek byl Žid. Dlouhá léta ležela socha v místním kamenictví. Až 16. 10. 1987 byla znovu postavena u tohoto kostela a tak opět našla své důstojné místo.
- Socha Ježíše Krista stojící na vítkovském hřbitově je odlita z bronzu. V roce 1905 ji vytvořil vítkovský rodák Josef Mühr, jehož jméno je na soše vyryto.Socha stojí na podstavci a představuje výraznou dominantu hřbitova. Svůj podíl na tom má jednak umístění sochy uprostřed hřbitova, jednak talent autora, který vystihl podstatné rysy Kristovy složité povahy. Socha představuje vysokého a štíhlého muže, který má na sobě jednoduchý, splývavý oděv. Ten zakrývá celou postavu od ramen až k chodidlům. Kristus je bos na znamení pokory, kterou celý život zdůrazňoval. Oděv je bez jakýchkoliv ozdob. Kristův obličej má výrazný profil a laskavý výraz. Tvář je ušlechtilá, ale pohublá, jako u člověka, kterého něco velmi tíží a zavazuje. S hlavou mírně nakloněnou kupředu a rozpřaženýma rukama jako by se chystal lidem sdělit něco velice důležitého: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i když umřel, bude žít, a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumřel navěky.“
Další památky
- Kamenný kříž, kvalitní kamenická práce, datovaná nápisem z roku 1827 u hřbitovního kostela
- Socha svatého Floriána u farní zahrady v ulici Hřbitovní
- Pomník J. H. Pestalozziho u základní školy v Opavské ulici
- Busta hudebního skladatele, básníka a rakouského ministerského rady Eduarda Schöna s pseudonymem E. S. Engelsberg (1825-1879) stojící v městském parku
- Vodárna v místní části Podhradí
- Boží muka u silnice k Čermné
