V Hronově se každý rok koná festival Jiráskův Hronov.
Jiráskův Hronov je nejstarší divadelní přehlídka v Evropě a pravděpodobně i na světě. Byl založen roku 1931 v Hronově, rodišti spisovatele Aloise Jiráska, a do roku 1951 se na festivalu vždy uváděla alespoň jedna jeho hra. Zajímavé je, že se festivaly konaly i za 2. světové války, přestože nebyly německými okupačními úřady povoleny. Od roku 1991 program Jiráskova Hronova pravidelně obohacují špičková zahraniční neprofesionální divadla.
Jiráskův Hronov z pověření a za finančního přispění Ministerstva kultury pořádá Národní informační středisko pro kulturu, jeho útvar ARTAMA (NIPOS-ARTAMA), ve spolupráci s městem Hronovem a Kulturním a informačním střediskem Hronov. Akce se koná pod záštitou Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu Parlamentu České republiky.
Hronov - malé městečko v severovýchodních Čechách leží uprostřed půvabné krajiny na řece Metuji při hranici s Polskem v nadmořské výšce 364 m n.m. V historii se poprvé připomíná v roce 1359, je však přibližně o jedno století starší. Jeho počátky souvisejí s kolonizačním úsilím pana Hrona z Náchoda (1241 – 1285) z rodu Načeraticů, který zde pravděpodobně založil vodní tvrz. V roce 1415 je Hronov uváděn jako městečko, jež až do roku 1848 náleželo k náchodskému panství, stejně jako sousední obce Velký Dřevíč, Velké Poříčí a Žabokrky, zatímco Zbečník a Rokytník příslušely do konce 15. století k machovskému statku, jehož součástí byla také Malá Čermná na kladských hranicích. Jako město je Hronov poprvé uveden v roce 1859.
V husitské době jistě vyznávala většina obyvatel kalich a fara byla zřejmě osazena knězem podobojí Tak tomu bylo asi po celé 16. století. V roce 1610 byla postavena zděná zvonice místo původní dřevěné. Za třicetileté války (po roce 1634) se střídaly průtahy vojsk císařských a švédských a v červenci 1639 Švédové Hronov vypálili. Z roku 1651 pochází první zpráva o hronovské škole ve staré jednopatrové opuštěné faře. Nová škola, také dřevěná, byla postavena v r. 1688 a sloužila až do roku 1888. Kostel Všech svatých byl tehdy filiálním kostelem náchodského děkanství. V letech 1713 – 1717 byl barokně přestavěn, když z původní gotické stavby zůstalo pouze kněžiště s částečně dochovaným ostěním jednoho okna. V roce 1725 bylo na dnešní náměstí umístěno mariánské sousoší, jehož stylizované podoby se od poloviny 19. století používalo jako městského znaku.
V letech 1831 – 1845 působil v Hronově vlastenecký kněz Josef Regner (1794 – 1852), známý jako Havlovický z Jiráskovy kroniky U nás. Tehdy (1832) postihla Hronov epidemie cholery.
Většina obyvatel městečka a okolních obcí se živila zemědělstvím, doplňkovým zdrojem obživy bylo domácké tkalcovství. Vybudováním železnice z Chocně do Broumova (1875) nastává na Hronovsku v 80. letech 19. století mohutný rozvoj textilního průmyslu, ve městě vzniká přádelna bavlny a několik mechanických tkalcoven. Kromě textilu se ve městě rozvíjí strojírenská výroba. Důsledkem je růst počtu obyvatelstva z 1682 v roce 1880 až na 4600 v roce 1910.
V září 1949 po složitých jednáních dochází ke sloučení Hronova se sousedními obcemi Velkým Poříčím, Zbečníkem, Velkým Dřevíčem, Rokytníkem a Žabokrky. Malá Čermná byla připojena až v roce 1960. Po obecních volbách v roce 1990 se Velké Poříčí stalo opět samostatnou obcí.
- Alois Jirásek
- prof. Mgr. Jan Špáta
- Helena Čapková
- Jan Křtitel Knahl
- Ing. arch. Jindřich Freiwald
- Egon Hostovský
- Josef Čapek
- Kostel Všech svatých původně z roku 1359, v 18. století nově vystavěn.
- Mariánský sloup na náměstí z roku 1725
- Divadlo a muzeum Aloise Jiráska
- Jiráskův rodný dům
- Pomník a pamětní deska Josefa Čapka a Heleny Čapkové v místě, kde stával jejich rodný dům
- Jiráskův buk
- Knahlova chalupa
