Veselí nad Lužnicí

Kdy Veselí vzniklo, můžeme pouze hádat. Jisté je, že nejdříve zde byla vybudována tvrz na místě zvaném „Na Talíři“. Tu dnes připomíná zalesněný pahorek a obepínající příkop v severozápadní části města. Blízké okolí, na němž pravděpodobně stávaly stráže, se dodnes nazývá „Na Strážkách“. Pod tvrzí potom vznikla osada Veselí. Název prozrazuje, jak tu bývalo, když zde Rožmberkové pořádali různé kratochvíle a veselice.

První písemná zmínka pochází z roku 1259. To Veselí vlastnil Vok z Rožmberka a osada byla pravděpodobně velice ekonomicky soběstačná. Roku 1302 se majitelem stává český král Václav II. a roku 1362 bylo Veselí Karlem IV. povýšeno na komorní město. V patnáctém století bylo město několikrát vypáleno a pleněno.

Za vlády Petra Voka z Rožmberka nastal mohutný rozmach rybníkářství a Veselí se zotavuje z téměř půlstoletí husitských válek. Od roku 1612 se zde ujali správy Švamberkové. Město začalo chudnout. Za Českého povstání využívala vojska strategické polohy města - česko-rakouské brány a neustálé přesuny, drancování a plenění město poznamenaly. Od 27. září do 2. října 1619 ležela ve Veselí armáda knížete Hohenlohea a Linharta z Felsu.

Po bitvě na Bílé hoře a porážce českých stavů dostává Veselí císařskou milost a je mu odpuštěna rebelie za Českého povstání. Opět se zavádějí trhy a povoluje se vařit pivo. Protože bylo panství velice zpustošené, přišla bída a hlad, lidé odtud utíkali. Ve Veselí zůstalo z 97 usedlých jen 53, v Mezimostí z 38 jen 16.

Rekatolizace proběhla bez odporu a 2. dubna 1660 je celé třeboňské panství darováno Janu Adolfu Schwarzenbergovi. Rod Schwarzenbergů byl posledním šlechtickým rodem, který Veselí vlastnil. Až v roce 1918 získalo město plnou samostatnost.

Významnou událostí pro Veselí byla návštěva císaře Karla VI. na veselské faře. Zdržel se zde při své cestě do Budějovic 21. srpna 1732 mezi 10. až 17. hodinou.

Roku 1764 zažilo Veselí velký požár. Vyhořela radnice, městský archiv, pivovar a čtyři velké domy. V roce 1852 byly do města umístěny státní úřady. V červnu 1866 postihl město další velký požár. Dostal se i do Mezimostí, kde stačil strávit 35 domů.

Roku 1881 byla na veselském náměstí vystavěna nová školní budova. Do té doby se vyučovalo ve zvláštní školní budově naproti kostelu. V roce 1907 byla škola založena i v Mezimostí. Do začátku II. svět. války byly otevřeny dvě vyšší školy - Průmyslová škola pokračovací pro učně různých profesí a řemesel, později přejmenovaná na Živnostenskou školu pokračovací (1886 - 1947) a Lidová škola hospodářská (1928 - 1944).

Místní muzeum bylo otevřeno v roce 1950 a nese jméno sběratele lidových písní Karla Weise.

Mezimostí

Poprvé je tato osada připomínána ve 14. století v souvislosti s veselskou tvrzí. Mezimostská tvrz byla od veselské vzdálena jen několik metrů - stála při soutoku Lužnice a Nežárky. Její původní držitelé - páni z Mezimostí - se nazývali Jeníkové a nosili ve štítě chrta. V roce 1369 se stal majitelem Mezimostí Oldřich z Rožmberka, koncem 14. století Vilém z Landštejna a v 15. století vlastnili osadu opět Rožmberkové. Roku 1465 ji Jan z Rožmberka prodal obci Mezimostí. V roce 1494 povyšuje Petr z Rožmberka Mezimostí na městečko se všemi právy svobodných měst. Od roku 1725 vystřídala obec několik majitelů, až se po roce 1769 vrátila zpět měšťanstvu. Mezimostí sdílelo podobné osudy jako Veselí, ale vzhledem k nepříznivější poloze zažilo více povodňových katastrof. Nejničivější povodeň v září 1890 strhla všechny mosty.

Strategického významu dosáhlo Mezimostí až v 19. století, kdy se stalo jednou z nejvýznamějších železničních stanic v zemi. To zapříčinilo, že na počátku 20. století bylo už početnější než Veselí.

13. listopadu 1908 povyšuje císař František Josef I. městečko Mezimostí na město.

Spojení měst

V minulosti bylo často jednáno o sloučení měst Veselí a Mezimostí. Avšak neústupní patrioti, a to jak „košťálníci“ (veselští), tak „chramošťáci“ (mezimostští) nechtěli vidět výhodnost spojení obou měst. Až v době fašistické okupace byla správa obou měst seznámena s tím, že ke sloučení dojde cestou nařizovací. Ministr vnitra ustanovil pro obec vzniklou sloučením Veselí nad Lužnicí a Mezimostí nad Nežárkou jednotný německý název „Frohenbruck“ a český úřední název Veselí nad Lužnicí, a to od 1. 1. 1943. V poválečných letech se mezimostští marně snažili opět rozdělit spojená města, a teprve čas prokázal prospěšnost sloučení.

• Bohumil Bydžovský (*1880), akademik, Dr, profesor matematiky na Karlově univerzitě v Praze, v letech 1930 - 31 děkan přírodovědecké fakulty na téže univerzitě, v letech 1946 - 48 rektor staroslavného vysokého učení Karlova. V r. 1947 zvolen čestným občanem Veselí nad Lužnicí, kde je jeho jménem též pojmenována jedna ulice. Byl členem Jednoty čes. matematiků a fyziků a členem několika zahraničních učených společností. Je autorem mnoha matematických publikací.
• Jaroslav Heyrovský – Mezi osobnosti pocházejí původem z Veselí nad Lužnicí, žijící pak po přesídlení v Českém Krumlově, patří bezesporu první laureát Nobelovy ceny z českých zemí Jaroslav Heyrovský (jeho matka Anna Veselá pochází právě z rodu Veselých z Veselí nad Lužnicí, respektive šlechtické tvrze „Na talíři“).
• Vlastimil Koutecký, architekt, scénograf, výtvarník
• Lubomír Štrougal (* 1924), komunistický politik, ministr vnitra a někdejší předseda vlády Československa
• Karel Traxler (1866-1936), katolický kněz a jeden z nejsilnějších českých šachistů konce 19. a začátku 20. století. Po většinu života působil jako kněz a katecheta ve Veselí nad Lužnicí či jeho okolí, ve městě je též pohřben.

• Kostel Povýšení sv. Kříže
• Radnice
• Naučná stezka Veselské pískovny
• CHKO Třeboňsko
• Pískovcová socha T.G. Masaryka
• Socha Sv. Václava, barokní socha Sv. Jana Nepomuckého a renesanční radnice na Masarykově náměstí