Město je zřizovatelem tří základních škol a jedné umělecké školy. Ve městě je také gymnázium. Příspěvkovými organizacemi města jsou Sociální služby města Mimoň a Dům dětí a mládeže "Vážka". Směnárny a peněžní ústavy jsou v centru města, stejně jako většina institucí: Státní policie, Městská policie, Referát státní sociální podpory a Úřad práce. Poliklinika a dvě lékárny jsou nedaleko od centra. Dopravní spojení s ostatními městy má Mimoň vlakové a autobusové. Na okrajích města ve směru na Liberec a Mnichovo Hradiště se nacházejí čerpací stanice pohonných hmot. Při silnici ve směru na Mnichovo Hradiště je umístěn Domov důchodců, v jeho blízkosti je i Dům pečovatelské služby, kde sídlí organizace Domácí sociální a zdravotní péče Mimoň, o.p.s..
Ve svém volném čase mají občané možnost využít některý ze spolků, sportovních klubů, zajít si na procházku do rozsáhlého zámeckého parku, navštívit fitness-centrum, koupaliště, kino či knihovnu, nebo se věnovat turistice.
Založení a středověk
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1262, týká se jakéhosi Lotolduse de Nemans. Nicméně archeologické nálezy v Mimoni a okolí ukazují, že místo bylo osídleno již v mladší době kamenné a z bronzové. Přibližně v 5. století přicházejí Slované. V polovině 14. století jsou zmiňováni jako vlastníci páni z Mimoně.
V roce 1371 získali část vsi bratři Jan a Václav z Vartenberka. Vartenberkové sídlili na nedalekém hradě Ralsko. Bratrům se podařilo získat od krále povolení vybírat clo a zároveň nařízení, že všichni kupci se cestou do Žitavy musí k úhradě cla zastavit v Mimoni. Díky tomuto se obec rychle rozvíjela. V roce 1500 ji získal rod Bibersteinů. Roku 1505 byla Mimoň povýšena na město.
Novověk
Poté se vystřídalo několik majitelů, zvláště za časů třicetileté války. V roce 1578 je psán jako vlastník Bohuslav Mazanec z Frimburka a v roce 1604 Jan Myllner z Milhauzu. Po bitvě na Bílé hoře rod Milhauzů o majetek přišel, městečko bylo obsazeno po roce 1620 císařským vojskem, zámek vypálen. V letech 1633 až 1651 se Mimoň stala majetkem rodiny Zeidler-Hoffmannů, jen v krátkém období 1633-1634 patřila Albrechtovi z Valdštejna, zavražděnému poté v Chebu.
Velký rozvoj zažívá město po roce 1651, kdy se majitelem stal Jan Putz z Adlersthurmu. On a jeho synové nechali postavit kapli Božího hrobu, pivovar, špitál, radnici a přestavět zámek(již zbořeny) a farní kostel. V roce 1670 byl založen Cech ševců. Poté se opět vystřídalo více majitelů, přičemž posledními vlastníky Mimoně byli do roku 1945 Hartigové. V roce 1806 byla velká část města zničena požárem.
Po zrušení nevolnictví a v důsledku revolučních událostí roku 1848 došlo v Rakousko-Uhersku k radikálním změnám státní správy. Byla zrušena panství šlechty (tedy i Mimoňské), ustaveny během roku 1850 nové kraje, politické a soudní okresy. Nově vzniklý Českolipský kraj zahrnoval čtyři soudní okresy, jeden z nich byl přiřknut Mimoni. Podléhal krajskému soudu v České Lípě a fungoval od 27. května 1850. V Mimoni v té době fungoval i berní úřad, který byl podřízen správě v Mladé Boleslavi.
Při další státní reformě byl roku 1855 Českolipský kraj zrušen a Mimoň se stala na sedm let okresním městem. Okres Mimoň přešel pod správu Mladoboleslavského kraje. O několik let později došlo postupně k dalším změnám. V roce 1862 byly zcela zrušeny kraje a poté řada politických okresů. Mimoň se stala součástí okresu Česká Lípa, řízený okresním hejtmanem, i nadále byla sídlem soudního okresu Mimoň. Tento stav s menšími úpravami zůstal do roku 1918.
Období let 1918 - 1990
V roce 1925 se připravovala akce Dny domoviny a obyvatelstvo bylo vyzváno k soustředění památek a starožitností, vzniklo tak v Mimoni poprvé městské muzeum.
Do odsunu Němců v roce 1945 bylo město osídleno převážně německým obyvatelstvem (v roce 1930 bylo 5331 z celkem 6113 obyvatel Němců). Roku 1945 byl majetek Hartigů zkonfiskován státem.
- Hans Watzek (* 10. říjen 1932), ministr pro zemědělství, lesní a potravinové hospodářství NDR
- Rudolf Watzke (* 1892), slavný koncertní zpěvák.
- Karl Kostka (* 5. květen 1870), národohospodář, politik, v letech 1929 - 1938 starosta Liberce a odpůrce Konráda Henleina.
Farní kostel sv. Petra a Pavla - Farní kostel sv. Petra a Pavla, dnešní dominanta města, je zasvěcen sv. Petru a Pavlu a jáhnům sv. Agapitovi a sv. Jiřímu, jejichž ostatky jsou zde uloženy. Nachází se na místě původního kostela ze 12. století. Stavebně byl obnoven do barokního slohu v letech 1661-1663 italským stavitelem Guiliem Broggiem (podle jedné z teorii se na stavbě podílel i Santino Bossi). Věž kostela byla postavena v r. 1674 a s kostelem spojena až po požáru města. Z původních 5 barokních hranolových kaplí okolo kostela, vystavěných v letech 1672-1675, se dochovala pouze pátá uprostřed jižní strany (kdysi sloužila jako márnice). Fara u kostela je z roku 1678. V okolí kostela se nachází několik barokních soch.
Areál Božího hrobu - Další významnou památkou je areál Božího hrobu v Lužické ulici. R. 1651 koupil tehdejší statky Mimoň a Děvín Jan Putz z Adlersthurnu, císařský rada dvorní komory s erbovním nadáním a rytířským stavem rodu. Ten (podle zápisu mimoňského historika Josefa Tilleho z jeho Kroniky města Mimoně, vydané roku 1905), cestoval v roce 1625 do Říma a odtud dál do Jeruzaléma, kde vyhledal místa utrpení a smrti Ježíše Krista, posvátná všem křesťanům. Přitom vznikla myšlenka vybudovat pro poučení věřícím kopii Božího hrobu i ve své vlasti. O svědomitosti zápisků svědčí okolnost, že když po návratu zjistil, že mu chybí rozměr vchodu ke Kristovu hrobu a míry kamene, kterým je nutno hrob zakrýt, navzdory těžkostem a námaze, které taková cesta tehdy představovala, vydal se do Jeruzaléma podruhé, aby všechno ještě jednou zakreslil. Při návratu na této druhé cestě z Jeruzaléma nebezpečně onemocněl a musel pak ležet půl roku v Římě. Po uzdravení se vrátil přes Loreto do Vídně. Ve střední Evropě stále ještě trvala nekonečná třicetiletá válka a nebylo možné plánovanou stavbu uskutečnit. R. 1655 bylo pro stavbu vybráno místo Na pískách vedle zříceniny kostela sv. Kříže a když r. 1660 Jan Putz umíral, musel mu nejstarší syn Jan František Edmund u smrtelné postele slíbit, že kapli Sv. hrobu v Mimoni postaví. Stavbu započal r. 1665 významný stavitel Giulio Broggio a dokončil r. 1667. O rok později byla slavnostně vysvěcena.
Zámecký park - Park byl původně bažantnice s hájovnou. Generální opravu a rozšíření zahájil František de Paula z Hartigů. Park byl několikrát ještě rozšiřován. Zde stával nad pramenem pomník básníkovi Horatiovi a malý altánek. Další rekonstrukce parku začata v r. 1998. Brány do parku vedou od Zámeckého i Poštovního mostu. Uvnitř parku se nachází rybník s ostrůvkem. Pozůstatky prameniště z r. 1785 - jsou kopie pramenu Géronstere v lázních Spaa v Belgii, kde se František de Paula z Hartigů léčil. Pramen jako takový je sice o kus dál, ale zde vyvěral.
Sochy - Sochy ve městě jsou převážně barokní. Nejvíce jich je zasvěceno Janu Nepomuckému (jedna na Poštovním mostě, jedna u Písečného mostu a další u kostela). Významný je i opravený sloup Nanebevzetí Panny Marie na náměstí 1. Máje, sousoší Neposkvrněného početí Panny Marie (Immaculata) u hotelu Beseda či sousoší Getsemanská zahrada v Březinově ulici.
Poutní cesta Mimoní - Putování je člověku vrozeno. Každý se někam vrací, do krajiny dětství, za dobrými přáteli a také tam, kde nalézá svěží myšlenky a povzbuzení ducha. Jsou místa na pohled obyčejná, ba i docela nezajímavá. Někde tam se však nalézá věkem zasutá minulost tvořící pravý duchovní cyklus, který můžeme znovu objevovat. Mimoňský Boží hrob je místem dvou protikladných a vzájemně se protínajících představ, smrti a vzkříšení. Odtud cesta vychází a tady také končí. Míří k symbolům mariánské úcty, vyjadřujícím tradiční lásku lidu. Kolem galerie soch světců kráčí poutník k chrámu zasvěcenému apoštolským knížatům sv. Petru a sv. Pavlovi. Po symbolickém zastavení u Getsemantské zahrady pokračuje přes Kalvárii zpět k Božímu hrobu jako místu Vzkříšení. Okruh v délce cca 2 km ukáže putujícímu bohatost a krásu místní barokní architektury a snad ho i přiměje na jednotlivých zastávkách ke krátkému duchovnímu rozjímání.
