Mikroregion Letovicko byl založen 18. května 2000. Jeho účelem je podpořit projekty, jenž přesahují svým rozsahem a významem jednotlivé obce. Je v něm sdruženo 15 obcí. Jsou to Deštná, Horní Poříčí, Horní Smržov, Křetín, Lazinov, Letovice, Míchov, Pamětice, Petrov, Prostřední Poříčí, Roubanina, Skrchov, Stvolová, Vísky a Vranová. Mikroregion Letovicko zabírá plochu 103 km², což představuje 10,6 % plochy okresu Blansko. Má 9 600 obyvatel, což je cca 9 % obyvatelstva okresu Blansko. Průměrnou hustotou zalidnění zde činí 96 obyvatel na 1 km², což je výrazně pod celostátním průměrem.
Letovice bývaly střediskem arcikněžství, dnes patří k děkanství boskovskému. Součástí letovického arcikněžství byl i Literátský sbor, kterých bylo na celé Moravě kolem 20. Ten se zabýval především chrámovým zpěvem, náboženstvím a dobročinností. První zmínka o něm pochází z roku 1596, ale doba založení je neznámá. Zrušen byl roku 1783 dvorním dekretem Josefa II.
Pravěk
- Mladší doba kamenná – První známky osídlení údolí, kde se nyní rozkládají Letovice patří do období eolitu. Jedná se o provrtané kamenné mlaty.
- Doba bronzová – Z tohoto období byly vykopány bronzové předměty lužické kultury. Jedná se o kopí a sekyrku s dutinkou a ouškem.
- Doba železná – Z doby halštatské ani z laténského období nejsou žádné důkazy o osídlení.
Starověk
- Doba římská – Bylo nalezeno několik mincí, které podporují teorii obchodního spojení přes Malou Hanou. Našly se mince z období císaře Trajána (vládl 98 – 117 n.l.), císaře Aureliána (vládl 270 – 275 n.l.) a císaře Konstantina I. (vládl 306 – 337 n.l.).
- Doba stěhování národů – Kolem 6. století se zde začali usazovat první Slované, což potvrzuje nález pískovcové sošky a hlavy bůžka v roce 1840.
- 1145 - rok první písemné zmínky o Letovicích. Jde o listinu Oty III. z Olomouce. Psalo se v ní o darování části mostného klášteru v Litomyšli. Později bylo zjištěno, že se jedná o padělek z 13. století. Název Letovice je zde uváděn ve tvaru Lethowicz.
- 1241 - Letovice byly vypleněny Tatary, kteří táhli od Olomouce (Mongolský vpád na Moravu roku 1241).
- Ve 2. polovině 14. století vznikla v Letovicích sbírka přísloví a sentencí (stručná a výstižná myšlenka), jejímž autorem byl Jan z Letovic.
- 1399 - dobytí hradu Heraldem z Kunštátu.
- 1424 - husité dobyli hrad a vypálili celé město.
- V průběhu 15. století byl v Letovicích přeložen z latiny do staročeštiny cestopis Marca Pola Milion. Tento překlad použil Václav Hanka jako zdroj staročeštiny, kterou posléze využil při padělání Rukopisu zelenohorského.
Novověk
- 1505 – Ladislav z Boskovic sjednotil Letovice, jež byly téměř 100 let rozděleny na Dolní a Horní.
- 1645 – město a hrad dobyli Švédové.
- 1648 - město bylo vypáleno Švédy.
- 1674 - i po více než dvaceti letech od skončení třicetileté války jsou dvě třetiny domů ve městě prázdné.
- 1754 - byla založena plátenická manufaktura, která se do konce 18. století stala největší na Moravě.
- 1782 - Josef II. udělil městu právo trhu na vlnu.
- 1848 – Letovice byly zařazeny pod správu okresu Boskovice.
- 1. leden 1849 - zprovoznění trati Brno – Česká Třebová, která je součástí prvního železničního koridoru.
Moderní dějiny
- 1906 - byla postavena budova měšťanské školy
- 13. listopad 1936 - městys Letovice byl povýšen na město.
- Noc z 20. na 21. září 1941 - proběhl útok na hotel Lamplota u koupaliště. Akci provedla odbojová skupina „Za svobodu“. Mnoho lidí bylo za útok vězněno a popraveno.
- 1960 – Letovice se staly součástí okresu Blansko.
- 26. listopad 1989 – bylo sepsáno “Prohlášení Občanského fóra v Letovicích”, pod které se podepsalo 269 letovických občanů.
Majitelé panství
- rod pánů z Letovic 1203? - 1446
- rod pánů z Lomnice 1446 – 1505 - polovina panství
- rod pánů z Boskovic 1446 – 1544 – do roku 1505 vlastnili polovinu panství, poté celé
- rod pánů z Hardeka 1544 - 1613
- rod pánů z Thurnu 1613 – 1654
- Jiří Štěpán Bruntálský z Vrbna 1654 – 1664
- hraběnka Eva Erdëdy, rozená Forgačová 1664 – 1666
- hraběnka Eliška z Náchoda, rozená Sunioginová 1666 -1668
- rod pánů z Pohronce 1668 – 1711
- hrabě Karel Ludvík z Roggendorfu 1711 – 1724
- rod pánů z Blümegenu 1724 – 1820
- rod pánů Kálnoky z Kőröspataku 1820 - 1945
- Jan Bárta-Letovský (1821-1898) - redaktor prvních českých novin v USA
- Eduard Bígner (1843-1923) – páter; používal své klášterní jméno Josef, které dostal v klášteře řádu trapistů v Bosně. Roku 1864 se stal misionářem v Africe, kde se později potkal s Dr. Emilem Holubem, kterému zachránil život. Pochován je v Emauzích.
- Josef Brauner (23. prosince 1863 - 19. července 1942) – 1. července 1895 nastoupil jako konstruktér firmy Daimler-Motoren–Gesselschaft, kde mimo jiné zkonstruoval motor pro automobil typ 35 HP, či vedl konstrukci vozu Mercedes model 1904. V roce 1908 firmu opouští a odchází do Berlína, kde se nadále věnuje konstrukci automobilů. Za svou práci obdržel v roce 1918 Kříž za zásluhy.
- Jan Daněk (1894-1961) – malíř a restaurátor, pracoval na výzdobě a restauraci kostelů ve Zlíně, Letovicích, Starém Svojanově, Hrabyni či Bílém Újezdu
- Otakar Halámka (5. června 1914) – desátník pozemního personálu RAF.
- Gustav Kálnoky (29. prosince 1832 - 13. února 1898) - rakousko-uherský diplomat, ministr zahraničních věcí (1881-1895)
- Emanuel Janoušek (29. září 1875 – 15. listopadu 1939) – spolupodílel se na zřízení Průmyslové školy pokračovací v Letovicích. Zúčastnil se 1. světové války. Byl hlavním iniciátorem založení Masarykovy školy (výuka začala 1. září 1931), kde se posléze stal prvním ředitelem. Spolupodílel se na Almanachu městyse Letovic a byl autorem knihy Pamětí města Letovic, jehož druhý díl již nestihl dokončit.
- Emil Janoušek (1916–1971) – zbrojní důstojník u 311. bombardovací perutě RAF.
- Ing. arch. Arnošt Krejza (1923-1989) - český architekt
- Hubert Lamplota (17. března 1877 - 7. října 1958) – velký patriot a mecenáš Letovic. Podařilo se mu z chudých poměrů vypracovat až na brněnského velkoprůmyslníka. 16. dubna 1932 byl jmenován čestným občanem Letovic. V době hospodářské krize vytvářel pro místní obyvatele pracovní příležitosti stavbou areálu koupaliště. Při příležitosti povýšení Letovic na město (13. listopadu 1936), nechal pro MěÚ zhotovit stříbrné pečetidlo, vykládané drahokamy. Po roce 1948 mu byl znárodněn veškerý majetek.
- Jindřich Nováček (11. prosince 1924) – sloužil u RAF od ledna 1943
- Josef Novák (6. března 1912 – 2. června 1940) – vyučil se truhlářem. Poté absolvoval Školu leteckého dorostu v Prostějově (1931 - 1933), byl jmenován - polním pilotem (1934), stíhacím pilotem (1936) a nočním pilotem (1937). Po okupaci odešel přes Polsko do Francie, kde měsíc sloužil u 1. pěšího pluku Cizinecké legie, následně absolvoval pilotní kurz (francouzský pilotní diplom získal 16. prosince 1939). Dne 2. června 1940 se při zkušebním letu s Dewoitine D.520 dostal do vývrtky a zřítil se. Je pohřben na československém vojenském hřbitově Neuville-La Targette u Arrasu. Josef Novák byl vyznamenán československým válečným křížem 1939, československou medailí Za chrabrost před nepřítelem a pamětní medaili československé armády v zahraničí s bronzovým štítkem „F“ (příslušnost k vojenské jednotce ve Francii). V roce 1991 byl povýšen in memoriam do hodnosti plukovník.
- Alois Páteček (20. května 1914 – 19. října 1959) – sloužil jako mechanik u 310. stíhací perutě RAF. V roce 1991 byl povýšen in memoriam do hodnosti plukovník.
Ing. arch. Bedřich Rozehnal, DrSc (2. června 1902 – 11. června 1984) – architekt, který projektoval především nemocnice a zdravotnická zařízení. Projektoval např. Zdravotní středisko ČKD Blansko (1950), nemocnici v Novém Městě na Moravě (1937-1940), prosekturu, chirurgický a interní pavilon nemocnice v Hodoníně, dětskou nemocnice v Brně-Černých Polích (1947 - 1948). Působil také jako profesor architektury na Vysoké škole technické v Brně. - Jaromír Toul (13. února 1917 – 16. prosince 1940) – sloužil jako palubní střelec u 311. bombardovací perutě RAF. 16.
- Keltský skanzen Isarno - Skupinka přátel živé historie založila v bývalém lomu, poblíž hráze vodní nádrže Letovice, keltský skanzen Isarno. Název Isarno je odvozen od starého keltského názvu pro železo. Nalézá se tu například kovárna z doby bronzové, hospůdka a další stavby. Po areálu se volně pohybují prasata, kozy, ovce, psi i kočky. Pro zájemce je i možnost projížďky na koni. V roce 2013 byl skanzen po tříroční pauze opět otevřen a chystá se jeho rekonstrukce.
- Vodárenská věž - Je stále funkční stavebně technickou památkou. Měří 20 m a je součástí I. březovského vodovodu z roku 1911. Věž se nachází hned vedle místního hřbitova.
- Kostel sv. Prokopa - Původně gotický kostel sv. Prokopa byl postavený v letech 1370 až 1380, a později byl několikrát přestavován. Před kostelem se nachází fara, o níž je první zmínka již v roce 1353. Uvnitř kostela jsou cenné historické náhrobky majitelů letovického panství.
- Klášter Milosrdných bratří - Klášter Milosrdných bratří v Letovicích byl postaven z daru 24 000 zl. od Jindřicha Kajetána Blümegena, jenž chtěl, aby součástí kláštera byla i nemocnice. Stavitelem barokního kláštera byl řeholní bratr Longinus Traub z Vídně. Práce započaly 26. dubna 1751 a dokončeny byly roku 1784.
- Klášterní kostel sv. Václava - je vyzdoben malbami od letovického malíře Jana Daňka z roku 1930 a vybaven novými varhany od letovického rodáka Františka Čapka z toku 1917. Pod kostelem je klášterní krypta. Dále je v klášteře lékárna s bohatými freskami a původním vybavením z roku 1760. Nyní v klášteře sídlí nemocnice pro starší a dlouhodobě nemocné pacienty.
- Zámek Letovice - Původně dřevěná tvrz ze 14. století byla později přestavěna na kamenný hrad, chráněný třemi bránami s padacími mosty. Hrad byl později přestaven na zámek. Současnou podobu získal zámek Letovice v 30. letech 19. století, kdy byl v majetku rodu Kálnoky.
- Zámecký park Letovice - Zámecký park Letovice má rozlohu 27,6 ha. Jedná se o kulturní památku a zvláště chráněné území. Je to rozsáhlý přírodně krajinářský park s romanticko – gotickou úpravou.