Králův Dvůr zaznamenal významný demografický rozvoj nejen na přelomu 19. – 20. století, ale prochází jím i nyní. Jsme svědky rozsáhlé bytové výstavby mezi Královým Dvorem a sousedním Berounem – postupně tak dochází k urbanistickému spojení obou měst a ke vzniku souvislé aglomerace.
Průmysl ke Královu Dvoru neodmyslitelně patří. V minulosti se zasloužil o jeho nebývalý rozkvět, ale poznamenal jej i negativně ... I přes veškeré změny v uplynulém století je tento vliv patrný dodnes. Přestože intenzivní průmyslová činnost v králodvorské kotlině v posledních letech poněkud ustoupila jiným formám podnikání, je Králův Dvůr stále zajímavým místem pro případné investory, zejména s ohledem na svoji ideální polohu a dopravní dostupnost jak po dálniční síti, tak po železnici.
Třetí nejlidnatější sídlo okresu Beroun. První písemná zmínka o Počaplech (část dnešního Králova Dvora) pochází z roku 1302, první zmínka o Králově Dvoře pochází z roku 1394, kdy zde byl panskou jednotou zajat král Václav IV. V polovině 13. století si tu nechal pravděpodobně král Václav I. vystavět středověký dvůr, který v roce 1585 přestavěli na renesanční zámek Lobkovicové, kteří jej v druhé polovině 16. století jeden čas vlastnili. Obec se stala centrem králodvorského komorního (zemského) panství a zůstala jím až do zrušení vrchnostenské správy v roce 1848. V roce 1850 došlo ke sloučení čtyř obcí, Králova Dvora, Popovic, Karlovy Hutě a Křížatek, do jediné politické obce pod názvem Králův Dvůr. Obec byla samostatná až do roku 1980, kdy se stala součástí aglomerace Beroun - Králův Dvůr. Osamostatnila se opět po volbách v listopadu 1990. V roce 1930 získal Králův Dvůr titul městyse, v roce 2004 získal Králův Dvůr statut města.
Součástí města Králova Dvora jsou místní části Karlova Huť, Popovice, Křížatky, Levín (od roku 1972), Počaply (od roku 1950) a Zahořany (od roku 2003).
Místní část Karlova Huť je přinejmenším od poloviny 14. století spjata s výrobou železa. Svůj název získala pravděpodobně podle Karlů ze Svárova, kteří huť vlastnili v 16. století, krátce před tím, než se stala opět komorním majetkem. V roce 1595 zde byla postavena vůbec první vysoká pec v Čechách. Huť zpracovávala rudu z Krušné hory a od druhé poloviny 19. století také z dolu Hrouda u Zdic a z nučických dolů. Z Krušné hory a Hroudy vedly do Karlovy Huti visuté lanovky, zrušené až v šedesátých letech 20. století. Železárny se rozrůstaly zejména po roce 1880, kdy je od Fűrstenberků převzala Česká montánní společnost. V roce 1904 tu postavila moderní velkou válcovnu. Roku 1909 podnik převzala mamutí Pražská železářská společnost, která železárny vlastnila až do jejich znárodnění v roce 1945. Klasická vysokopecní výroba zde sice skončila v 80. letech 20. století, nicméně tradice podniku pokračuje dodnes. V sousedství železáren vznikla v roce 1889 cementárna, později největší v republice. V roce 1992 ji koupila německá společnost Heidelberg Zement. Cementárnu od roku 1898 zásobovala vápencem unikátní malodráha KBK (Králův Dvůr - Beroun - Koněprusy), která byla v provozu až do roku 1962. Velká část osady zanikla při demolicích v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století.
Místní část Popovice tvoří pravobřežní část králodvorské aglomerace spolu s Karlovou Hutí. Obec patřila k roku 1266 chotěšovskému klášteru, od 14. století se zde připomíná tvrz (její zbytky se dochovaly ve sklepení špýcharu při dnešním čp. 15), a vladycký statek. Popovice byly až do roku 1586, kdy je Zdeněk Otta z Losu prodal Lobkovicům, samostatným šlechtickým panstvím. Od konce 16. století až do poloviny 19. století patřily Popovice ke králodvorskému komornímu panství. Od roku 1850 jsou Popovice osadou obce Králův Dvůr. V Popovicích již od středověku zpracovávaly železo z Karlovy Huti zkujňovací hamry, a to až do roku 1886, kdy byly zrušeny. Pro účely hamrů a hutě vznikla složitá soustava náhonů a rybníků, z nichž se do současné doby zachovaly pouze dva: Měrák a Popovický. V roce 1544 se poprvé objevuje zmínka o zdejším panském pivovaru, který vařil pivo až do roku 1909.
Místní část Počaply bývala samostatnou vsí údajně již v roce 1253, kdy zde stával královský lovecký hrádek (zde se historikové ve svých závěrech rozcházejí). Před rokem 1361 se zde připomíná farní kostel. Majitelé Počapel se poměrně rychle střídali. Ve 14. století patřily Počaply ke hradu Zbiroh, od roku 1410 na čas k panství karlštejnskému (menší část obce pak ke kapli na hradě Nižbor). V 16. století se staly součástí popovického panství, ale již roku 1586 přešly do panství točnického a o čtyři léta později do králodvorského, v jehož svazku zůstaly až do roku 1848. Poté se staly samostatnou obcí a tou zůstaly do roku 1950, kdy byly připojeny ke Královu Dvoru. Hlavní dominantu této místní části vytváří malebná stavba kostelíka, který stojí na kopci nad Počaply. Na místě staršího dřevěného kostela byl v letech 1730 - 1733 postaven barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie, podle plánů K. I. Dientzenhofera. Podél hlavní silnice vyrostla v roce 1905 kolonie dvaceti dělnických domů s německou školou. Kolonie totiž sloužila pro několik stovek německých hutníků, kteří sem přišli po dostavení nové válcovny. V Počaplech a sousedním Králově Dvoře tak vznikl největší německý národnostní ostrůvek na Berounsku. Během první světové války tu postavili monumentální budovu obecné školy (1915), pozdější 2. základní školy (Tyršova 136).
Místní část Křížatky, 1 km jihovýchodně od Popovic, ležící vysoko nad údolím Litavy, se původně jmenovala Schmiedberk. Bydleli zde totiž kováři, zaměstnaní v Karlově Huti. Poprvé se připomíná v purkrechtní knize králodvorského panství z roku 1603. O sto let později již neexistovala, koncem 18. století byla znovu obnovena a v roce 1850 se stala osadou obce Králův Dvůr. Dlouhou dobu se nazývala Křižatka, ale koncem první republiky dostala úřední název Křížatky, který platí dodnes.
Nedaleko Křížatek stávaly v údolí Suchomastského potoka Litohlavy. které se připomínají roku 1324 jako vladycká tvrz. V 16. století patřily k točnickému panství. Od roku 1586 přešly pod králodvorské panství. Vesnice zanikla pravděpodobně v husitských válkách. Zůstal tu pouze poddanský mlýn a tzv. rasovna. Obě samoty připadly roku 1850 pod Králův Dvůr. Mlýn zanikl při výstavbě Suchomastské vodní nádrže v roce 1960. Dnes je tu významná rybářská oblast. Každoročně 1.dubna zde začíná rybářská sezóna.
Místní část Levín se nachází asi 2 km jihozápadně od Králova Dvora. První zmínka o Levínu pochází z roku 1391. Bývala robotní vsí králodvorského panství s povinností dovážet do Karlovy Hutě dřevěné uhlí, železnou rudu ze Svaté a vyvážet odtud výrobky ze železa. Obec se osamostatnila v roce 1850, roku 1972 připadla ke Královu Dvoru.
Místní část Zahořany, původně samostatná obec, leží 1 km severně od Králova Dvora. Původ vsi je zřejmě středověký, ovšem první dochovaná zmínka o Zahořanech pochází až z roku 1525, kdy se Desky zemské zmiňují o jakési Kateřině Pytlíkové ze Zahořan. Samo jméno obce vzniklo od lidí, bydlících za horou. V té době tato malá vesnička patřila pod původně komorní panství Točník, které však tehdy vlastnili přechodně Lobkovicové. Ti také při dělení majetku v roce 1590 přesunuly Zahořany pod správu sousedního panství Králův Dvůr, které se později opět stalo komorním majetkem. Pod králodvorským panstvím potom Zahořany setrvaly až do zrušení poddanského systému v roce 1848. Poté se osamostatnily, od šedesátých lest 19. století až do roku 1910 byla k Zahořanům dočasně připojena i sousední vesnice Trubská. Zahořany bývaly pouze zemědělskou obcí s několika málo místními řemeslníky. Větších firem ani průmyslu zde nebylo. Ve svazích nad Zahořany se kdysi těžila železná ruda, s určitostí na přelomu 19. a 20. století, možná ale i dříve. Během dvacátého století ztratily Zahořany samostatnost dvakrát. Poprvé během druhé světové války, kdy byly v letech 1944 - 1945 připojeny ke Královu Dvoru, a v letech 1980 - 1990, kdy se sloučily s městem Berounem. K 1. 1. 2003 byly připojeny ke Královu Dvoru.
Jan Preisler - (nar. 17.2.1872 v Praze, zemřel 26.4.1918 v Praze) - Jeden z nejvýznamnějších malířů a grafiků české secese, největší umělecký objev, jaký dalo Berounsko české kultuře. Pocházel z chudé rodiny, studia by si nikdy nemohl dovolit, nebýt uměnímilovného ředitele králodvorských železáren Emila Kratochvíla, který rozpoznal jeho talent a na studiích jej podporoval. Jan Preisler studoval u Františka Ženíška na Umělecko průmyslové škole v Praze, kde později působil jako pedagog. V roce 1913 se stal profesorem na Akademii výtvarných umění. Po předčasné smrti, vyvolané zápalem plic, byl na vlastní přání pohřben na počapelském hřbitově.
Svůj talent dokázal mistrně uplatnit nejen v oblasti klasické malby, nýbrž také v monumentálně dekorativní tvorbě (interiér Obchodní a živnostenské komory na světové výstavě v Paříži, Palackého salón v Obecním domě v Praze, mozaiky pro Zemskou banku v Praze), ale také podstatně ovlivnil vývoj knižní a časopisecké grafiky a ilustrace (Březinovy a Zeyerovy básně).
Popelka Biliánová - (nar. 27.1.1862 v Králově Dvoře, zemřela 3.7.1941 v Praze) - Vlastním jménem Marie Biliánová, rozená Popelková, klasická představitelka tzv. červené knihovny. Spisovatelkou se stala jaksi mimoděk. Její mnohostranná činnost se soustředila především na tehdy vznikající ženské hnutí. Přesto však nebyla feministkou, nebouřila se proti tradiční roli ženy ve společnosti. Na sklonku 80. let se její dílka objevovala v Národních listech na stejném místě pod čarou, jako fejetony Jana Nerudy. Ten jí ostatně odkázal svoji bohatou knihovnu.
Zvrat v jejím životě způsobila sebevražda jejího muže v roce 1918. Začala se živit psaním románů. Velký ohlas vzbudil román "Do panského stavu". I když její další romány nedosáhly úrovně ani ohlasu tohoto dílka, nenáročné dívčí romány si získávaly čím dál větší oblibu. Současně se staly svým způsobem i historickým pramenem někdejší každodennosti, jehož hodnotu zaručuje autorčina velmi důvěrná znalost tohoto prostředí.
Marie Poštová - (nar. 2.7.1855 v Křižatkách, zemřela 30.1.1941 v Berouně) - Významná představitelka sociálně demokratické, později komunistické strany na Berounsku. Po vzniku republiky v roce 1918 byla na její podnět založena sekce sociálně demokratických žen při místní berounské organizaci a po rozkolu v dělnickém hnutí v roce 1921 přispěla ke vzniku komunistického ženského hnutí. Byla pravidelným táborovým řečníkem při shromážděních dělnictva. V roce 1932 se dostala do vězení za štvavé výroky podle zákona na ochranu republiky. Zde oslavila své 77. narozeniny. Prezident Masaryk jí udělil milost, ale Marie Poštová se nepoučila a tak se v roce 1935 ocitla ve vězení znovu. Tak se stala "babička Poštová" v Berouně velmi populární. Skončila však smutně - opuštěná a chudá v městském chudobinci. Dnes její jméno nese náměstí před berounským hotelem Litava.
Jan Sojka - (nar. 7.5.1874 v Popovicích, zemřel 25.3.1922 v Praze) - Malíř a restaurátor obrazů. Absolvoval Umělecko průmyslovou školu v Praze a Akademii výtvarných umění. Studoval u profesora K. Lišky a F. Ženíška. Kromě restaurování se zabýval malováním přírodních nálad a podobizen.
František Krásl - (nar. 24.12.1844 v Králově Dvoře, zemřel v roce 1907 v Praze) - Kněz a církevní historik, docent na bohoslovecké fakultě UK v Praze, kanovník u svatovítské kapituly. V roce 1893 byl zvolen do českého sněmu. Redigoval katolický časopis Blahověst, přispíval do Ottova slovníku naučného a napsal několik studií z církevních dějin. V roce 1898 se stal dopisujícím členem České akademie věd a umění a roku 1901 dokonce světícím biskupem pražským. Nezapomínal ani na svůj rodný kraj. Pro počapelský kostel pořídil dva oltáře a křížovou cestu a významně se podílel na zřízení králodvorské kaple u Knížecí.
Zdeněk Kratochvíl - (nar. 7.12.1883, zemřel 14.10.1961 v Praze) - Na rozdíl od Preislera pocházel Kratochvíl z velmi dobře situované rodiny. Jeho otec, Emil Kratochvíl byl ředitelem železáren, podporoval na studiích Jana Preislera a přál si, aby i jeho syn se stal malířem. Zdeněk Kratochvíl maloval impresionistické obrazy a hlavně ilustroval. Věnoval se i karikatuře. V letech 1930 - 1941 působil jako profesor na UMPRUM v Praze. Těžiště jeho tvorby spočívalo v ilustracích beletristických děl a velkou měrou tak přispěl k vytvoření krásné české knihy.
- Zámek Králův Dvůr
- Hamr
- Sýpka se zbytky tvrze
- přírodní památka Zahořanský stratotyp
