Hulín leží na staré, významné kupecké cestě. Hlavní ulice města užívali poutníci i koňské povozy již dávno předtím, než byla doložena první písemná zmínka o Hulíně z roku 1224. Okolní přírodu lidé pozvolna měnili až do dnešní podoby. Pryč jsou doby, kdy směrem ke Kroměříži bylo velké jezero či kdy měla řeka Morava sedm ramen a pravidelně se rozlévala od Skaštic až po Tlumačov. Mnoho lesů lidé vykáceli, mokřiny odvodnili a přeměnili v políčka a pole. Nenávratně pryč jsou nekonečné neprostupné močály a lesy. V dnešní pozměněné krajině je již málo místa pro původní druhy živočichů. Mnohé jsou natolik vzácné, že stačí málo a vymizí navěky. Přesto máme štěstí, že se část těchto přírodních klenotů dochovala.
Páteří zdejší přírody je řeka Morava s okolními lužními lesy. V lese Zámečku, který je nám nejblíže a který byl spolu s přilehlými rybníky vyhlášen jako Přírodní park Záhlinické rybníky, nalézáme mohutné staré duby a řeku Moravu. Spolu s mokřadními loukami, které se táhnou od Záhlinic k Tlumačovu, tvoří ojedinělý, téměř nenarušený celek. Z ptačí perspektivy jevidět zrcadlení perliček malých vod, ale také vody velkých pískoven u Hulína a Kvasic, které byly vybagrovány v místech mohutných štěrkových náplavů. Zbylé okolí pak tvoří převážně polní remízky a rozsáhlé lány zemědělské krajiny s roztroušenými obcemi a mnoha cestami.
První písemná zmínka o existenci města Hulína pochází z roku 1224, kdy sem vedly kroky českého krále Přemysla Otakara I. Panovník tehdy navštívil svůj zeměpanský majetek a zřejmě se zde nějakou dobu zdržel.
Přijel s četným doprovodem, a tak se dá předpokládat, že Hulín byl v té době menším střediskem správní a hospodářské výkonné moci. Přemysl Otakar I. zde za svého pobytu vydal důležité listiny pro Opavu a Přibyslavice a také onen první písemný doklad, kde je jméno Hulín zmiňováno poprvé. V roce 1261, za panování Přemysla Otakara II., přešel Hulín do církevního majetku jako dar krále olomouckému biskupovi Brunovi za jeho četné zásluhy.
Za Brunova zástupce Dětřicha (kolem devadesátých let 13. století) došlo k rozsáhlé stavební úpravě hulínského správního centra. Tvrz byla přestavěna na hrad a celý komplex byl opevněn valy a vodním příkopem. Zřejmě ještě za Brunova života byl Hulín povýšen na město.
Původní zástavba obce byla situována do kruhu kolem náměstí a skládala se převážně z dřevěných zemědělských objektů. Uprostřed náměstí stála dřevěná radnice. Hulínské obyvatelstvo sužovaly četné požáry a povodně. Obytné domy několikrát vyhořely.
V 18. století požár zachvátil kostel, v 19. století dvakrát vyhořela fara, radnice na náměstí lehla popelem v roce 1852. Zdejší obyvatelstvo živilo převážně zemědělství. Hulíňané byli vyhlášenými chovateli dobytka. Tak to bylo až do čtyřicátých let 19. století, kdy s výstavbou železnice přišlo do města mnoho dělníků, a tak se pomalu začaly rozvíjet základy průmyslové historie města.
- Antonín Dostálek (1882–1938) - hudební skladatel a klavírista
- Radek Drulák
- Stanislav Hložek
- Josef Janáček (1925–1994) - historik a pedagog
- Zdeněk Nehoda (*1952) - fotbalista
- Vojtěch Rygal (1910–1948) - katolický kněz
- František Zlámal
- Zdeněk Zlámal (*1985) fotbalista
- Kostel svatého Václava
- Fara, Tyršova 132
- Kaple svaté Anny
- Krucifix při čp. 801
- Boží muka při viaduktu
- Boží muka směr Bílany
