Soběslav je turisticky atraktivní množstvím kulturních památek, krásnou přírodou a je také přirozeným centrem pro své okolí.
Ve vsích soběslavsko-veselských blat najdeme překrásné ukázky lidových staveb a nádherně zdobenými fasádami ve stylu, pro které se vžilo pojmenování selské baroko. Právě tady je k vidění to nejkrásnější, co ruce lidových umělců 19. a začátku 20 století dokázaly v jižních Čechách vytvořit. Působili tu významní tvůrci architektury tohoto regionu – František a Jan Šochové, Jan a Martina Patákové. Jíchách tvůrčí fantazie, opírající se o vzory přežívající barokní a klasicistní výzdoby měšťanských domů a zámků zdejšího kraje, dala neopakovatelnou podobu stovkám statků, jejich štítů, branám a především špýcharům
Místu dal jméno jeho zakladatel, o němž se však nedochovaly žádné zprávy. Hrad a při něm založené město náležely Rožmberkům již od konce 13. století. První nepřímá zmínka o Soběslavi je z roku 1293, kdy zde Jindřich z Rožmberka působil jako rozhodčí ve sporu vyšebrodského kláštera se sirotky po Jindřichu z Kosové Hory. Jindřich z Rožmberka udělil v roce 1390 Soběslavi výsadu po vzoru královských měst, jež opravňovaly městskou správu k opevnění města. Rožmberský purkrabí, sídlící na soběslavském hradě, spravoval velkou rožmberskou državu prostírající se mezi městem a jiným rožmberským hradem Choustníkem, který byl v roce 1322 připojen k soběslavskému panství.
Když část nespokojené šlechty zajala roku 1394 krále Václava IV. v městě Královém Dvoře, věznil ho Jindřich z Rožmberka (podle tvrzení pozdějšího rožmberského archiváře Václava Březana) mimo jiné v Soběslavi. Když se tábořili v roce 1420 zmocnili Příběnic, je dost možné, že se chtěli zmocnit také soběslavského hradu. Jan Žižka se roku 1421 spokojil s vypálením města, podobně jako v roce 1435 táborští.
Za domácí války mezi králem Jiřím z Poděbrad a panskou zelenohorskou jednotou byly roku 1467 soběslavské hradby opraveny. V roce 1468 musel Jan z Rožmberka, odstoupivší od krále, vydat město Zdeňku ze Šternberka (hrad však podržel). Do Soběslavi přišla současně posádka polských žoldnéřů.
Roku 1481 převzali bratři Vokovi z Rožmberka Soběslav opět do plného vlastnictví. Na hradě nadále sídlili rožmberští hejtmané (1502 Volkéř ze Štěkře, 1528 – 1529 Jan ze Štěkře). V roce 1565 postoupil Vilém z Rožmberka město Soběslav svému bratru Petru Vokovi.
Mnohé z toho, co Petr z Rožmberka skoupil v soběslavském okolí, jeho mladší syn a poslední člen rodu, Petr Vok, zase v letech 1593 – 1596 od soběslavského panství rozprodal. Jeho dědic, Jan Jiří ze Švamberka, vázán ustanovením Rožmberkovy závěti, přestavěl jižní trakt soběslavského hradu na českou školu pro mládež podobojí. České stavovské povstání z let 1618 – 1620 a také stavebníkova smrt (1617) zabránily dokončení díla. Král Ferdinand II. postoupil prázdnou školní budovu městu a to ji později (1628) proměnilo na pivovar.
Z bývalého hradu stojí dosud vysoká válcová věž se střílnami v úrovni jednotlivých pater, s rožmberskou růží na průčelí. Věž stojí v severním rohu městského opevnění. Z něho se dodnes zachovala u hradu část zděného příkopu. V těsné blízkosti věže je zřícenina hradního paláce se zbytky původních oken. Hradní dvůr byl ohraničen na severu a západě hospodářskými budovami. Hradní areál znehodnotily přestavby prováděné v letech 1807 a 1881.
- Josef Bertl, architekt, profesor pozemního stavitelství v Brně a v Praze
- Karel Bodlák (1903–1989), pedagog, básník, filozof a literární kritik
- Jaroslav Brodský (1920–1981), pedagog, ředitel školy, „vězeň režimu“ (1950–1960), zakladatel organizace K 231, emigrant, publicista
- Emilie Fryšová (1840–1920), pedagožka, ředitelka školy, etnografka, sběratelka zejm. blatských krojů a výšivek, spolupracovnice K. Lustiga
- Jaromír Hořejš (1903–1961), pedagog, spisovatel a básník, dramatik a překladatel z angličtiny
- Edmund Chvalovský (1869–1934), herec, dramatik, režisér Národního divadla, od roku 1906 žil v Soběslavi, ovlivnil místní divadelní život - Odpočinek trávil režisér Chvalovský od svých 67 let v Soběslavi (1906–1934) a většinu z těchto let věnoval místnímu divadelnímu dění, které zde má hluboké kořeny (od roku 1828). Ve městě v bývalé Rožmberské škole bylo od roku 1888 nové velké jeviště a aktivní dramatický odbor Sokol a získal v roce 1906 silnou podporu v osobě Chvalovského; následovala jeho plodná spolupráce umělecké praxe s mladým nadšením; vychoval dvě generace herců; byl ochráncem a pomocníkem spolku, propůjčil mu své jméno; měl zásluhu na vybudování moderního jeviště – a na něm při otevíracím představení Lucerny v roce 1930 svoji cennou třiadvacetiletou práci s místním divadlem ukončil. Mistr Chvalovský je pochován na místním hřbitově a na domě čp. 345 je pamětní deska s textem: 1839–1934 ZDE ŽIL A ZEMŘEL MISTR EDMUND CHVALOVSKÝ PRVNÍ REŽISÉR SMETANOVÝCH OPER, ČLEN KRÁL. ZEMSKÉHO A NÁROD. DIVADLA V PRAZE – KLUB SÓLISTŮ NÁR. DIV. – NÁROD. DIVADLO – ÚSTŘ. ŘED. ČESKÉHO HERECTVA. Je po něm pojmenována ulice.
- František Kotlaba (* 1927), botanik a mykolog, vědecký pracovník Nár. muzea a Botanického ústavu ČSAV, publicista
- Jiří Laburda (* 1931), hudební skladatel, vysokoškolský pedagog[2]
- Karel Lustig (1856–1924), pedagog, ředitel školy a zakladatel muzea v Soběslavi, spisovatel, spolkově i veřejně činný
- Otakar Ostrčil (1879–1935), pedagog, hudební skladatel, dirigent v ND, dlouholetý letní host Soběslavi - Mnoho let trávil skladatel své letní odpočinky v Soběslavi v pronajatém domě (U Černovického potoka, čp. 269). Zde zkomponoval nejen symfonickou báseň „Léto“ a „Křížovou cestu“, ale především „Honzovo království“ (premiéra r. 1934 v Brně).
- Antonín Skočdopole (1828-1919), pedagog, národní buditel
- František Josef Studnička (1836–1903), matematik, pedagog a organizátor vědeckého života v Čechách, zabýval se také astronomií (podílel se na záchraně přístrojů i písemností astronoma Tychona Brahe (1546–1601)
- Donát Šajner (1914–1990), spisovatel a básník, funkcionář v čs. kulturní politice
- Ladislav Tikal (1905–1980), československý gymnasta, olympionik,
- Rudolf Veselý (1884–1966), pedagog, botanik, mykolog – spoluzakladatel Čs. mykologické společnosti, publicista
- Helena Johnová (1884–1962),česká sochařka, keramička; profesorka Vysoké školy umělecoprůmyslové v Praze.
- Kostel sv. Víta ze 14. století představuje vrchol gotické architektury v Českých zemích
- dvoulodní kostel sv. Petra a Pavla s 68 metrů vysokou městskou kostelní věží, která je dnes symbolem Soběslavi
- Rožmberský hrad Hláska - hrad založený v druhé polovině 14. století Jindřichem z Rožmberka představoval důležité obranné místo města. Součástí hradu je okrouhlá gotická věž Hláska s unikátním sklepením. Roku 1394 zde byl vězněn český král Václav IV. V závěti odkázal Petr Vok městu Rožmberskou knihovnu, který měla být umístěna v hradu. K tomuto činu ale nikdy nedošlo. V dnešní době je jižní křídlo hradu využíváno jako městské divadlo s několika sály, ve starém gotickém paláci naleznete unikátní a moderní veřejnou knihovnu umístěnou v samostatném, železo-skleněné objektu. Sen Petra Voka tak byl částečně naplněn
- Smrčkův dům - v objektu historického domu je dnes umístěno národopisné muzeum s expozicí Soběslavských blat
- Dům Petra Voka (Rožmberský dům) - v tomto středověkém domě z 15. století návštěvník nalezne přírodopisné muzeum a výstavní prostory
- Hřbitovní kostel sv. Marka - založen roku 1650 soběslavským primátorem Zachariášem Markem Markovským. V současné době je zde soběslavská galerie a oddávací síň
- Stará radnice - budova s dvěma štíty z roku 1487, v přízemí informační centrum města
- Společenské centrum Soběslavska - zrekonstruovaný multifunkční prostor využívaný jako kino a kongresové centrum (první digitální kino v okrese Tábor)
- Sportovní areál - fotbalový stadion, zimní stadion s celoročním provozem, tenisová hala, posilovna a multifunkční sportovní plocha
- Městské koupaliště - vybudovaná v roce 2011, venkovní plavecký bazém s brouzdalištěm, tobogány a divokou řekou
- Nový rybník - přírodní rezervace, v okolí je altánek nebo odpočinkové místo „Mochomůrka“ (velká betonová houba)
- Les Svákov s kaplí Bolestné Panny Marie, se zachovalými valy slovanského hradiště, se studánkou a s altánkem. Lesem vede stará kupecká stezka, která pokračuje přes celou Soběslav.
- Nové městské koupaliště.
