Dubí

První zmínky o Dubí jako o horním místě jsou z let 1494 až 1498, kdy zde přespávali horníci, těžící cín. Po rozsáhlých dubových lesích, které se rozprostíraly po okolních stráních, byla rodící se osada pojmenována Dubí - Eichwald. V 16. století došlo k rozvoji osady a po mnoha změnách majitelů a sporech o její vlastnictví se stává součástí teplického panství. R. 1592 přikoupil Radslav Vchynský od Rudolfa II. další lesní pozemky, vybudoval velkou oboru. V té době snad byla založena i myslivna "Barvář" Po roce 1634, kdy byl v Chebu spolu s Valdštejnem zavražděn i Vilém Vchynský, majitel teplického panství, se toto dostává do rukou rodu říšského maršálka, Jana Jiřího Marka - Clary- Aldringena. (Jeho potomci se zde udrželi až do května 1945, kdy uprchli před Sovětskou armádou). Po převzetí zdejšího panství budují Aldringenové ve mstišovské oboře šestiboký letohrádek dnes zvaný Dvojhradí - původně Tuppelinburg. Přes Dubí a Cínovec do Drážďan vedla formanská cesta, kudy se do Saska vozilo obilí. Podél cesty byly staré mlýny. Městem se přehnala třicetiletá válka, po které z původních 18 usedlostí zůstalo obydlených jen deset - což byla obvyklá situace po třicetiletém drancování a zabíjení. Později, v době napoleonských válek mělo Dubí již 64 domů a pracovalo 9 vodních kol. Pracovala papírna, pily, mlýn na výrobu střelného prachu zničený výbuchem a mlýn - hamr (kovárna) na zpracování železa. Toto období připomíná pamětní kámen "Franzosenstein" s německým nápisem: Napoleon I, dne 30.8.1813 - zvrat v řadě jeho vítězství. Nejstarší známou usedlostí v Dubi, bohužel již nedochovanou, byl "Buschmühle" rodiny Walterů, který stál již roku 1579. Příslušníci této rodiny vykonávali také funkci rychtářů. (V 19. století byl přestavěn na závod na výrobu dřevité vlny.)

Po napoleonských válkách, v souvislosti s velkým rozvojem teplického lázeňství se stává Dubí vyhledávaným výletním místem teplických lázeňských hostů. Patřil k nim po mnoho let například J. W. Goethe. 1849 -1851 byla vybudováno prodloužení silnice z Teplic přes Dubí na Cínovec. Tím se dále zlepšilo spojení se sousedním Saskem. Budova nové školy byla postavena v roce 1853, vyučovalo se německy, české děti mohly docházet do Běhánek. Roku 1860 podnikatel Anton Tschinkel zkoumá možnosti výroby dubových sudů. Objekty "Buchsmuhle" zakoupil A. Tschinken v roce 1864 a vybudoval zde továrnu na siderolit a porcelán. (V roce 1932 shořela původní dřevěná mlýnská budova.) V roce 1862 také Tschinkel přestavuje někdejší hostinec Diana na lázeňský objekt. Úředně přiřazeno k lázeňským místům bylo Dubí roku 1872. Roku 1877 Ing. Novák, stavitel moldavské železnice, uvedl do provozu Tereziny lázně, v místech bývalého Smrkového mlýna. Významnou událostí bylo dopravní propojení tramvajemi z Teplic. Trasa byla otevřena 14. 10. 1895. (Byla v provozu až do přelomu ledna-února 1959.) Poté co Teresiiny lázně v roce 1888 vyhořely, byl Ing. Novák nucen je odprodat - dostaly se do vlastnictví Clary-Aldringenů.

Důležitým stavebním počinem bylo vybudování kostela "Neposkvrněného početí Panny Marie" z prostředků veřejné sbírky, doplněných rodinou Clary-Aldringen. Stavbu s přísnou sebekázní projektoval profesor Benátské umělecké akademie Pietro Bigaglio. Přidržel se formy benátského kostela Santa Maria dell ´Orto. Stavba byla a je považována za místně exotický příklad italské gotiky. V době její realizace v letech 1896 až 1906 její tvůrci netušili, že pod povrchem vnitřního nádvoří teplického zámku jsou skryty základy podobné trojlodní baziliky, románské, vystavěné královnou Juditou, matkou Přemysla Otakara I. Stavební zbytky byly odhaleny až při archeologickém výzkumu v 50. letech.

Rozhodují měrou ovlivnil život města rozvoj těžby hnědého uhlí,na jehož slojích se město z velké části rozkládá. Těžba uhlí vyvolala potřebu výstavby železnic a navázal rozvoj sklářského a keramického průmyslu. Významnou kapitolou v životě města je výroba porcelánu. V roce 1871 byla založena továrna na výrobu porcelánu -"Eichwalde Porzellan-und Ofenfabriken Bloch und Co.". Později byla známá pod jménem "Eichwalder Porzellan-,Ofen- und Wandplattenfabriken Dr.Widera und Co.,Kdt.Ges." Její rozsáhlý sortiment zahrnoval stolní nádobí, dekorativní předměty a obkládačky. Míšeňská královská manufaktura prodala licenci na výrobu cibulového porcelánu (původní formy i dekor) firmě "Meissner Ofen- und Porzellanfabrik, vorm. Teichert,gegr. 1864". Ta po spojení s firmou Bloch v Dubí zavedla výrobu "cibulového" porcelánu, nejprve pod značkou Meissen s hvězdičkou provedenou jen v kontuře. Po II. světové válce byla porcelánka v roce 1945 znárodněna a později prošla dalšími organizačními a majetkovými změnami. V současné firmě "Český porcelán Dubí" výroba " cibulového" porcelánu tvoří důležitou část výrobního programu. Je tak možno v jistém smyslu hovořit o kontinuitě s míšeňskou tradicí. V původně samostatné obci Bystřice, nyní místní části Dubí, byla v roce 1911 firmou "Krautzberger,Mayer und Purkert G.m.b.H. Wistritz" založena továrna na porcelán vyrábějící jídelní soubory a nápojové soupravy nebo dekorativní předměty malované po způsobu Kodaně šedomodrými pastelovými tóny. Zboží bylo značeno také K.M.P. nebo KAEMPE. Dubí bylo na přelomu 19.a 20. století součástí teplické aglomerace výroby keramiky a porcelánu nesporně světového významu, orientované silně proexportně. Zejména výrobky ovlivněné secesí (Jugendstill) jsou vyhledávaným objektem zájmu muzeí a sběratelů. Záměr radnice, vybudovat a veřejnosti zpřístupnit v budově zrušeného kina expozici výrobků dubských porcelánek je jistě setká se zájmem. V současnosti v Dubí působí Ateliér Designu keramiky Fakulty umění a designu Univerzity Jana Ev. Purkyně v Ústí nad Labem. Velkým zájmem výtvarníků jsou provázena každoroční " hrnková sympozia", která přinášejí výrazné výtvarné podněty v oblasti designu hrnku a zároveň zpětně korigují výtvarné pojetí z hlediska technologických možností průmyslové výroby.

Značné povodně roku 1897 s sebou přinesly značné množství stromů, kamení a bahna. Narušily koleje tramvajové dráhy Teplice – Dubí, poškodily mnoho domů, v ulicích vymetly hluboká koryta a usmrtily velké množství zvěře. V roce 1933 započala výstavba české školy. Obnovu české státnosti, zahájenou povstáním českého lidu umožnila vojenská akce Sovětské armády. V podvečer 8. května 1945 pronikli do Dubí dva průzkumníci - motocyklisté a za nimi tanková brigáda spěchající na pomoc Praze. Na českém území musely překonávat vojenský odpor kladený Němci i po všeobecné kapitulaci. V Teplicích a různých místech v okolí padlo na dvě stě rudoarmějců. Roku 1960 vzniká město Dubí sloučením obcí Dubí, Pozorka a Horská Bystřice. K Dubí ještě patří Běhánky a Drahůnky. V pozdějších letech (1.7.1980) jsou přičleněny obce Mstišov a Cínovec. Roku 1966 získalo Dubí statut lázeňského města. Sovětská vojska překročila hranici v prostoru Cínovce znovu v roce 1968, v noci na 21. srpna, kdy v 0.10 hodin mohutná uskupení vojensky obsadila československé území. Hranice byly uzavřeny, celníci a pohraničníci internováni. Sovětští vojáci odzbrojili místní oddělení VB, rozmístili se v místních lesích. Později byl v bohosudovských kasárnách (někdejším klášteře) dislokován jejich tankový pluk. Mohutný nárůst kamionové dopravy si vynutil v roce 2000 výstavbu infrastruktury hraničního přechodu na Cínovci. Po převedení dálkové kamionové dopravy na dálnici Praha-Drážďany s přechodem v Petrovicích byla trasa přes Dubí pro nákladní dopravu uzavřena.

(Zdroj: Wikipedie)

• Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie. Kostel, r. 1898 vystavěný podle kostela Santa Maria dell ‘Orto v Benátkách, stojí v horní části obce při silnici na Cínovec. Ve vysoké boční jižní věži se nachází zvon z r. 1925 od Rudolfa Pernera. V prvním patře věže je volně uložen malý litinový zvon z r. 1919 s nečitelným nápisem.
• Kaple v Pozorce. Na návsi v obci mimo hlavní silnici stojí kaple s vysokou věží, v níž se nachází malý zvon.
• Kaple sv. Eustacha v Mstišově. Kaple z r. 1707 stojí na návsi v obci. V zadní věžičce se nachází litinový zvon úlovitého tvaru.