Dobříš

Území v okolí města bylo osídelno již v mladší době kamenné, důkazem jsou dvě hradiště na katastru města a nález kamenné sekery staré 3500 let.

Středověk

První písemná zmínka je z roku 1252. Čtyři listiny udávající práva klášteru v Plasech, které zde podepsal král Václav I., uvádějí Dobříš jako královský lovecký dvorec na Zlaté stezce. Poté statek připadl na čas šlechtickým vlastníkům – Rožmberkům od roku 1262 a Štěpánovi z Tetína od roku 1321.

Za Jana Lucemburského přešla Dobříš opět do rukou krále. V této době je Dobříš označována jako trhová ves. Původní místo této vsi bylo v okolí dnešního dobříšského hřbitova, kde si právě Jan Lucemburský nechal vystavit lovecký hrádek Vargač (někdy též Varkač; což znamená knížecí plášť).

Na lovy sem později jezdili i Janovi potomci. Karel IV. přenesl na dobříšský hrádek nejvyšší lovčí úřad české koruny a připojil k němu třináct panství. Václav IV. povýšil Dobříš na městečko.

Slibný rozvoj městečka zastavily husitské války. V únoru 1421 se v Dobříši setkala vojska Jana Žižky s pražany, a spojené šiky odtud táhly na západ vyhnat vojsko krále Zikmunda. Od této doby začalo zastavování královského panství šlechtickým držitelům.

Období po husitských válkách

Pobořený hrad zapsal Zikmund v roce 1422 Bedřichu a Hanuši z Kolovrat. Od Hanušeho vykoupil Vargač král Jiří z Poděbrad, aby ho roku 1461 zastavil svým synům Viktorinovi, Bočkovi, Jindřichu a Hynkovi. Ti se však statku opět vzdali, a to v roce 1472. Poté se v držbě hradu vystřídali ještě Jindřich ze Švamberka a Děpold z Lobkovic, než jeho synové vrátili roku 1530 Dobříš Ferdinandu I. Předtím však stihlo městečko téměř zpustnout (zbylo zde pouze 27 usedlostí) a místo něj vzniknout městečko nové necelý kilometr západněji, v okolí dnešního dobříšského náměstí. Roku 1543 vrátil král Ferdinand Dobříši všechna bývalá práva udělená Janem Lucemburským.

Roku 1569 si obec vyžádala další práva a výsady – císař Maxmilián II. povýšil Dobříš na město, Dobříš získala městský znak i některé hospodářské výsady. Ve znaku je postava svatého Tomáše, neboť na jeho svátek 21. prosince se konal v Dobříši výroční trh.

Za hejtmana Oldřicha Doudlebského z Doudleb se na Dobříši chovali tři roky velbloudi. Ty sem poslal císař Rudolf II., známý milovník umění a exotů všeho druhu, který je dostal darem od kohosi z Orientu. Po třech letech starostí (nikdo se totiž „o ty potvory, které k ničemu nebyly“ nechtěl starat a stádo se navíc rychle rozrůstalo) si mohl hejtman oddychnout – císař nechal velbloudy odvést jinam. Památkou na hejtmana Doudlebského je hřbitovní kostelík, jež dal stavět v roce 1589.

Z konce 16. století jsou také první zmínky o židovské obci – tu dnes připomíná židovský hřbitov na severním okraji města, jehož nejstarší náhrobek je datován rokem 1650, poslední pohřeb se zde konal před 2. sv. válkou. V centru města také stojí budova bývalé synagogy, dnes kulturního domu.

Dobříš za dob Mansfeldů

V roce 1630 odpadla Dobříš od královské koruny znovu a už definitivně. Zámek a celý statek koupil pruský hrabě Bruno z Mansfeldu. Panovník si pouze vymínil právo lovu na černou a červenou zvěř (kančí a vysokou) ve zdejších lesích, a to na věčné časy.

Třicetiletá válka tragicky zastihla Dobříš v roce 1639, kdy tudy táhli Švédové, po nichž zůstaly z kostelíka a tvrze postavené hejtmanem Hrochem jen doutnající trosky. Samotné městečko tak špatně nedopadlo – z původního počtu 53 domů jich po válce bylo 47 obydlených. Tak dobře na tom v kraji nikde nebyli.

Roku 1666 začala stavba nového panského sídla – malého barokního zámku. Další vzpruhou pro místní živnosti bylo privilegium Leopolda I. z roku 1675, které rozmnožilo dva výroční trhy o další čtyři. Další pracovní příležitostí byly panské železné huti založené kolem roku 1674. Důsledkem těchto aspektů Dobříš rostla a bohatla.

Počátkem 18. století byl rozkvět Dobříše zastaven nejprve morovou epidemií (1713) následované velikým požárem tehdy ještě převážně dřevěné zástavby. Z této doby pochází socha svatého Šebestiána na rynku, která měla odvrátit zlo. Nicméně přišel nový oheň, jež zničil nedlouho předtím opravený hrad Vargač. Od té doby sloužily ruiny paláce jako panská sýpka.

V roce 1745 začaly stavební práce na honosném zámku ve slohou pozdního baroka s rozsáhlým parkem. Zámek byl stavěn podle plánů architektů G. N. Servandoniho a Roberta de Cotte mladšího, kteří našli inspiraci ve vídeňském zámku Schönbrunn. Stavba trvala celých dvacet let. To už Mansfeldům patřil titul knížat a jejich panství bylo značně rozšířeno skoupením okolních statků.

Budování a údržba rozsáhlého komplexu si vyžadovala obrovské náklady. Kromě peněz získaných prodejem panství Horažďovice pramenily hlavní zisky knížecí rodiny z roboty poddaného lidu. Dobříšský lid nebyl nikdy před tím tak zatížen robotou a tresty za neuposlechnutí jako v této době. Nejeden chudák zemřel pod ranami karabáče. Tyto poměry vyústili téměř k otevřenému povstání. Lid však zachránilo udání sousedního šlechtice, na jehož základě přijela na Dobříš císařská vyšetřující komise a dobříšský pán byl donucen zaplatit pokutu 2 000 dukátů a vyrovnat se s poddanými. Císařovna Marie Terezie jej dokonce na čas zbavila správy svého panství. Vrchní správce Svoboda byl jakožto hlavní viník odsouzen na čtyři roky těžkého žaláře. Z této doby pochází úsloví Dobříš – odříš.

Dobříš za dob Colloredo–Mansfeldů

V roce 1780 vymřeli Mansfeldové po meči a Dobříš tak vyženil příslušník opočenského rodu Colloredo s podmínkou, že k svému jménu připojí ještě Mansfeld.

V letech 1791–1797 se uskutečnila stavba kostela před zámkem, jež byl zasvěcen Nejsvětější trojici. Původně měl kostel stát za radnicí na rynku namísto původního rybníčku, což však konšelé velkoryse odmítli s tím, že by se husy neměly kde koupat.

V roce 1821 se město dočkalo nové empírové radnice s hodinovou věžičkou, která vystřídala původní, ještě dřevěnou radnici.

Přestavbou Pasovské silnice na počátku 19. století, zřízením poštovní stanice (1825), telegrafního úřadu a železnice spojující Dobříš s Prahou (1897) došlo k výraznému oživení zdejších živností, cestovního ruchu. Zdejší ubytovací hostince, které byly z velké části dílem Židů (mimo jiné i Hotel Heinz), se těšily dobré pověsti.

Roku 1850 se stala Dobříš sídlem okresního soudu, později i okresní samosprávy a berního úřadu (K oficiálnímu povýšení městečka na město došlo roku 1853). Významným rokem byl rok 1865, kdy zde vznikla první rukavičkářská živnost. A i v tomto odvětví měli prsty Židé, konkrétně Šalamoun Abeles. Šití rukavic se posléze stalo nejvýznamnějším odvětvím místního průmyslu.

Roku 1897 se Dobříš dočkala železničního spojení, stala se konečnou stanicí lokálky z Prahy a Vraného nad Vltavou (nynější trať 210). K uvažovanému prodloužení trati do Příbrami nedošlo.
Bývalé Rukavičkářské závody v Dobříši

Kolem roku 1860 žilo v Dobříši přes 3 000 obyvatel. Tempo vzrůstu se zpomalilo, takže 4 000 obyvatel dosáhla Dobříš až ve třicátých letech 19. století.

20. století

Velký průmyslový růst zaznamenalo město počátkem 20. století, kdy zde byly postaveny Rukavičkářské závody Dobříš a továrna na kovovýrobu. Z konce 30. let také pochází Masarykovo sanatorium pro nervové, vnitřní a zejména respirační choroby.

Po Druhé světové válce se stal zámek sídlem Svazu československých spisovatelů a sloužil umělcům všech tvůrčích svazů jako pracoviště i místo pro odpočinek. Kromě mnoha českých i slovenských umělců se zde vystřídalo i několik vzácných zahraničních hostů. Byli to např. Ilja Erenburg, Alexander Fadějev, Rafael Alberti, Martin Andersen Nexø, Jorge Amado, Pablo Neruda, Arnold Zweig, Paul Eluard, Louis Aragon a další. Z českých umělců stojí za připomínku zejména Jan Drda, který si Dobříš velice zamiloval a pobýval zde dlouhá léta až do své smrti a je zde i pohřben.

Po převratu v roce 1989 byl zámek v roce 1998 navrácen rodu Colloredo–Mansfeld i s přilehlými lesy.

Roku 1950 se od obce Dobříš s osadou Trnová oddělila obec Voznice s osadou Chouzavá.

• Mezi nejvýznamnější pamětihodnosti patří zámek patřící rodu Colloredo-Mansfeld. V dobách komunismu v něm sídlil klub Československých spisovatelů, někteří (např. Bohumil Říha) zde i zemřeli. Zámek je celoročně přístupný veřejnosti.
• Bezprostředně u zámku je francouzský park, který se řadí k jedněm z nejhezčích v ČR. Volnější parkovou úpravu má anglický park, který je navržen na vyhlášení přírodní památky.
• V minulosti zde převládal kožedělný průmysl, město proslulo výrobou rukavic, kterou sem přinesl v 19. století Šalamoun Abeles. Židovská obec je připomínána již koncem 16. století. Z této doby pochází i nejstarší náhrobky na Židovském hřbitově
• Ve Staré Huti u Dobříše je u rybníka Strž dům, kde bydlel Karel Čapek
• V blízkosti Dobříše jsou zbytky dvou hradišť, jedno u hájovny Obora, druhé na kopci Hradec (628 m)
• Kostel Nejsvětější Trojice byl vybudován naproti zámku v letech 1791–1797.
• Masarykovo sanatorium nad Dobříší
• Evangelický kostel v Příbramské ulici byl je moderní stavbou z roku 1937. V 90. letech 20. století byla v sousedství vybudována fara.
• Bývalá synagoga byla v poválečných letech přestavěna na kulturní dům. Během adaptace byla zbořena její věž a zjednodušeny fasády.
• Nad městem bylo ve 30. letech 20. století postaveno Masarykovo sanatorium pro choroby nervové a vnitřní. Za dob totality zde bývala léčebna pro význačné osoby. Dnes je z něj Léčebna dlouhodobě nemocných.
• V roce 2009 byl lom na jižním konci města vyhlášen jako přírodní památka Jezírko u Dobříše.
• Obora Aglaia u knížecích studánek je místem, kde byl vysazen Jelenec virginský.
• Na Huťském rybníce byla poprvé v Evropě vysazena ondatra pižmová. Na břehu rybníka v zámeckém parku je pomník této události.