Semily

První písemná zmínka o Semilech pochází z roku 1352, ale protože se týká farního kostela, můžeme právem předpokládat, že Semily existovaly již delší dobu před tímto letopočtem.

Semily byly sídlem šlechty, která zde postavila tvrz, později zámek. K ustálení majetkových poměrů došlo až po roce 1542, kdy se Semily dostaly do vlastnictví Smiřických, poté přešly do správy Albrechta z Valdštejna a po jeho smrti se dostaly do držení cizích šlechtických rodů. Zámek, pivovar, lesy a další pozemky odkoupilo město Semily od francouzského šlechtického rodu Rohanů v roce 1899. V roce 1850 byly vytvořeny orgány státní správy a poddaní se stali svobodnými občany. V Semilech bylo zřízeno okresní hejtmanství, později okresní úřad. Okresním městem byly Semily až do konce roku 2002, kdy byly okresní úřady zrušeny a Semily se staly pověřenou obcí 3. stupně s 21 spádovými obcemi.

Název Semily se ustálil až v polovině 19. století, kdy se také Semily staly městem. Na starších mapách a dokumentech najdeme i tvary Semil, Semill, Semile či Semille. Od čeho je jméno odvozeno, můžeme se jen dohadovat – podle jazykovědců by mělo označovat osadu „semilů“, tj. lidí, kteří jsou milí nebo kteří se libí. To by nám lichotilo, viďte? Městský znak tvoří modrý štít s jelenem, lípou, trávníkem a šesti zlatými šesticípými hvězdami v oblouku.

V roce 1992 byla městu Semily schválena Českou národní radou městská vlajka, jejíž barevné řešení vychází z barev znaku. Vlajku tvoří dva pruhy, modrý a zelený, které jsou od sebe odděleny šesti zlatými šesticípými hvězdami.

Semily byly sídlem šlechty, která zde postavila nejprve tvrz (podle tradice, archeologickým výzkumem dosud nepotvrzené, na vrchu Koštofranku), později zámek. Ne všichni majitelé semilského panství zde trvale žili, většinou sem jen dojížděli. V době jejich nepřítomnosti spravovali panství hejtmani, či purkrabí, jejichž moc byla téměř neomezená. Přehled majitelů Semil do 16. století by byl značně obsáhlý, protože vrchnost se často měnila. K ustálení majetkových poměrů došlo až po roce 1542, kdy se Semily dostaly do vlastnictví jednoho z nejbohatších českých rodů, rodu Smiřických. I když se rozsah majetku Smiřických v jednotlivých obdobích měnil, po většinu času jim náležel Kostelec nad Černými lesy, Náchodsko, Hořicko, Jičínsko, Novopacko, Semilsko a větší část Turnovska. Smiřičtí založili i nové obce – Smržovku, Lučany a Tanvald. Albrecht Jan, poslední ze Smiřických, se stal vůdčí osobností povstání českých protestantských stavů v roce 1618. Smiřický popraven nebyl, neboť zemřel dříve, jeho jmění však bylo zkonfiskováno. Zabaveno bylo i třicet centů zlata, které před smrtí odkázal své nevěstě.

Královským listem z 24. dubna 1623 obdržel větší část majetku Smiřických včetně Semil Albrecht z Valdštejna. Když nově nabytý majetek připojil ke statkům, které mu již dříve náležely, stal se vlastníkem desetiny Čech a zatoužil stát se na svém území nezávislým vladařem. To se mu však stalo osudným. Když byl v roce 1634 v Chebu zavražděn, vídeňská vláda jeho statky zkonfiskovala a rozdala mezi jeho generály a vrahy. Jeden z jeho generálů, hrabě Mikuláš Desfours, příslušník předního francouzského rodu, získal panství rohozecké, maloskalské a semilské. Po jeho smrti byly Semily v držení dalších členů této rodiny až do roku 1748. Tehdy semilské panství koupil František Václav Carreto-Millesimo. Ve vlastnictví italského hraběcího rodu Millesimů zůstaly Semily do roku 1810, kdy je získal nešlechtic, velkostatkář Jakub Veith. On i jeho syn Václav v době své čtrnáctileté držby rozsah panství značně omezili a mnohé pozemky prodali poddaným do dědičného užívání. V roce 1824 koupil semilské panství francouzský kníže Karel Alain Gabriel Rohan, spřízněný s mnoha panovnickými rody v Evropě. Zbytky semilského panství, zámek, pivovar a dvůr s rozsáhlými pozemky a lesy prodali Rohanové roku 1898 městu Semily.

Revoluční události v letech 1848 až 1849 si vynutily reformu veřejné správy. Zatímco do té doby měla šlechta na území, které vlastnila, téměř neomezenou pravomoc, byly v roce 1850 vytvořeny v nových územních celcích orgány státní správy a poddaní se stali svobodnými občany. V Semilech bylo zřízeno okresní hejtmanství, později okresní úřad. I když se rozsah spravovaného území několikrát měnil, zůstaly od té doby Semily sídlem okresních úřadů až do dnešních dnů.

• Otakar Morávek (1925–1996), pedagog, ředitel gymnazia 1968-1969, lehkoatletický trenér, významný člen Sokola
• Jiří Bažant (* 1924), hudební skladatel, aranžér, klavírista a hudební pedagog
• Jindřich Hybler (1891–1966), český sbormistr a hudební skladatel
• Mirko Jelusich (1886–1969), rakouský spisovatel, divadelní kritik a klíčová postava nacistické kultury v Rakousku
• Magdalena Jetelová (* 1946), fotografka a výtvarnice konceptuálních projektů
• Jaroslav Klápště (1923–1999), malíř
• Vladimír Komárek (1928–2002), český malíř, grafik, ilustrátor a pedagog
• František Adam Petřina (1799–1855), fyzik a matematik
• Karel Kramář (1860–1937), český a československý politik, první ministerský předseda ČSR, účastník odboje, předseda Československé národní demokracie, předseda Národního sjednocení
• Bohumil Kučera (1874–1921), český fyzik
• František Ladislav Rieger (1818–1903), politik, publicista, spoluzakladatel a vůdce Národní strany, později nazývané jako staročeská strana
• František Mizera (1861-1925), učitel a historik
• Ivan Olbracht (1882–1952), spisovatel, prozaik, publicista, novinář a překladatel
• Věra Plívová-Šimková(* 1934), filmová režisérka, známá zejména svými filmy o dětech a pro děti
• Jiří Salaba (* 1947), malíř
• Antal Stašek (1843–1931), spisovatel a právník

• kostel sv. Petra a Pavla - vznikl roku 1908 (uvásí se i rok 1911) na místě původního barokního kostela, který pocházel z roku 1702. Jde o pseudorománskou basiliku s mohutnou věží dle návrhu B. Štěrby. Z původní stavby zachovány v nikách na průčelí dvě původní kmené sochy sv. Petra a sv. Pavla z doby kolem roku 1700. Zařízení pseudoslohové z doby stavby chrámu.
• kostel sv. Jana Křtitele – kostel se starším patrně gotickým základem. Přestavěna a zbarokizována v letech 1723 až 1727. Průčelí s vysokým trojbokým štítem s pilastry. Plochý strop, stěny s pilastry, v kněžišti nástropní malba sv. Jana Křtitele z roku 1761, z téže doby iluzivní malovaná architektura hlavního oltáře. Uvnitř sochy sv. Veroniky a sv. Heleny, dva jednoduché protějškové oltáře s obrazy z konce 18. století a kazatelna s malovanými obazy evangelistů z 17. století.
• kaple Čtrnácti svatých pomocníků – stavba z 2. poloviny 18. století s dobovou figurativní výmalbou interiéru. Nachází se 1 km severně za městem, při silnici II/289. U objektu roste čtveřice památných stromů – Lípy u kapličky Čtrnácti pomocníků.
• kaple Bolestné P. Marie- stavba z konce 18. Století. Nachází se 3 km za městem.
• fara – jednopatrová stavba z konce 18. století s průčelím členěným dekorativními rámy.
• zámek - původní barokní stavbu nechal vystavět kolem roku 1700 hrabě Ferdinand Ignác Desfours. Severní zámecké křídlo zdobily arkády. Roku 1846 zničil střechu zámku požár. Rozsáhlé přestavby po roce 1898, tehdy se stalo majitelem zámku město. Od roku 1922 zámek v majetku státu. Později zámek přestavěn.
• radnice - původně dřevěná stavba z roku 1691, která později zchátrala. Nová radnice slavnostně otevřena roku 1874 za přítomnosti Františka Ladislava Riegra. Budova zároveň sloužila jako knihovna, záložna, divadelní sál, hotel s hostincem a obchod s potravinami. Roku 1922 z balkónu promluvil prezident Tomáš Garrigue Masaryk (pamětní deska).
• Muzeum a Pojizerská galerie - barokní budova z roku 1760 patří k nejstarším ve městě. Dům patřil původně k zámku. Od 80. let 19. století v něm žil spisovatel Antal Stašek a roku 1882 se zde narodil jeho syn Kamil - Ivan Olbracht. Dnes muzeum a galerie.
• Okresní (Obecní) dům – novorenesanční stavba postavená J. Vejrychem v letech 1905 až 1906.
• Sokolovna (dříve Dělnický dům) –stavba s figurálním tympanonem od J. J. Hlavy, vnikla po roce 1907.
• Nemocnice – stavba od V. Hellera po roce 1907.
• mariánský sloup – barokní sloup na Komenského náměstí (za farním kostelem) z roku 1737 se sochami sv. Jana Evangelisty, sv. Jana Křtitele a sv. Jana Nepomuckého, sloup byl postaven jako díkůvzdání za záchranu města před požárem.
• socha Františka Ladislava Riegra od Ladislava Šalouna a sousoší Otec a syn (Antal Stašek a Ivan Olbracht) od sochaře Josefa Malejovského.
• několik soch: barokní sousoší sv. Anny s P. Marií, barokní sv. Jan Nepomucký, sv. Václav s kašnou (u cesty ke hřbitovnímu kostelu), další sv. Václav (u farního kostela, od F. L. Riegra na památku jeho otce).
• v Jílovecké ulici (pod hřbitovním kostelem) se nalézá soubor tří roubených chaloupek z roku 1785.
• Při Cihlářské ulici na sv. okraji Semil je chráněna památná Lípa u cihelny (50° 36′ 20,6″ s. š., 15° 20′ 35,6″ v. d.)