Lysá nad Labem

Lysá nad Labem je poprvé zmiňována již v Kosmově kronice. Zdejší hradiště patřilo k významným slovanským střediskům. Na lyském hradišti byl vězněn, vykastrován a oslepen kníže Jaromír, kterého sem poslal jeho bratr, kníže Oldřich. Ve 13.století zde byl postaven hrad a Lysá pak byla až do vlády Lucemburků ve vlastnictví českých královen. Od roku 1291 je doložena existence Lysé jako města. V tomto roce vydala královna Guta, manželka Václava II., listinu, která sjednocuje pozemky v okolí Lysé v jeden celek.

Roku 1355 věnovala manželka Karla IV. Anna lyskou faru klášteru Augustiniánů v Praze na Karlově. Augustiniáni následně v Lysé zřídili konvent s pěti řeholníky. Lysá se tehdy stala manským panstvím a byla propůjčována jako "výsluha" šlechtickým rodům. Od r.1398 držel Lysou královský hofmistr Petr z Vartemberka a Kosti. Za husitských válek město s hradem a novým augustiniánským klášterem značně utrpělo. Roku 1446 koupil Lysou Jan z Hradce a od něho kupuje Lysou v roce 1450 Jan Smiřický ze Smiřic. Po jeho popravě v roce 1453 přechází panství na jeho nezletilé syny Jindřicha a Václava respektive jejich poručníka Zdeňka ze Šternberka. Václav záhy zemřel a tak celý majetek Smiřických získal Jindřich. Jindřich zemřel v roce 1478 na hradě v Lysé. Pohřben byl v kryptě kostela sv.Jana Křtitele. Dědictvím Lysou získal jeho syn Albrecht, který nechal na přelomu 15. a 16.století hrad přestavět na zámek. Zemřel v r.1505 a byl pohřben také v Lysé, stejně jako jeho starší bratr Jan, pražský purkrabí, který zemřel v roce 1506. Dědičkou Lysé se stala jejich matka Kateřina. Za jejího držení bylo panství Lysá v roce 1508 propuštěno z manství a zapsáno do zemských desk jako dědičné vlastnictví rodu. Na paměť této události má dnes Lysá erb Smiřických, šikmo kosený štít, zakomponován do svého znaku. Za Kateřiny Smiřické prožívá Lysá rozkvět, byla obnovena práva města i fary. Kateřina Smiřická zemřela v roce 1529 a byla pochována v Lysé v kryptě bývalého kostela sv.Jana Křtitele. V závěti bylo panství odkázáno Zdeňku Lvovi z Rožmitálu. Jeho rozmařilý život však způsobil, že musel Lysou v roce 1535 prodat. Novým majitelem se za 5000 kop grošů stal Jiří Bachtl z Pantenova. V roce 1548 koupil panství Lysá Ferdinand I. a připojil jej ke komornímu panství jako lovecké středisko. Nadějný rozvoj města, které obdrželo i královská privilegia, přerušila třicetiletá válka.

Ozbrojená vzpoura, která ve městě a jeho okolí vypukla při násilném zavádění rekatolizace (1625) dokazuje, že zde byl do bitvy na Bílé Hoře hojně zastoupen evangelický živel. Ačkoli mnoho zastánců předbělohorských pořádků zapálilo před příchodem císařské armády (1628) své domy a uprchlo ze země, přesto byli tajní evangelíci v Lysé odhalováni až do vydání tolerančního patentu (1781). Bezprostřední reakcí na náboženskou toleranci byl vznik sboru Reformované církve (1783). Ten zde existuje (od roku 1918 jako sbor Českobratrské církve evangelické) ve svých historických budovách dodnes. Jeho areál tvoří jednu z kulturních památek města. Velká většina evangelického obyvatelstva Polabí opustila a založila východně od německého Halle obec Lissa.

V roce 1638 je zmiňována v Lysé poštovní expedice. Po staré slezské silnici tehdy začalo fungovat spojení s Vratislaví. V roce 1647 Lysou získal císařský generál Jan Špork a tehdy započalo období nebývalého rozkvětu města i okolí. Po smrti zakladatele hraběcího rodu Šporků Jana Šporka se panství ujal jeho syn František Antonín Špork. Zámek v Lysé byl v barokní době několikrát přestavován. Nejpodstatnější změny provedl právě F. A. Špork v roce 1696, kdy byl obnoven augustiniánský klášter, zbudován nový farní kostel a kaple Tří králů.

Šporkové respektive později Sweerts-Šporkové drželi panství Lysá nad Labem až do roku 1851, kdy jej prodali za 820 000 zl. kněžně Štěpánce Rohanové. V roce 1868 byl v Lysé založena tělocvičná jednota Sokol. Zakládajícími členy byli úředníci lyské Rolnické vzájemné pojišťovny založené princem Benjaminem z Rohanů. Z příspěvků příznivců nechala jednota vyšít prapor z těžkého hedvábí v národních barvách. Prapor byl na červené straně ozdoben vyšitým českým lvem a na straně bílé sokolem s rozepjatými perutěmi. Žerď praporu zdobilo 72 hřebů. Prapor byl slavnostně vysvěcen při velké slavnosti 2.6.1872 na náměstí u dnes již zbořeného farního kostela. Slavnosti se účastnilo 609 členů z dalších sokolských jednot s 27 prapory, dr. Miroslav Tyrš, Sokolská kmochova kapela. Mši sloužil děkan P. Vojtěch Podobský. Řečníkem byl starosta Sokola a pozdější pražský primátor Dr.Tomáš Černý. Matkou praporu se stala kněžna Štěpánka Rohanová a jeho kmotrami pí K.Tanglová, A.Bergová, E.Hanušová a C.Volmanová. Prvním praporečníkem byl Karel Pošva. Dne 5.8.1873 vzplanul v Lysé požár, který zachvátil 51 stavení včetně stodol s právě sklizenou úrodou. Ve městě začala panovat nesmírná bída.

V roce 1878 byl zbořen kostel sv.Jana Křtitele stojící na náměstí. Při demolici byly zničeny i náhrobky rodu Smiřických, jejichž rodinná hrobka byla v kryptě kostela. Kněžna Štěpánka Rohanová žila hýřivým způsobem a tak panství postupně upadlo do dluhů ve výši 3 miliony zlatých. Kněžna Štěpánka Rohanová byla nucena se vystěhovat ze zámku do podzámčí čp.181., kde 28.9.1884 zemřela. Po její bylo panství vydraženo a získal je Angličan William Andrews, který však vlivem nesprávné životosprávy zemřel 11.2.1886. Panství koupila od jeho manželky v roce 1889 Úvěrní banka, která je však již za rok prodala za 1 750 000 zl. Bedřichu svobodnému pánu Leitenbergovi. Po smrti jeho syna JUDr. Bedřicha Josefa Leitenbergera při automobilových závodech v Usingenu v Německu v roce 1904 bylo panství prodáno Rudolfu Ferdinandu Kinskému, který o něj měl zájem již po smrti Andrewsově. V neděli 7.srpna 1910 po 5.hod. odpolední předváděl v Lysé na vojenském cvičišti (Rajčůru, dnes dostihové závodiště) veřejný vzlet aeroplánu první český aviatik Jan Kašpar.

Rudolf Ferdinand Kinský zemřel 13.3.1930 v Lysé nad Labem. Po jeho smrti se většina jeho rodiny odstěhovala do rakouského zámku Kremsegg v Kremsmünsteru, zakoupeném v roce 1929. Ze zámku v Lysé nad Labem byl převezen na 40 vagónech veškerý mobiliář a zámek byl následně v roce 1938 odprodán státu - Ministerstvu sociální péče. Zámek byl přeměněn na domov pro seniory a tomuto účelu slouží dodnes.

V Lysé nad Labem zůstala z Kinských pouze dcera Gabriela provdaná za Ericha Thurn-Taxise. Po prodeji zámku státu se přestěhovala do zahradního domku, který jako jediný z panství nebyl prodán. Jejich dcera Josefa se provdala za JUDr. Jiřího Bořka-Dohalského. Když byl Jiří Bořek-Dohalský v červenci 1950 zatčen StB a následně odsouzen v politickém procesu na 10 let, přestěhovala se Josefa s jejich 4 syny k mamince do Lysé. Zde Josefa a Jiří v říjnu 1990 také zemřeli. V bývalém zahradním domku ještě v roce 2013 žil jejich syn Antonín Bořek Dohalský.

Po roce 1935 vznikla v Lysé Národní garda č.183.. Útvar měl asi 25 členů a scházel se v hostinci u Chloupků. Gardisté byli vybaveni uniformami barevně podobným četnickým. Výcvik útvaru probíhal pod vedením Československé armády a její posádky v Milovicích, která do Lysé posílala své vojenské instruktory. V období mobilizace v roce 1938 byl útvar vybaven puškami z dob Rakousko-uherské armády vzor Mannlicher. Úkolem Národní gardy v Lysé pak bylo provádět ostrahu důležitých objektů (např.zdymadel na Labi). Činnost garda ukončila po Mnichovské dohodě.

Od roku 1940 do roku 1944 se v Lysé nad Labem razily protektorátní mince.

Jednou z nejaktivnějších odbojových skupin koncem války byla lyská podskupina partyzánské skupiny Podřipsko. Jejím vedoucím byl v Lysé nad Labem Josef Válek, technický úředník protipožárního sboru hlavního města Prahy. Pracovní zařazení mu umožňovalo styky s okresními a městskými veliteli požárních sborů, ale také se svými bývalými známými vojáky. Mezi ně patřil např.Rudolf Žitný, praporčík československé armády a zaměstnanec městského úřadu v Lysé nad Labem, Karel Lufta, bývalý správce budov vojenského tábora v Milovicích a zejména pak hasič Josef Havlín, velitel protipožárního sboru města Lysá nad Labem. Pro odbojovou činnost získali dále Antonína Cuce z Milovic, který pracoval jako pomocný dělník vojenské správy, a Stanislava Březinu z Prahy. Další spolupracovníci skupiny prováděli např. odposlechy vojenských hovorů na ústředně v Lysé nad Labem. Když byl R.Žitný pronásledován pražským gestapem, "schovali" jej přímo ve vojenském výcvikovém prostoru Milovice jako kuchaře-číšníka. Podle předem připraveného plánu 9.3.1943 podpálila skupina sklad munice a válečného materiálu u Benátecké vrutice. Sklad byl zcela zničen - hasiči z Lysé nad Labem pod vedením J.Havlína nedorazili z důvodu údajného selhání techniky včas. Obdobná situace se opakovala i za rok. 26.4.1944 využili členové skupiny krátkodobého opuštění některých objektů v milovickém výcvikovém prostoru k založení dalšího požár. Vyhořel i sklad u Benátské Vrutice s velkým množstvím válečného materiálu. Hasiči z Lysé dorazili opět pozdě. V říjnu 1944 zase podminovali pod Šibákem železniční trať Milovice-Lysá nad Labem, čímž způsobili vykolejení vojenského transportu s tanky určenými pro nasazení do bojů na frontě. Trať byla neprůjezdná ještě několik dní po sabotáži.

V roce 1945 došlo v Lysé nad Labem k sabotážní akci, která se stala základem pro novelu Bohumila Hrabala Ostře sledované vlaky. Dne 2. března 1945 vložili odbojáři ve spolupráci s železničáři do muničního vlaku na nádraží v Lysé nad Labem trhaviny s časovým spínačem, který byl nastaven na čtvrt hodiny. Vlak se třiceti vagóny byl plně naložen pěchotní a dělostřeleckou municí a leteckými motory. Ten den vyrazil z Prahy-Vysočan a měl namířeno do Brna, kde se soustřeďovaly německé jednotky k obraně moravské metropole. Letecké motory byly asi určené do tišnovské podzemní továrny Diana, kde se montovaly nové typy Messerschmittů Bf-109G-10/U4. Za první čtyři měsíce roku 1945 zkompletovali dělníci v této továrně kolem čtyř set letounů tohoto typu, z nichž většina ještě zasáhla do bojů. Nálože vybuchly na trati v blízkosti zastávky Stratov. Ohromný výbuch a nesčetné množství dalších malých explozí ozářilo oblohu, aby jí zanedlouho zakryl hustý mrak dýmu. Všichni okolní hasiči okamžitě přispěchali na místo, ale nebylo vlastně možné pro stálé exploze a výbuchy účinně zasáhnout. Po válce velitel lyských hasičů a zároveň jeden z aktérů útoku Josef Havlín tvrdil, že odjezd jemu podřízených hasičů záměrně protahoval, aby se na místo dostavili co nejpozději. Je s podivem, že ohromnou explozi přežil strojvedoucí i topič parní lokomotivy, neboť oheň zachvátil a zničil 28 vagónů a pouze dva vozy s lokomotivou se podařilo vypřáhnout a odvézt do Kostomlat nad Labem. Po následující dva dny byl provoz omezen na jedinou kolej. Němci pochopitelně zuřili a dokonce se zamýšleli nad tím, jakou formu odvety zvolit, ovšem až do konce 2. světové války si nebyli jistí, zda skutečně šlo o sabotáž nebo o technickou závadu. Nakonec proto k překvapení všech od odvetných opatření ustoupili a vedli událost jako nehodu. Ostatně, i oni již tušili, že konec války se blíží. Pouze vojáci milovického Sprengkomando a trestné roty měli na několik dní o zábavu postaráno.

Na jaře 1945 byla v Milovicích ještě silná německá vojenská posádka. Docházelo zde k seskupování útvarů zničených na východní frontě. I s posádkou v Lysé se jednalo odhadem o deset tisíc mužů včetně tankových oddílů a obrněných vlaků. 3.května 1945 byly v noci ve městě a na nádraží přemalovány německé nápisy. 4.května 1945 protektorátní vláda zrušila nařízení týkající se dvojjazyčného úřadování, dvojjazyčných nápisů a zákazu vyvěšování československých vlajek. Byl vydán pokyn, aby se na úředních budovách vyvěsily vlajky a úřadovalo se jen v českém jazyce. Československé vlajky byly ten den vyvěšeny i v Lysé. Město však bylo záhy obsazeno německou posádkou z Milovic a do 19h bylo nařízeno stáhnout československé vlajky a obnovit německé nápisy. Po klidné noci se Němci opět stáhli do Milovic. 5.května přijel poslední vlak z Prahy v 11:20. Měl 2h zpoždění, protože na Vysočanech byli zastřeleni dva čeští železničáři za odstraňování německých nápisů. V Praze vypuklo povstání. V Lysé byl ustanoven ilegální Národní výbor, protože velitel německé posádky v Milovicích generál Rödiger vyhrožoval, že bude-li Národní výbor ustanoven, nechá jej postřílet. Lyský výbor dostal z Prahy rozkaz mařit nástupovou cestu milovické německé posádky na Prahu a za žádnou cenu nedovolit přesun německého vojska z Milovic do Prahy po železnici. Pancéřový vlak vypravený z Milovic byl zastaven na hradle Káraný. Zde 2h stál a byl poslán zpět do Lysé. V neděli 6.května v 5h ráno vyrazila z Milovic část posádky o síle 60 tanků, 100 motorových vozidel, řadou motocyklů a kol na Prahu. Do cesty jim však byly stavěny barikády a tak se Němci dostali jen do Horních Počernic. Zde se po vyhlášení všeobecné kapitulace německých vojsk 8.května 1945 vzdali. Zbytek posádky v Milovicích o síle asi pět tisíc mužů se po kapitulaci rozprchl. Za velkého nadšení obyvatel přijela do Lysé 10.května 1945 Rudá armáda. V následujících dnech bylo v okolí zatčeno asi 70 osob české a německé národnosti a zajištěn jejich majetek. U Dvorců vznikl internační tábor.

• Matyáš Bernard Braun (24.2.1684 Sautens u Innsbrucku - 15.2.1738 Praha), rakouský sochař a řezbář pracující pro hraběte Šporka. Se svými žáky vytesal pro Lysou mnoho soch, které dodnes zdobí především francouzskou zahradu zámeckého parku a také ohradní zeď kostela. Většina soch pochází od mistrových žáků, od Brauna jsou sochy sv. Jeronýma, sv. Řehoře, sv. Ambrože a sv. Augustina na zdi kostela.
• Bedřich Hrozný (6.5.1879 Lysá nad Labem – 12.12.1952 Praha), český jazykovědec, orientalista, který rozluštil chetitský jazyk a položil základy samostatného oboru chetitologie.
• Rudolf Jedlička (20.2.1869 Lysá nad Labem – 26.10.1926 Nový Svět (Harrachov)), český lékař a mecenáš, zakladatel samostatné české rentgenologie, radiologie a léčebné rehabilitace
• Růžena Merunková (*21.3.1940 Lysá nad Labem), česká herečka
• František Otruba (4.1.1859 Nevrátice - 8.8.1945 Lysá nad Labem), český učitel, čestný občan města, autor Pamětí města Lysé a vesnic okolních z roku 1898
• Eva Palyzová (17.9.1935 Praha - 6.7.2011), česká dostihová žokejka, trenérka a manažerka. Spolumajitelka dostihového závodiště v Lysé nad Labem.
• František Antonín Špork (9.3.1662 Lysá nad Labem – 30.3.1738 Lysá nad Labem), český šlechtic, významný mecenáš umění, kterému Lysá vděčí za řadu barokních památek.
• Viktorin Šulc (1870 - 1946), architekt, malíř
• Jaroslav Igor Vilímek (2.5.1890 Lysá nad Labem - 23.6.1917 Zborov), český vlastenec, starodružiník
• Jindřich Vodák (8.11.1867 Lysá nad Labem – 10.4.1940 Praha), učitel, úředník, literární a divadelní kritik, redaktor, překladatel.

• Zámek Lysá
• bývalý augustiniánský klášter z 18. století u zámku, který je taktéž v barokním slohu. Spolu tvoří dominantu obce. Dnes zde sídlí okresní archiv.
• kostel svatého Jana Křtitele
• areál Českobratrské církve evangelické (modlitebna, fara a škola z roku 1904)
• muzeum Bedřicha Hrozného
• Beniesova vila v Litoli
• výstaviště
• dostihové závodiště
• památné stromy
• Litolský most
• Hrabanovská černava
• Šibák nebo také Šibeniční vrch je název návrší ležícího severojižně od města. Až do roku 1767, ještě 2 roky po odnětí hrdelního práva, zde stála šibenice. Místo později zaniklo při těžbě písku. V 50tých letech 20.století zde bylo cvičiště kynologického klubu. Po roce 1968 obsadila část kopce Rudá armáda a vybudovala zde radiokomunikační uzel. Po odchodu sovětských vojsk byly radiokomunikační věže rozřezány na železo a ukradeny, zbyla jen ruina budovy. Dnes je na vrchu spalovna nebezpečného odpadu a freeride trať pro horská kola.