Milevsko

Podle dochovaných archeologických nálezů se předpokládá, že oblast dnešního města byla osídlena již ve starší době kamenné a obyvatelstvo se zde usadilo na trvalo, což dokládají další nálezy z mladší doby bronzové, z doby halštatské a laténské. Vlivem stěhování národů z východu se do oblasti dostávali postupně Slované, kteří začali vytlačovat původní obyvatele. O jejich první přítomnosti v oblasti vypovídají nálezy, které dokládají slovanské osídlení někdy okolo 8. století našeho letopočtu.

Budoucí město se nacházelo na křižovatce obchodních cest ve 12. století, což mu předurčovalo prosperitu a růst. První písemná zmínka o městu pochází z roku 1184 a týká se bohatého velmože Jiřího z Milevska. Na jeho popud byl ve městě založen roku 1187 premonstrátský klášter. O výstavbu kláštera se zasloužili řeholníci vedení opatem Jarlochem. Během následujících let procházel majetek kláštera rozkvětem a díky dobré správě a výhodné pozici na křižovatce cest se stal brzy jedním z nejbohatších klášterů v zemích koruny České. Pád moci milevského kláštera je spojen s husitstvím.

Milevsko bylo katolické město, takže se stalo cílem nájezdu husitů. Město bylo dobyto, klášter byl roku 1420 vypálen a majetek vyrabován. Okolní pozemky si rozebrala šlechta, v první fázi připadl do vlastnictví rodu Rožmberků, kteří ho spravovali do roku 1543, kdy připadl rodu Švamberků. V roce 1513 povolil Jindřich ze Švamberka městu vlastní pivovar. V roce 1640 při velikém požáru města byla zničená část domů, radnice i pivovar, nicméně budova pivovaru byla později znovu postavena. I přes to, že městský pivovar byl důvodem sporů s klášterní vrchností, pivo se v něm vařilo až do I. světové války. V roce 1581 dochází opětovně ke změně majitele a město se stává majetkem rodu Hodějovských z Hodějova, kteří přeměnili Milevsko na panské sídlo.

Události roku 1620 a celkový dopad na společnost společně s konfiskací majetku nekatolíkům po Bílé hoře se odrazily i v Milevsku. Majetek byl zabaven a navrácen do rukou katolického řádu premonstrátů přesněji do rukou Strahovského kláštera. Převedení majetku pod správu kláštera mělo za následek, že se již milevský klášter nikdy nestal opět opatstvím. V 17. a 18. století je město zasaženo černou smrtí, která obcházela Evropu v opakujících se morových epidemiích, jež měly katastrofální dopad. Městečko i jeho okolí bylo téměř zcela zničeno. Na morovém hřbitově nedaleko od kláštera jsou tyto oběti moru pohřbeny. Milevsko mělo právo hrdelního trestu. Mohlo vynášet rozsudky smrti. Popravy se konaly na Hůrkách nebo na Šibeném vrchu. Na Šibeném vrchu se popravovalo stětím nebo provazem. Hroby popravených se nachází v blízkém lese. Poblíž vrchu se dokonce pole jmenuje Stinadla a nacházel se tam kámen, který měl sloužit jako opěra pro odsouzencovu hlavu. Bližší podrobnosti jsou zaznamenány ve Smolné knize města Milevska. Stará radnice je vedená v Seznamu kulturních památek v okrese Písek.

V roce 1749 zachvátilo město požár, který zničil mnoho budov ve městě včetně budov stojících na místě dnešní nové radnice. Na tomto místě po požáru bývaly obchodní prostory, než je v roce 1899 město vykoupilo na stavbu nové radnice. Na této lokalitě byla taktéž v 18. století na pouhý rok v jednom z domů první jednotřídní milevská škola.

V roce 1838 byl ve městě zřízen poštovní úřad. Denně dojížděl poštovní dostavník do Tábora. O sedm let později v roce 1845 došlo k pojmenování ulic. Telegraf byl zaveden roku 1875, telefon v roce 1910. K elektrifikaci města došlo v roce 1921. Roku 1872 byl podán návrh na zřízení spořitelny v Milevsku, ale k jeho realizaci se přistoupilo až v roce 1885. První prostory měla spořitelna v budově staré radnice. Po dokončení stavby v roce 1909 měla své vlastní prostory.

V roce 1875 byla část města s některými domy v Masarykově ulici a s klášterem připojena k nedaleké obci Týnice. Tato část se jmenovala Zámecký okrsek. Toto uspořádání se neosvědčilo a tak se v roce 1929 opět městská část připojila k městu Milevsko. V roce 1890 mělo Milevsko 405 domů a 2 822 obyvatel. V roce 1930 zde bylo 654 domů a 3 298 obyvatel. V erbu města je zpodobněn staročeský hejtman. Má plnovous, knížecí čepici a modrý štít s hodějovským kaprem. Roku 1934 jsou budovy pivovaru (do té doby ve vlastnictví města) prodány třeboňskému pivovaru.

Díky poklesu produktivní populace se oblast začala ekonomicky propadat, až se stala jednou z nejchudších oblastí v zemi, což vydrželo městu až do počátku 20. století. Během 2. světové války město opustil transport obyvatel považovaných za židy, téměř nikdo se nenavrátil.

• Cyril Antonín Straka - (19. 11. 1868 Milevsko - 17. 9. 1927 Praha ) - historik a knihovník strahovského kláštera, který zkatalogizoval 48 809 knih z rozsáhlé klášterní sbírky. Během svého 21 letého působení v strahovské knihovně se věnoval i publikační činnosti. Několik historických statí o Milevsku uveřejnil v místním Zpravodaji. 
• Jiří Mařánek (12. ledna 1891 Milevsko – 4. května 1959 Praha) - úředník, prozaik, autor poetických próz, historických románů a scenárista. Narodil se v domě proti hotelu Modrá Hvězda. Jeho otec byl  okresním hejtmanem.
• Karel Duchoň (1. listopadu 1893 Milevsko) - zemský velitel hasičských sborů pro Čechy v letech 1932 - 1938, tajemník městského úřadu, redaktor milevského časopisu. Založil v Milevsku oddíl junáků.
• František Kudláček (11. května 1894 Milevsko) - profesor hry na housle na státní konzervatoři v Brně, zakladatel Moravského kvarteta.
• Karel Šolc (27. ledna 1893 Milevsko) - klavírní virtuos.
• Karel Stehlík (21. května 1912 Milevsko – 28. května 1985 České Budějovice) - malíř, zasloužilý umělec, národní umělec.

V Milevsku se nachází nejstarší klášter na jihu Čech, který založil mezi lety 1184 až 1187 pán Jiří z Milevska. K němu spadá i kostel svatého Jiljí nacházející se uprostřed současného hřbitova. Kostel byl v původní románské podobě vystaven jako jednolodní stavba s východním pravoúhlým závěrem o celkových rozměrech 19,7 m x 9 m. Dále se ve městě nachází třetí největší románský chrám v Čechách nesoucí jméno chrám Navštívení Panny Marie. Jedná se o trojlodní chrám se dvěma věžemi původně raně gotický, který byl později přestaven v novorománském stylu v 19. století. Vyjma těchto sakrálních staveb se na náměstí města nachází kostel svatého Bartoloměje tvořící dominantu města.

Vedle staré fary se nachází původní budova milevské radnice. V 17. století shořela při velkém požáru původní dřevěná budova radnice, velká část domů a pivovar, který byl vedle radnice. Jednopatrová budova radnice byla znovu postavena. Později prošla mnohými přestavbami. Ve sklepení bývala mučírna. Podle této budovy která vždy sloužila jako sídlo městské správy, jako radní dům, se ulici dříve říkalo Radnodomská. V roce 1903 byla přejmenována na ulici Riegrovu. V 19. století sídlil v prostorách Stará radnice okresní soud, berní úřad a okresní hejtmanství. Těsně s budovou staré radnice sousedí budova bývalého městského pivovaru, který byl ve městě zřízen za dob Švamberků.
Spořitelna.

Na západní straně náměstí E. Beneše se nachází budova nové radnice, která byla dostavěna 20. července 1901. V roce 1937 bylo v dolních prostorách radnice otevřeno milevské muzeum. Kromě muzea zde byla i policejní strážnice. V I. poschodí se nacházely kanceláře městského úřadu. Sgrafita na průčelí pocházejí od milevského malíře Oldřicha Pejši a jsou z roku 1936. Radnice je vedená v Seznamu kulturních památek v okrese Písek. Na protější straně náměstí se nachází budova bývalé spořitelny z roku 1909 postavená táborským stavitelem F. J. Ješem v secesním stylu