Choceň

Město Choceň leží v malebné kotlině při obou březích Tiché Orlice. Choceň se svým nejbližším okolím byla obydlena už v době bronzové, i když jen velice řídce a jen v pásmu řečiště Tiché Orlice. Neproniknutelné lesy nelákaly až do 13. století k větší expanzi.

Původní osada, založená v místech, kde končí romantické údolí řeky, lemované kopci orlického podhůří a Českomoravské vrchoviny, a kde Orlice prudce mění směr toku k severozápadu, vznikla na území ovládaném mocným rodem Slavníkovců, později Vršovců, sídlících v nedaleké Vraclavi.

První písemná zmínka o Chocni pochází z roku 1227, kdy Kojata z rodu Hrabišiců (syn komorníka českého knížete) ve své závěti odevzdává “Hocen“ novým držitelům, bratrům Sezimovi a Milotovi. Z tohoto zápisu odvozujeme pojmenování města.

Ke konci 13. století patřila Choceň jako trhová osada králi Václavu II. Neznámým způsobem ji počátkem 14. století získal Mikuláš z Potštejna z rodu Půticů a založil tu hrad, později rozbořený vojskem moravského markraběte Karla (pozdější král Karel IV.). Mikuláš loupežemi sužoval celé okolí až do roku 1339, kdy při Karlem pořádané trestné výpravě zahynul v boji o Potštejn a Choceň tak připadla králi.

Od poloviny 14. století byla Choceň rozdělena mezi panství litické a panství žampašské. V roce 1495 koupil litickou část od syna Jiřího z Poděbrad, knížete Jindřicha Minsterberského, Vilém z Pernštejna. Druhou polovinu v roce 1548 koupili od Zdeňka Žampacha z Potštejna bratři Jaroslav, Vojtěch a Vratislav z Pernštejna. Tak došlo ke spojení obou částí Chocně v rukou Pernštejnů.

Po smrti dalšího držitele Chocně, Půty z Častolovic, v roce 1437, za jehož vlády byla potvrzena privilegia městské samosprávy a svobod, se Choceň stala z poloviny majetkem pánů z Kunštátu a z Poděbrad a z poloviny majetkem pánů ze Žampachu. V polovině 16. stoletní dochází opět ke spojení obou částí Chocně v  rukou pánů z Pernštejna a stává se součástí rozsáhlých držav na Pardubicku, v Rychnově, Liticích, Potštejně, Lanškrouně a Lanšperku. Pernštejnové obdarovali Choceň právem odúmrti (1497), nožířskými výsadami a potvrzením minulých výsad zajistili rozkvět městečka, který byl roku 1539 utlumen velikým požárem.

Další rozmach nastává za Zikmunda ze Šelmberka na Kosti a Mrači, který nechává v roce 1562 na břehu řeky stavět zámek s rozsáhlým dvorem. Kromě toho vymohl Chocni výsadu dvou ročních trhů (1558), výsadu cechu řeznického (1571), krejčovského (1576) a později ševcovského (1585). Roku 1581 osvobozuje obec od všech panských platů a povoluje právo várečné. V roce 1564 jím byla také vybudována radnice, v níž byly uloženy nově zřízené knihy trhové, sirotčí, svatební a soudní. Spolu s rozvojem místního školství a církve podobojí tehdy vzniká v Chocni bratrstvo literátů.

Od roku 1581 je město opět v rukou Pernštejnů, kteří ho však záhy prodávají Hertvíkovi Zejdlicovi ze Šenfeldu. Také on věnoval pozornost hospodářskému prospěchu. Roku 1602 však téměř celé město zničil požár, který na delší dobu rozvoj zastavil.

V roce 1619 udělil Hertvíkův syn Rudolf Zejdlic výsady cechu tkalcovskému. Rudolf Zejdlic byl na zámku údajně otráven a za účast ve stavovském odboji mu bylo panství zabráno a prodáno Albrechtu z Valdštejna, který se tak stal prvním katolickým držitelem panství. Choceň záhy prodal a novým majitelem se v roce 1623 stává Vincenc Mušinger z Grumperdorfu a poté jeho dědic Zikmund Kurz ze Senftenau. V důsledku třicetileté války dochází k ekonomické stagnaci celého panství. Jsou zrušena někdejší privilegia a stále se zvyšují berně. Nastává všeobecný úpadek živností a řemesel, došlo k zákazu vaření piva, přicházejí nové robotní povinnosti. Rekatolizační nařízení a patenty nařízené státem povolovaly zdejšímu obyvatelstvu vyznávat pouze katolické vyznání. Stagnaci završil další požár, z něhož se město vzpamatovávalo až do konce století, během vlády Trauttmansdorfů.

Změna k lepšímu nastává až s příchodem Kinských. V roce 1709 odkoupil zbědované panství hrabě Norbert Oktavián Kinský, který povoluje dva nové trhy "výroční" a "týdení". Městu je přidělena nová pečeť nahrazující tehdejší starobylou a slavnou pečeť husitskou. Během 18. století vzniká komplex architektonicky velmi cenných barokních staveb fary (1731), nového kostela (1732), kde je také obnovený literátský kůr, budovy špitálu (1750) a zvonice. Dřevěná socha sv. Floriána je nahrazena mohutným barokním sloupem.

Vynikající tradici tu vždy měla řemeslná výroba. K dávné výrobě pivovarské, vinařské, mlynářské, nožířské a tkalcovské přibývají v 18. století cechy zámečnický, kovářský, truhlářský, hrnčířský, bednářský, provaznický, pekařský a perníkářský. V blízkosti staré brusírny vzniká u náhonu i papírna, která pracuje až do roku 1857.

V polovině 19. století nastává významný hospodářský rozvoj v důsledku výstavby železničních tratí Praha - Olomouc (1845), Choceň - Broumov (1875) a Choceň - Litomyšl (1881). Tímto se Choceň stala důležitou železniční křižovatkou.

Zámek je v letech 1829 přestavěn do dnešní podoby a v letech 1849-50 kněžnou Vilemínou Kinskou přistavěna i pseudogotická kaple Nanebevzetí Panny Marie.

V té době vzniká v Chocni přádelna lnu, rozvíjí se místní strojírenský průmysl a k postupnému zdokonalování zemědělské výroby přispívají dobré výsledky choceňského velkostatku Kinských.

Na počátku 20. století měla Choceň téměř 5500 obyvatel a řadu průmyslových podniků: např. přádelnu, tkalcovnu, výrobnu uzenářských nástrojů, továrnu na hasičské stříkačky, likéry a výrobu umělých květin.

Za první světové války byla v Chocni vybudována baráková kolonie pro Poláky a Rusíny. Hospodářský rozvoj za 1. republiky opět zastavila 2. světová válka. Po válce se zde rozvinul textilní průmysl - přádelny a tkalcovny bavlny a strojírenský průmysl - zejména výroba letadel a chladírenských vozů.

• Tomáš Norbert Koutník, český kantor, varhaník a hudební skladatel (1698–1775)
• Václav Tomáš Matějka, český skladatel a kytarista (1773–1830)
• Ervín Špindler, český politik, novinář a překladatel (1843–1918)
• Karel Driml, český lékař, popularizátor vědy, autor loutkových her (1891–1929)
• Adolf Schneeberger, český fotograf (1897–1977)
• Ladislav Brom, český herec, filmový režisér a producent (1908–1969)

• Choceňský zámek - Zámek se nachází v centru města na levém břehu Tiché Orlice. Byl postaven jako renesanční objekt v roce 1562, snad na místě starší tvrze, Zikmundem ze Šelmberka na Kosti a Mrači, jako jednopatrová budova. Roku 1574 byla zahájena přestavba zámku, kterou dokončil v letech 1587-1599 Hertvík Zejdlic ze Šenfeldu jako čtyřkřídlou stavbu s obdélníkovým nádvořím, pravděpodobně bez arkád. Tuto dispozici si stavba zachovala do dnešních dnů. V roce 1610 se zámek popisuje jako „pohodlné a veselé stavení od kamene dobře vystavěné“. V 17. století se majitelé zámku a panství často střídali. V roce 1709 panství a zámek od Antonína Trautmannsdorfa koupil rod Kinských. Tehdy byly na zámku opraveny škody utrpěné během třicetileté války a po požáru v roce 1829 dostal zámek nové klasicistní fasády, jejichž podoba mu vydržela dodnes. V letech 1849 -1850 bylo podle plánů B. Stacha, přestavěno východní křídlo zámku, kde byla vybudována pseudogotická zámecká kaple Nanebevzetí Panny Marie tvořící zároveň vstupní prostor do zámku. V současné době je zámek po rekonstrukci a je v majetku města. Sídlí v něm Orlické muzeum a Základní umělecká škola. Naproti zámku stojí někdejší centrum knížecích hospodářských úřadů a bývalý pivovar z poloviny 19. století.

• Kostel sv. Františka Serafínského - Na místě dnešního barokního kostela stála původně gotická svatyně. První zpráva o založení kostela pochází z roku 1602. V této době šlo  o kostelík dřevěný, filiální, patřící k farnímu kostelu v Běstovicích. V roce 1659 kostel vyhořel a k dalším požárům došlo v následujících letech ještě čtyřikrát. Teprve když  roku  1725 zůstala po požáru z kostelíka jen kamenná zvonice, bylo rozhodnuto o stavbě kostela zděného. Ten byl v letech 1729-1833 vystavěn za vydatné pomoci hraběte Kinského. Kostel je jednolodní s výraznou příčnou lodí, doplněnou kupolí. Z převážně rokokového zařízení vyniká oltářní obraz, který představuje stigmata sv. Františka. Obraz je připisován Petru Brandlovi. (Původně uváděný obraz Sv. Salvátora a čtyř andělů, byl doplňujícím obrazem nad svatostánkem. Byl snesen okolo roku 1950 při zpevňování hlavního oltáře a o jeho dalším osudu není nic známo). Kostel je z obou stran chráněn sochami, sv. Jana Nepomuckého a sv.Václava. Socha sv. Jana Nepomuckého byla původně umístěna na rohu ulice Jungmannovy a Husovy (odtud název „U Jána“). Socha sv. Václava v děkanské zahradě byla slavnostně posvěcena 9. června 1930.

• Zvonice, špitál, fara - Při kostele stojí třípodlažní barokní zvonice s bání z let 1702-1703 od M. Rossiho s českým nápisem z roku 1736. Spolu se špitálem z roku 1750 a barokním děkanstvím tvoří malebný celek. Ve špitále dnes sídlí Klub seniorů. Fara patřila k děkanství kosteleckému a byla obsazena čtyřmi duchovními, i když na krátký čas v posledním desetiletí 14. století byl farní úřad přenesen do Běstovic.

• Radnice – náměstí - Budova radnice se nachází na Tyršově náměstí na místě původní dřevěné rychty, která několikrát vyhořela. V místě dnešní budovy se začalo stavět r. 1564 za vlády Zikmunda ze Šelmberka, pána na Kosti a Mrači. Radnice pak byla přestavěna a do dnešní novorenesanční podoby dostavěna r. 1880. Domky na náměstí bývaly dřevěné se starodávným podloubím, později kamenné s průčelím. Většinu zničily požáry, proto se původní domy nedochovaly.

• Mariánský sloup na náměstí - Kvalitně zpracovaný, pozdně barokní mariánský sloup z roku 1760, nahradil dřívější sešlou dřevenou sochu sv. Floriana. Sloup byl postaven na náklady obce za 772 zlatých, 17 krejcarů a 8 denárů. Restaurován byl v roce 1829. Generálně opraven a přeměněn v roce 1905 sochařem Josefem Reilem (staré sochy byly vyměněny za nové – místo sv. Agáty zde byla umístěna sv. Ludmila, podstavec byl zbaven obrázku sv. Salvátora a opatřen novým reliéfem sv. Rodiny). Kolem něho byly postaveny nové sloupky spojené řetězy a vysázeno šest mladých lip. 

• Stará škola - Nejstarší zpráva o škole v Chocni pochází již z r. 1509, neboť už tohoto roku je v zemských deskách zapsána zmínka o škole v Chocni. Tehdy Jan Mladší ze Žampachu postoupil Vilémovi z Pernštejna na úplatu svého dluhu, mimo jiné i louku, „ježto dána ke škole tu v Chocni“. Častým nezvaným a obávaným hostem našeho městečka byly stále se opakující požáry. A tak již v roce 1659 lehla popelem škola spolu s kostelem i zvonicí. Přestože obyvatelé byli velmi chudí, vystavěli školu znovu, aby v roce 1725 při velkém požáru opět shořela a s ní kostel, fara a 30 domů. Na její obnovu již městečko peníze nesehnalo a muselo se vyučovat v pronajatých místnostech. V roce 1750 byl znovu vystavěn špitál (u zvonice) a v jeho prvních poschodích byla umístěna škola a učitelův byt. Ve špitále se vyučovalo až do roku 1867. Stavbu současné budovy  školy zahájili na jaře 1896 stavitelé Karel Havlíček a Josef Kosina, a do konce prázdnin roku 1897 byla její východní část dokončena. Na škole jsou 2 pamětní desky, první patří památce padlých legionářů místních rodáků 1914–1918, druhá padlým z choceňska v bojích za svobodnou vlast 1939–45.

• Obchodní akademie - Budova byla vystavěna v roce 1933 a přístavba dokončena v roce 1939. Funkcionalistické pojetí je dílem choceňského architekta Čeňka Mužíka.

• Hřbitovní kaple sv. Anny - Kaple sv. Anny na hřbitově byla postavena rodinou Püchlovou v roce 1855, uvnitř je jejich rodinná hrobka a oltářní obraz sv. Anny od malíře Jana Umlaufa z Kyšperku (Letohradu). V roce 1881 byl rozšířen hřbitov až k nové silnici, vedoucí k Hemžím, takže poté se kaple sv. Anny ocitla v jeho středu.

• Kostel církve českobratrské evangelické - Stavba z roku 1869, započata stavitelem Havlíčkem. Dne 8. prosince 1869 byl kostel slavnostně otevřen. Ve stejném roce se začal používat i místní evangelický hřbitov (v letech 1782-1869 se pohřbívalo na evangelickém hřbitově v Nasavrkách, založeném po tolerančním patentu). V původní podobě se dochoval dodnes.