Čáslav

Prokazatelné osídlení plochy města se datuje od počátku neolitu (6. - 5. tisíciletí př. Kr.) Bohaté archeologické nálezy z města a jeho okolí dokládají, že se zde vystřídala řada pravěkých kultur. Slovanské osídlení se datuje od 9. století. Pravděpodobným centrem se stal Hrádek, který je v 10. století tradičně spojován se Slavníkovci. V 11. století se Hrádek stal přemyslovským správním hradištěm a centrem přemyslovské provincie.

Královské město Čáslav vzniklo okolo poloviny 13. století za vlády Přemysla Otakara II. při jedné z hlavních zemských stezek spojujících Čechy s Moravou. Dodnes je patrný gotický vnitřní půdorys - velké centrální náměstí, kterému dominuje radnice a pravoúhlá uliční síť. Město bylo po svém založení vybaveno základními právy, které z něho učinily samostatnou obec.

Církevní život byl spojen s farním kostelem sv. Petra a Pavla. Stavba raně gotického kostela byla zahájena na konci 13. století a byl do ní začleněn románský kostel sv. Michala z 11. století (dnešní sakristie), který zde původně stál.

Městský areál byl vymezen hradbami, které jsou zachovány v jedné třetině jejich délky. Do města se vcházelo čtyřmi branami. Ojedinělou památkou čáslavského gotického opevnění je válcová tzv. Otakarova věž, která stávala při Brodské bráně.

Po vypuknutí husitského hnutí setrvala Čáslav na straně Zikmundově. Po jarní ofenzívě husitů v r. 1421 přešlo město na jejich strannu. V červnu 1421 se sešel v děkanském chrámu sv. Petra a Pavla zemský sněm, který vstoupil do dějin jako čáslavský. Sněm mimo jiné ustavil dvacetičlennou zemskou vládu, do které byl zvolen i Jan Žižka. Ostatky tohoto slavného husitského vojevůdce se našly v roce 1910 ve výklenku podvěžní mariánské kaple.

V 15. a 16. století postihly ze značné části dřevěné město dva velké požáry. V roce 1452 vyhořela polovina města, v roce 1522 padlo ohni za oběť skoro celé město.

Po tomto požáru však došlo opět ke kulturnímu a hospodářskému vzestupu města a k rozvoji stavební činnosti, které přerušily až události třicetileté války. Především dva švédské vpády v letech 1639 a 1643 způsobily, že se Čáslav stala nejen městem pustým, ale navíc do 18. století silně zadluženým.

V 18. století je Čáslav významným správním centrem, sídlem krajského úřadu (1715), pošty, vojenské posádky. Novodbým stavebním ruchem na začátku 19. století byl do značné míry setřen původní renesanční a barokní charakter města.

V polovině 19. století získala Čáslav postupně také úřady s okresní působností a začaly zde vznikat i některé vyšší vzdělávací ústavy (gymnázium, odborné školy). V druhé polovině 19. a na začátku 20. století byly zakládány hospodářské a peněžní ústavy (např. městská spořitelna, živnostenská záložna, hospodářské družstvo), dál elektrárna, plynárna aj. Dochází i k nové výstavbě ve městě - a to především budov pro správní a školské účely. Od roku 1960 přestala být Čáslav okresním městem, zůstala však přirozeným spádovým centrem.

V roce 2003 se stala Čáslav tzv. Pověřenou obcí III. stupně, což znamená, že se určité pravomoce bývalého Okresního úřadu v Kutné Hoře opět přenesly do tohoto města.

• Josef Anderle (14. 3. 1866 - 5. 2. 1959 v Praze), profesor mechaniky a rektor ČVUT.
• Frank Hanuš Argus, vl. jm. Hans Heinz Schimbera (22. 9. 1902 – 16. 9. 1968), novinář, spisovatel, scenárista, překladatel a příležitostný herec; byl dopisovatelem zahraničních filmových časopisů a redaktorem týdeníku Prager Filmkurier, hrál v několika filmech.
• Vácslav Babička (28. 5. 1949 – 12. 5. 2012), český archivář, ředitel Státního ústředního archivu, trvalý jáhen římskokatolické církve.
• Benedikt Baroch (17. 11. 1837 – 2. 11. 1907), stavitel; byl členem a smírčím soudcem Jednoty stavitelů, v r. 1874 vedl regotizaci kostela sv. Vojtěcha na Novém Městě v Praze, postavil v Praze několik domů převážně v novorenesančním stylu.
• Antonín Barták (2. 4. 1917 – 15. 8. 1999) malíř zejména Českého středohoří; v Čáslavi vystudoval učitelský ústav a žil zde rovněž v letech 1938–1945. Většinu života strávil v Lovosicích.
• PhDr. Naďa Benešová (23. 11. 1923 – 1. 5. 2000), básnířka a překladatelka, mecenáška Městské knihovny v Čáslavi; v r. 2002 byl při knihovně založen z podnětu jejího manžela Josefa R. Beneše Literární klub dr. Nadi Benešové.
• MUDr. Radan Beránek, DrSc. (31. 1. 1923 – 18. 3. 1969), lékař, neurofyziolog, redaktor a publicista. V roce 1942 vystudoval gymnázium v Praze a v roce 1950 absolvoval pražskou lékařskou fakultu. Několik let se věnoval praktické neuropatologii a poruchám hybnosti v rehabilitačním ústavu v Janských Lázních a na neurologické klinice UK. Později působil jako vědecký pracovník ve Fyziologickém ústavu ČSAV. Stál u založení laboratoře buněčné a srovnávací neurofyziologie Fyziologického ústavu ČSAV, v letech 1960-1969 byl vedoucím oddělení buněčné neurofyziologie. Spolupracoval se zahraničními odborníky, působil na univerzitách v Yale a Miami. Byl redaktorem časopisu Physiologica bohemoslovaca a napsal několik odborných publikací.
• PhDr. Magdaléna Beranová, DrSc. (* 15. 9. 1930) archeoložka, historička, odborná publicistka.
• Jiří Ceé (* 6. 2. 1942), v období 1985 až 2004 sólista opery Národního divadla v Praze. Absolvoval zpěv na Hudební akademii múzických umění v Praze, působil jako operní pěvec Divadla F.X. Šaldy v Liberci a Státním divadle v Ostravě.
• Jan Cziviš (4. 2. 1932 – 22. 10. 2010), divadelní dramaturg a básník. Dramaturg divadla v Kolíně a Středočeském divadle Kladno a Mladá Boleslav.
• Kliment Čermák (1. 4. 1852 – 19. 1. 1917), učitel, historik, archeolog, numismatik a muzejník.
• Jaromír Čermák (10. 4. 1888 – 9. 3. 1975), sochař. Absolvent odborné školy sochařské v Hořicích (1906) a Akademie výtvarných umění v Praze (1910), žák prof. J. V. Myslbeka a J. Štursy. Poté pobýval v Mnichově, Florencii a Římě, působil pedagogicky i v Čáslavi. Autor soch, pamětních desek K. Čermáka a J. L. Dusíka v Čáslavi, J. Haška v Lipnici aj. Autor výtvarných publikací a monografie o Čáslavi. Syn archeologa a muzejníka Klimenta Čermáka.
• Jindřich Černý (* 20. 6. 1930), divadelní historik a kritik, dramatik, překladatel ze španělštiny a z čínštiny, nositel Ceny F. X. Šaldy, bývalý ředitel Národního divadla v Praze.
• Lenka Jonesson-Deker (* 29. 4. 1944), česká výtvarnice žijící ve Švédsku. Absolventka Střední uměleckoprůmyslové školy v Brně a Konstfack ve Stockholmu.
• Emil Dlask (26. 1. 1890 – 12. 4. 1969), hudební kritik a organizátor.
• Drahomíra Drobková (* 29. 2. 1935), česká mezzosopranistka. Od r. 1967 operní pěvkyně Národního divadla moravskoslezského, od r. 1982 sólistka Národního divadla v Praze. V r. 1993 získala cenu Thálie.
• Jan Ladislav Dusík (12. 2. 1760 – 20. 3. 1812), skladatel a klavírista.
• František Josef Dusík / Franz Benedikt Dussek (22. 3. 1765 – po r. 1816), hudební skladatel a kapelník působící v zahraničí; bratr Jana Ladislava Dusíka.
• Kateřina Veronika Anna Dusíková (Dussek) / Veronika Elisabeta Dusik (Dussek) / Veronika Rosalia Dussek, provd. Veronica Cianchettini (8. 3. 1769 – 24. 3. 1833), klavíristka, harfenice, zpěvačka, hudební skladatelka a pedagožka, sestra Jana Ladislava Dusíka; působila v Londýně.
• Jaroslav Eminger (4. 6. 1886 – 14. 7. 1964), generální inspektor vládního vojska v protektorátu Čechy a Morava.
• Miloš Forman (* 18. 2. 1932), režisér.
• Pavel Forman (2. 6. 1920 – 16. 3. 2008), malíř – krajinář a restaurátor; od 70. let žil a pracoval v Austrálii. Bratr režiséra Miloše Formana.
• Ladislav Gzela (20. 2. 1907 – 7. 4. 1984), český divadelní a filmový herec; účinkoval ve více než 80 filmech mnohdy významných českých režisérů, většinou však v drobných a epizodních rolích
• gen. Josef Hanuš (14. 9. 1898 – 14. 5. 1953), sborový generál; náčelník štábu Velitelství letectva hlavního štábu, velitel letectva.
• Ignác Händl (2. 8. 1889 – 17. 3. 1954), varhaník a skladatel.
• JUDr. Silvestr Hipman / Hippman / Hipmann (23. 7. 1893 – 16. 3. 1974), hudební skladatel a publicista; zakladatel Dusíkova ústavu (muzea) v Čáslavi.
• Libor Hlaváček (* 10. 5. 1966), baletní mistr Jihočeského divadla.
• Marie Hloušková (2. 1. 1895 – 29. 6. 1940), operní pěvkyně-altistka a mezzosopranistka, hudební pedagožka; členka Slovenského národního divadla, učitelka zpěvu na Hudební a dramatické akademii, sólistka opery Národního divadla v Brně.
• Ferdinand Holinka Čáslavský (21. 9. 1857 – 29. 4. 1943), pedagog, překladatel z polštiny, spoluautor Stručného slovníku pedagogického a odborný publicista.
• Jaroslav Horáček (15. 6. 1885 – 20. 8. 1939), novinář, literární, hudební a divadelní kritik.
• František Horník-Lánský (2. 3. 1889 – 11. 1. 1955), malíř portrétů, koní, zvěře a loveckých zátiší, ilustrátor. Absolvent Akademie výtvarných umění v Praze. V době nacistické okupace byl zapojen do protifašistického odboje. Tvůrce slavného jezdeckého portrétu prezidenta T. G. Masaryka na koni Hektorovi v parku v Lánech.
• Bohumil Hrdlička (25. 4. 1919 – 24. 2. 2006), operní režisér. Do r. 1957 hlavní režisér opery Národního divadla v Praze. V r. 1957 emigroval do Německa. Operní režisér v Deutsche Oper am Rheim v Düsseldorfu. Pohostinsky režíroval ve všech významných operách Německa a Švýcarska.
• Josef Illner (27. 8. 1839 – 6. 2. 1894), hudební skladatel, kritik a organizátor. Majitel hudební školy v Brně, zakladatel a sbormistr pěveckého sboru spolku Vesna. Propagátor Smetanova díla a organizátor jeho prvního koncertu v Brně. Zasloužil se rovněž o rozvoj hasičského hnutí v Brně a na Moravě a stal se prvním starostou Ústřední jednoty hasičské na Moravě.
• Karel Jarolím (* 23. 8. 1956), fotbalový trenér (ŠK Slovan Bratislava).
• prof. JUDr. Richard Jung, Ph.D. (* 19. 6.1926), sociolog, vysokoškolský pedagog a odborný publicista. Od února 1948 v exilu, studoval politickou vědu a sociologii na univerzitě v Oslo, od r. 1954 byl studentem sociologie na Kolumbijské univerzitě v New Yorku a v l. 1955-1957 na Harvardově univerzitě. Po ukončení studia působil nejprve na různých univerzitách a pracovištích Spojených států, dvacet let pak učil v Edmontonu na Univerzitě státu Alberta v Kanadě. V r. 1990 se vrátil do Kutné Hory, kde zde International Center for Systems Research.
• Věra Kádnerová, roz. Rychetská (8. 7. 1904 – 29. 1. 1984), knihovnice, překladatelka z francouzštiny. Autorka rozsáhlých bibliografických soupisů určených k výuce předmětů na základních a středních školách.
• Stanislav Kasparides (Casparides) (23. 5. 1809 – 2. 4. 1892), malíř – portrétista. Absolvoval pražskou a vídeňskou akademii, působil v Praze a na zámcích české šlechty, kterou portrétoval.
• Josef Klečka (1874-1924), finančník, filatelista, redaktor, učitel. Spoluzakladatel Svazu československých filatelistických spolků. Pomáhal zakládat tyto zájmové organizace po českých městech. Vedoucí redaktor odborného časopisu Český filatelista. V roce 1921 vydal první katalog známek ČSR.
• Rudolf Klier (6. 8. 1883 – 15. 7. 1955), klavírní pedagog. Sbormistr pěveckého spolku Škroup v Praze. Učitel na Mikešově klavírní škole. Od r. 1919 vlastnil v Praze hudební školu. Od r. 1939 učil na pražské konzervatoři. Autor klavírních skladeb, článků a příležitostných referátů v Lidových novinách a Hudebních rozhledech.
• Václav František Kocmánek (Kozmanides) (1607–1679), dramatik, básník a prozaik; absolvent jezuitské akademie a pražské univerzity, autor komedií, veršovaných skladeb se sociální tématikou a memoárových zápisků o pražských osobnostech za třicetileté války.
• doc. Mgr. Renata Kodadová (* 25. 2. 1942), harfenistka České filharmonie. Absolventka Hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze, obor harfa. Od r. 1970 harfistka České filharmonie, od r. 1988 pedagožka Hudební fakulty AMU v Praze.
• Jan Kořínek (12. 2. 1626 – 12. 8. 1680), jezuitský kněz, pedagog a spisovatel. Autor latinské veršované skladby, filozofického spisu a publikace Staré paměti kutnohorské, kde zachycuje historii města od nejstarších pověstí až po rok 1614.
• gen. Jan Kout (27. 7. 1856 – 19. 5. 1926), generální intendant rakousko-uherské branné moci, vrchní inspektor Ministerstva zeměbrany ve Vídni, generál intendantstva V. hodnostní třídy.
• prof. PhDr. Jan Blahoslav Kozák (4. 8. 1888 – 9. 1. 1974), profesor dějin filozofie, protestantský teolog, evangelický duchovní a politik; děkan Filozofické fakulty UK Praha.
• Ladislav Kozák (17. 12.1900 – 5. 2. 1988), architekt, stavitel a urbanista. S bratrem Bohumilem Kozákem stavěl domy v Praze, prováděl územní plány Ostrova, Kynšperka a Chlumu nad Ohří a studie rozvoje lázeňství v Karlových Varech.
• PhDr. Josef Krása, CSc. (9. 8. 1933 – 20. 2. 1985), historik umění; od r. 1991 nese jeho jméno cena udělovaná mladým badatelům za mimořádný přínos v oboru.
• Vladislava Kuřátková (* 2. 9. 1956), malířka. Vystudovala gymnázium v Čáslavi (1975) a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze (1982), obor monumentální malba. Žačka L. Vacka a Q. Fojtíka. Autorka svatební síně v Horních Počernicích, Domu služeb v Kolíně atd. Žije a tvoří v Horních Počernicích.
• Bedřich Ladislav Lašek (25. 2. 1863 – od r. 1917 nezvěstný), sbormistr a ředitel kůru, pedagog, skladatel. Absolvent reálky v Čáslavi a učitelského ústavu v Brně, žák Leoše Janáčka. Učitel hudby v Praze a Rychnově n. Kněžnou, kde byl také kapelníkem městské hudby. Sbormistr ruského sboru A. D. Agreněva-Slavjanského, s nímž procestoval Evropu a část Asie. Žil pak trvale v Rusku, ředitel kůru v německém kostele ve Tveru. Autor drobných skladeb klavírních, tanečních, romancí a úprav ruských lidových písní.
• Jiří Mahen (12. 12. 1882 – 22. 5. 1939), spisovatel.
• Tylda (Matylda) Meinecková (26. 11. 1888 – 5. 12. 1938), učitelka francouzštiny a němčiny, prozaička a publicistka; autorka povídek a románů.
• František Meisl (1854 – 19. 11. 1933), houslista a skladatel. Hru na housle studoval mimo jiné v Paříži u Charlese Dancly (Charles Dancla). Byl majitelem továrny v Čáslavi, koncertoval ve prospěch Ústřední matice školské po českých městech. Udržoval přátelské styky s Antonínem Dvořákem, Františkem Ondříčkem, Karlem Weissem, Hanušem Wihanem a jinými.
• Prof. RNDr. Milan Mikan (16. 7. 1892 – 27. 5. 1968), matematik, vysokoškolský pedagog, autor odborných publikací a popularizátor matematiky.
• gen. František Moravec  (23. 7. 1895 – 26. 7. 1966), náčelník čs. vojenské zpravodajské služby (přednosta 2. oddělení Generálního Štábu.)
• Jan Novák (1899–1970), malíř-krajinář a učitel na Čáslavsku. Absolvent Uměleckoprůmyslové školy v Praze, žák J. Schustera.
• Josef Novák (* 19.10.1951), malíř – krajinář a pedagog, absolvent čáslavského gymnázia. Od roku 1977 je pedagogem gymnázia a Střední pedagogické školy v Čáslavi. Kromě krajinomalby se věnuje řadě výtvarných technik: grafice, plastice, keramice, malbě na porcelán, leptanému sklu, soustruženým a malovaným hračkám, šperku ad. Pro vesnické kostely v obcích Horky a Sochořov vytvořil v letech 1998 a 2000 dva oltářní obrazy. Je členem Středočeského sdružení výtvarníků, od roku 1980 vystavuje doma i v zahraničí.
• Filip Maxmilián Opiz (5. 6. 1787 – 20. 5. 1858), český botanik
• JUDr., dr.techn., ing. Eduard Outrata (7. 3. 1898 – 8. 6. 1958), český národohospodář a československý politik, účastník protinacistického odboje; otec ekonoma a statistika Edvarda Outraty.
• Rudolf Paďouk (1876–1957), fotograf, průkopník realismu ve fotografii. Ředitel nemocenské pokladny v Čáslavi. Předseda čáslavského fotoklubu, v r. 1919 založil při nemocenské pokladně v Čáslavi fotografický ateliér. Přispíval do rakousko-uherského fotografického časopisu Wiener Mitteilungen, později do Rozhledů fotografa a Fotografického obzoru. Průkopník realismu ve fotografii, propagátor nových fotografických postupů. Autor publikace Umělecká fotografie a její tvorba. Vystavoval doma i v zahraničí a získal řadu ocenění.
• Rudolf Paďouk jr. (* 9. 1. 1906), fotograf, syb fotografa Rudolfa Paďouka. Správce nemocenské pokladny, úředník pojišťovny a správce nemocnice v Čáslavi. Základy umělecké fotografie získal od svého otce, až v l. 1965-1966 absolvoval kurs výtvarné fotografie u J. Šmoka v Praze. Od r. 1919 člen čáslavského fotoklubu. Ve 30. letech patřil k předním fotografům, po r. 1939 fotografoval velmi málo a vrátil se k němu až v r. 1969, kdy odešel do důchodu a přesídlil do Prahy. Od r. 1972 člen fotografického kroužku v Praze-Libni.
• Eva Pavelková (* 12. 5. 1952), operní a operetní zpěvačka a pedagožka. Působila ve sboru Národního divadla v Praze a jako sólistka operetního souboru plzeňského Divadla J. K. Tyla.
• Emil Pitro (14. 1. 1927 – 16. 1. 1971), sbormistr a hudební pedagog. Sbormistr AUS Víta Nejedlého, 2. sbormistr Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK.
• Otto Pluhař (26. 11. 1926 – 1989), houslista a středoškolský pedagog. Člen Kolínské filharmonie, koncertoval s A. Holečkem a Z. Kožinou, doprovázel dětský pěvecký sbor manželů Machotkových.
• Ladislav Quis (5. 2. 1846 – 1. 9. 1913), spisovatel.
• Karel Rausch (28. 1. 1876 – 1954), brigádní generál. V letech 1919-1934 první velitel Československého vojenského zeměpisného ústavu. Zasloužil se o založení československé názvoslovné komise v čele s L. Niederlem a I. Honlem. Člen předsednictva Čs. společnosti zeměpisné.
• Antonín Růžička (6. 7. 1887 – 14. 5. 1951), malíř – portrétista a autor žánrových obrazů, pedagog; vynikal zejména v technice pastelu. Studoval AVU v Praze u Hynaise, Dítěte a Preislera. Byl oceněn Turkovou cenou a cenou České akademie. Vystavoval již od mládí nejen v Čechách, ale například i v Londýně a New Yorku. Pro Dusíkovo divadlo vymaloval novou oponu s pohledem na Čáslav.
• Petr Skála (herec), vl. jménem Ladislav Kopeček (17. 8. 1925 – 2. 4. 2004), zejména divadelní herec; většinu své profesionální kariéry působil ve Východočeském divadle v Pardubicích.
• Lola Skrbková, vl. jménem Aloisie Skrbková (16. 2. 1902 – 28. 9. 1978), česká herečka, divadelní režisérka, divadelní publicistka a pedagožka, manželka herce Viléma Pfeiffera.
• Josef Skřivánek (19. 11. 1868 – 28. 1. 1934), stavitel. V letech 1885–1895 působil v Srbsku a Uhrách zejména na stavbě železnic. Po návratu do Čech převzal stavební firmu svého otce Františka Skřivánka v Čáslavi a začal spolupracovat se stavitelem a architektem Václavem Svobodou. Jako stavitel působil zejména v Čáslavi, kde vytvořil řadu plánů veřejných budov, např. na přístavbu gymnázia či občanskou záložnu a postavil zde mj. synagogu, okresní nemocnici a sokolovnu. Zasloužil se také o nové krovy kostela sv. Petra a Pavla v Čáslavi. Byl hercem místního ochotnického divadelního spolku, scénografem a od roku 1903 také hlavním režisérem. Při požáru čáslavského divadla v r. 1923 spolu s několika dobrovolníky zachránil z hořící budovy téměř celou knihovnu s archivem a inventář šaten. Byl spoluautorem projektu rekonstrukce tohoto divadla a Tylova divadla v Kutné Hoře.
• Prof. ing. Ladislav Skřivánek (21. 6. 1877 – 1957), architekt a pedagog Uměleckoprůmyslové školy. Studoval architekturu na Akademii výtvarných umění ve Vídni, Berlíně a Charlottenburgu. Žák prof. Ohmanna. Spolupracoval na některých projektech s Joži Plečníkem. Autor návrhů pomníků, náhrobků, bytové architektury, regulačních a zastavovacích plánů měst, tvůrce sgrafit.
• Jan Slabý (* 10. 8. 1934), spisovatel. Autor básní, písňových textů a povídek, scénářů k literárním a poetickým pořadům.
• Josef Svoboda (10. 5. 1920 – 8. 4. 2002), český scénograf, jevištní výtvarník a pedagog.
• František Škrdle (21. 1. 1888 – 23. 4. 1958), čáslavský městský archivář a archeolog. Absolvent Filozofické fakulty UK Praha, obor dějepis. Středoškolský pedagog v Praze, v Jičíně a od r. 1919 v Čáslavi. V l. 1929-1958 městský archivář v Čáslavi. Spravoval i čáslavské muzeum, zabýval se regionálními dějinami. Konzervátor památkové péče a jednatel Státního archeologického ústavu pro okres Čáslav. Ve 20. a 30. letech se věnoval také archeologii Čáslavska. Autor článků o historii, archeologii a monografie o Janu Josefu Dusíkovi. V r. 1947 jmenován čestným občanem města Čáslavi.
• gen. Ing. František Škvor (2. 2. 1868 – 23. 6. 1941), armádní generál, přednosta Presidiálního odboru ministerstva národní obrany, přednosta Všeobecně vojenského odboru ministerstva národní obrany, velitel Zemského vojenského velitelství v Bratislavě.
• MUDr. Bohumil Špaček, DrSc. (16. 3. 1911 – 13. 3. 1986), lékař – chirurg, zakladatel moderní experimentální chirurgie. V r. 1959 zakladatel a do r. 1970 ředitel Ústavu klinické a experimentální chirurgie v Praze – Krči. V letech 1973-1983 přednosta chirurgické kliniky Lékařské fakulty hygienické v Praze – Vinohradech. Člen vědeckého kolegia lékařských věd ČSAV, předseda prezídia Čs. lékařské společnosti J. E. Purkyně a dalších. Vedoucí redaktor měsíčníku Rozhledy v chirurgii. Jeden ze zakladatelů experimentální chirurgie v ČSSR.
• Prof. RNDr. Zdeněk Vlastimil Špinar, CSc (4. 4. 1916 – 14. 8. 1995), paleontolog, pedagog Přírodovědecké fakulty UK. Od r. 1965 profesor zoopaleontologie na Přírodovědecké fakultě UK, kde působil do r. 1981. Pracovně pobýval v Libyi, Tunisku, Alžírsku a Antarktidě. Přispíval do odborných časopisů celého světa. Od r. 1969 spolupracoval s akademickým malířem Zdeňkem Burianem na obrazových rekonstrukcích vyhynulých živočichů. Předseda Československé společnosti pro mineralogii a geologii a Československého národního paleontologického komitétu. Zabýval se paleontologií obojživelníků a jejich evolucí. Popularizátor paleontologie. Autor vysokoškolské učebnice a odborných publikací.
• Petr Šturma (5. 1. 1930 – 29. 5. 1995), akademický sochař a medailér. Absolvent Státní keramické školy a sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze. Žák prof. J. Laudy a O. Španiela. Specializoval se na monumentální i drobnou volnou figurální plastiku v duchu syntetického kubismu a zjednodušený portrét. Tvůrce plastik pro interiéry i exteriéry, reliéfů, pamětních desek, mříží, státních znaků, kašen a orientačních systémů.
• Karel Teige (23. 10. 1859 – 20. 2. 1896), redaktor a spisovatel v oblasti hudby.
• František Tesař (* 27. 3. 1936), mozaikář a restaurátor. Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze – obor nástěnných technik (1957). Od r. 1994 pracuje ve vlastním ateliéru v Čáslavi. Věnuje se tvorbě a restaurování skleněných a kamenných mozaik. Podle vlastního návrhu provedl znak města Čáslavi na místní synagoze, výzdobu fasády na Domě pečovatelské služby v Čáslavi, broušenou kamennou mozaiku pro Královskou mincovnu ve Vlašském dvoře v Kutné Hoře a další. Ve volné tvorbě se zaměřuje na malbu lidské figury – aktu. Spoluzakladatel zájmového sdružení R – klub, kde se členové zabývají právě studiem aktu. Účastník řady společných výstav, spoluautor sborníků a autor ilustrací.
• Rudolf Těsnohlídek (7. 6. 1882 – 12. 1. 1928), spisovatel.
• PhDr. doc. Hugo Traub (18. 4. 1879 – 1942), historik, pedagog a publicista; absolvent čáslavského gymnázia, docent historie na brněnské technice, autor monografie o F. L. Riegrovi. Zahynul v koncentračním táboře Sobibor.
• František Baltazar Ulm (14. 6. 1810 – 15. 4. 1881), hudební kritik a skladatel, novinář.
• Eli Urbanová, vl. jm. Eliška Urbanová (8. 2. 1922 – 20. 1. 2012), esperantská básnířka a prozaička, absolventka gymnázia a učitelského ústavu v Čáslavi.
• Václav Vančura (6. 1. 1857 – 26. 5. 1952), biskup Jednoty bratrské, redaktor a publicista. V letech 1909-1926 člen úzké rady Jednoty bratrské. V březnu 1946 zvolen prvním českým biskupem obnovené Jednoty bratrské. Spolupracovník a redaktor časopisu Bratrské listy, autor spisů o bratrských misiích.
• Pavel Váša, pseud. Čeveř (23. 1. 1874 – 20. 3. 1954), filolog, literární historik a novinář. Redaktor Lidových novin v Brně. Zabýval se moravským folklórem, člen Ústavu pro lidovou píseň. Spolu s Leošem Janáčkem vydal Moravské písně milostné. Překladatel z angličtiny. Autor středoškolských čítanek, memoárů a biografií T. G. Masaryka a J. A. Komenského.
• Jan Vedra (4. 11. 1935 – 4. 7. 1996), klavírista, hudební pedagog. Hru na klavír studoval již od dětství na hudební škole v Čáslavi u Stanislava Macha. Absolvent čáslavského gymnázia (1953), pražské konzervatoře a Akademie múzických umění. Žák V. Holzknechta a F. Raucha. Dva roky působil v Armádním uměleckém souboru. Poté pedagog pražské AMU. Koncertoval v Čechách i v zahraničí, nahrával v rozhlase i u gramofonových firem.
• Aleš Veselý (* 3. 2. 1935), sochař a malíř; absolvent a pozdější profesor AVU v Praze, autor památníku obětem holocaustu před budovou bývalé synagogy v Kutné Hoře, bývalý člen rockové skupiny Žabí hlen.
• Jan Vlasák (herec) (* 3. 2. 1943), český divadelní, filmový a rozhlasový herec a dabér.
• Alois Vraný, také Alois Vladislav Vraný nebo Alois Ladislav Vraný (27. 11. 1851 – 30. 9. 1907), čáslavský malíř, absolvent pražské akademie výtvarných umění; věnoval se zejména malbě krajin a zátiší, celý život pracoval v Čáslavi.
• Ilona Vodochodská (* 23. 3. 1961), grafička a ilustrátorka.
• PhDr. Michael Zachař (* 9. 6. 1965), historik umění, památkář a odborný publicista. Vystudoval dějiny umění, historii, český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě UK v Praze. Věnuje se českému malířství 19. a počátku 20. století se zaměřením na krajinomalbu Mařákovy školy. Autor monografie Františka Kavána.
• Ludmila Zittová, provd. Dušánková (18. 12. 1888 – ?), operní pěvkyně – sopranistka. Zpěv studovala v Praze u H. Knittlové a tenoristy Národního divadla R. Figara-Hofera, v Kyjevě u koncertní pěvkyně E. B. Tarasevičové. V letech 1923-1926 sólistka opery v Plzni, 1926-1928 Jihočeského divadla v Českých Budějovicích a 1928-1932 opět v Plzni.
• Jiří Žantovský (9. 4. 1909 – 29. 7. 2000), knihovník, propagátor česko-židovské symbiózy, odborník na dílo Franze Kafky; studoval na čáslavském gymnáziu.