Rychnov nad Kněžnou

První písemná zmínka o Rychnově je v listině Přemysla Otakara II. z 1. února 1258. Listinu vydal Přemysl Otakar II. jako vévoda rakouský. Rakousy vyženil s první manželkou Markétou Babenberskou. Listina se týká věcí kláštera ve Svatém Florianu u Lince, kde je dodnes uložena v klášterním archivu, v prvotřídním stavu, jako by byla napsána včera. V listině je uveden jako jeden ze svědků panovnikovy družiny Hermann de Richenawe. Heřman z Rychnova. Uveden je na předposledním řádku textu. Od této první písemné zmínky, týkající se osobnosti "z Rychnova", se tedy odvíjejí dějiny našeho města.

Městský znak, právo pečetit zeleným voskem a výsadu konání dvou výročních trhů (první trh na středu po sv. Vítu - 15.6., druhý trh na pondělí po sv. Matouši - 21.9.) právně a oficiálně potvrdil svou listinou český král Vladislav II. Toto privilegium nese datum 6. března 1488. Listina je uložena v archivu kolowratského zámku.

Město Rychnov bylo poddanské. Jeho vztah a závislost na své vrchnosti byl tehdy zřejmý. Snaha města o získání práv královských měst byla úspěšná až v roce 1561, kdy císař Ferdinand I. udělil městu právo volby obecních starších, pomocného samosprávného sboru. První písemná zmínka o budově rychnovské radnice je z roku 1596. Obecní záležitosti spravovala městská rada, někdy také nazvaná konšelská v čele s purkmistrem. Řídila veškerou hospodářskou, finanční, bezpečnostní a soudní agendu. Výkonným orgánem byli městský a také vrchnostenský rychtář. Dalšími městskými činovníky byli například městský písař, sluha, ponocný atd. Konšelů, neboli městských radních bylo 12.

Ve funkci purkmistra se střídali po jednom měsíci. Později býval purkmistr ve své funkci delší období. Za úřadování dostával finační a naturální odměnu jen purkmistr. Na městskou radu dohlížela vrchnost. Rada a rychtář bývali od poloviny 18. století jmenování majitelem panství. Ve stejném období bylo zřízeno místo placeného purkmistra a zkoušených radních, vedle nezkoušených radních, kteří byli voleni z občanů. Městská rada dohlížela i na požární bezpečnost, na kvalitu a váhu zboží a vybírání různých poplatků. V roce 1753 byla městská správa reprezentována vedle radních a obecních starších také městským rychtářem a sousedským výborem. Mezi obecními úředníky a služebníky náleželi radní sluha, hajní, vodáci, kostelníci, hrobaři a podobně. Podle záznamu obecního kronikáře z roku 1756 byly v tomto roce odstraněny pranýře a šibenice. Právo hrdelní lze v Rychnově sledovat v dokumentech od konce 16. století. Šibenice stála po levé straně silnice na Solnici v místě nazývaném Na Spravedlnosti. Katovství bývalo spojeno obyčejně s pohodnictvím.

V letech 1784-1849 vykonával správní a soudní činnost magistrát v čele s purkmistrem. Purkmistr musel mít vyšší vzdělání a jmenování magistrátní radní právnické vzdělání. V roce 1790 byl v čele městské správy purkmistr a jeden zkoušený a dva nezkoušení radní. Purkmistr a radní byli voleni občanstvem, radní potvrzováni vrchností, purkmistr Zemským guberniem. V roce 1797 byl zrušen sousedský výbor volenců a o dva roky později i úřad městských rychtářů a zavedeni policejní revizoři.

Vrchnostenský soud byl v Rychnově zřízen v roce 1783 pro panství Rychnov a Černíkovice. Mimo něj působil i soud městský, který byl zřízen dvorním dekretem z 16. dubna 1789. Tvořili jej purkmistr, zkoušený radní, dva nezkoušení radní a zapisovatel.

Od roku 1850 bylo soudnictví a správa politická od sebe odděleny a správu vykonávala městská rada (obecní výbor) a obecní zastupitelstvo. Soudní agendu převzal nově zřízený nejnižsí soudní orgán, což byl okresní soud, který zahájil svoji činnost 27.května 1850.

Závěr druhé světové války přinesl změnu ve státní správě a samosprávě. Dne 5. května 1945 zahájil činnost tzv. revoluční národní výbor. Od té doby pracoval v okresním městě Rychnově nad Kněžnou místní národní výbor . V roce 1950 došlo k připojení některých okolních obcí. Později opět k osamocení a od 1. ledna 1981 opět k integraci Dlouhé Vsi, Jahodova, Jam, Jedliny, Lipovky, Litohrad, Lukavice, Nového a Starého Lokota,Rovně, Slemena a Synkova. Těchto 13 obcí vždy patřilo k správnímu a soudnímu okresu Rychnov nad Kněžnou. Místní část Litohrady patřila v roce 1848 k solnickému panství, Synkov k panství Častolovickému. Ostatní části k panství Rychnov a Černíkovice.

Ve volbách do zastupitelských sborů v roce 1986 bylo v Rychnově nad Kněžnou zvoleno 96 poslanců MěstNV.

S příchodem 17. listopadu 1989 došlo postupně k pronikavým změnám v systému státní správy a samosprávy budovaném od roku 1945. Po vyjednávání Občanského fóra v Rychnově nad Kněžnou se změnilo politické spektrum zastupitelského sboru. Stávající předseda MěstNV JUDr. Z.Plachetka odstoupil a na uvolněné místo byl kooptován MUDr. Zdeněk Kašpar, který vykonával funkci předsedy MěstNV až do prvních svobodných voleb. Do čela samosprávy obce byl dne 3.12.1990 starostou zvolen MVDr. František Bartoš. V druhé polovině roku, dne dne 5. září vychází zákon ČNR č. 367 Sb.ze dne 4.9.1990 O obcích (obecní zřízení). Tento zákon s menšími obměnami platí do dnešních dnů.

Podle tohoto zákona městem je obec ve které do počátku účinnosti tohoto zákona působil MěstNV. Obec jako právnická osoba vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Obec má vlastní majetek a finanční zdroje s kterými samostatně hospodaří. Obec spravuje své záležitosti samostatně. Při výkonu samostatné působnosti se řídí zákony a obecně závaznými právními předpisy vydanými ústředními orgány k jejich provedení. Obec vykonává také státní správu v rozsahu stanoveném zvláštními zákony. Při tomto výkonu přenesené státní působnosti se obec řídí zákony a ostatními obecně závaznými právními předpisy a v jejich mezích usnesením vlády a směrnicemi ústředních orgánů státní správy. Obec v samostatné působnosti dále zajišťuje ve svém územním obvodu hospodářský , sociální a kulturní rozvoj, ochranu a tvorbu zdravého životního prostředí.

V čele obce stojí starosta, který je ze své činnosti zodpovědný obecnímu zastupitelstvu. Počet zastupitelů v Rychnově nad Kněžnou je 21. Od tohoto počtu se odvíjí počet členů městské rady , která má 7 členů včetně starosty a jeho zástupce.

Po roce 1989 došlo k osamostatnění obcí Jahodov, Lukavice, Slemeno a Synkov. V současné době má město Rychnov n. Kn. tyto části: Dlouhá Ves, Jámy, Lipovka, Litohrady, Lokot, Panská Habrová, Roveň, Rychnov.

Zákonem o obecním zřízení je obcím dána možnost užívat městský znak a prapor. Rychnov nad Kněžnou má od r 1488 ve svém znaku panu na jelenu a na základě dotazu městské rady na Ministerstvo vnitra v Praze v roce 1939 bylo městu oznámeno, že město má prapor o třech pruzích v barvě bílé zelené a červené. Střední pruh je poloviční šíře. Toto vzala rada na své schůzi dne 31.10. 1939 na vědomí.

•     František Martin Pelcl (1734–1801), spisovatel, historik a filolog
•     Hugo Toman (1838–1898), právník a historik
•     Patrik Blažek (1851–1905), český novinář, voják, spisovatel a nakladatel
•     Jindřich Štemberka (1867–1926), český právník a politik
•     Arnošt Praus (1873–1907), český varhaník a hudební skladatel
•     Anatol Provazník (1887–1950), hudební skladatel a varhaník
•     František Michálek Bartoš (1889–1972), historik a vysokoškolský pedagog
•     Miroslav Krejčí (1891–1964), český hudební skladatel a pedagog
•     Josef Dostál (1892-1955), historik, překladatel
•     Karel Poláček (1892–1944), spisovatel a novinář
•     Bohuslav Tvrdý (1897–1946), český dirigent a hudební skladatel
•     Jiří Šlitr (1924–1969), herec, dramatik spoluzakladatel Semaforu
•     Jaroslav Herden (1931 - 2010) - hudební pedagog a skladatel
•     Tomáš Sláma (1940–2004), moderátor, rozhlasový novinář, publicista a scenárista
•     Rudolf Rokl (1941–1997), klavírista a hudební skladatel
•     Karel Sýs (* 1946), básník, spisovatel a novinář
•     Jan Jirásek (* 1955), český hudební skladatel, (např. hudba k filmu Kytice, Bathory a Kuře melancholik)
•     Zbyněk Matějů (* 1958), český hudební skladatel
•     Roman Šebrle (* 1974), atlet, (student rychnovského gymnázia F. M. Pelcla)

(Zdroj: Wikipedie)

• Zámek Rychnov nad Kněžnou

Raně barokní zámek byl budován od roku 1676 Františkem Karlem Libštejnským z Kolovrat a následně i jeho synem Norbertem Leopoldem a vnukem Františkem Karlem II. Dokončen byl až v průběhu 18. století. Kolem roku 1722 stavbu patrně vedl i známý italský architekt Giovanni Santini. V 18. století byla v zámku založena rozsáhlá obrazárna obsahující nejen rodovou galerii Kolovratů, ale i zakoupené obrazy domácích a světových autorů a další díla postupně přesunutá z jiných kolovratských zámků. Až do současnosti jsou zde k vidění např. obrazy Karla Škréty či Hanse von Aachena. Po roce 1989 byl dříve znárodněný zámek restituován rodu Kolovratů Krakovských Libštejnských.

• Zámecký kostel Nejsvětější Trojice

Postaven Kryštofem Betengelem v letech 1594-1602, po požáru přestavěn r. 1714 podle Santiniho návrhu

• Zvon Kryštof (s průměrem 2m, výškou 1,47m a hmotností 760kg třetí největší v Čechách)
• Socha Panny Marie Immaculaty

• Kostel svatého Havla

Původně vystavěn v románském slohu, oltář vysvěcen roku 1313; existují starší názory, že byl založen již roku 1083, ovšem ty jsou s největší pravděpodobností mylné, neboť toto datum nekoresponduje s obydlováním této oblasti.

• Hřbitovní kaple Proměnění Páně
• Židovský hřbitov
• Socha Dobrého pastýře, nad Dubinkou
• Socha Krista Trpitele, nad židovským hřbitovem
• Socha svatého Antonína Paduánského
• Socha svatého Marka na křižovatce ulic Smetanova a Masarykova

• Synagoga

Nová synagoga byla vybudována v roce 1782 poté, co požár v roce 1779 zničil původní synagogu z poloviny 17. století. Později prošla dvěma stavebními úpravami a bohoslužby se v ní konaly až do 2. světové války. V průběhu německé okupace českých zemí byla synagoga zpustošena, v době komunistického režimu tam národní podnik Benzina skladoval a prodával topný plyn. V 90. letech 20. století byla synagoga opravena a bylo do ní umístěno Židovské muzeum Podorlicka a Památník Karla Poláčka.

• Sousoší svatého Floriána, svatého Jana Nepomuckého a krucifix na Starém náměstí
• Sousoší svatého Jana a svatého Pavla u Javornické silnice
• Sousoší svatého Josefa na Poláčkově náměstí
• Sousoší Zasnoubení Panny Marie v parčíku
• Radnice na Starém náměstí
• Rodný dům F. M. Pelcla
• Pomník F. M. Pelcla
• Soukenická strouha - napájecí vodní kanál
• Pivovar - Podorlická sodovkárna
• Sousoší mariánského obrazu, před pivovarem
• Smírčí kříže (v blízkém okolí)
• Babyka U Babky, památný strom

(Zdroj: Wikipedie)