Archeologickými nálezy je doloženo předhistorické osídlení regionu. Největší kulturní rozmach prožil po třicetileté válce, kdy byl ve vlastnictví Rottalů. V roce 1850 bylo zřízeno okresní hejtmanství a soud a město se stalo ekonomickým střediskem regionu. Do roku 1960 okres Holešov.
Dobrotice, Količín, Tučapy a Žopy. Celková výměra je 3 409 ha, počet obyvatel přibližně 12 500. Holešov je centrem mikroregionu s 19 obcemi, z nichž 17 ustanovilo r. 1999 sdružení Mikroregion Holešovsko. Zpracován je projekt rozvoje, který by měl zajistit přístup k možným dotacím EU. V letech 1998 - 2000 byla sestavena nová územně-plánovací dokumentace, která klade důraz na rozvoj výstavby, rozšíření průmyslové výroby i posilování příležitostí pro živnostníky. Současně nabízí varianty pro vybudování nutného dopravního obchvatu města.
Město Holešov leží na úpatí nejzápadnějších výběžků Hostýnských vrchů, na rozhraní Hané a Valašska, na březích říčky Rusavy. Již ve 12. století bývala osada lenním statkem olomouckých biskupů, což stvrzuje známá listina biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1141. Vpádem Tatarů byla osada zničena, brzy však byla znovu vybudována a opatřena hradbami. V roce 1272 je již zmiňována jako město. Ve druhé polovině 14. století byl Holešov rozdělen na část alodiální a část manskou. Obě byly v držení pánů Zdeňka a Ješka ze Šternberka, z nichž druhý byl zakladatelem holešovské větve Šternberků. Koncem 16. století se Holešov stal majetkem Karla st. ze Žerotína a po něm Ladislava ml. z Lobkovic. Za třicetileté války bylo město pleněno Valachy a Švédy, ušetřeno nebylo ani císařskými vojsky. Nejvíce utrpělo v roce 1643, kdy jeho dvě třetiny lehly popelem.
Po roce 1650, kdy přešel do držení rodu hrabat Rottalů, dostává Holešov novou podobu. Je postavena monumentální budova zámku a její interiéry vyzdobeny italskými umělci, vybudován chrám Nanebevzetí Panny Marie, ke kterému byla později přistavěna pohřební kaple Rottalů, zvaná Černá kaple, jejíž výzdoba je dílem sochaře Gottfrieda Fritsche. Holešovský rodák, architekt a sochař Tomáš Šturm, je tvůrcem filiálního kostela sv. Anny, o jehož interiér se zasloužil olomoucký sochař Ondřej Zahner. Při zámku, v němž probíhal čilý divadelní a hudební život, byl zřízen rozsáhlý park dle francouzského vzoru.
V roce 1762 vymřel rod Rottalů po meči. Vnučka posledního z Rottalů Barbora se provdala za hraběte Erdödyho a po její smrti přešlo panství na její syny Karla a Františka. Karel odkázal Holešov své dceři Barboře, po jejímž sňatku s Eugenem hrabětem Vrbnou zůstává Holešov v držení rodu Vrbnů.
V roce 1850 je v Holešově zřízeno okresní hejtmanství a okresní soud. Předtím obstarávaly politickou správu a soudnictví vrchnostenské úřady jednotlivých panství. Místo magistrátu s purkmistrem dostalo se městu voleného starosty a tří radních. Holešov se ve druhé polovině století začal probouzet i národnostně, horlivými vlastenci byl založen Čtenářský spolek, pěvecký spolek Podhoran, hasičsko-sokolská jednota Sokol. Město mělo v té době kolem 5 000 obyvatel.
Okresní město se stalo i ekonomickým střediskem. Zprvu to bylo sídlo velkostatku a většího počtu obchodnických a řemeslnických živností, z nichž některé nabývaly tovární charakter. Mezi průmyslovými podniky byl nejvýrazněji zastoupen průmysl dřevařský a nábytkářský, pletárenský a potravinářský. Patřil mezi ně zejména závod bratří Thonetů, vyrábějící ohýbaný nábytek, a Kneislova továrna na cukrovinky ve Všetulích, pivovar a sladovna. Později přibyly k nim podniky kovodělného, chemického a kožedělného průmyslu i několik tiskáren, z nichž nejznámější je Klabusayova litografie, jedna z nejstarších v českých zemích.
Počátkem července 1914 byla zahájena velkolepá Krajinská hanácko-valašská výstava v Holešově, která však musela být ukončena krátce po oficiálním vyhlášení války Rakousko-Uherska Srbsku. Počátkem prosince 1918, propukl v Holešově protižidovský pogrom, který si vyžádal dva lidské životy.
V poválečném období Holešov opět ožil stavebním ruchem. Byly postaveny nové budovy okresního soudu či Spořitelny města Holešova, několik městských činžovních domů, vybudována nová kanalizace a vodovod. Bohaté národopisné sbírky, shromážděné ředitelem městské spořitelny Rudolfem Janovským, se staly základem pro otevření expozice městského muzea. Holešov se stal sídlem cejchovního úřadu, katastrálního měřičského úřadu, okresního silničního výboru, v letech 1938–1939 zde byl umístěn hraničářský prapor č. 10.
V období okupace byl přechodně v letech 1942–1945 zrušen holešovský okres, aby byl opět v roce 1945 obnoven v původních hranicích. S malými změnami tak zůstal až do roku 1960, kdy při nové územní reorganizaci byl přičleněn k okresu kroměřížskému.
- Zdeněk Bardoděj (1924-2008) - toxikolog
- Jaroslav Böhm (1901–1962) - archeolog
- Josef Drásal – nejvyšší člověk, jenž kdy žil v českých zemích
- Theodor Čejka (1878–1957) - jeden ze zakladatelů esperantského hnutí v českých zemích
- Jiří Daehne[11] (1937–1999) - český pedagog a básník, autor vernovských povídek,
- Růžena Děcká (*1946) - cimbalistka a pedagožka
- Miroslav Lorenc (1896-1943) - český architekt, legionář a účastník protinacistického odboje
- Mirko Očadlík (1904-1964) - hudební vědec, kritik a pedagog
- Ludmila Plecháčová-Mucalíková (1910-2004) - česká historička a vlastivědná pracovnice
- Aleš Podhorský (1900-1964) - divadelní režisér, herec a pedagog
- Josef Rafaja (*1951) - varhaník
- František Xaver Richter (1709-1789) - hudební skladatel a houslista
- Jan Schneeweis (1904-1995) - klavírista, hudební skladatel, sbormistr, sběratel lidových písní a spisovatelJaroslav Simonides (1915-1996) - překladatel
- Jiří Voženílek (1909–1986) - architekt, urbanista a vysokoškolský pedagog
(Zdroj: Wikipedie)
- Zámek
- Kostel Nanebevzetí Panny Marie
- Kaple svatého Kříže z roku 1662
- Kaple svatého Martina
- Morový sloup u kostela z počátku 18. století, vysoký 7 m
(Zdroj: Wikipedie)
