Rokycany jsou půvabné město ležící na soutoku říčky Klabavy a Holoubkovského potoka. Město je zasazeno do překrásné nevelké kotliny v nadmořské výšce 362 m. Ta je z jihu obepínána pohořím Brd a ze severu džbánskou vrchovinou a pohořím Křivoklátskorokycanského pásma. Místní dominanty tvoří tři vysoké vrchy - nejmohutnější Žďár následovaný Kotlem a Čilinou.
Město Rokycany je oficiálně rozděleno do 4 místních částí, a to na Střed (vlastní město), Nové Město, Plzeňské Předměstí a vesnici Borek.
Střed zahrnuje historické jádro města kolem dvou hlavních náměstí, s hlavním kostelem Panny Marie Sněžné a radnicí. Od roku 1992 je historické jádro Rokycan prohlášeno za chráněnou zónu s cílem chránit jeho cennou architekturu. Hranice této části do značné míry kopíruje bývalé městské opevnění. Středověké hradby zde stále stojí v několika krátkých úsecích. Na jižní straně bylo městské opevnění nahrazeno reprezentativní třídou (Jiráskova ulice) s několika významnými veřejnými budovami, jako jsou Sokolovna z roku 1903, nová železniční stanice z roku 1931, gymnázium z roku 1905 nebo funkcionalistická budova banky z roku 1933.
Nové Město je zdaleka nejlidnatější čtvrti obklopující historické jádro od severu, východu a jihu. To se vyvinulo z tradičního Pražského Předměstí, které se rozkládalo na obou březích řeky Klabavy na cestě do Prahy (Pražská ulice) a kolem Nerudova náměstí. V době druhé světové války byla většina ze starých předměstí zbořena a nahrazena několika bytovými projekty. S růstem populace se zastavěná plocha Nového Města rozšířila do všech směrů. Existuje zde několik různých moderních čtvrtí: "Práchovna" se nachází v jihovýchodní části Rokycan na břehu řeky Klabavy. Většinu této části tvoří několik průmyslových objektů a kolonie levných nájemních domů pro místní pracovníky z počátku 20. století. "Páclovna" se nachází na cestě do Prahy na východním okraji Rokycan. Tu tvoří především rodinné domy. Je zde též památník demarkační linie (připomínající setkání amerických a ruských vojsk, ke kterému zde došlo v roce 1945). Osecký vrch leží na severu podél silnice do obce Osek. V roce 1957 zde byla postavena velká nemocnice. Kolem ní se rozkládají velké parky pokrývající okolní svahy (Husovy sady a Kalvárie) a je zde i rozsáhlý městský sportovní a oddychový komplex: krytý plavecký bazén, koupaliště a fotbalový stadion.
Jižní předměstí zahrnuje území na jih od železnice Praha-Plzeň. Skládá se z několika průmyslových zón a sídlišť z 50. a 70. let 20. století. Kasárna postavená v roce 1933 byla převedena do obytné a průmyslové zóny na přelomu 20. a 21. století.
Plzeňské předměstí tvoří západní část Rokycan. Jejich rozvoj počal již za středověku jako malý shluk venkovských domů sousedících s historickým jádrem Rokycan. Počátkem 17. století byl zde postaven protestantský kostel Nejsvětější Trojice. V 19. století Plzeňské předměstí rychle rostlo podél cesty do Plzně (Plzeňská ulice), především se zde rozvíjel průmysl, později doprovázen výstavbou obytných domů. Ve 20. letech 20. století započala na jižním okraji Rokycan masivní výstavba. Nová čtvrť výhradně z rodinných domů ve stylu art-deco byla později nazvána "Rašínov" (Alois Rašín byl tehdejším ministrem financí Československa). V roce 1930 byla slavnostně otevřena další čtvrť v západní periferii, která se nazývá "Za Rakováčkem". Je také vybavena téměř výhradně rodinnými domy.
Borek, dříve samostatná obec, se nachází cca 2 km východně od Rokycan. V roce 1960 Borek se dostal pod jurisdikci Rokycan. Borecký rybník je nejznámější dominantou této místní části. Ve 20. století zastavěná plocha mezi Borkem a Rokycany způsobila faktické sjednocení obou obcí.
Město Rokycany má relativně kvalitní síť služeb všeho druhu. Školství reprezentují 3 základní školy, gymnázium a střední odborná škola, 2 střední odborná učiliště, 1 základní umělecká škola a 1 speciální škola. Zdravotnické služby kvalitně zajišťuje Rokycanská nemocnice, která byla privatizována. Ve městě a jeho okolí je docela dostačující nabídka zaměstnání, mezi nejdůležitější podniky patří „zavedený“ podnik Kovohutě nebo např. nová výrobní hala společnosti ProWell (u dálnice na severu města). Mnoho obyvatel dojíždí za prací do Plzně, resp. do Hrádku. Kultura je v Rokycanech reprezentovaná dvěmamuzei (Okresní muzeum Dr. Bohuslava Horáka a soukromé Vojenské muzeum na demarkační linii), dále městskouknihovnou a informačním centrem. Široké jsou možnosti sportovního vyžití – ve městě najdeme zimní, letní stadion a i hřiště na streetball, basketbalovou, házenkářskou halu, několik bowlingových drah, hřiště na squash, venkovní koupaliště a krytýbazén, a v neposlední řadě také tenisový areál. Možnosti nákupu poskytují samoobsluhy – např. COOP (Žďár) na náměstí, Billa v Jiráskově ulici, Albert na sídlišti Jižní předměstí, Penny Market a Lidl - oba na Plzeňské ulici, Kaufland v ulici Josefa Růžičky. Ubytování je možné v 6 penzionech, 3 hotelech a 1 ubytovně.
První zmínka o Rokycanech pochází již z roku 1110, kdy se připomíná v místě dnešních Rokycan biskupský dvorec sosadou, která byla ve 14. století povýšena na město. Dříve byl ve městě biskupský hrad, který ale za husitských válek zanikl, stejně jako augustiniánské proboštství. Dodnes se dochovaly zbytky středověkého opevnění, které dříve město obklopovalo. V gotickém slohu byl také vystavěn např. děkanský chrám Panny Marie Sněžné na náměstí. Město vestředověku mnohokrát vyhořelo. V roce 1397 se v Rokycanech narodil husitský biskup Jan z Rokycan.
V roce 1584 byly Rokycany povýšeny na královské město. V období baroka byl přestavěn chrám na náměstí a postaven například Morový sloup, který dodnes stojí také na náměstí. Na Malém náměstí vznikl sloup sv. Jana Nepomuckého. Významnou budovou v barokním stylu je městská radnice. V roce 1702 žilo ve městě 2262 obyvatel. 18. století nebylo pro město příliš šťastné. Došlo k více požárům a město bylo zasaženo v 1. polovině 18. století morovou epidemií a v roce 1771 hladomorem. Začátkem 19. století žilo ve městě 2350 osob. V roce 1813 došlo k poslednímu velkému požáru města. Byl opraven kostel Panny Marie Sněžné a přestavěna radnice.
V roce 1850 se staly Rokycany sídlem okresu, 14. července 1862 byla otevřena železnice Praha–Plzeň, což umožnilo rozvoj průmyslu v Rokycanech a okolí, později, v roce 1869, byla uvedena do provozu odbočná trať Rokycany–Mirošov. V tomto období byl vybudován cukrovar (později Marila), hutě a pila. Zakládaly se nové školy, počet obyvatel města v roce 1890 převýšil číslo 5000 a stále rostl.
Na konci 19. století a ve 20. století zaznamenaly Rokycany další rozvoj průmyslu, vzdělání, kultury i zdravotnictví. Zvýšila se životní úroveň lidí. V roce 1896 byl obnoven politický okres Rokycany. Zrychlené tempo rozvoje města znamenalo, že již tehdy docházelo k demolicím v historické části města. Jednalo se zejména o části městského opevnění. V roce 1900 zbořena gotická Saská brána. V letech 1897–98 byla na místě historických domů mezi dnešní ulicí Míru, Komenského a Smetanova postavena novorenesanční budova školy. Velká část nových staveb ale vyrůstala mimo areál historického jádra Rokycan. Zejména podél dnešní Jiráskovy ulice se začala rozvíjet okružní třída s mnoha reprezentativními budovami (sokolovna čp.208/II, gymnázium čp.112/I, okresní dům čp.64/III). Za městem při silnici na Volduchy byl roku1898 zřízen rokycanský židovský hřbitov.
Město se docela rychle vzpamatovalo z důsledků 1. světové války. Po vzniku ČSR v roce 1918 došlo k přejmenování některých městských ulic. Do města byla toho roku také zavedena elektřina. V roce 1919 město navštívil prezident T. G.Masaryk. V roce 1921 žilo ve městě 6728 obyvatel, byl vystavěn nový hřbitov. Za 1. republiky se ve městě hodně stavělo, vznikaly obytné čtvrtě i nové budovy kultury, úřady, atd. Plánovitě došlo k založení nových zahradních čtvrtí Rašínov a Hořicov.
V roce 1938, po Mnichovské dohodě, do města přišlo asi 300 českých rodin odsunutých z pohraničních oblastí, které připadly Německu. Dne 15. března 1939 byly Rokycany okupovány německými vojsky. Vlivem přistěhování odsunutých českých občanů ze Sudet se počet obyvatel zvýšil až na 9865 v září 1939.
V roce 1940 opět došlo k přejmenování ulic, tentokrát tak, aby nová jména vyhovovala Němcům. V roce 1942 byl zrušen okres Rokycany a připojen k okresu Plzeň. 5. května 1945 začalo povstání proti nacistické vládě, byl vytvořen národní výbor pod českou správou, 7. května 1945 město, jako poslední na našem území, osvobozuje americká armáda. U města se armáda podle dohod zastavila a vyčkávala na příchod Rudé armády. (Nedaleko města dodnes najdeme pomník na demarkační čáře). Rudá armáda dorazila 10. května 1945.
V roce 1948 nastoupili k moci komunisté, bylo zahájeno zestátňování veškerých podniků, industrializace města a bouřlivá výstavba sídlišť (začínalo se sídlištěm Jižní předměstí). V roce 1950 byla zbourána historická Plzeňská brána a byly odstraněny veškeré památky na to, že město osvobodili jako první Američané, nikoliv Sověti. 1. března 1950 žilo v Rokycanech a Borku 9209 obyvatel. V roce 1957 byla na kopci nad městem dostavěna nová budova moderního Okresního ústavu národního zdraví, dnes nemocnice. V roce 1958 byla odvedena tranzitní silniční doprava ze středu města do Jiráskovy ulice. 24. května 1960 byl k Rokycanům připojen Borek. Reforma státní správy z roku 1960 obhájila Rokycanům status okresního města. Okres Rokycany se stal součástí Západočeského kraje se sídlem v Plzni. Byl rozlohou nejmenším okresem v západních Čechách (575 km²) a počtem obyvatel nejmenším v celé České socialistické republice. V roce 1961 žilo v Rokycanech 11934 obyvatel. 60. léta znamenala další rozvoj průmyslu a sídlišť. Byla zahájena výstavba panelového sídliště na Pražském předměstí, které padla za oběť část historické zástavby. Po vpádu a okupaci našeho území vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 rozhořčení občané města strhli sochu krasnoarmějce na náměstí. V roce 1970 žilo ve městě již 12 585 obyvatel, dochází k nárůstu počtu dětí. V tom roce byla do územního plánu zanesena výstavba dálnice D5.
V 70. letech bylo vlivem stále se zvyšujícího počtu obyvatel potřeba stavět další byty. Proto byly stavěny další panelová sídliště, např. v letech 1972–78 sídliště Jižní předměstí nebo v letech 1979–84 sídliště Na Železné. V roce 1975 navštívil město prezident Gustáv Husák. Město roku 1980 dosáhlo obyvatel 15 041 obyvatel. V roce 1982 zadal ONV Rokycany u Krajské projektové organizace Stavoprojekt v Plzni studii asanace části historického jádra města. Projekt se ale nestačil pořádně „rozjet“, stačil se vybudovat pouze betonový komplex obchodního centra Žďár (stavěn v letech 1986–1990) a hotelu Bílý Lev (stavěn 1986–1989).
V roce 1983 bylo otevřeno nové autobusové nádraží, v letech 1984–1986 došlo k rekonstrukci železniční stanice a železniční tratě. Trať byla kompletně elektrifikována, první elektrický vlak po celé trati projel v roce 1986. Počet obyvatel města dosáhl historického maxima 31. prosince 1988. K tomuto dni bylo ve městě přihlášeno 16 270 obyvatel. Od té doby počet obyvatel klesá. Dne 29. května 1989 byla obnovena MHD v Rokycanech, zajišťovaná autobusy. V červenci 1989 došlo k poslední velké demolici historických objektů v Soukenické ulici a na náměstí U Saské brány.
Po sametové revoluci 17. listopadu 1989 docházelo i v Rokycanech k protestům proti komunistickému režimu (např. 27. listopadu). Po pádu režimu se ve městě mnoho změnilo. Mezi největší změny patřilo zvýšení automobilové dopravy v centru města (kvůli otevření západní hranice), přejmenování ulic a hlavně opětovný rozvoj soukromého podnikání. 14. srpna 1990 se od Rokycan (podle tehdejšího trendu) odtrhly obce Kamenný Újezd a Svojkovice. V tom roce byla také zrušena vojenská posádka. V letech 1990–1992 bylo postaveno poslední panelové sídliště v Polní ulici. V roce 1991 byla otevřena pěší zóna ve středu města, v Palackého ulici. V 90. letech zaniklo v Rokycanech mnoho podniků, mezi největšími například Marila, Hamiro, ale také do města přišli noví zahraniční investoři, kteří vybudovali nové průmyslové a jiné závody. Nezaměstnanost ve městě a okolí tak není nijak tragická a je relativně hluboko pod celostátním průměrem. 27. října 1993 byl otevřen úsek dálnice D5 Mýto–Klabava, který odvedl tranzitní dopravu z centra Rokycan. 1. ledna 1994 se od Rokycan odtrhly Litohlavy. V posledních letech dochází ve městě k mnoha opravám a zvelebování centra i předměstí. Velmi se rozšířila možnost nákupů. Reforma veřejné správy přiřadila v roce 2000 okres Rokycany do Plzeňského kraje. V roce 2002 byl zrušen Okresní úřad Rokycany, území okresu nyní spravuje městský úřad (radnice). Některé okresní orgány jsou dosud zachovány. V letech 2002 a 2006 zasáhly město povodně.
(Zdroj: Wikipedie)
- Jan z Rokycan (1396–1471), husitský teolog, spisovatel, hudební skladatel, arcibiskup pražský
- Antonín Kraft (1749-1820), violoncellový virtuos, hudební skladatel
- Adolf Kraus (1850–1928), právník, mecenáš, vydavatel, prezident lóže B'nai B'rith, v mládí žil v Rokycanech
- Adolf Srb (1850–1933), český novinář a spisovatel
- Bohumil Vendler (1865–1948), český sbormistr, dirigent, hudební pedagog a skladatel
- Rudolf Zamrzla (1869-1930), český hudební skladatel a překladatel, sbormistr a dirigent Národního divadla
- Bohuslav Horák (1877-1942), pedagog, komunální politik, odbojář, zakladatel Okresního muzea v Rokycanech
- Jiří Stříbrný (1880–1955), politik, novinář, účastník prvního odboje, jeden z mužů 28. října, několikanásobný ministr československé vlády
- Alois Laub (1896-1945), ruský legionář, důstojník, odbojář za 2. světové války
- Čestmír Řanda (1923–1986), český herec a divadelní režisér
- Miloš Sedmidubský (1924–1995), český hudební skladatel
- Jana Preissová (*1948), česká herečka, v mládí žila v Rokycanech
- Věra Bílá (*1954), romská zpěvačka
- Jiří Pehe (*1955), politolog a publicista
- Zdeněk Tyc (*1956), český filmový a televizní režisér a scénárista
- Irena Budweiserová (*1957), zpěvačka, textařka, skladatelka, pedagožka
- Ondřej Giňa (*1971), zpravodaj, moderátor, aktivista
- Jaroslav Špaček (*1974), bývalý hokejový obránce HC Škoda Plzeň i několika klubů NHL, reprezentant ČR
- Václav Procházka (*1984), fotbalový obránce momentálně hrající za FC Viktoria Plzeň, reprezentant ČR
- Zbytky středověkých hradeb na severní a západní straně starého města.
- Kostel P. Marie Sněžné ze 14. století, přestavěn roku 1784 Ignácem Palliardim, věž s ochozem postavena 1823 F. Hegerem. Trojlodní basilikální stavba s gotickým presbytářem a křížovou klenbou v hlavní lodi a s plackami v bočních lodích. Západní průčelí s mohutnou věží v ose a s původním gotickým portálem. Cenné barokní vnitřní zařízení ze zrušeného kostela sv. Michala na Starém Městě v Praze.
- Hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice blízko nádraží z roku 1609, upraven v 18. století. Zvenčí zajímavé litinové náhrobní desky z 18. a 19. století. Bývalý hřbitov upraven jako park
- Radnice na Náměstí T. G. Masaryka, dvoupatrová rokoková budova s rizalitem a věží s hodinami, vystavěná v letech 1784-1810 za účasti I. A. Palliardiho. V zasedací síni je obraz M. J, Husa v Kostnici od A. Muchy
- Měšťanské domy ze 17.-19. století na Masarykově nám. i jinde
- Morový sloup na náměstí se sochami P. Marie a 9 světců z roku 1770 (V. Bauer)
