Slaný

Archeologické nálezy potvrzují pravěké osídlení katastru města i jeho okolí od starší doby kamenné (asi před 50. tisíci lety). Větší osídlení potvrzují také nálezy z 8. a 9. století, zejména na jihovýchodním svahu Slánské hory a jejího úpatí.

K původu jména města se váže příběh z kroniky Václava Hájka z Libočan, který vypráví o objevení slaného pramene na úpatí Slánské hory služebníkem knížete Nezamysla Holotem a o následném založení osady knížecích solivarů nazvané "Slanej vrch".

Hájkův příběh je zpochybňován a stejně je zpochybňováno i další známé označení Slaného "Na slaném", které se připomíná v zakládací listině břevnovského kláštera, vydané údajně Boleslavem II. roku 993.

Na počátku 12. století vzniklo na území města místní tržiště, kde se směňovaly domácí zemědělské a řemeslnické produkty za zboží pocházející ze vzdálených krajů. Ve 30. letech 12. století pak přešla větší část osady do vlastnictví benediktinského kláštera na Ostrově u Davle, který zde vystavěl malý, raně gotický kostel sv. Gotharda.
První bezpečná písemná zpráva o Slaném je z roku 1262, ve které jmenuje Přemysl Otakar II. Slaný mezi městy, odvádějícími devátý díl tržních poplatků klášteru sv. Jiří na Pražském hradě.

Na přelomu 13. a 14. století nadal král Václav II. město právem magdeburským a on to zřejmě byl, kdo povýšil na konci 12. století nebo počátkem 13. století Slaný na město královské s právem užívat znaku s figurou dvouocasého stříbrného Iva se zlatou korunkou a zbrojí v červeném poli. Královskému městu Slaný polepšovali pak i panovníci Jan Lucemburský, Karel IV. a Václav IV. dalším rozšířením městských majetků a privilegií.

Na počátku husitských bouří se město řadilo spolu s Plzní, Žatcem, Louny, Pískem a Klatovy k městům, která jediná měla být spasena. Na podzim 1419 byl z města vyhnán poslední ostrovský probošt Bohuslav. V květnu 1420 vyrazili slánští spolu s lounskými a žateckými na pomoc Praze, čehož využil Vilém Zajíc z Hazmburka a s částí křižáckého vojska se lstí města zmocnil. Obrat ke starým pořádkům znamenala návštěva císaře Zikmunda ve Slaném.

Roku 1421 otevřelo město brány Pražanům a vstoupilo do jejich městského svazu. V umírněném křídle zůstalo Slaný až do jara 1425, kdy město oblehla táborská a sirotčí vojska. Slaný, dobyté zradou, vylidněné a zpustošené, bylo pak včleněno do táborského městského svazu.

13. srpna 1436 se slánští poddali Zikmundovi, za což byli později odměněni potvrzením městských privilegií a majetků. Od poloviny 40. let 15. století se město přiklonilo k jednotě poděbradské a oddaní Jiřímu z Poděbrad zůstali slánští i v době jeho panování. Také Jiří z Poděbrad stvrdil a polepšil městu jeho výsady. Hospodářský rozvoj města pokračoval za Vladislava Jagellonského i v počátcích vlády Habsburků. Za účast v odboji českých stavů, v tzv. šmalkaldském povstání, bylo město Slaný Ferdinandem I. potrestáno odnětím privilegií a statků, které byly konfiskovány. Roku 1562 král město omilostnil a většinu konfiskátů mu vrátil.

Velký hospodářský i řemeslnický vzrůst Slaného a jeho okolí se zlomil až pří prohře českých stavů na Bílé Hoře, kdy zdejší obyvatelstvo stálo opět na straně poražených. Těžce potrestáno v pobělohorských konfiskacích bylo Slaný dáno roku 1623, jako jediné královské město, do zástavy a roku 1638 bylo prodáno smečenskému hraběti Jaroslavu Bořitovi do dědičného vlastnictví Martiniců. V poddanství zůstalo Slaný dlouhých 156 let. Po jednáních s dědičkou smečenského a slánského panství Marií Annou z Martinic, provdanou za Karla Josefa hraběte z Clamu, bylo na základě smlouvy z 8.9.1794 město vyvázáno z poddanství a přešlo pod ochranu vrchnosti. Smlouva vstoupila v platnost 1.1.1796 a prvním ochranným pánem byl Karel Josef Clam-Martinic. V poměru ochranném zůstalo Slaný až do roku 1848. Po revoluci se Slaný stalo sídlem politického a soudního okresu. C.K. hejtmanství začalo úřadovat 15. února 1850.

Zhruba od poloviny 19. století ožilo Slaný velkým vzrůstem průmyslu, zaměřeného především na potřeby slibně se rozvíjejícího zemědělství. Vývoj přerušila až první světová válka. Po jejím skončení se průmysl rozjížděl velmi pomalu a v okamžiku, kdy se hospodářský a průmyslový vzrůst města začal opět slibně rozvíjet, vypukla válka druhá. I z této války vyšlo Slaný bez větších hmotných škod a život se znovu vracel do normálních kolejí. Po únoru 1948 se i po rychlé socializaci město nadále rozvíjelo. Od roku 1960 byl zrušen okres Slaný a jeho větší část, včetně města Slaný, byla sloučena pod okres Kladno. Slaný se dále rozvíjí i nyní a věřme, že se žádné válečné ani jiné překážky do cesty jeho dalšímu rozkvětu nepostaví.

• Jan Šultys z Felsdorfu (* ? - 21. června 1621, Praha), narozen ve Slaném, primátor Kutné Hory, člen direktoria za stavovského povstání, jeden z popravených 27 českých pánů na Staroměstském náměstí

• Dominik František Kynský (1777–1848), básník a překladatel činný hlavně v Brně, narozen ve Slaném

• Karel Alois Vinařický (1803–1869), spisovatel a překladatel

• Martin Alexander Přibyl (1803-1871), kněz, archivář, archeolog, básník

• Josef František Frič (1804–1876) - právník

• Antonín Fiala (1836–1912) - amatérský meteorolog

• Václav Beneš Třebízský (1849–1884), kněz a romanopisec, narozen v nedaleké Třebízi, studoval ve Slaném

• Ferdinand Velc (1864–1920), malíř, historik umění, novinář

• Miloslav Stiebr (1865–?), profesor na Karlově univerzitě, právník a soudní historik

• Karel Scheinpflug (1869–1948), spisovatel, podnikatel

• Josef Holub (1870–1957), malíř, narozen ve Slaném

• Alois Tvrdek (1870-1943), středoškolský profesor, překladatel a spisovatel, narozen ve Slaném, působil na obchodní akademii v Kolíně. Autor knihy Vzpomínky slanského rodáka ....

• Jan Malypetr (1873–1947), politik, předseda československé vlády, zemřel ve Slaném

• Josef Procházka (1874–1956), český klavírista a hudební skladatel

• Rudolf Urbánek (1877–1962), historik, profesor na Brněnské univerzitě

• Alois Mezera (1889–1945), architekt

• Josef Kylies (1890–1946), malíř, zakladatel uměleckého slánského uskupení Trhlina

• František Šimek (1898–1964), český malíř a fotograf

• Václav Vilém Štech (1885–1974), historik umění, novinář

• Václav Nejtek (1899–1958), akademický sochař

• Olga Scheinpflugová (1902–1968), herečka, narozena ve Slaném

• Václav Smetáček (1906–1986), skladatel, dirigent

• René Černý (1914–1950), důstojník čs.armády, člen Obrany národa

• Eduard Hradec (1918), urolog

• Jaroslav Suchý (1926–1975), antropolog

• Josef Pacák (1927–2010), profesor organické chemie na Karlově univerzitě

• Karel Frolík (1928–1989), špión

• Zdeňka Ortová (1961), spisovatelka

• Viktor Kalivoda (1977–2010), sériový vrah, narozen ve Slaném

• Jiří Tlustý (1988), hokejista

• Městská radnice

• Kostel Nejsvětější Trojice

• Bývalá kolej piaristů

• Kostel svatého Gotharda

• Renesanční Modletický dům

• Okresní dům, novorenesanční budova bývalého okresního úřadu

• Budova Okresní hospodářské záložny čp. 518

• Velvarská brána

• Černá bašta

• Kaple Božího hrobu