Pelhřimov

Masarykovo náměstí, 393 01, Pelhřimov, Tel.: +420 565 326 924, ic@kzpe.cz
Pelhřimov/Společnost - Pelhřimov




Malebné město Pelhřimov se nachází přibližně na polovině cesty po dálnici D1 mezi Prahou a Brnem – sjezd EXIT 90 u Humpolce. Do Pelhřimova se dostanete autobusem nebo vlakem (trať č. 224 mezi Táborem a Horní Cerekví) . Město je významnou dopravní křižovatkou 2 silnic I. třídy a turistickým východištěm na Českomoravskou vrchovinu, také se právem nazývá „Bránou Vysočiny“ pro své umístění na okraji Českomoravské vrchoviny. Nadmořská výška města je u paty věže kostela sv. Bartoloměje 498,63 m n. m. a na vlakovém nádraží 509,7 m n. m.

Město je významnou dopravní křižovatkou 2 silnic I. třídy a turistickým východištěm na Českomoravskou vrchovinu. Pelhřimovsko je střediskem rozsáhlé bramborářské oblasti. Pelhřimov proslul jako město rekordů a kuriozit (viz nejmenší jezdecká socha T.G. Masaryka na světě přímo nad podloubím Masarykova náměstí a soutěže každoročně na tomto rynku probíhající).

Pověst o založení města
 
Ke vzniku města se váže hned několik pověstí. Tato pověst je jednou z mnoha, které si lidé předávali z generace na generaci. Historicky lze doložit snad jen fakt, že v letech 1224 – 1225 byl pražským biskupem Pelhřim (Peregrin) z Vartenberka.

Jedna z pověstí hovoří o tom, že biskup Peregrin, který se při své pouti do Říma v letech 1225 – 1226 zastavil u studánky Belky, byl natolik okouzlen krásou krajiny, že zde založil město, které nazval svým jménem – Pelhřimov. Pelhřimovští měšťané mu zachovali věčnou vzpomínku tím, že jeho siluetu umístili do svého městského znaku.

Další ze známých variant pověsti o založení města vypráví tento příběh:

"Kdysi dávno byla založena osada na nedalekém vršku. Byl odtud dobrý rozhled, obyvatelé věděli o každém, kdo projel po nedaleké obchodní stezce. Velmi často tam však nepříjemně foukal vítr a pro stavební materiál jezdili stále dál do níže položených míst. Také vody nebyl na kopci dostatek. Jednoho dne zajeli osadníci do údolí říčky Bělé, kde ve stínu stromu ležel muž. „Kdo jsi, poutníku?“ optali se osadníci. „Jsem biskup Pelegrin a jdu do Říma. Kdo jste vy a co zde děláte?“ odpověděl muž. Osadníci vyprávěli o stavbě osady i nesnázích, které jejich dílo doprovázely. Biskup jim odvětil: „Proč nepostavíte osadu rovnou tady? Je zde voda, dřevo i úrodnější půda.“ Mnozí z osadníků pak začali znovu stavět na novém místě, v údolí. Později jednali o tom, jak město pojmenovat. Vzpomněli si na moudrou poutníkovu radu, a na jeho památku pojmenovali město Pelhřimov."

Prvotní osídlení se pravděpodobně rozkládalo kolem kostela sv. Víta a v ulici Hrnčířské již v první polovině 13. století. Tato osada byla v roce 1289 vypleněna Vítkem z Hluboké. V roce 1290 bylo biskupovi Tobiáši z Bechyně králem Václavem II. uděleno právo znovu město založit a opevnit jej hradbami. Samotný půdorys města napovídá, že je kolonizačním dílem, osazeným většinou německými osadníky.

V průběhu let se však obyvatelstvo počešťovalo. V období husitských válek stál Pelhřimov na straně táboritů a dokonce jim dal i jejich duchovního vůdce – Mikuláše Biskupce z Pelhřimova. Výhodná poloha města na rozhraní panství Rožmberků a pánů z Kunštátu sehrála roli i po skončení nepokojů v procesu usmiřování panstva. Pelhřimov byl vybrán v letech 1446-1450 jako místo konání zemských sjezdů, kterých se osobně účastnil i Jiří z Poděbrad.

Rozvoj města příznivě ovlivnila těžba stříbra v okolí Křemešníku. Ve městě byla také rozvinuta celá řada řemesel, hlavně soukenictví, plátenictví, tkalcovství, barvířství, perníkářství a pivovarnictví.

Roku 1434 přešlo město do držení Trčků z Lípy, kteří panství roku 1550 prodali Adamu Říčanskému z Říčan. Ten dal v těsné blízkosti městských hradeb postavit zámek, v němž však Říčanští dlouho nesídlili. Adamův syn Karel svým zasahováním do práv měšťanů a ustavičnými spory pelhřimovské dohnal k tomu, aby se roku 1572 vykoupili z poddanství. Roku 1596 byl Pelhřimov císařem Rudofem II. povýšen na královské město.

Slibný rozvoj města zastavily represe po stavovském povstání. Zkázu dokonal obrovský požár města v roce 1646, kdy většina městských staveb lehla popelem. Je paradoxní, že Pelhřimov vděčí za svůj ucelený vzhled právě požárům. Další katastrofální oheň zničil město v roce 1766, ale právě díky tomu mají měšťanské domy jednotný renesančně-barokní charakter.

Národní obrození zasáhlo Pelhřimov stejně jako ostatní města. Vznikají zde vlastenecké spolky, které dokázaly udržet svoji kontinuitu až do dnešní doby. Roku 1862 byl založen pěvecký spolek Záboj, roku 1865 Sokol, roku 1874 Čtenářská beseda a roku 1894 spolek divadelních ochotníků Rieger. Solnice z roku 1707 byla přebudována na Národní dům, dnešní divadlo.

Devatenácté století bylo pro město obdobím rozvoje průmyslu. Zakotvil zde především průmysl kartáčnický, pletařský a výroba zemědělských strojů. Vedle již zmíněných průmyslových odvětví, která ve většině přetrvala dodnes, má dlouhou tradici i pivovarnictví. Pivo se v Pelhřimově začalo vařit roku 1552, kdy město obdrželo právo várečné. Nejprve se pivovar nacházel ve dvou domech v Růžové ulici, v místech nynější střední průmyslové školy. Koncem 16. století byl postaven nový pivovar v parkánu za děkanstvím. Třetí pivovar, který dnes nese jméno „Poutník“, byl postaven koncem 19. století v lokalitě Na Hradišti. Vaří se zde pivo plzeňského typu, nepasterizované, bez chemických přísad a vynikající chuti.

Devatenácté a hlavně dvacáté století dalo Pelhřimovu řadu významných osobností. Za všechny jmenujme malíře a rytce Vojtěcha Benedikta Juhna, sochaře a medailéra Josefa Šejnosta, historika prof. Josefa Dobiáše a nezapomenutelného děkana Msgre Františka Bernarda Vaňka. Spolu s nimi působila ve městě řada zanícených ochránců památek. Roku 1901 vznikl Muzejní spolek a o deset let později odbočka Klubu za starou Prahu. Díky jejich činnosti si Pelhřimov zachoval svůj unikátní vzhled, ačkoli přišel o několik svých významných dominant, jako byly např. masné krámy, synagoga v Růžové ulici nebo barokní špýchar.

I přes tyto ztráty Pelhřimovu zůstala část jeho opevnění včetně dvou mohutných gotických bran, které společně s měšťanskými domy, zámkem pánů z Říčan, divadlem a kostelem tvoří Městskou památkovou rezervaci.

  • Mikuláš z Pelhřimova (asi 1385 – asi 1459), teolog, kazatel, spisovatel, táborský biskup
  • Vojtěch Benedikt Juhn (1779 – 1843), malíř
  • Edvard Jan Brynych (1846 - 1902), 19. biskup královéhradecký (1892-1902)
  • Josef Rejsek (1860 – 1932), malíř
  • Václav Fresl (1868 – 1915), politik, poslanec Říšské rady
  • Emanuel Julian Kodet (1880 – 1954), sochař
  • Josef Dobiáš (1888 – 1970), historik a klasický filolog, člen ČSAV
  • Simonetta Buonaccini (1893 – 1935), básnířka
  • Lubomír Lipský (* 1923), herec
  • Jiří Lír (1923 - 1995), herec
  • Oldřich Lipský (1924 – 1986), filmový režisér a scénárista
  • Dušan Tomášek (* 1924), novinář, publicista a spisovatel literatury faktu
  • Marie Hovorková (* 1927), herečka, historička umění
  • Naděžda Kniplová (* 1932), sopranistka, sólistka Národního divadla v Praze a Státní opery Praha
  • Olga Valeská (* 1941), spisovatelka
  • František Vyskočil (* 1941), neurofyziolog
  • František Bernard Vaněk (*1872 - Dachau 1943), spisovatel, pelhřimovský děkan, monsignore a čestný papežský prelát
  • Petr Fiala (* 1943), hudební skladatel, sbormistr a hudebník
  • Svatava Šlajchrtová (1954), básnířka
  • Vratislav Kříž (* 1957), operní pěvec, sólista opery Národního divadla v Praze
  • Jiří Černý (* 1961), historik umění
  • Jan Šmíd (* 1965), novinář a publicista
  • Martin Bína (* 1983), český cyklokrosař a juniorský mistr světa
  • Tomáš Sivok (* 1983), český fotbalista
  • Jiří Novotný (* 1983), český hokejista, mistr světa z roku 2010
  • Zámek pánů z Říčan
  • Děkanský kostel svatého Bartoloměje

Gotická dominanta historického jádra města byla založena koncem 13. nebo začátkem 14. století. Od roku 1589 zdobí exteriér kostela psaníčková sgrafita. Uvnitř zaujme hlavní raně barokní oltář a překrásná křížová cesta podle návrhuFrantiška Bílka.

  • Kostel svatého Víta

Nejstarší pelhřimovský kostel pochází z počátku 13. století, kdy byl vystavěn v gotickém slohu. Za husitských válek zde byly slouženy utrakvistické mše. Uvnitř kostela jsou na klenbě a stěnách vymalovány výjevy ze života a mučednické smrti sv. Víta a alegorie Víry, Naděje a Lásky. V 17. stol. byl kostel přestavěn nejprve renesančně a v 18. stol. barokně. Dnes kostel slouží jako koncertní a výstavní síň a konají se zde i světské svatební obřady.

  • Kostel svatého Kříže (Kalvárie)

Původní kaple byla založena r. 1671 pelhřimovským měšťanem Janem Kryštofem Blažejovským a jeho chotí Dorotou jako napodobenina Božího hrobu v Jeruzalémě. Poté, co byla v 19. století kvůli žalostnému stavu zbořena, rozhodla se městská rada, že na jejím místě vystaví kostel nový. Vystavěn byl v neogotickém slohu podle projektu Josefa Šlechty v letech 1883 - 1886.

  • Kaple Panny Marie Sedmibolestné

Barokní poutní kaple byla vystavěna v roce 1714 měšťanem Tobiášem Grötzelem - na místě, kde údajně došlo k několika zázračným uzdravením. V sousedství stála též kaple sv. Floriána. Poutní místo bylo zrušeno za josefinismu. Později zde byl městský hřbitov. Dnes má v areálu kostela svou ordinaci známý psychiatr Max Kašparů.

  • Dolní (Jihlavská) brána

Byla vystavěna v 16. století. Jedná se o pětipatrovou hranolovitou stavbu vysokou 36 m. Od roku 1994 v ní sídlí Muzeum rekordů a kuriozit.

  • Horní (Rynárecká) brána

Vystavěna ve stejném období jako brána Jihlavská - v 16. stol. Procházela jí cesta na Rynárec. Koncem 17. stol. na ní byly nainstalovány hodiny.

  • Kašna se sochou sv. Jakuba

Uprostřed náměstí se kašna objevila v roce 1546, přestavěna byla naposled v roce 1828. Kašna je zdobena sochou sv. Jakuba - patrona poutníků.

  • Městské divadlo

Na místě původní solnice ho v roce 1896 nechal vystavět v neoklasicistním slohu stavitel Stanislav Rokos.

  • Šrejnarovský dům

Renesanční dům z roku 1614 na severní straně náměstí. Je pojmenován podle tehdejšího měšťana Kryštofa Šrejnara. V 80. letech prošel zdařilou rekonstrukcí a dnes je v něm umístěno Turistické informační centrum a Síň Lipských aneb První české MÚZYum.

  • Fárův dům

Původně barokní stavba byla v roce 1914 přestavěna v kubistickém slohu.

  • Drechselova vila

Kubistická vila z let 1912 - 1913 pojmenovaná po jejím 1. majiteli - tehdejším okresním hejtmanovi Janu Drechslerovi. Stejně jako Fárův dům na náměstí ji vyprojektoval architekt Pavel Janák.

  • Zřícenina kaple sv. Anny

Zřícenina poutní kaple sv. Anny na návrší mezi silnicemi na Humpolec a Jihlavu. Kaple založena roku 1699 a zasvěcena původně Proměnění Páně. Za komunistického režimu byla zdemolována, dnes stojí jen obvodové zdi.

Stezka po stavebních slozích
Městskou památkovou rezervaci Pelhřimov všem zájemcům o historickou architekturu přiblíží naučná Stezka po stavebních slozích. Výchozím bodem stezky je Šrejnarovský dům čp. 10, je možné projít ji individuálně, s pomocí zvukového průvodce nebo si objednat průvodcovskou službu.


Fotografie a videa


Hlavní partneři projektu Kultura.cz
Mediální partneři projektu Kultura.cz
Ostatní partneři projektu Kultura.cz