Žatec

Nejstarší zmínku o Žatci (z roku 1004 – hrad Satzi) je možné nalézt v kronice Dětmara Merseburského; oblast byla však osídlována již v době kamenné. V 8. století bylo na území dnešního města založeno slovanské hradiště. Díky tomu je město velmi bohaté na archeologické nálezy. V roce 1265 král Přemysl Otakar II. udělil Žatci městská privilegia. Velmi známé je dílo „Oráč a smrt“ (Ackermann aus Böhmen) žateckého městského notáře Jana ze Žatce (Johannes von Saaz) z roku 1400, považované za vrchol pozdněstředověké německy psané literatury v českých zemích.

Významnou úlohu Žatec sehrál v době husitské revoluce. Byl zpočátku, v době silného vlivu chiliasmu, dokonce považován za jedno z 5 měst (spolu s „městem Slunce“ Plzní, Louny, Klatovy a Slaným), která v nastávajícím konci světa uniknou zkáze. Ve městě působili významní husitští kněží Petr Němec a Petr Špička. V roce 1421 město ustálo útok 2. křížové výpravy do Čech. Spolu s městy Louny a Slaným byl vytvořen tzv. žatecko-lounský svaz, v jehož čele stál Jakoubek z Vřesovic.

Žatec se rovněž připojil ke stavovskému povstání. Jeho někdejší purkmistr – Maxmilián Hošťálek z Javořice – byl jedním z 27 českých povstalců popravených 21. června 1621 na Staroměstském náměstí. Třicetiletá válka znamenala výrazný úpadek města a jeho postupnou germanizaci.

18. i 19. století znamenala další rozvoj pivovarnictví a pěstování chmele ve městě a okolí. V těch dobách byl založen např. nový pivovar na místě bývalého hradu na Žižkově náměstí (kde je dodnes), chmelařský spolek a chmelný trh. Co se týče správního vývoje, stal se Žatec v roce 1788 sídlem kraje, od roku 1850 potom okresu. V roce 1930 žilo ve městě 18 tisíc obyvatel převážně německé národnosti, neboť město leželo na území Sudet a stalo se tak součástí třetí říše.

Žatec se stal hraničním městem třetí říše. Koncem druhé světové války sloužilo město jako jeden velký lazaret a skrýš pro prchající vojáky Wehrmachtu. Poblíž města bylo vystavěno vojenské letiště, které sloužilo k testování nových, snad i „zázračných" (dle říšského vůdce Hitlera) zbraní a jiné letecké techniky. Dle vyprávění pamětníků z nedalekých obcí (Vyškov, Blažim, Počerady...), zde zřejmě bylo testováno také letadlo s kolmým startem a přistáním, ne nepodobné kruhovému létajícímu talíři, ovšem zcela určitě se nejednalo o helikoptéru. Právě takovýto stroj na podzim 1944 vylekal skupinu žen pracujících na poli nedaleko od Vyškova, když v dohledové vzdálenosti přistál na poli a vystoupili z něj dva piloti. Vojenské letiště s betonovou dráhou pak ještě dlouho po válce sloužilo armádě ČSR a ČSSR a letka zde dislokovaná měla primárně za úkol ostrahu západní hranice se SRN. Na počátku 60. let pak odtud odstartovaly dva stroje typu MIG-15 proti narušiteli, kterého představovaly dva stroje americké armády typu Typhoon ze základny v SRN. Jeden stroj byl lehkou střelbou pilota ze žatecké základny částečně poškozen. I tak se však stihl vrátit nad území SRN, kde pár km za hranicemi nouzově přistál. Tento incident je jediný doložený bojový kontakt mezi československými piloty a piloty ze strany NATO.

Mezi piloty žateckého letiště také sloužil O. Pelčák, pozdější člen připravované první neruské a neamerické kosmické posádky, kde druhým členem z ČSSR byl Vladimír Remek, který byl nakonec pro tento úkol vybrán. V 80. letech a na začátku 90. let zde sloužil a výborně reprezentoval umění českých vojenských pilotů Václav Vašek, který vedle ruských a ukrajinských pilotů jako jediný předváděl se špičkovým nadzvukovým letounem prvek vysoké letecké akrobacie, tzv. „Zvon".

Krátce před koncem války byl na dnešní západní nádraží proveden letecký nálet. Žatec byl osvobozen Rudou armádou.

Po druhé světové válce nastal odsun německého obyvatelstva a dosídlování Čechy. Ještě předtím, již na přelomu května a června 1945, právě v Žatci zaznamenáváme projevy tzv. divokého odsunu se všemi projevy násilí páchanými na německém obyvatelstvu prováděném členy RG (Revolučních, chápej rudých, gard) řízených členy OBZ (Obranné zpravodajství). Tato akce, zčásti podporovaná místním českým obyvatelstvem, která však zasáhla i mnoho vesnic v okolí Žatce, vyvrcholila postupným vražděním až cca 2500 německých chlapců a mužů v nedalekých Postoloprtech a okolí (např. Levonická bažantnice). V létě 1948 bylo ze žateckého letiště odesláno 24 letadel Avia S-199 (rozebraných na jednotlivé části a v útrobách velkých letadel uložených) v rámci vojenské pomoci Československa nově vzniklému státu Izrael (tzv. akce Žatec - Haifa). V souladu se stejnou akcí na podporu nového státu Izrael ze žateckého letiště (kódové označení Etzion) také startovaly plně vojensky vyzbrojené 3 ks tzv. létajících pevností s mezipřistáním na základně v Itálii a s cílem nad Egyptem, kde bombardovaly egyptské pozice a pomáhaly tak udržet část vojenských sil, které tak nemohly zasáhnout při napadení Izraele. Piloty byli Američané nebo Angličané.

Při správní reformě, 1. června 1960, Žatec politicky „neobhájil“ titul okresního města, kterým se staly 20 km vzdálené Louny. V roce 1961 byl Žatec vyhlášen městskou památkovou rezervací. V období 70. a 80. let dochází k bouřlivé výstavbě sídlišť, zejména v západní a jižní části města, jsou likvidovány cenné podměstské statky a rozsáhlé čtvrtě z 19. a počátku 20. století. Historické jádro města chátrá, většina finančních prostředků, přerozdělená do okresu, připadá do nového okresního města Louny.[zdroj?] Ze Žatce jsou postupně odstraňovány okresní úřady, soud, některé strategické podniky (mlékárna aj.), z chladícího zařízení nové mlékárenské linky je v Lounech vybudováno kluziště...[zdroj?] Tento stav přetrvával až do r. 1989, kdy Žatec nastoupil cestu vlastní obnovy.

(Zdroj: Wikipedie)