Mělník

Mělník je původně slovanské pojmenování kopce z mělnících se hornin křídového útvaru. První zmínky o této oblasti pocházejí z 9.století, kdy se zdejší kmen Pšovanů připojil k českému knížectví rodu Přemyslova sňatkem Bořivoje s Ludmilou, dcerou posledního pšovského knížete Slavibora. Starý dřevěný Pšov nahradil koncem 10.století nový kamenný hrad Mělník. Manželka Boleslava II. Emma zde razila denárky s nápisem Emma regina - civitas Melnic. V tomto období se začala na Mělníku pěstovat vinná réva.
Od roku 1000 se na Mělníku tradoval zvyk dávat hrad kněžnám a královnám věnem. Ten se později rozšířil i na město vzniklé pod hradem (královské věnné město).


Město Mělník vzniklo ve 13. století z podhradí a později trhové osady. Zakládací listinu město nemá. A tak první zpráva, podle níž se Mělník považoval za město, se objevila až v listině Přemysla Otakara II. z 25.listopadu 1274, kterou byl Mělnickým darován k dobudování obce podíl na výnosu labského obchodu. Mělník prohlásil natrvalo za královské věnné město až Karel IV. Ten sem dal přivézt z Burgundska a ze Champagne vinnou révu a zvelebil tak mělnické vinařství.

V době husitských válek zůstávali Mělničané ve spolku s pražany. Za vlády Jiřího z Poděbrad město hospodářsky prosperovalo. Od konce 15.století však stagnovalo a později upadalo. Situace se zhoršila zejména po potlačeném protihabsburském odboji českých měst a části šlechty roku 1547. Císař Ferdinand I. zabavil městu všechen majetek, postihl ho citelnou finanční pokutou, zrušil cechy, dosadil do města císařského rychtáře….
Období od husitských válek do třicetileté války se stalo zlatým věkem pro mělnické vinaře. Rozšiřovaly se vinice, bohatí měšťané financovali stavbu kostelu sv.Ludmily a na Chloumku kostel nejsvětější Trojice.

Třicetiletá válka velmi těžce zasáhla i Mělník. Časté pobyty vojsk, švédská okupace, drancování, požáry, mor…. Odchodem mnoha řemeslníků a vinařů do emigrace se město téměř vylidnilo. V 17. a 18.století Mělník ničily požáry, morové epidemie, selská povstání a řada neúrodných le t.
Od konce 18.století se Mělník stal součástí zemědělského zázemí pro pražskou aglomeraci a také průchozí stanicí dálkového obchodu a exportu. Jen málo se ho dotkla průmyslová revoluce. Někdejší královské věnné město se změnilo na téměř provinciální městečko. Továrny zde vznikaly jen v souvislosti s vývojem zemědělství. Typické byly trhy, jarmarky, živnosti, řemesla a tradiční vinaření. Od roku 1850 se město stalo sídlem okresních úřadů . Po pádu Bachova absolutismu se rozvíjela aktivita různých kulturních a společenských organizací. Spolek hasičů, Sokol, Klub veslařů mělnických, Klub českých turistů, Klub velocipedistů, Zpěvácký spolek…. V této době začal vycházet první místní týdeník.

Výhodná poloha Mělníka přinesla s sebou rozvoj na poli komunikací - první parník pod městem (1845), železnice (1874), most přes Labe (1888), přístavní překladiště (1897), vltavský kanál (1902 -1905). Od roku 1894 se ve městě používal telefon a telegraf . Nový způsob podnikání si vynutil i vznik peněžních ústavů - Občanské záložny, spořitelny, Hospodářské záložny.

Ve druhé polovině 19.století na Mělníku stále vedlo zemědělství - pěstovala se pšenice, sladovnický ječmen, zelenina, ovoce, vinná réva. Se zemědělskými výrobky se čile obchodovalo. Ve městě byl roku 1868 postaven cukrovar .
Koncem století vznikla na Mělníku řada odborných škol - např. v roce 1881 speciální vinařská škola (první tohoto druhu v Čechách), v roce 1897 košíkářská škola, v roce 1910 gymnázium . Vývoj oblasti zastavila první světová válka.

 V letech první republiky (1918 - 1938) se ve městě hodně stavělo - budovy okresního úřadu, kulturního domu, pošty. V roce 1928 byla dokončena stavba velkého obchodního přístavu na Labi, budovaly se komunikace, kanalizace, prováděla se elektrifikace. V letech 1911, 1922 a 1933 se poprvé uskutečnily slavnosti vinobraní . Od roku 1933 se stala ze slavnosti tradice, která se dodržuje dodnes, i když v poněkud jiné podobě.
V roce 1938, po záboru pohraničí, se severní část mělnického okresu dostala do bezprostředního sousedství "říše".
Konec druhé světové války na Mělníku oslavili obyvatelé města 13.5.1945 společně s vojáky sovětské a polské armády a s partyzány.

V následujícím období se rozrostl na Mělníku průmysl, infrastruktura i počet obyvatel z 12 na 20 000 obyvatel . Novým fenoménem se stal vznik a rozvoj hromadných sídlišť. V péči o památkové a uměleckohistorické dědictví lze zaznamenat nespornou aktivitu, nelze však nevidět jednotlivé, nicméně nenahraditelné ztráty. Rozvoj výroby v krajině a ve městě měl též svůj rub ve zhoršení životního prostředí. Zároveň je však zřejmé, že k plnějšímu pohledu na poslední padesátiletí historie města je potřebný určitý časový odstup.

(Zdroj: Oficialni stránky)

Vojtěch Budinský-Krička
Viktor Dyk
František Fridrich
Karel Fořt
Jakub Hořčický z Tepence
Otakar Jaroš
Jan Jindřich Lucemburský
Jan Vojtěch Gemerich rytíř z Neubergu
Jan Eduard rytíř z Neubergu
Natalena Koroleva
Leoš Kubíček
Jaroslav Krombholc
Ludmila
Emma (kněžna)
Karel IV.
Jiří Malý
Vincenc Makovský
Jindřich Matiegka
Jan Pavel Martinovský
Josef Václav Myslbek
Jan Palach
Arnošt Peths
Bořík Procházka
Bohuslav Feix
František Markus
Adolf Fišer
Jaroslav Smolák
Vilém Kraus, mladší
Jaroslav Seifert
Václav Levý
Kamil Hilbert
Josef Švagrovský
Oldřich Wenzl
Jiří Zahajský
František Žilka
Josef Hořejší
Miroslav Sígl
Václav Drobný
Kateřina Jacques
Olga Vychodilová
Rudolf Kraj
Jan Morava
Vilém Kraus, starší
Marie Dolistová
Jiří Lobkowicz
Jiří Nedoma
Alexandr Oniščenko
Lenka Šmídová
Pavel Verbíř
Kateřina Winterová
Pavel Zářecký
Jan Živný
Jitka Čvančarová
Václav Krejčí

Zámek, původně středověký hrad, z něhož se zachovala klenutá síň v západním křídle a brána z 15. století. Po roce 1550 přistavěno renesanční severní křídlo s loggiemi, po roce 1690 přistavěno jižní křídlo s arkádami a po roce 1925 upravena vinárna s terasou.

Radnice, původně rychta z roku 1398, od roku 1449 radnice, přestavěna po požáru roku 1793 a znovu roku 1889 a 1941.

Gotický trojlodní kostel svatého Petra a Pavla, původně románský z 11. století, z něhož se zachovala spodní část věže. Přestavěn v letech 1480-1488 (klenba v lodi, věž) a po roce 1516 (nový presbytář, klenba hlavní lodi a krypta). V kněžišti je sanktuář z roku 1530 a renesanční lavice. V sakristii je náhrobek probošta Jana z Landštejna z roku 1389.

Hřbitovní kostel sv. Ludmily z roku 1585, přestavěný 1683.

Renesanční a barokní domy na náměstí a v Palackého ulici.

Pražská brána (kolem 1500) a zbytky hradeb s baštou a vodárenskou věží.

Na vyhlídce za severním křídlem zámku stojí socha Karla IV. od sochaře Josefa Maxe z roku 1878.