Tam má Jirkov už od roku 2002 i své partnerské město –Brand-erbisdorf, druhé je výrazně dále, až v Maďarsku – Batonyterenye.
Chrlič v parku u zámku Červený hrádekJirkov se rozléhá na úpatí Krušných hor, protéká jím Podkrušnohorský přivaděč a řeka Bílina, na jeho území je několik parků, rybníků i přehrada. Součástí jsou i obce Vinařice, Březenec, Červený Hrádek a Jindřišská. Pěšky dostupné jsou menší obce jako například Vysoká Pec či Otvice. Pod Jirkov katastrálně spadají osady Vinařice, Březenec, Červený Hrádek a Jindřišská. Sousedy žijícími v jednom městě jsou tak vlastně lidé ze sídlištních panelových domů spolu s těmi, co bydlí v historických budovách v centru města i dalšími, kteří pečují o hrázděný domek obklopený krušnohorskými lesy a loukami. Celkový počet obyvatel v Jirkově k 31.12.2013 byl 20 883 osob (pro porovnání - k 31.12.2012 to bylo 21 113 osob). Z toho: Jirkov - 20 067, Červený Hrádek - 174, Březenec - 609, Jindřišká 33 obyvatel.
Jirkov je město, které se neustále vyvíjí a rozvíjí. Kromě výstavby rodinných domů v okrajových částech je tu nově také střední škola, gymnázium, které nabízí i dálkové studium. Sportovně založená veřejnost využívá víceúčelové venkovní sportoviště, lezeckou arénu či rekonstruovanou halu, postupně ve městě přibývají i cyklostezky a další možnosti pro venkovní vyžití.
Kulturní nadšenci se při častých příležitostech kochají elegantním prostředím nového kulturního domu či knihovny v Kludského vile a udržovaným prostředím Zámku Červeny hradek. V létě láká davy lidí rozlehlý a klidný areál u koupaliště Červený Hrádek, nabízející také ubytování v chatkách či stanech. V zimě jsou zase oblíbené víkendové výletní cíle lyžařské areály na Pyšné, Mezihoří a na Svahové a běžkařské trasy na hřebenu hor.Zámek Červený hrádek
V samotných ulicích Jirkova jsou vidět následky investičních akcí financovaných ať už ze získaných dotací či z rozpočtu města – zateplené domy, opravené mosty, dětská hřiště, rekonstruované silnice a chodníky.
Vzdělání zajišťují čtyři základní školy, jedna praktická, dále základní umělecká škola, a kromě již zmíněného gymnázia i střední odborné učiliště. Děti a mládež tráví volný čas také zapojováním do aktivit domu dětí a mládeže, mateřských center, příspěvkových organizací města a zájmových organizací. Dospělí a senioři vyhledávají především nabídku aktivit knihovny, zámku Červený hrádek, kulturního domu, místní galerie a Seniorklubu. Jirkovské kino si kvůli jeho vysoké úrovni oblíbili i přespolní návštěvníci.
Historické sklepyLidé ze širokého okolí se do Jirkova sjíždějí také na tradiční zářijovou Hornickou pouť či říjnový festival pěveckých sborů Písňovar, který staví na dlouholeté tradici pěveckých sborů složených z předškoláků až po seniory. Historické sklepy, které se podařilo zachránit před zasypáním, zaujaly i Českou televizi, která o nich natočila reportáž. V povědomí (nejen) znalců sportu z celé republiky je úspěšný extraligový volejbalový klub. Mezi jednotlivci, díky nimž zaznělo jméno Jirkov i ve světě, je například olympijská plavkyně rekordmanka Simona Baumrtová, kaskadér, biker a freerider Richard Gasperotti. Mezi výrazně úspěšné patří také lezec Martin Jech, kanoista Ondřej Biřický a tanečníci Vít Lukavec a Alexandra Štejnarová.
V Jirkově se pamatuje i na nemocné a nemohoucí. Služby pro ně zajišťuje místní poliklinika, rehabilitační centrum a městský ústav sociálních služeb, který zahrnuje i domov se zvláštním režimem, domov pro seniory, domov pro osoby se zdravotním postižením či byty s pečovatelskou službou.
(Zdroj : Oficiální stránky)
Počátek dějin města Jirkova není příliš jasný a je kladen do poslední třetiny 13. století. Avšak tvrzení, že byl Jirkov v roce 1269 založen z podnětu krále Přemysla Otakara II., v jehož zájmu byla kolonizace lesů v pohraničních horách, není ničím podloženo. Kolem roku 1300 zde však už stál gotický kostelík, neboť Jirkov skutečně vznikl jako kolonizační ves na česko-saském pomezí. Kroniky se o zdejší lokalitě střídavě jako o Borku nebo Jurkově zmiňují až v letech 1321 a 1337. Historické záznamy o osadě Jurkov poprvé bezpečně hovoří teprve v roce 1352. Mnohými kronikáři uváděná tvrzení, že Jirkov vznikl jako podhradí strážního hradu Borku, údajného pozdějšího Červeného hrádku, jsou již vyvrácená.
Hrad vznikl až počátkem 15. století.
Jirkov byl v roce 1421 ušetřen obléhání husity, podle pověsti ho uchránila mlha. Hrad byl však dobyt a vypleněn.
V průběhu dalších desetiletí si Jirkov snažil získat co možná nejmenší závislost na pánech z Červeného Hrádku, což se dařilo jen zčásti, když mu byla panovníky potvrzována různá práva. Nejdůležitější listinou bylo uznání a potvrzení městských práv králem Ladislavem Pohrobkem 25. února 1455.
Městská práva později potvrdili panovníci Vladislav II. (1507), Ferdinand I. (1528), Maxmilián (1570) a a Rudolf II., který městu potvrdil používání znaku a pečetě. Od roku 1480 ve městě působil pivovar a traduje se, že právě císař Rudolf II. si jirkovské světlé pivo velmi oblíbil. Prý tehdy nesmělo chybět při stolování na císařském dvoře v Praze.
Jirkov v 16. století velmi dobře prosperoval díky šlechtickým rodům, kteří jej měly v držení. V Jirkově působilo 6 cechů, těžila se tu kamencová ruda a už roku 1597 měl Jirkov vodovod. Od roku 1544 více než 300 let v Jirkově působil Střelecký spolek. V letech 1555 - 1595 vznikl pod Jirkovem systém podzemních chodeb později využívaný mimo jiné jako pivovarská sklepení. Dochoval se dodnes.
Po bitvě na Bílé hoře (1620) město ztratilo téměř veškerá práva a bylo mnohokrát vypleněno vojsky všech armád třicetileté války. V Jirkově proběhla řada konfiskací, luteránské kněze nahradili katoličtí faráři, ve městě začali převažovat řemeslníci z německých zemí. Klid nastal až v 60. letech 17. století, bývalé úctyhodné prosperity však Jirkov už nikdy nedosáhl. Třicetiletou válkou zničený Červený hrádek byl přebudován na jednopatrový barokní zámek se zámeckou kaplí.
Následující století přineslo do města další známky zklidnění a jistého hospodářského vzestupu. Stalo se tak především pod panstvím Jindřicha Františka z Rottenhahnu a Jiřího Buquoye. Oba rody podpořily rozvoj města, vznikly manufakturní dílny i továrny německých průmyslníků, rozmohlo se stavebnictví. Uznávanou a proslulou se tehdy stala zámecká lesní školka. Například zde vyšlechtěná speciální odrůda smrku dnes tvoří rozsáhlé lesy Kanady. Již v roce 1854 mělo město poštovní úřad, v roce 1869 zde působila spořitelna, do konce 19. století v Jirkově fungoval systém kanalizace a stupňovitý vodovod. V roce 1911 bylo město napojeno na elektrickou síť.
V 19. století začali ve městě podnikat především rodiny továrníků Kühneho a Tetznera. Význam města byl posílen i spojením s ostatními městy sítí silnic a železnicí (1872), takže textilní a papírenské výrobky stejně jako pivo z jirkovského pivovaru mohly být snáze dodávány do blízkého i vzdálenějšího okolí. Druhá polovina 19. století také v duchu doby přála vzniku desítek vzdělávacích a podpůrných organizací. Vznikly první sportovní, turistické i zájmové spolky. V roce 1874 je založen hasičský spolek, který jen pod změněným názvem - sbor dobrovolných hasičů - v daleko širším rozsahu působí dodnes. Rozmach města však narušil první světový válečný konflikt, který město ekonomicky tvrdě poznamenal. Občané města velmi strádali.
Ve dvacátých letech 20. století se Jirkov načas stal místem okresního zastupitelství. Město se opět na krátkou dobu hospodářsky pozdvihlo. Prosperovaly v něm 4 textilní továrny, působily v něm 3 školy, své služby nabízelo 35 hospod. Od počátku 20. až do pol. 30. let ve městě zimoval proslulý cirkus Kludský. II. světovou válku Jirkov prožil v relativním klidu, v době náletů spojenců na blízký Chomutov a nedaleké chemické závody nebyl ani bombardován. Město bylo osvobozeno 8. května 1945 Rudou armádou.
Historická pohlednice Dosavadní chod dějin konec II. světové války zcela změnil. Vysídlením téměř veškerého původního sudetoněmeckého obyvatelstva krátce po osvobození Československa končí jedna dlouhá etapa jeho historického vývoje. Ta druhá část jeho dějin je veskrze novodobá, neboť musely vzniknout nové poměry, vazby, vztahy i tradice, které neustále a významně ovlivňují jeho současnost. Skladba obyvatelstva se během několika málo poválečných měsíců totiž radikálně změnila. Jirkov byl v průběhu dalších šesti desetiletích osídlován z vnitrozemí v několika vlnách. Umožnila to v podstatě nepřetržitá výstavba moderních sídlišť. Ihned po II. světové válce přišlo z vnitrozemí do Jirkova na 3 500 Čechů, Moravanů a dalších, proto se se stavbou prvního nového sídliště začalo už v roce 1947. Druhá velká vlna přistěhovalců proběhla na přelomu 50. a 60. let, kdy se do Jirkova přestěhovali obyvatele zaniklých Ervěnic a za nimi následovaly rodiny z dalších obcí, které musely ustoupit těžbě hnědého uhlí. S vidinou příležitosti zaměstnání v okolních průmyslových závodech a v dolech přišli další noví obyvatelé v průběhu 80. a ještě počátkem 90. let.
Historická pohledniceKoncem 60. let začali obyvatelé Jirkova nemile pociťovat tlak industrializace v bezprostředním okolí města. V následujícím čtvrtstoletí hodnoty škodlivých látek v ovzduší často několikanásobně překračovaly hygienické normy. Na svazích Krušných hor hynuly celé porosty lesů. Jirkov navíc tehdy ležel na silnici č. 13, hlavním dopravním tahu severozápadních Čech, není proto divu, že už v roce 1958 bylo zjištěno, že město z pohledu dopravní zatíženosti je 3. nejpostiženějším městem ČSSR po Ostravě a Praze. Situace se nelepšila ani v následujících letech. Přes všechnu tuto zátěž je s podivem, že voda v údolní nádrži Jirkov si stále udržovala takovou kvalitu, že byla dovážena jako kojenecká voda například do Prahy. Od druhé poloviny 80. let se situace z hlediska životní prostředí počala mírně zlepšovat. Bylo to dáno odkloněním silniční i železniční dopravy z města. Přesto největší úder smogové kalamity město potkal v době, kdy novodobá vláda České republiky nastoupila kurs k záchraně a zlepšení životního prostředí v zemi. 8. února 1993 Jirkov zahalilo zelené šero a obklopilo město na celý týden. V historii města tehdy byly naměřeny nejvyšší hodnoty škodlivin v ovzduší.
Polistopadové celospolečenské změny měly dopad na všechny oblasti života města.
Historická pohlednicePředevším rychle stoupala nezaměstnanost, neboť mnoha obyvatelům začala ubývat profesní uplatnění, řada městských podniků byla zrušena a mnoho okolních průmyslových subjektů omezilo svou činnost, nebo bylo přímo zrušeno. V právně tolerantním klimatu se začal negativně projevovat vztah řady takzvaných nepřizpůsobivých obyvatel k majetku města a ke spoluobčanům. Pokus o podchycení tohoto negativního jevu vyústil ve vypracování obecně závazné vyhlášky, která měla problémy účinně řešit a kterou zastupitelstvo 3. listopadu 1992 schválilo. Mediálně známou "jirkovskou vyhláškou" se však na podnět některých politických špiček země zabývaly generální prokuratura a další složky státního soudnictví, které ji odsoudily. Proto nebyla nikdy uvedena v život. Přestože obdobné problémy jako v Jirkově měly zakrátko další města, tato situace nebyla v České republice dosud legislativně vyřešena.
Nové tisíciletí Jirkov vítal už jako podstatně moderní město, které naplňuje svůj potenciál stát se navštěvovaným turistickým cílem. Z vlastního rozpočtu a v některých případech velkou měrou také z dotačních příspěvků se podařilo několik záslužných zásahů do podoby a rozvoje Jirkova: zachránit a veřejnosti zpřístupnit část městských sklepů, rekonstruovat vilu ve Vinařické ulici, v níž přebývala slavná cirkusová rodina Kludských, postupně opravovat zámek Červený hrádek a vybudovat v něm oblíbený hotel a wellnes.
Proměnou prošlo také historické centrum města či bývalý kulturní dům, z něhož vznikla lezecká aréna. Pro kulturní účely se opravil dům v centru města. U největší jirkovské školy v Krušnohorské ulici vyrostlo multifunkční sportoviště, přestavěla se jedna z tělocvičen. Budovy škol byly postupně zatepleny, stejně jako bytové domy na sídlištích, kde proběhla také revitalizace veřejných prostranství.
V roce 2002 navázal Jirkov partnerství s německým městem Brand-Erbisdorf na druhé straně Krušných hor, kam v rámci spolupráce vyrážejí školáci, sportovci, hasiči i senioři. V roce 2013 uzavřel Jirkov partnerskou smlouvu také s maďarským městem Bátonyterenye.
Děkanský kostel sv. Jiljí – Kostel stojí na místě raně gotického obranného kostelíka z doby kolem roku 1300. V roce 1538 byl kostel přestavěn ve stylu pozdní gotiky, přičemž byly využity starší části budovy. V roce 1784 byly instalovány varhany a vysvěcena boční kaple sv. Jana. Roku 1823 získal kostel dlažbu, jež sestávala i ze starých náhrobních kamenů. V kostele byli pohřbeni členové šlechtických rodů spjatých s městem Jirkov a zámkem Červený Hrádek - Rottenhanů, Buquoyů a Trautmannsdorfů.
Gregerova kronika – Nejstarší ručně psaná kronika o historii města Jirkova byla sepsána kronikářem Gregorem ve staroněmeckém jazyce v letech 1836–1840. Před mnoha lety byla opatřena dvěma zámky, které se postupem času zničily. Gregorova kronika je popsaná pouze z malé části svých mnoha stran a uložena je v městské kronikárně spolu s ostatními kronikami, za které zodpovídá kronikářka Mgr. Kristýna Králová.
Městská věž – Vznikla na základě testamentu Lorenze Glatze z roku 1516. Výstavba trvala pět let (1540–1545). Zpřístupněna byla až v roce 1582. Od června roku 2003 je Městská věž otevřena veřejnosti nejen jako vyhlídka, její interiér je zároveň výstavními prostory česko-německých společných výstav. Městská věž je necelých 29 metrů vysoká. V její makovici se nacházejí dobové doklady a památky, které se vždy při opravách věže doplňují o nové.
Červený Hrádek – Původní hrad Borek byl založen krátce před rokem 1415 rodem Kraa. V letech 1687 a 1688 na zámku působil sochař Jan Brokoff, který pro zámek vytvořil soubor soch, 2 kašny, vázy na schodišti a další díla. Na zámku se tehdy narodil i Brokoffův syn, Ferdinand Maxmilián Brokoff. Rod Hohenlohe-Langenburg byl posledním šlechtickým rodem, který panství a zámek vlastnil. V současné době má podobu barokního zámku. V srpnu 1938 se zda uskutečnila schůzka mezi Henleinem a lordem Runcimanem po níž následovala Mnichovská dohoda. V zámku po roce 1946 fungovala LDN.
Morový sloup s Pietou – Barokní pískovcový sloup s Pietou z roku 1695. Autorem díla je Jan Brokoff. Sloup byl umístěn na náměstí naproti radnici. V roce 1965 byl však rekonstruován a přemístěn před severní stranu kostela sv. Jiljí.
Socha svatého Jana Nepomuckého – Autor Jan Brokoff z roku 1708.
Městské sklepy – Po požáru v roce 1550 se začalo se stavbou chodeb. V roce 1596 se sklepy rozšířily o významnou část. V období druhé světové války sloužil městské sklepy jako kryt Wehrmacht, který tu zanechal v podzemí stopy v podobě některého značení chodeb, především je autorem vodících pruhů na stropech a stěnách vyzděných chodeb, aby vojáci a poslové nezabloudili. V dodnes označené místnosti sídlilo velitelství, do něj ze spodních partií ústila chodba, kterou vojáci při ústupu z města zavalili. V podzemí hodlal wehrmacht vybudovat kryt nejen pro sebe, ale i pro obyvatele města, protože průmyslové závody v okolí a vůbec celá oblast byly od roku 1944 často bombardovány. Jirkov se však cílem náletu nikdy nestal.1 Kvůli poválečné panelákové výstavbě se zřítila část sklepů. Na základě geologických průzkumů se začalo jednat o jejich sanaci a zpřístupnění veřejnosti a však v roce 2006 musel i přes historickou hodnotu obou objektů Jirkovský pivovar i s přilehlými chodbami ustoupit výstavbě Tesca.
Kašna – Kašna byla postavena v 2. pol. 18. století. Roku 1815 nechal hrabě Buquoy na vrchol kašny instalovat sochu Herkula bojujícího s lernskou Hydrou. Později v 19. století byla po opravě kašny socha prodána průmyslníkovi Emmeringovi, který jí umístil do zahrady své vily. Nakonec byla socha umístěna v Mannesmanových závodech a během první světové války byla roztavena.
Dům čp. 15 - Historický nárožní dům v Tyršově ulici, původně klasicistní zájezdní hostinec.
Dům čp. 19 - Historický dům s renesančním jádrem. Na portále je dodnes jasně patrný letopočet 1617.
Synagoga v Jirkově – Klasicistní stavba z let 1846 až 1847, dnes součástí sběrny odpadů
