Blansko

Četné archeologické nálezy svědčí o tom, že oblast Blanenska byla osídlena prakticky již od pravěku. Blansko samotné vzniklo původně jako osada v místech dnešního Starého Blanska na pravém břehu Svitavy, podél níž procházela významná obchodní stezka z Podunají do Čech.

První písemná zmínka o něm je zachycena již v Letopise kanovníka Vyšehradského, pokračovatele Kosmova a vztahuje se k zajímavé události roku 1136, kdy mezi olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem a brněnským údělným knížetem Vratislavem probíhal ostrý majetkový a politický spor o právo vystavět v Blansku nový kostel.

Spor po čase ukončilo až rozhodnutí pražského knížete Soběslava, který dal za pravdu biskupovi, a tak mohl Jindřich Zdík nový kostel v Blansku, které se záhy stalo významnou součástí olomouckých biskupských statků, dostavět a vysvětit.

Od konce 14. století se objevují zprávy o tzv. manském dvoře na levém břehu Svitavy. Kolem tohoto dvora, stojícího zhruba v místech dnešního zámku, postupně vyrůstala osada Nové Blansko. Obě části se správně a ekonomicky vyvíjely samostatně až do roku 1526.

V poslední třetině 16. století se dostalo Blansko do držení rodu Žalkovských ze Žalkovic. Matyáš Žalkovský je povýšil na městys a jeho syn Jan nechal na přelomu 16. a 17. století přestavět původní gotickou tvrz na renesanční zámek. Od konce 17. století vlastnil blanenské panství slezský rod hrabat Gellhornů, který zde také založil železářskou výrobu. V této tradici pokračoval rod Salm-Reifferscheidt, který získal blanenské panství koupí roku 1766. První polovina 19. století byla obdobím rozkvětu blanenského železářství a rozmachu výroby umělecké litiny. Salmům, kteří později prodali železárny pražské firmě Breitfeld-Daněk, patřilo blanenské panství do roku 1945.

Zásadní význam pro rozvoj Blanska měla výstavba železniční trati Brno – Česká Třebová – Praha, kterou v členitém terénu mezi Brnem a Blanskem stavěla v letech 1843–1849 italská firma Tallachini. Obdivuhodnými tunely, postavenými tehdy italskými „Baraby“ tu jezdí vlaky dodnes. Po zrušení patrimoniální správy koncem 40. let 19. století se Blansko stalo centrem soudního okresu a zároveň místem s rychle se probouzejícím národním a kulturním životem. Důkazem je např. vznik čtenářsko-pěveckého spolku Rastislav v roce 1862. Jeho přímý následovník – stejnojmenný pěvecký sbor – v Blansku působí dosud.

Přelomovým datem v dějinách Blanska pak bylo jeho povýšení na město v roce 1905 dekretem císaře Františka Josefa I. Už před 1. světovou válkou se Blansko a jeho bezprostřední okolí navíc staly zásluhou objevitelského díla Dr. Jindřicha Wankela a profesora Karla Absolona velmi vyhledávaným turistickým cílem. Tento trend ještě zesílil s pokračujícími výzkumy a dalším zpřístupňováním jeskyní Moravského krasu po vzniku Československé republiky.

Druhá světová válka sice rozvoj města násilně přerušila, již brzy po jejím skončení se ale Blansko z následků okupace vzpamatovalo a v roce 1949 se stalo okresním městem. Zůstalo jím i po reformě územního členění státu v roce 1960. Doba 60.–80. let 20. století je vůbec obdobím rychlého, někdy až příliš překotného, růstu města. Blansko se v té době stává doslova synonymem centra strojírenského průmyslu se vším pozitivním i negativním, co k tomuto pojmu patří.

Kromě nových provozů hlavních průmyslových podniků (ČKD, ADAST a Metra), které své výrobky vyváží do mnoha zemí světa, ve městě v té době vyrůstají i nová sídliště, základní a střední školy, a četné stavby občanské vybavenosti. Důsledkem tohoto vývoje je nejen prudký nárůst počtu obyvatel Blanska (šestinásobný za pouhých 70 let), ale i nevyhnutelný a bohužel i nenávratný zánik většiny z původní historické zástavby, která sice již přestala vyhovovat potřebám rozvíjejícího se města, na rozdíl od řady moderních staveb mu však dodávala osobitý Genius loci...

Rok 1989 přinesl do Blanska nejen zásadní společenské změny, ale také rozpad velkých podniků a dočasný útlum zdejší průmyslové výroby. Mladému, a přitom nyní i největšímu městu regionu, se však přes všechna úskalí podařilo většinu následků těchto negativních jevů překonat. Centrem okresu zůstalo Blansko až do nedávné reformy veřejné správy, kdy se roku 2003 stalo obcí s rozšířenou působností, jejíž správní obvod zahrnuje dalších 42 obcí a měst s více než 50.000 obyvateli.

Do druhé dekády nového tisíciletí vstupuje dvacetitisícové Blansko jako město, které si klade za cíl, aby se v něm jeho obyvatelům dobře žilo a pro domácí i zahraniční návštěvníky představovalo skutečnou bránu Moravského krasu. Jedni i druzí zde naleznou řadu veřejných institucí, rozvinutou infrastrukturu služeb a vzdělávání a také vhodné zázemí pro své kulturní a sportovní vyžití.

• Karel Ježek (1851 - 1919), zakladatel prosperujícího průmyslového podniku v Blansku, dlouholetý starosta Blanska, zasloužil se o jeho povýšení na město v r. 1905
• Karel Jaroslav Maška (1851 - 1916), archeolog, objevitel světoznámých archeologických nalezišť Předmostí u Přerova a jeskyně Šipka u Štramberka
• Hugo Václav Sáňka (1859 - 1929), speleolog, archeolog, blanenský kronikář
• Jaroslav Bakeš (1871 – 1930), lékař, významný chirurg, zakladatel ústavu pro onkologické pacienty v Brně
• Josef Pilnáček (1883 – 1952), významný moravský historik a genealog
• Rudolf Barák (1915 – 1995), funkcionář státní správy, 1953–1961 ministr vnitra
• Ludvík Daněk (1937 – 1998), olympijský vítěz v hodu diskem
• Roman Meluzín (* 1972), hokejista

• Blanenský zámek se zámeckým parkem – v zámku je dnes umístěno Muzeum Blansko s několika stálými expozicemi: historie železářství, blanenská umělecká litina 19. a 20. století, Moravský kras, historické interiéry; v tomto zámku mimo jiné pobýval lékař a archeolog Jindřich Wankel, spisovatel Ferdinand von Saar nebo Karolina Meineke
• ADAST – správní budova firmy ADAST Blansko a. s. postavená v roce 1911 ve windsorském stylu po vzoru zámku Miramare; nyní je v této budově vinárna a restaurace
• Barokní kostel sv. Martina (postaven 1672–1691) – původně zde stál románský (později gotický) kostel, založený v 1. pol. 12. století olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem; starobylý zvon ve věži kostela je jedním z nejstarších na Moravě; Kostel je významným zastavením na evropské stezce sv. Martina "Via Sancti Martini", což dokládá informační tabule na zdi farní zahrady a také symbolická bronzová šlépěj sv. Martina umístěná v lodi kostela.
• Klamova huť (z roku 1855) – poslední zachovaná huť železáren z 19. století, dříve muzeum umělecké litiny, nyní opět výrobní prostory
• Dřevěný kostelík ze 17. století, přivezený sem v roce 1936 z Podkarpatské Rusi
• Fadnice – postavena r. 1885, současnou podobu nabyla v roce 1904, kdy byla dostavěna věž s hodinami; sídlo úřadu starosty a některých složek Městského úřadu
• Ve 30. letech byl dle návrhu věhlasného architekta Bohuslava Fuchse postaven areál vodárny
• Hotel Skalní mlýn - nejvýznamnější centrum Moravského krasu
• Památník Boženy Němcové, nachází se v parčíku u křižovatky ulic Žižkovy a Havlíčkovy
• Památník padlým v 1. světové válce. Stojí v parku na Náměstí Svobody
• Památník hrdinům bitvy u Zborova, byl odhalen v roce 1947 a přečkal bez úhony dobu komunistické totality. V roce 2007 byla socha opravena a na své původní místo se vrátil i ztracený bodák. Nachází se v parčíku u zastávky ČD Blansko-město.
• Památník osvobození – „Rudoarmějec“, je v parčíku u křižovatky ulic Sadové, Seifertovy a Hybešovy.
  "Alegorie válečnictví" - dvoutunová litinová socha (Ares odpočívající na válečných trofejích). Roku 1918 byla odlita pro Trident (Trento), ale vzhledem k pohnutým událostem konce světové války už na místo určení nedorazila. Dodnes stojí v parčíku u budovy ČKD
• Náhrobní památník první ženy anglického krále Viléma IV. Karoliny Meineke , obklopený nově zbudovaným rozáriem, se nachází přímo u kostela sv. Martina