Vítejte v Bohumíně - městě plném kontrastů. O Bohumínu se říká, že ho po první návštěvě budete buď milovat nebo nenávidět. Žádná jiná možnost není. Možná to způsobuje množství zeleně a vodních toků, proti kterým zde stojí průmysl a s ním spojená doprava. Bohumín žije pestrým životem, který umožňuje široká sportovní i kulturní nabídka. Pokud vás zajímá víc, pojďte se teď spolu s námi seznámit s těmito pozoruhodnými protiklady. Pohraniční Bohumín je Moravskoslezskou bránou, kterou teď společně vstoupíme do Slezska a Pobaltí. Severní zeměpisná šířka Bohumína (radnice) je 49° 54’ 14,40" a východní zeměpisná délka 18° 21’ 27".
Bohumín sousedí s Polskem a leží v severní části Moravskoslezského kraje. Město má výhodnou strategickou polohu, díky které sehrává významnou roli nejen v regionu, ale také v celé republice. Nachází se totiž na křižovatce železničních tratí, na soutoku Odry a Olše a na hranici dvou států. Přirozenou hranici vytvářejí s Polskem především malebné nivy dvou řek Odry a Olše, které se v Bohumíně spojují v jednu jedinou. Město leží v ostravské pánvi a od průmyslové Ostravy je vzdáleno necelých pět kilometrů. Rozlohou zabírá Bohumín 3 109 hektarů a území, na kterém se rozkládá, je rovinaté bez větších kopců. Nejvyšší bod města je na Záblatském kopci, který se nachází ve výšce 248 metrů nad mořem. Nejnižší místo Bohumína je na soutoku Odry s Olší, kde se řeka Odra loučí s Českou republikou. S výškou 189 metrů nad mořem se jedná také o vůbec nejnižší bod Moravskoslezského kraje. Řeka Odra a její meandry se staly díky své zajímavé fauně a flóře atraktivním místem pro milovníky přírody.
Bohumín má přibližně 22 tisíce obyvatel, kteří žijí v sedmi městských částech, kterými jsou Nový Bohumín, Starý Bohumín, Skřečoň, Záblatí, Pudlov, Vrbice a Šunychl. Tyto názvy naznačují, že se původně jednalo o samostatné obce, které vznikaly a postupně se vyvíjely od 13. století. První písemná zmínka o vsi Bogun je totiž z roku 1256. Do dnešní podoby se město integrovalo až v roce 1974.
Již od svého založení měl Bohumín významnou strategickou polohu. Tento význam si město udrželo do dnešních časů. Ve 12. století ležel Bohumín na křižovatce obchodních cest. Jedna (solná) vedla z Moravy do Krakowa a druhá (jantarová) z Uher přes Těšín a dále k Baltu. Rovněž tudy procházela cesta z Prahy do Krakowa. Osada tedy vznikla na frekventovaném místě, které bylo vhodné pro přechod přes řeku. O tom svědčí i stavba mostu v 15. století - ten byl však nespočetněkrát strhnut při rozvodnění Odry. Stoupajícím cestovním ruchem přibývalo osadníků, takže osada nesoucí jméno Bogun byla v době krále Přemysla Otakara II. již velkou vesnicí. Držení vesnice bylo finančně (vybírání mýtného od pocestných) a strategicky (poloha na hranicích) výhodné.
První písemná zmínka pochází z formulářové sbírky královny Kunhuty. Originál pravděpodobně nikdy nebyl, protože se nejspíš jednalo o stylistické cvičení. Zeměpisné poměry v textu jsou popsány velmi reálně, a proto můžeme ztotožnit Bohumín s tehdejším Bogunem. Datace chybí. Většinou se uvádí rok 1256 a 1262. Jisté však je, že trvale osídlená osada zde byla již mnohem dříve. Na základě jména můžeme soudit, že šlo o slovanské sídlo.
Roku 1292 se připomíná farní kostel panny Marie, který byl pod patronátem kláštera orlovského. Tehdy Bohumín náležel Ratibořsku. Tato listina je zároveň nejstarším dokladem německého názvu pro Bohumín - Oderberg, z toho lze usuzovat, že Bohumín byl kolonizován německými osadníky. V roce 1620 byl na místě dřevěného kostela vystavěn zděný kostel v gotickém slohu. Po požáru v r. 1850 byl přestavěn do dnešní podoby.
První známý šlechtický rod, který vlastnil Bohumínsko, byl prastarý rod Baruthů (Barult). Za nepříliš dlouhou dobu přechází Bohumínsko do držby rodu Rašiců. Podle listiny z roku 1373 je Bohumín již poddanským městečkem pod pravomocí pánské vrchnosti. Zmínka je zde i o hradě. Bohumínské panství se stalo r. 1407 předmětem sporu mezi ratibořským vévodou Janem a těšínskými vévody. Oba dva si nárokovali vlastnictví Bohumínska. Smlouva z r. 1407 rozhoduje ve prospěch Jana Ratibořského. Počátkem 15. století přešlo panství z rukou zemských vévodů do vlastnictví různých šlechtických rodů. V letech 1409 až 1423 drželi panství páni z Tvorkova. Poté byl majetek prodán Janu Bělíkovi z Kornic a jeho potomkům. Kornicové vlastnili panství delší dobu a jejich majetek se nacházel i ve vévodství opolském. Během této doby se majetek rodu Korniců rozšířil o Zabelkow, Odru, Lhotu a Pudlov. Roku 1451 se stává majitelem Bohumínska (Bohunyna) Jan Tovačovský z Cimburku, který je prodává r. 1473 Janovi z Vrbna. V roce 1482 přechází panství do rukou Jana Buřeje z Klvova, který však záhy umírá roku 1485.
Další spory o panství na konci 15. a začátkem 16. století se řeší opět ve prospěch ratibořských knížat. Poslední z nich - Valentin - prodává r. 1521 Bohumínsko Janu Opolskému. Ten je o dva roky později prodává Jiřímu (markraběti braniborskému) z Hohenzollern. Roku 1528 přijal markrabí luterskou víru a stal se nadšencem pro reformační hnutí (později dostal přídomek Pobožný). Svou nesmlouvavou politikou vůči starousedlé šlechtě se stal jednou z neoblíbených postav ve Slezsku. Bohumín se de facto stal klíčem k nástupu braniborské vlády v Horním Slezsku. Situace se změnila po nástupu Habsburků, kteří r. 1533 zrušili dědičnou smlouvu na Bohumínsko. Jiří se tak stal pouze zástavním pánem. Po jeho smrti se vlády nad državami Hohenzollernů ujal poručník nezletilého Jiřího Bedřicha Albrecht. Za jeho regenství se výrazně zvětšil majetek rodu a silně vzrostla germanizace. Roku 1557 se ujal svých statků Jiří Bedřich, který je znám především jako mecenáš renesančního umění, horlivý protestant a stoupenec germanizačního procesu.
Roku 1603 Jiří Bedřich umírá jako bezdětný a majetek se ocitá v rukou Joachima Fridricha, braniborského kurfiřta. Ten v roce 1606 předává majetek svému druhorozenému synovi Janu Jiřímu, který byl od roku 1592 štrasburským biskupem. Smlouvu o změně v držení Krnovska, Bytomska a Bohumínska odmítl však císař Rudolf II. potvrdit. Majetko-právní spor trval až do třicetileté války. Jan Jiří byl zbaven majetku r. 1622 a Bohumínsko připadlo bankéři a důlnímu podnikateli z Vídně Lazarovi Henckelovi von Donnersmark. Po jeho smrti majetek přebírá již dědičně jeho syn, který se roku 1636 stává svobodným říšským pánem. V roce 1661 je povýšen mezi české hraběcí stavy a svůj majetek rozděluje mezi své syny. Bohumínsko připadlo Eliášovi a jeho syn Eliáš Ondřej se roku 1691 přestěhoval do Oderbergu. Umírá roku 1700 v Bohumíně. Jeho syn Jan Arnošt zemřel roku 1743 bezdětný a dědictví se ujímá Erdman Jindřich Vilém, jehož syn prodává rakouskou část bohumínského panství Karlu, knížeti Lichnovskému. Brzy nato umírá a s ním i oderberská mužská linie rodu Henckel-Donnersmarkt, za jejichž držitelství bylo roku 1697 bohumínské panství povýšeno císařem Leopoldem na status minor, tedy na nižší stavovské panství. Nesmíme zapomínat, že od roku 1742 bylo Bohumínsko rozděleno na rakouské a pruské.
Rakouská část byla na počátku 19. století v držení rodu Gusnarů. Ti, panství posléze prodávají hraběti Rudnickému a jeho manželka prodává část panství pro stavbu severní dráhy. Roku 1886 kupuje panství hrabě Larisch-Mönnich a tento rod zůstává jeho držitelem až do roku 1945. Okolní obce, především Šunychl a Pudlov, zaznamenaly díky stavbě železnice a železáren obrovský boom a význam dnes již Starého Bohumína začal upadat.
Pudlov a Šunychl byly až do roku 1848 jako poddanské vsi při bohumínském panství. V roce 1850 byl Pudlov spojen s Vrbicí, která měla postavení osady. Vrbice se již roku 1892 stala samostatnou obcí. V roce 1906 došlo ke sloučení Pudlova s Bohumínem a v r. 1924 byl zrušen název obce Šunychl a nahrazen názvem Nový Bohumín. Zároveň byla tato obec povýšena na město. Obec Bohumín byla rozdělena na dvě obce: Bohumín a Pudlov. Roku 1949 byl spojen Bohumín s Novým Bohumínem, Pudlovem, Skřečoní, Vrbicí a Záblatím v jednu obec pod názvem Bohumín. Roku 1952 se oddělila Vrbice a v r. 1954 byl Bohumín rozdělen na 5 městských částí: Bohumín I. - město (později Starý Bohumín), Boh. II. - Nový B., Boh. III. - Pudlov, Boh. IV. - Skřečoň, Boh. V. - Záblatí. V roce 1956 přijalo město Bohumín název Starý Bohumín. Roku 1960 se tyto části opět osamostatnily jako správní obce. Od roku 1973 po spojení s Novým Bohumínem byl zaveden znovu název Bohumín.
V letech 1850 až 1948 byl Bohumín sídlem okresního soudu a v letech 1855 až 1868 i okresního úřadu. V letech 1910-1948 přináležel do politického okresu Fryštát a od r. 1949 do r. 1957 do správního okresu Ostrava, pak Ostrava - venkov a od roku 1960 je Bohumín součástí okresu Karviná. Za nacistické okupace byl součástí okresu Teschen.
- Dawid Emannuel Bachrach - Bareé (1863 – 1943) - malíř
- Tereza Bebarová (* 1975) – filmová a divadelní herečka
- Ondřej Bednarčík (1929 – 1998) – varhaník, sbormistr, hudební skladatel, vysokoškolský pedagog
- P. PhDr. ThDr. Joseph Blokscha (1892 – 1960) – řím. kat. duchovní a vysokoškolský pedagog
- František Čečetka (1917 – 1982) – spisovatel, scenárista, redaktor
- Heinrich Dörner (1906 – 1981) – zakladatel česko-německé farnosti na území augsburské diecéze
- Svatopluk Havelka (1925 – 2009) – hudební skladatel
- Hermann Hochfelder (1914 – 1991) – filolog a kapitán britské armády.
- Augustin a Rudolf Homolovi – varhaníci, hudební skladatelé, ...
- P. JUDr. František Jedlička – řím. kat. duchovní, komunální politik
- Kateřina Kněžíková (* 1982) – sopranistka
- Richard Konkolski (* 1943) – nejvýraznější osobnost spojená s rozvojem českého námořního jachtingu, závodník, který získal světovou pověst především v závodech osamělých mořeplavců.
- Lubomír Man (* 1930) – spisovatel
- Alena Mrázová – spisovatelka
- JUDr. Karl Franz Johann Ott (1862 – 1934) – komunální politik, poslanec slezského zemského sněmu
- ThDr. Milan Salajka (1928 – 2012) – teolog, duchovní Církve československé husitské, profesor Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy
- Pavel Srníček (* 1968) – fotbalový brankář (Baník Ostrava, Dukla Praha, Newcastle United FC, Portsmouth FC , West Ham United FC, Newcastle United FC)
- Milan Šimečka (1930 – 1990) – publicista, filozof a pedagog, signatář Charty 77, člen kolegia prezidenta republiky Václava Havla
- Vladimír Včelný – varhaník, skladatel a pedagog
- Otokar Weisl – novinář a publicista, spisovatel
- Tomáš Pospíchal (1936 – 2003) - fotbalista (stříbrná medaile z MS v Chile 1962), fotbalový trenér (Baník Ostrava, Plzeň,Bohemians - titul Mistr ČSSR 1983, Slavia Praha)
(Zdroj: Wikipedie)
- Architektonický komplex současné budovy radnice
- Katolický kostel Božského srdce Páně
- Budova římsko-katolické fary
- Kostel Panny Marie Sedmibolestné ve Skřečoni
- Hřbitovní filiální kaple Všech svatých
- Evangelický kostel Slezské evangelické církve augsburského vyznání
- Kaple Jména Panny Marie v Šunychlu
- Farní kostel Narození Panny Marie
- Národní dům č. p. 37
- Výpravní budova železniční stanice
- Přírodní památka Hraniční meandry Odry
(Zdroj: Wikipedie)
