Sokolov

První písemná zmínka pochází ze 13. dubna 1279, ale osídlení je podstatně starší. Falkenau – Falknov (původní název osady se používal až do r. 1948) leží na soutoku řek Ohře a Svatavy. Dalším vodním tokem, který protíná město je Lobezský potok. Úrodná půda kolem řeky Ohře již předtím přilákala slovanské obyvatelstvo, které se věnovalo především zemědělství a založilo zde několik osad. Během německé kolonizace se osídlení rozšířilo i do klimaticky méně příznivých oblastí, začala vznikat první městečka a rozvíjela se řemesla a hornictví.

Počátky městečka jsou spojeny s rodem Nothaftů, které později vystřídali Šlikové. Loketsko a Sokolovsko získal Kašpar Šlik v roce 1435 jako odměnu za finanční pomoc císaři Zikmundovi během husitských válek. Šlikové nechali na základech původní kruhové tvrze postavit nejdříve kamenný hrádek téměř čtvercového půdorysu, který byl v 16. století přestavěn na zámek. Po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 byl majetek Šlikům zkonfiskován a v roce 1622 jej získali Nosticové. Během třicetileté války bylo město i zámek několikrát zpustošeno a vypáleno. K obnově města i zámku došlo za Jana Hartvíka Nostice v 60. letech 17. století.

V 18. století nastal velký rozmach městských řemesel a také chmelařství. Jen v bezprostřední blízkosti města byly chmelnice na ploše více než 100 hektarů. Tuto úspěšnou éru připomínají také chmelové úponky vytesané na kašně z počátku 18. stol se sochou sokolníka Sebastiána – legendárního zakladatele města, kterou najdeme na Starém náměstí. Konec 18. století přinesl odklon od zemědělské tradice, kterou nahradilo dobývání a využívání hnědého uhlí. Poslední chmelnice zanikla v roce 1880. Nová průmyslová éra Sokolova je spojena s postavou Johanna Davida Starcka, který se zasloužil nejen o zakládání dolových podniků, ale také skláren, chemických a keramických provozů.

Slibný rozvoj města ve 2. polovině 19. století zbrzdily dva velké požáry v letech 1873 a 1874, která ale zároveň nastartovaly velkou stavební horečku v následujícím období. Další pohromy se městu vyhýbaly až do roku 1945, kdy byla v dubnu velká část zástavby zničena při náletu spojeneckého letectva. Negativně do dalšího vývoje zasáhl také odsun německého obyvatelstva a následující neuvážené demolice původní zástavby. I přesto se pro další generace zachovala řada pamětihodností, jak v Sokolově, tak v jeho okolí.

• historik a jazykovědec Josef Dobrovský (1753-1829)
• historik a národní buditel František Martin Pelcl (1734-1801).
• fotograf Erich Auerbach, oficiální fotograf válečné exilové vlády v Londýně
• diplomat Štefan Füle.

Sokolovský zámek
Zámek je situován uprostřed města, nedaleko Starého náměstí. S největší pravděpodobností na jeho místě ve 13. století stála vodní tvrz. Za dob Šliků byla tvrz ve druhé polovině 15. stol. přestavěna na hrad se čtyřmi věžemi. Po bitvě na Bílé hoře bylo panství prodáno Nosticům. V roce 1648 byl hrad zničen Švédy. Protože hrad byl prakticky zničen rozhodl se jeho tehdejší majitel Jan Hartvik Nostic pro přestavbu na své sídlo. V průběhu dalších válek byl zámek opět poškozen, proto jej na počátku 19. stol nechal hrabě Bedřich Nostic opravit, tentokrát v klasicistním stylu. Nosticové vlastnili zámek do roku 1945. Poslední generální oprava byla provedena v letech 1993 – 1994. V zámku sídlí od roku 2003 Krajské muzeum Sokolov a Městská knihovna Sokolov. Muzeum je specializované na hornictví a návazné výroby. Prostory zámku jsou dále využívány pro konání svateb a menších hudebních představení.

Kašna se sokolníkem
Pověst o vzniku Sokolova ztvárnil jakýsi chebský sochař (měšťan, který údajně založil Sokolí dvůr, z něhož povstal Sokolov) v postavě sokolníka na městské kašně. Tato kamenná kašna byla instalována v roce 1717, ale pravděpodobně je staršího původu. Bazén kašny je zdoben psaníčky. Sokolník na kašně se psem u nohou a sokolem na ruce je podle pověsti zakladatelem města - rytíř Sebastián. Kašna připomíná chmelařskou tradici na Sokolovsku - kolem sloupu, na kterém je umístěna socha, se pnou chmelové ratolesti. V době, kdy byla kašna postavena, se totiž na Sokolovsku rodil znamenitý chmel.

Historická radnice
Renesanční budova na Starém náměstí byla postavena okolo roku 1540 a přestavěna do dnešní podoby po požáru ve 30. letech 17. století. Průčelí této budovy je situováno vchodem na náměstí a je zachován goticko-renesanční vstupní portál. V nadpraží je dochován chybný městský znak (sokol sedí místo na trojvrší na větvi pařezu). Svému účelu sloužila radnice až do poloviny 20. století později se stala sídlem generálního ředitelství Sokolovské uhelné a.s., která ji v roce 1995 zrekonstruovala.

Hornický dům
Hornický dům byl postaven v letech 1923 - 1924 podle návrhu architekta Rudolfa Welse. Stavba byla financována z tzv. uhelného fondu (fond pro sociální péči hornickou). Hornický dům se stal důležitým střediskem společenského, politického a kulturního života. V průčelí je reliéf pojmenovaný „Jeden den ze života horníka“ od karlovarského sochaře Wilhelma Srba-Schlossbauera. Reliéf má osm částí: „Rozloučení“, „Cesta do práce“, „Fasování nástrojů a fárání“, „Práce ve štole“ (2 obrazy), „Vyfárání a vracení nástrojů“, „Cesta domů“ a „Po celodenní námaze“. V letech 1969 - 1970 byl Hornický dům rekonstruován, fasáda obložena bílými mramorovými deskami, byla vyměněna okna a upravena střecha. V roce 2006 byly desky sundány a budova se opticky vrátila do původní podoby. Při této příležitosti byla v září 2006 na nově zrekonstruované budově odhalena pamětní deska architekta Rudolfa Welse. V současné době je Hornický dům sídlem Městského domu kultury a Sokolovského infocentra.

Kostel sv. Jakuba Většího
Tento původně farní kostel byl založen ve 13. století. Původní starý kostel (pravděpodobně jednoduchá a prostá stavba) byl zničen saským vojskem a následně obnoven v renesančním stylu, poté byl znovu přestavěn ve stylu barokním za Jana Hartvika Nostice (budovatele zámku a kláštera v Sokolově). V roce 1672 byl kostel původně děkanský povýšen na arciděkanský. Barokní chrám je jednolodní s věží, která byla stavěna jako nucené práce, jež vykonávali za trest nevolníci. Je zastřešena barokní bání s lucernou. Vnitřní zařízení kostela je většinou barokní. Při poslední rekonstrukci byly obnoveny fasády v původní barokní barvě.

Kapucínský klášter s kostelem sv. Antonína Paduánského
Klášter byl vystavěn na popud majitele panství Jana Hartvika Nostice, a to v letech 1663 - 1667 a působil rekatolizačně. Podobně jako další církevní instituce severozápadních Čech bránil pronikání protestantismu z nedalekého Saska.
Klášter je tvořen budovami konventu a čtvercovým rajským dvorem s kruhovou studnou. Dominantou areálu je klášterní kostel sv. Antonína Paduánského. Objekt přežil období rušení klášterů za vlády Josefa II. a byl v provozu až do roku 1950, kdy byl zlikvidován Státní bezpečností a následně sem byly umístěny jednotky Československé armády. V roce 1999 byla zahájena rekonstrukce Nosticovské hrobky pod klášterním kostelem a hrobka byla znovu slavnostně vysvěcena 20. 12. 1999. V současné době je zrekonstruován a využíván jako koncertní síň. Uvažovalo se také nad využitím části prostor coby pivovaru či lihovaru.