Uherské Hradiště

Historie někdejšího královského města Uherské Hradiště je bohatá a sahá do dávné minulosti. Mírné klimatické podmínky a úrodná půda v nivě řeky Moravy předurčily tato místa pro rané osídlení, které je zde doloženo již ve starší době kamenné. Na křižovatce obchodních cest, vedoucích od severu k jihu a od západu k východu, vznikl v 8. a 9. století důmyslný ostrovní pevnostní systém. Tři původně pusté ostrovy na řece Moravě byly na počátku 9. století osídleny slovanským lidem, přičemž stěžejní úlohu hrál tzv. Svatojiřský ostrov, nazývaný podle kaple sv. Jiří, která na něm stála. Sídelní areál na území dnešního Starého Města, Uherského Hradiště a Sadů patřil nepochybně k centrům Velké Moravy. Byla zde soustředěna mocenská správa, řemeslná výroba a obchod i náboženská a kulturní sféra. Po zániku Velkomoravské říše význam tohoto centra pominul.
 
Ve 13. století se jihovýchodní Morava stala terčem častých nepřátelských nájezdů. Pohraničními stezkami a brody pronikaly jednotky nepřátel a plenily úrodnou moravskou zemi. Tehdy znovu vzrostl strategický význam ostrova v řece Moravě. Nepřátelskými nájezdy trpělo nejen obyvatelstvo, ale rovněž velehradský klášter, založený na počátku 13. století cisterciáckým řádem. Opat Hartlib se proto prostřednictvím olomouckého biskupa obrátil na panovníka s prosbou o zajištění ochrany. Královští rádci spolu s olomouckým biskupem Brunem vybrali jako nejpříhodnější místo k založení pevnosti ostrov, na němž stála již zmiňovaná kaple sv. Jiří a několik rybářských chatrčí. Listina krále Přemysla Otakara II. z 15. října 1257 dosvědčuje, že město bylo založeno na ostrovní půdě, náležící velehradskému klášteru, aby ochraňovalo nejen konvent, ale zejména blízkou zemskou hranici.
 
Obyvateli nového města se stali osadníci z blízkých trhových vsí, královských Kunovic a klášterního Veligradu (Starého Města). Toto dvojí osídlení předurčilo vzhled města, v němž vznikly v těsném sousedství dvě trhové osady, každá s náměstím. Základní plán města navazoval pravděpodobně na původní slovanské osídlení, v jeho jádru byl dodržen charakteristický středověký geometrismus, při okrajích se ulice svým tvarem přizpůsobovaly městskému opevnění. Obě náměstí byla postavena na pravoúhlém půdorysu, do každého rohu náměstí ústily rovněž pod pravým úhlem ulice. Výjimku tvořila dnešní Prostřední ulice, která spojovala obě náměstí. Parcela, ležící uprostřed této ulice, byla v roce 1296 vybrána pro stavbu první budovy radnice.
 
Nově založené město nemělo zpočátku ustálený název, v zakládací listině pojmenováno nebylo. Ve druhé listině, vydané v roce 1258, je nazváno Novým Velehradem. Od tohoto názvu však bylo na konci 13. století upuštěno. V roce 1294 je poprvé pojmenováno Hradištěm. Dobovými prameny byl název často nářečně zkomolen, např. Hradisst, Hradisscze, z českého názvu se vyvinul latinský a německý Radisch. Přívlastek "Uherské" se poprvé objevil v roce 1587, častěji se však užíval na konci 17. a v 18. století.
 
Novému městu, které mělo plnit cíle hospodářské i vojenské, byla panovníkem poskytnuta řada výsad, mezi něž patřilo právo konat dva týdenní trhy a jeden výroční (k němu se od poloviny 14. století připojil ještě druhý výroční trh, čímž se Hradiště zařadilo mezi města s nejrozvinutějším tržním režimem v království). Konání trhů mělo značný hospodářský význam pro řemeslníky, kteří se do města přistěhovali z Kunovic a Starého Města. Dalšími výsadami bylo mílové právo, zakazující v okolí města šenk, právo ražby mince (které však pravděpodobně zůstalo nevyužito), v oblasti soudnictví tzv. brněnské právo. Městu byly darovány tři zeměpanské vsi a povoleno užívání občinných pozemků v Kunovicích a Starém Městě.
 
Dálková cesta, vedoucí do Uher, byla přeložena tak, aby procházela městem. Za mostem přes Moravu procházela Staroměstskou bránou přes obě tržiště a Kunovickou bránou pokračovala dál. Aby město mohlo dostát svému strategicko - vojenskému poslání, muselo být opevněno. Nejstarší opevnění bylo dřevěné, tvořil ho val s palisádou. Ke zlepšení obranného systému poskytli panovníci v 1. polovině 14. století městu daňové úlevy a příspěvky. Od poloviny 14. století bylo započato se stavbou kamenných hradeb, jejichž podoba se vyvíjela. V 15. století město obklopoval věnec kamenného opevnění, jenž bylo podstatně přebudováno po skončení česko - uherských válek na konci 15. století. Také v následujícím období, zejména v 17. století, v době třicetileté války, pokračovaly práce na výstavbě a zdokonalování hradeb. V konečné podobě tvořila fortifikační systém města vnitřní kamenná hradba se sedmi věžemi (tři měly kruhový půdorys, čtyři pravoúhlý), hradební příkop a vnější kamenná hradba s bastiony.
Do města vedly ve středověku celkem tři brány, dvě z nich ležely na již zmiňované dálkové cestě z Uher. V archívních materiálech se obě brány poprvé uvádějí v roce 1362 v souvislosti s vybíráním mýta a mostného. Do dnešních dob se dochovala pouze třetí brána, dříve nazývaná Zadní, Shořelá (po požáru roku 1609) a někdy i Královská, kterou nyní známe pod názvem Matyášova.
 
V průběhu staletí prodělalo Uherské Hradiště dlouhý a složitý historický vývoj, narušovaný neustálými nájezdy a boji s nepřáteli českého státu. V 16. století odolávalo náporu kumánských hord, v 17. století vojenským střetům v době třicetileté války, na přelomu následujícího století tureckým vpádům a v 1. polovině 18. věku útrapám spojeným s pruským tažením. Za celou svou historii bylo město pouze jedenkrát dobyto. Stalo se tak v roce 1742 pruskými vojsky. Funkci pevnosti přestalo plnit o čtyři desetiletí později, avšak ještě dlouho zůstávalo sevřeno v původních hradbách. Postupné rozrůstání města vně hradeb započalo v závěru 1. poloviny 19. století, výraznější změny nastaly pak v 70. letech, kdy nová výstavba směřovala k rozšíření půdorysu města.
 
V 90. letech 19. století byla postavena řada významných budov, např. justiční palác, nová radnice, náměstí F. Palackého. V prvním desetiletí 20. století byla stavební činnost zaměřena na výstavbu několika průmyslových podniků a dostavbu započatých celků. Příznivý vývoj přerušila až 1. světová válka. V meziválečném období zaznamenalo město výrazný vzestup stavební činnosti. Příznivě reagovalo na podněty tehdejší architektonické avantgardy, reprezentované významnými architekty (Vladimír Zákrejs, Bohumil Fuchs). Oba se výrazně zapsali do architektonického vzhledu města zpracováním ideových zastavovacích plánů.

• Jaroslav Balaštík (* 1979), hokejista
• Daniel Bambas (* 1980), český filmový a divadelní herec
• Vlastimil Bařinka (* 1958), starosta Moravských Budějovic, poslanec PSP ČR
• Jan Antonín Baťa (1898–1965), průmyslník, dědic a pokračovatel obuvnické firmy Baťa, ekonom, mecenáš, zakladatel měst a osad, kandidát Nobelovy ceny za mír
• Bedřich Beneš Buchlovan (1885–1953), spisovatel, překladatel z němčiny a polštiny, učitel a knihovník (ulice Bedřicha Beneše Buchlovana na sídlišti Východ)
• Radim Bičánek (* 1975), hokejista
• Robert Býček (* 1968), mistr světa v kickboxu
• Slavomil Ctibor Daněk (1885–1946), evangelický teolog, duchovní, biblista, vysokoškolský pedagog
• Ludvík Hovorka (* 1963), politik
• Štěpán Hulík (* 1984), filmový historik a scénárista
• Zdeněk Chalabala (1899–1962), klavírista, houslista, hudební publicista, hudební pedagog a operní dirigent
• Miroslav Kadlec (* 1964), fotbalista, kapitán vicemistrů Evropy z roku 1996
• Petr Karlík (* 1951), bohemista, odborník na syntax
• Josef Krofta (* 1943), divadelník
• Ruda Kubíček (1891–1983), akademický malíř, pracovník muzea, ředitel uměleckoprůmyslové školy a esperantista (ulice Rudy Kubíčka na sídlišti Východ)
• Otakar Levý (1896–1946), český literární historik, romanista a překladatel z francouzštiny
• František Nábělek, botanik
• Miroslav Náplava, cestovatel, spolupracoval s osobnostmi jako Thor Heyerdahl, Erich von Däniken a Arthur C. Clarke
• Petr Nečas (* 1964), politik, předseda ODS, ministr a předseda vlády
• Jan Novotný (* 1944), profesor fyziky, kosmolog, překladatel
• Erik Pardus (1957–2011), herec
• Jiří Pavlica (* 1953), hudebník, houslista a interpret moravského folkloru, primáš souboru Hradišťan
• Iva Pazderková (* 1980), herečka, bavička, moderátorka a modelka
• Antonín Pecen (Tony Peckham), příslušník 2. odboje, plukovník R.A.F., Air Gunner 311. československá bombardovací peruť RAF
• Jaroslav Popelka (* 1956), politický aktivista, mediálně známý představitel tzv. Holešovské výzvy
• Alois Pražák (1820–1901), baron, JUDr., svobodný pán, významný moravský šlechtic, politik a poslanec, rakouský ministr, právník, zasloužil se o zrušení roboty na Moravě
• Jindřich Prucha (1886–1914), významný český malíř, impresionista
• Břetislav Rychlík (* 1958), scenárista, režisér, herec
• Josef Schaniak (1845–1905), architekt, mistr barevné fasády a sgrafita
• Jaroslav Václav Staněk (1922–1978), malíř a v letech 1950–1975 první primáš původního souboru Hradišťan (ulice Jaroslava Staňka na sídlišti Východ)
• Věra Suková (1931–1982), tenistka
• Stanislav Šácha, Wireless Operator 311. československá bombardovací peruť RAF
• Vladislav Vaculka (1914–1977), malíř, grafik, keramik a sochař (ulice Vladislava Vaculky na sídlišti Východ)
• Ida Vaculková (1920–2003), malířka, sochařka a výtvarnice, manželka malíře Vladislava Vaculky
• Miki Volek (1943–1996), český rockový zpěvák, muzikant a skladatel
• Zbyněk Vybíral (* 1961), profesor psychologie
• Antonín Zelnitius (1876–1957), staroměstský učitel, kronikář a varhaník, moravský archeolog a světoběžník, významně zasloužil se o archeologický výzkum a záchranu velkomoravských památek ve Starém Městě

• Sady „Špitálky“ – národní kulturní památka, velkomoravská akropole, pozůstatky významného církevního komplexu z období Velkomoravské říše, možného místa posledního odpočinku knížete Svatopluka nebo biskupa Metoděje.
• Kostel svatého Františka Xaverského, jezuitská kolej, Reduta
• Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Sadech
• Kostel Zvěstování Panny Marie
• Barokní kašna na Masarykově náměstí
• Stanclova Lékárna U Zlaté koruny – vzácné sgrafito, barokní freska
• Matyášova brána – spíše rekonstrukce původní středověké brány, původní brána tzv. "zadní" či později "shořelá" (zbourána po požáru roku 1609)
• Zbytky středověkých hradeb ve Vodní ulici – přestavená hradební bašta na obytný dům
• Stará radnice
• Justiční palác – reprezentativní novorenesanční stavba postavena v letech 1891–1897 byla sídlem krajského soudu; dnes se v prostorách nachází Střední uměleckoprůmyslová škola.
• Morový sloup na Mariánském náměstí
• Kaple sv. Alžběty – nejstarší dochovaná stavba, raně gotické prvky
• Kaple sv. Šebestiána na náměstí Palackého – postavena roku 1715 městskou posádkou; v roce 1969 byla přesunuta po kolejích z původního místa u hotelu o 32 metrů na nově vybudované základy – jednalo se o zkoušku technologie, která byla později použita při přesunu děkanského kostela v Mostě.
• Synagoga – dnešní knihovna Bedřicha Beneše Buchlovana, obnovena roku 2002 do původní podoby v barevnosti fasády, opatřena pamětní deskou v češtině a hebrejštině, dobudována věž podle dochovaných fotografií v pseudomaurském slohu
• Zbytky židovského hřbitova v Sadech z roku 1879, zničeného wehrmachtem v roce 1943
• Hotel Slunce – původní středověké podloubí, u sousední lékárny se jedná o úpravu z 19. století
• Slovácká búda ve Smetanových sadech
• Vinný sklep U Lisu – starý vinný sklep
• Budova gymnázia od architekta Josefa Schaniaka
• funkcionalistická stavba Lázně a budova spořitelny na Palackého náměstí od architekta Bohuslava Fuchse
• Galerie Slováckého muzea v Otakarově ulici
• hlavní budova Slováckého muzea ve Smetanových sadech