Kolín
Karlovo náměstí, 280 12, Kolín
Telefon:
+420 321 748 111
E-mail:
posta@mukolin.cz
Web:
http://www.mukolin.cz/
V okresním regionálním muzeu jsou četné památky na všechna dosud známá osídlení v Čechách. Bývala zde prastará křižovatka tří důležitých obchodních cest ustálených již od dob římského impéria. Přítomnost Slovanů lze doložit již v 6. století našeho letopočtu. V 9. - 12. století bylo toto území již hustě zalidněno, jak o tom svědčí četné nálezy hradišť a pohřebišť.
První písemná listina se jménem Kolína je datována 8. září 1261. V roce 1437 postavil Bedřich ze Strážnice na místě zbořeného kláštera hrad, který byl v pozdějších dobách přestavěn na zámek. Mnohá privilegia udělená městu českými panovníky Karlem IV. a Václavem IV. podpořila rozvoj a bohatství města. Kolín se tehdy řadil mezi nejpřednější města českého království. Největší ponížení a bída nastala v době třicetileté války, která přivedla město na pokraj záhuby.
Kolín (německy: Kolin, popř. Köln an der Elbe) je okresní město na východě Středočeského kraje na řece Labi. Má přes 30 000 obyvatel a rozlohu 35 km² s průměrnou nadmořskou výškou 220 metrů. Je důležitou železniční křižovatkou. Je zde průmysl chemický, automobilový, strojírenský, potravinářský a polygrafický.
Název Kolín patrně pochází ze staročeského slova „koliti“, tj. „zatloukat kolíky, kůly“, a souvisí s polohou Starého Kolína v často zaplavované oblasti na soutoku Klejnárky a Labe, v jehož okolí se pomocí dřevěných kůlů zpevňovala půda. Později byla pro rozvíjející se trhovou osadu vybrána výhodnější poloha na vyvýšeném místě 7 km západním směrem. Nová osada (a pozdější královské město) si ponechala jméno původní osady.
Existují i další, méně pravděpodobné výklady. Název by mohl také být odvozen ze své polohy na vyvýšeném místě, pahorku – latinsky „colinus“, což je ovšem v rozporu s existencí Starého Kolína. Podle jiné teorie latinská podoba Colonia souvisí s příchodem německých kolonistů do Čech.
Na jaře 2005 byla na severním okraji města otevřena automobilka konsorcia TPCA (Toyota-Peugeot-Citroën), která zaměstnává 3 000 lidí, s výrobní kapacitou 300 000 vozů ročně. Prvním modelem je trojice Toyota Aygo, Peugeot 107 a Citroën C1, společně vyvinutá a z 92 % identická, uvedená na trh kolem poloviny roku 2005.
Z chemického průmyslu je to kolínská Draslovka, Lučební závody a rafinerie PARAMO (dříve KORAMO).
Na Zálabí se nachází tepelná elektrárna s původním názvem ESSO, kterou podle projektu architekta Jaroslava Frágnera realizoval v roce 1932 Elektrárenský svaz středolabských okresů. Při pravém břehu Labe je součástí Masarykova mostu na Horním ostrově hydroelektrárna. Obě elektrárny provozuje Dalkia a.s. Kolín ,což je závod fancouzké firmy Dalkia a její české pobočky Dalkia ČR, která se v současné době zabývá také výrobou a rozvodem tepelné energie, kterou zásobuje průmysl a obyvatele v Kolíně.
Založení města
Kolín byl založen relokací, tj. přesunutím původní trhové osady téhož jména (dnes Starý Kolín) z místa ohrožovaného častými povodněmi řeky Labe na výhodněji položené místo na skále nad řekou. Přesné datum založení města není známo. Opis listiny, kterou král Přemysl Otakar II. dává Kolínským příkaz k opevnění města hradbami a poskytl na čtyři roky úlevu od daní a dalších poplatků, je datována 26. října, letopočet však schází. První datovanou zmínkou o Kolíně je listina ze dne 8. září 1261, jíž Přemysl Otakar II. uděluje městu Přelouči stejná práva a svobody, jako mají města Kolín a Kouřim. Je tedy jisté, že před tímto datem již byl Kolín fungujícím královským městem.
Město bylo založeno v místě staršího osídlení, o čemž svědčí četné archeologické nálezy. Bylo vytýčeno na pravidelném půdorsu ulic, který se v podstatě zachoval až do současnosti. Ve starých zápisech je zmiňováno pod latinským názvem Colonia Nova ad Albim (Nový Kolín nad Labem) nebo Civitas Colonia (město Kolín), případně německy Koln uf der Elbe. Nejpravděpodobnější výklad českého názvu Kolín počítá s tím, že název byl přejat od původní osady, ležící v místech, kde byly břehy a půda, často zaplavované vodou, zpevňovány kolením – zatloukáním dřevěných kůlů.
V nejvýše položeném místě u hradeb byl zřejmě krátce po založení města rozestavěn raně gotický kostel svatého Bartoloměje, dokončený před rokem 1300.
Zpočátku byl Kolín královským horním městem, které se podílelo na těžbě stříbra na nalezištích, která se nacházela jihovýchodně od města. O tato naleziště vedl Kolín spory s nedalekou Čáslaví. Roku 1291 vzniklo na místě hornické osady město Kutná Hora.
Přemyslovští králové Přemysl Otakar II. a Václav II. udělili městu řadu privilegií a výsad. Prvním dochovaným je privilegium datované 24. května 1285, jímž Václav II. bere kolínské měšťany pod svoji ochranu před zlovůlí šlechty a nařizuje, že spory mezi měšťany a šlechtou mají být souzeny výhradně samotným králem.
Kolínští měšťané jakožto obyvatelé královského města nepodléhali světské nebo církevní vrchnosti, ale přímo králi, kterého zastupoval královský rychtář, jehož jmenoval panovník z předních mužů města. Město bylo řízeno sborem dvanácti konšelů, kteří byli jmenováni královským podkomořím na dobu jednoho roku a střídali se po měsíci ve funkci purkmistra (předsedy městské rady). Rychtář měl k ruce písaře, kerý byl zároveň městským právníkem, vyhotovoval listiny, zapisoval usnesení městské rady a vedl městské knihy. Rychtář i konšelé kromě správy města měli i soudní pravomoc ve městě a jeho okolí (tzv. městském šosu neboli vykpildu).
Doba Lucemburků
Po vymření Přemyslovců (1306) dobýval město v roce 1307 římsko-německý král Albrecht I. Město se však pod vedením Jaroslava ze Žerotína ubránilo. Na podzim 1310 ke Kolínu přitáhl nově zvolený český král Jan Lucemburský a dožadoval se oetevření bran a korunovace v chrámu sv. Bartoloměje. Konšelé se však obávali trestu dosud vládnoucího Jindřicha Korutanského a nového krále do města nepustili. Ten pak po dobytí Prahy v prosinci 1310 město potrestal odnětím hospodářsky důležitého práva skladu zboží a udělil toto právo Nymburku. Po jednání s měšťany jim však toto právo ještě 31. prosince nejen navrátil, ale také se zavázal, že město nezastaví, a udělil mu právo výročního trhu o svatém Bartoloměji.
Jan Lucemburský udělil Kolínu celkem čtyři privilegia, jeho syn Karel IV. jich udělil dokonce čtrnáct. V roce 1363 nařídil, že všichni plavci, kteří plavili dříví po Labi, museli v Kolíně zastavit na čtrnáct dní a prodávat dřevo výhradně kolínským měšťanům a kutnohorským horníkům (tzv. právo skladu dřeva).
V roce 1349 vyhořel chrám sv. Bartoloměje. Roku 1360 zahájil na popud Karla IV. rozsáhlou přestavbu jeho dvorní architekt Petr Parléř.
Václav IV. svěřil roku 1381 Kolínu úřad popravy a udělil roku 1391 důležité právo mílové, podle kterého nesměla být v okruhu jedné míle žádná krčma nebo řemeslná dílna. Udělená královská privilegia zajistila městu prosperitu a podporovala jeho rozvoj jak uvnitř hradeb, tak i na předměstích – Čáslavském (Horském), Kouřimském a Klášterském (Pražském). V roce 1410 prodal sedlecký klášter Kolínu obec Mnichovice, ležící na pravém břehu Labe, čímž vzniklo předměstí nazývané Zálabí.
V roce 1402 přitáhl ke Kutné Hoře uherský král Zikmund a jeho vojsko vyplenilo široké okolí včetně kolínských předměstí. Roku 1413 postihl město ničivý požár.
Husitská revoluce
Po smrti Václava IV. a vypuknutí husitské revoluce v roce 1419 stáli představitelé města – patriciát tehdy tvořili především Němci – na straně nově zvoleného krále Zikmunda. Po jeho porážce v bitvě na Vítkově a vyhnání ze země se město roku 1421 pod vlivem poplašných zpráv o husitském tažení a plenění okolníc měst a ze strachu z pomsty dobrovolně husitům vzdalo. Husité město ušetřili, ale vypálili dominikánský klášter a mnichy spolu s kolínským děkanem Hynkem z Ronova upálili před Kouřimskou branou. Listem datovaným 7. května 1421 se Kolínští zřekli krále Zikmunda, uznali čtyři pražské artikule a slíbili věrnost kalichu.
Ze strachu před husity se některé německé rodiny vystěhovaly z města. Do městské rady a dalších funkcí se dostali čeští příslušníci středních vrstev z řad řemeslníků. Počeštění města se promítlo také v městských knihách, které byly od té doby psány česky – předtím se do nich zapisovalo latinsky nebo německy. Německý patriciát v té době značně zeslábl, po ochabnutí revoluční nálady však začal roku 1423 jednat s pražany proti Janu Žižkovi. V roce 1427 nabyli opět převahy a Kolín se pod jejich vedením dostal na stranu panské jednoty. V prosinci však město dobyli táborité a pražané v čele s Prokopem Holým, vyhnali zbylé Němce a dosadili zde husitskou posádku pod vedením Jana Čapka ze Sán. Tím došlo k úplnému počeštění města, které zůstalo na straně táboritů až do konce husitské revoluce.
Po prohrané bitvě u Lipan 30. května 1434 dorazil do Kolína Jan Čapek se zbytky své jízdy, pronásledován vítěznými vojsky panské jednoty. K boji však již nedošlo, obě strany se dohodly a Čapek se podvolil budoucímu zemskému sněmu.
- Petr Parléř (1332/1333 – 1399), architekt a stavitel
- Jakub Vlk († 1439), radikální husitský kněz
- Ambrož z Hradce († 1439), kněz, jedna z nejvýznamnějších osobností husitství, duchovní vůdce orebitů a později sirotků, horlivý prosazovatel Čtyř artikulí pražských
- Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan z Jelčan (1535 – 1604), rybníkář
- Jean Gaspard Deburau (1796 – 1846), francouzský mim českého původu
- Vincenc Morstadt (1802 – 1875), malíř
- Čeněk Hevera (1836 – 1896), politik a odborný spisovatel
- František Kmoch (1848 – 1912), skladatel a kapelník
- Ignaz Petschek (1857 – 1934), obchodník, průmyslník, uhlobaron a mecenáš
- Julius Petschek (1856 – 1932), podnikatel a bankéř, který nechal postavit tzv. Petschkův palác
- Karel Leger (1859–1934), básník
- Josef Svatopluk Machar (1864 – 1942), spisovatel
- Václav Radimský (1867–1946), malíř
- Alois Tvrdek (1870-1943), středoškolský profesor, překladatel a spisovatel. Působil na obchodní akademii v Kolíně.
- Vincenc Červinka (1877 – 1942), novinář, publicista, překladatel, divadelní a literární kritik
- Bedřich Hrozný (1879 – 1952), jazykovědec, orientalista, který rozluštil chetitský jazyk a položil základy samostatného oboru chetitologie
- Otokar Fischer (1883 – 1938), básník, překladatel a kritik
- Lev Borský (1883 – 1944), novinář a filozof
- Alfred Maria Jelínek (1884–1932), český právník, hudební skladatel a sbormistr
- Rudolf Kremlička (1886 – 1932), malíř
- Alfons von Czibulka (1888 – 1969), česko-rakouský spisovatel a malíř
- Jaromír Funke (1896–1945), fotograf
- Josef Sudek (1896 – 1976), fotograf
- Otakar Štorch-Marien (1897-1974), nakladatel a spisovatel
- Petr Den (vl. jm. Ladislav Radimský) (1898 – 1970), právník, diplomat, publicista a esejista
- Jaroslav Fragner (1898–1967), architekt
- Václav Morávek (1904 – 1942), voják a hrdina protinacistického odboje
- Jan Březina (1914 – 1938), letec, oběť Velké čistky
- Eva Randová (* 1936), operní pěvkyně
- Miloš Zeman (* 1944), bývalý předseda vlády, 3. prezident České republiky
- Bohdan Ulihrach (* 1975), tenista
- Petr Čáslava (* 1979), hokejista
- Terezie Brzková, roz. Jelínková (1875 - 1966), herečka
- Měšťanský dům, Karlovo nám. 75
- Měšťanský dům, ul. Na Hradbách 126
- Kostel Všech svatých, zřícenina
- Měšťanský dům, ul. Karolíny Světlé 140
- Měšťanský dům, ul. Brandlova 17
- Kostel sv. Jana Křtitele
- Děkanství, ul. Brandlova 25
- Měšťanský dům, Karlovo nám. 8
- Měšťanský dům, ul. Kutnohorská 31
- Měšťanský dům tzv. Vyletělovský
- Měšťanský dům, ul. Brandlova, Karlova 27
- Předměstský dům
- Vodojem
- Měšťanský dům, ul. Kouřimská 14
- Pomník Mistra Jana Husa
- Městské opevnění - strážní věž Práchovna
- Měšťanský dům, ul. Karlova 23
- Vila, ul. Komenského, Heverova 249/13
- Měšťanský dům, Pražská ul. 3
- Kostel sv. Bartoloměje
- Židovský hřbitov - starý
- Městský dům zv. V pekle
- Měšťanský dům, ul. Kutnohorská 106
- Měšťanský dům, ul. Karlova 28
- Měšťanský dům, ul. Karlovo nám. 46
- Radnice, ul. Karlovo nám. 77
- Zemědělský dvůr Červený dvůr
- Měšťanský dům - dvojdům
- Měšťanský dům, ul. Karlovo nám. 72
- Měšťanský dům U zlatého lva
- Měšťanský dům, ul. Na Hradbách 127
- Měšťanský dům, ul. Karolíny Světlé 151
- Měšťanský dům, ul. Karlovo nám. 7
- Měšťanský dům, ul. Na Hradbách 128
- Měšťanský dům, ul. Karlovo nám. 21
- Měšťanský dům, ul. Kutnohorská 54
- Měšťanský dům, ul. Rubešova 56
- Měšťanský dům, ul. Karlovo nám. 91
- Měšťanský dům U růže
- Měšťanský dům, ul. Parléřova 35
- Kašna
- Měšťanský dům, ul. Na Hradbách 122
- Městské opevnění
- Měšťanský dům, ul. Karlova 30
- Synagoga
- Měšťanský dům, ul. Legerova 24
- Měšťanský dům U Černého kříže
- Měšťanský dům, ul. Karolíny Světlé 156
- Zámek
- Měšťanský dům, ul. Na hradbách 154
- Měšťanský dům Chvorovský
- Klášter
- Měšťanský dům, ul. Kouřimská 136
- Měšťanský dům, ul. Na Hradbách 123
- Měšťanský dům, ul. Karolíny Světlé 146
- Měšťanský dům, ul. Karolíny Světlé 150
- Sloup se sochou P. Marie Immaculaty se čtyřmi sochami světců
- Měšťanský dům U bílé labutě
- Měšťanský dům, ul. Karolíny Světlé 147
- Měšťanský dům, Pražská ul. 4
- Židovský hřbitov nový
- Měšťanský dům, ul. Na hradbách 152
- Měšťanský dům, ul. Rubešova 55
- Měšťanský dům, ul. Karolíny Světlé 148
- Měšťanský dům, ul. Karlovo nám. 47
- Měšťanský dům, ul. Kovářská 84
- Měšťanský dům, ul. Karolíny Světlé 139
- Městský dům, ul. Rubešova 58
- Měšťanský dům, ul. Karolíny Světlé 141
- Měšťanský dům U tří korun
- Městský dům, ul. Rubešova 57
- Měšťanský dům, ul. Karlovo nám. 76
- Měšťanský dům Rabínův dům
- Vila, ul. Bezručova 408
- Městský dům tzv. Stará pošta
- Kostel sv. Víta
