Tábor

Zrod města na jaře 1420 se odehrál za výjimečných okolností. Je spjat nejenom se Žižkou ale i se jménem Jana Husa, velkého reformátora katolické církve. Jan Hus zemřel v německé Kostnici (na břehu Bodamského jezera) mučednickou smrtí již v roce 1415, přesto jej můžeme považovat za jakéhosi duchovního spoluzakladatele města. Husovy myšlenky, včetně přesvědčení o svobodě lidské osobnosti a svobodě vyznání, nalézaly dál silný ohlas v jihočeském regionu. Ostatně sám Hus přebýval v letech 1413 a 1414 na tvrzi Kozím hrádku a v Sezimově Ústí, v těsné blízkosti budoucího Tábora. Zde se skupina Husových učedníků a následovníků rozhodla uskutečnit své ideály a sny o spravedlivé společnosti. Jejich snahám odpovídá i biblické jméno hory Tábor v Palestině, které vybrali novému sídlišti. Město se však brzy stalo především mocenským centrem husitství. Představovalo v rámci tehdejšího českého státu samostatnou politickou veličinu s vlastní ekonomikou, ozbrojenou silou, ba dokonce i zahraniční politikou. Autoritu českého krále jako panovníka země neuznávali táboři vůbec nebo jen formálně. V roce 1437 dostalo město od římského císaře a českého krále Zikmunda Lucemburského privilegium, jež Táboru udělovalo statut královského města. Ale teprve roku 1452 Tábor kapituloval před vojskem zemského správce Jiřího z Poděbrad a hrdá obec uznala českého krále za svého pána. Tentokrát táborskou nezávislost neochránil ani jedinečný systém opevnění, budovaný od založení města.

Klidnější léta na sklonku 15. století umožnila nebývalý rozvoj města. Tábor začal nabývat rysů opravdového města a formoval se do podoby, jakou známe dnes. Na samém počátku 16. století vznikala po etapách městská radnice, symbol bohatství a prestiže města. Následovala velkorysá přestavba hlavního městského chrámu, kostela Proměnění Páně na hoře Tábor, a vznik Jordánu, první údolní nádrže ve střední Evropě. Tak se podařilo zajistit obyvatelům města dostatek pitné i užitkové vody. Přestavby v historickém jádru pokračovaly i v 16. století, ve věku české renesance. Velké požáry, které zejména v letech 1532 a 1559 zničily většinu měšťanských domů, často ještě dřevěných, přinesly kromě osobních lidských tragédií také další podněty ke stavitelskému úsilí. Tehdy se Tábor definitivně změnil v kamenné město a fasády měšťanských domů pokryly četné variace sgrafitové výzdoby, tolik typické pro renesanci. Ve stejné době byl také dokončován systém táborského podzemí. Dnes hojně vyhledávaná atraktivní památka vznikala od 15. století hloubením sklepů pod jednotlivými domy na Starém městě. Mnohé sklepy byly postupně propojeny a vytvořily soustavu podzemních prostor. Část z nich byla po druhé světové válce postupně zpřístupněna veřejnosti.
 
V roce 1547 odmítlo město vojenskou pomoc českému králi Ferdinandovi I. v tažení proti německým luteránům. Habsburský panovník měšťany tvrdě potrestal zejména konfiskací rozsáhlého pozemkového majetku, jenž do té doby tvořil základ prosperity města. Tábor odepřel poslušnost Habsburkům i v roce 1618 a přidal se k povstání, vedenému nekatolickou šlechtou. Když se o tři roky později vzdal císařskému generálu Marradasovi, císařští vojáci město bezohledně vydrancovali. Stejně se táborským vedlo v létě 1648, když se stali obětí pro změnu švédské armády. Po skončení třicetileté války se táborští mohli těšit z dlouhých let míru, tolik potřebného pro nahrazení válečných ztrát. Atmosféru každodenního života i kulturního dění oživil v polovině 17. století příchod mnišského řádu augustiniánů, pro něž pražský architekt italského původu Antonio de Alfieri postavil nový klášter. Na počátku 18. století vyrostla v sousedství města jiný významná památka tehdy vrcholícího baroka. Poutní kostel na památném místě v osadě Klokoty projektoval patrně Jan Santini-Aichl, čelný evropský představitel barokní architektury.

 Úsilí několika generací české vlastenecké inteligence způsobilo v 19. století probuzení a rozvoj národního života. To se odrazilo i v novém vzestupu kulturního významu Tábora. Založení reálného gymnázia s výlučně českým vyučovacím jazykem (prvního svého druhu v tehdejší habsburské monarchii) a vyšší hospodářské školy v 60. letech minulého století obnovilo tradici vyspělého táborského školství. Rok 1878 přinesl vznik městského muzea, jež svou činností pomáhalo rozvíjet oživený zájem o husitskou epochu v českých dějinách i v historii města. Zájem neustal ani po vzniku samostatného československého státu a také okupace Německem v letech 1939 až 1945 jej utlumila jen dočasně. Těžká léta okupace se na tváři města bohužel podepsala nejen zničením židovského hřbitova a perzekucí židovských spoluobčanů. Odkaz 156 nevinných obětí připomíná památník zbudovaný na Pražském předměstí v místě někdejšího nacistického popraviště. Poválečný rozvoj se vyznačuje opětným teritoriálním rozšiřováním městské zástavby, nárůstem obyvatelstva i snahami o upevňování kulturně historických tradic města. Z hlediska ekonomické prosperity je důležité, že Tábor dnes leží na křižovatce významných dopravních tahů Praha - České Budějovice - Linec a Písek - Pelhřimov - Brno. Aglomerace Tábora, Sezimova Ústí a Plané nad Lužnicí vytváří druhou největší koncentraci obyvatel i hospodářských aktivit v jižních Čechách. Také v počtu obyvatel, dosahujícím bezmála 37 000, náleží Táboru druhé místo v jihočeské oblasti. Město Tábor v současnosti představuje přirozené středisko okresu i jeho hranice přerůstajícího regionu.

Radek Dvořák (* 1977), český hokejista, pravé křídlo Dallas Stars (sezona 2011/2012)

Bohumír Janát (1949–1998), filozof, spisovatel, mluvčí Charty 77

Jozef (Josef) Gelinek (1758–1825), pianista, skladatel, pedagog

Antonín Hnízdo (1906–1973), pedagog, ochránce přírody, publicista

Anna Hostomská (1907–1995), hudební publicistka, překladatelka, redaktorka Českého rozhlasu

Jiří Hrzán (1939–1980), divadelní a filmový herec, televizní bavič a zpěvák

Jaromíra Hüttlová (1893–1964), PhDr., středoškolská profesorka, spisovatelka a překladatelka

Emanuel Chalupný (1879–1958), advokát, sociolog, filozof, jazykovědec, národohospodář, spoluzakladatel Sociologického ústavu (1942), předseda Masarykovy sociologické společnosti

Jan Chomutovský, architekt, poslanec

Jaroslav Kabeš (1896-1964), ekonom, poslanec, bankéř

Miroslav Kalousek (* 1960), 8. a 10. ministr financí ČR, 4.předseda KDU-ČSL, spoluzakladatel a 1. místopředseda TOP 09

Karel Leopold Klaudy (1822–1894), český pedagog, politik, purkmistr-starosta Prahy, advokát

Karel Bohuš Kober (1849-1890), sportovec, spisovatel

Martin Kolář (1836–1898), pedagog, historik

František Korbel (* 1976), právník, politik

Adolf Kroupa (1910–1981), překladatel, kulturní organizátor, ředitel brněnského Domu umění

Jan Krumlovský (1719–1763), český skladatel a virtuóz na violu d’amore, městský syndik

Václav Křížek (1833–1881), pedagog, ředitel reálného gymnázia, vlastenec, politik a kulturní organizátor v Táboře

Jiří Lutovský (* 1964), reprezentační trenér MTB

Karel Mareš (1898–1960), generál, vojenský pilot, první velitel 311. čs. bombardovací perutě RAF (1940)

Ladislav Nagy (* 1974), literární kritik, překladatel

Karel Nedbal (1836–1889), advokát, organizátor hudebního života a člen městské rady v Táboře, otec skladatele Oskara Nedbala

Oskar Nedbal (1874–1930), skladatel, dirigent, hráč na violu, spoluzakladatel Českého kvarteta

Bohumil Němeček (1938–2010), boxer, olympijský vítěz (OH 1960 v Římě), mistr Evropy (1967)

Antonín Novotný (1913–2005), herec a chemický výzkumník- Dr.Ing.

Jiří Datel Novotný (1944), český herec, scenárista a režisér

Vladimír Novotný (1914–1997), kameraman, zejm.trikových snímků

Milada Petříková-Pavlíková (1895–1985), první čs. žena-promovaná Ing. arch. na ČVUT v Praze; dcera táborského MUDr. Jos.Pavlíka

Jan Schmid (* 1936), zakladatel experimentálního Studia Ypsilon, umělecký šéf a ředitel Divadla Ypsilon v Praze, dramatik, spisovatel, profesor DAMU, scénograf a grafik

Václav Soumar (1887–1947), finančník, zasloužilý starosta (1929–1939) a čestný občan Tábora

Josef Jindřich Šechtl (1877–1954), fotograf a hudebník

Rudolf Tecl (1950-2005), archivář, historik

Jiří Traxler (* 1912–2011), klavírista, skladatel, textař, aranžér

Matěj Norbert Vaněček (1859–1922), matematik, profesor na pražské technice

Jaroslav Vacek (1894–1944), vězeňský dozorce, přední regionální protinacistický odbojář

Karel Valter (1909–2006), pedagog, malíř a grafik, čestný občan Tábora

Kamil Voborský (1883–1949), hudební skladatel, dirigent a učitel hudby, znalec a sběratel hudebních nástrojů

Rudolf Voborský (1895–1957), pedagog, dirigent, hudební skladatel

Hugo Vojta (1885–1941), generál, první zemský velitel Obrany národa

Marie Záhořová-Němcová (1885–1930), vnučka Boženy Němcové, představitelka sociálních organizací v ČSR

Petr Zenkl (1884–1975), pedagog, primátor Prahy, ministr vlády a náměstek předsedy vlády, předseda Čs. strany národně socialistické

Věž Kotnov, bývalý hrad - dnes využíván jako hotel.

Stará radnice - Táborská radnice patří k nejvýznamnějším památkám pozdní gotiky v českých městech. Radnice má čtyři křídla, která obklopují malé nádvoří. Nejvýznamnější částí radnice je Velký sál s dokonale zvládnutou síťovou klenbou. Ve druhé polovině 17. století byla budova radnice přestavena do barokního stylu, ale v roce 1878 byl radnici vrácen její gotický ráz. V současné době slouží radnice jako vstup do podzemních chodeb, k expozicím Husitského muzea i k pořádání kulturních akcí.

Kostel Proměnění Páně

Jordán - Vodní nádrž Jordán je nejstarší ve Střední Evropě, byla založena roku 1492 a vznikla přehrazením Košínského potoka. Z Jordánu pokračuje tok jako Tismenický potok. Nádrž má rozlohu okolo 50 hektarů a dosahuje hloubky až 18 metrů. Původně měla sloužit jako chovný rybník, ale později se ukázalo, že je na chov ryb příliš velká. Dnes slouží jako záložní zásobárna vody a je vítaným místem k odpočinku obyvatel i turistů.

Kostnický dům - Nejstarší historické zprávy k domu čp.  220 jsou dochovány z počátku 16. století. Části domu jsou však patrně ještě starší, kamenné partie některých zdí jakož i pod domem se rozkládající rozsáhlé sklepy vykazují stavební prvky z gotického období.

Husův park - Táborské Husovo náměstí, kterému se obecně říká Husovy sady nebo park u nádraží.

Botanická zahrada - Zahrada byla založena roku 1866 a je druhou nejstarší botanickou zahradou v České republice.

Granátová skála - V Táboře u Lužnice se nachází zajímavý geologický útvar – Granátová skála.

Poutní kostel v Klokotech - Kostel se řadí mezi nejvýznamnější památky v okolí a může se srovnávat s nejvýznamnějšími díly evropského baroka.

Barokní zámek Měšice