Prostějov

Osídlení kraje lze zaznamenat od neolitu (cca 5000 př. n.l.). Raně středověká osada Prostějov vznikla patrně v prostoru Petrského náměstí a ulice Újezd. Trhová ves se v místě hlavního náměstí vyvíjela od poloviny 13. století.

1141
první historická zmínka o vesnici Prostějovice

1213
v Prostějově pobývali král Přemysl I. a moravský markrabě Vladislav Jindřich

před 1300
Prostějov uváděn jako trhová ves s mýtem

1359
držiteli Prostějova Čeněk a Ondřej ze Šelmberka (od této doby až do roku 1848 zůstává obcí poddanskou)

1365
Prostějov uváděn jako městečko

před 1390
získali Prostějov páni z Kravař a připojili jej k plumlovskému panství

1390
markrabě Jošt udělil privilegium výročního trhu (faktické povýšení na město)

1391
Petr z Kravař založil klášter augustiniánů-kanovníků

1406
privilegium Petra z Kravař rozšiřující městská práva a zavádějící olomoucké (magdeburské) právo místo dřívějšího brněnského

před 1430
vpád husitů a zničení augustiniánského kláštera

1431
vyplenění města vojsky Albrechta Rakouského

1454
počátky židovské obce

1466
rod pánů z Kravař vymírá po meči, do roku 1495 vláda Johanky z Kravař a jejího manžela Jana Heralta z Kunštátu (doba šlechticů jako hospodářských podnikatelů)

1486
král Matyáš Korvín uděluje městu právo druhého výročního trhu

Ranný středověk

Plumlovské panství s městem Prostějovem náleželo dvěma významným rodům: v letech 1495 - 1599 pánům z Pernštejna a v letech 1599 - 1848 knížecímu rodu Lichtenštejnů. Zatímco
v 16. století („zlaté době měst") se život v Prostějově mnohostranně rozvíjel, postupovala jeho obnova po třicetileté válce velmi zdlouhavě. K novém oživení dochází v 18. století (židovský obchod, zakládání klášterů, umělecká činnost atd.).

1495
Vratislav I. z Pernštejna zahajuje výstavbu kamenných hradeb

1499
první zmínka o českých bratřích; významná komunita byla posílena po zákazu činností Jednoty bratrské v Čechách (1547)

1522
právní zánik augustiniánského kláštera, fara v držení utrakvistů

1521 – 1540
působení stavební huti Jana z Pernštejna (stará radnice (nynější budova Muzea Prostějovska), zámek, portál Černého dvora)

1527
vytištěna u Kašpara Aorga první česká kniha na Moravě „Listové bratřím boleslavským" od Jana Dubčanského

1578 – 1582
přestavba zámku za Vratislava II. z Pernštejna

1583
městský písař Jan Bělkovský z Rousova zakládá „Knihy pamětní města Prostějova"

1599
městská obec finančně podpořila Karla z Lichtenštejna, aby mohl koupit plumlovské panství

1622 – 1628
začátek rekatolizace, vyhnání jinověrců

1643
ničivý vpád Švédů

1697
velký požár

1727 – 1730
založení kláštera milosrdných bratří

1728
stavba císařské silnice (Vídeň -) Brno - Prostějov - Olomouc (- Slezsko, Polsko)

1754/55
v Prostějově se usazuje a pracuje známý malíř František Antonín Sebastini (zemřel v roce 1789)

1756 (1764)
založení kapucínského hospice (kláštera)

Od osvícenství po dobu zakladatelů

Osvícenské reformy se projevily v oblasti zdravotnictví, školství, náboženství, ve správě města. Základy k modernímu životu města však položila až doba zakladatelů (gründerů). Především díky židovské obci se Prostějov stává významným obchodním a průmyslovým střediskem. V oboru textilní konfekce, ve velkém produkované od 40. let 19. století, získal na konci století výsadní postavení v celém Rakousku-Uhersku (třetinovým podílem na celkové produkci státu). Podle výsledků sčítání obyvatel v letech 1872 a 1890 byl Prostějov třetím největším městem na Moravě po Brnu a Jihlavě. V 60. a 70. letech 19. století vzniká řada kulturních a sportovních spolků: Měšťanská beseda, Sokol, pěvecké sbory Orlice a Vlastimila, Spolek divadelních ochotníků.

1784
zrušení kapucínského kláštera císařem Josefem II.

1786
josefínský regulovaný magistrát (posílení státní moci na úkor městské samosprávy)

1801
založení soukenické továrny Veita Ehrenstamma

1823
první promenáda na místě hradebních valů na severní straně

1849
založení Čtenářského spolku

1850
reforma: magistrát nahrazen úřadem, podřízeným zastupitelstvu

1855
Prostějov se stává sídlem politického okresu

1869
začátek bourání městských hradeb

1870
železniční spojení Nezamyslice - Prostějov - Olomouc; plynárna (osvětlení ulic)

1871
české reálky Občanskou záložnou

1873
ustavení Úvěrního spolku Záložna (a zastavárna)

1878
založení strojírenského závodu František Wichterle, který roku 1919 fúzoval se závodem František a Josef Kovařík (založen 1894)

1882
založení Průmyslové jednoty, která roku 1884 dala podnět k ustavení muzea

1885
založení městské nemocnice; ustavena firma Konečný a Nedělník (realizovala většinu velkých staveb ve městě do roku 1930)

1892
česká převaha na radnici, starostou zvolen Karel Vojáček (zemřel roku 1898), Prostějov se stává největším městem na Moravě s českou správou

1893
Národopisná výstava; první provizorní regulační plán

1898
elektrifikace města

1899
založení (českého) gymnázia

1900
vybudován nový městský hřbitov

1906 – 1907
stavba Národního domu

1907
ustavena firma Theodora Dostála, od roku 1909 družstvo Vulkania pro umělecké práce v kovu

1908
otevření městského muzea v upravené budově staré radnice

1911 – 1914
stavba Nové radnice (dnešní budova radnice na nám. T. G. Masaryka)

1917
krvavé potlačení hladové demonstrace

Od první československé republiky po současnost

Po roce 1918 pokračoval hospodářský i kulturní rozvoj města. Později byl ochromen nacistickou, okupací a komunistickou totalitní vládou. Ke „stavbám socialismu" patří věnec panelových sídlišť na okrajích města (stavěných v letech 1963 - 90), rozsáhlé demolice v jeho historickém jádru a obchodní dům uprostřed náměstí. V letech 1989 - 90 návrat k demokratické samosprávě.

1922
smlouva o zřízení vojenského letiště

1923
schválení regulačního plánu města od J. Kumpošta a J. Peňáze (významná realizace - náměstí Spojenců s okolními ulicemi)

1933 – 1936
činnost Střediska výtvarných umělců Hané Reysek

1939 – 1945
následky 2. světové války: asi 1430 mrtvých (z toho 1300 židů), začátek likvidace židovské obce

1947 – 1951
stavba nového hlavního nádraží

1953
odvážný protest proti odstranění sochy T. G. Masaryka z náměstí

1968
tři občané zastřeleni sovětským okupačním vojskem

1990
po 44 letech první svobodné volby; historický střed Prostějova vyhlášen za městskou památkovou zónu

• Vladimír Ambros (18.9. 1890-12.5. 1956)
• Petr Bezruč (15.9. 1867-17.2. 1958)
• Ing. Jan Bažant (20.11. 1881-1966)
• Jan Blahoslav (20.2. 1523-24.11. 1571)
• Alois Bouda (25.1. 1867-28.12. 1934)
• Adolf Beer (27.2. 1831-7.5. 1902)
• Adolf Brecher (1831-13. 4. 1894)
• Jan Černý – Niger (1456-1530)
• Jan Rudolf Demel (7.4. 1833-5.10. 1905)
• Josef Duda, CBE (9.8. 1905-7.12. 1977)
• Bohumír Dvorský (21.10. 1902-11.1. 1976)
• Dr. František Faktor (26.3. 1861-23.10. 1931)
• Max Fleischer (29. 3. 1841-8.12. 1905)
• Jan Filipec (1431-17.6. 1509)
• Josef František (7.10. 1914-8.10. 1940)
• Josef Glivický (15.5. 1903-4.7. 1991)
• Antonín Gottwald (19.1. 1869-9.8. 1941)
• Karel Hejdušek (21. 7. 1918-6.12. 1978)
• František Heiter (12.3. 1877-není dokladováno)
• JUDr. Josef Horák (1848-12.11.1914)
• Edmund Husserl (8.4. 1859-27.4.1938)
• Dušan Janoušek (13.8. 1928 - 31. 1. 1996)
• Vojtěch Janoušek (13.7. 1897-11.3. 1969)
• JUDr. Oldřich John (20.2. 1907-2.8. 1961)
• Josef Kotek (14.6. 1883-23.12. 1914)
• Dr. Ing. František Kovářík (25.9. 1865-25.7. 1942)
• Jan Kühndel (29.9. 1889-4.2. 1970)
• Oldřich Lasák (9.12. 1884-26.11. 1968)
• Stanislav Manhard (13.11. 1871-27.3. 1928)
• Jaroslav Mathon (8.3. 1867-25.5. 1953)
• Václav František Cesar Messenhauser (4.1. 1812-16.11. 1848)
• Jan Nehera (31.12. 1899-4. 4. 1958)
• Florián Novák (4. 5. 1821-29. 4. 1876)
• Vilém Otáhal (28.5. 1870-16.10. 1954)
• Karel Pittich (11.7. 1889-5.4. 1968)
• RNDr. Rudolf Plajner (5. 4. 1901-23. 6. 1987)
• Alexej Pludek (29.1. 1923-7. 9. 2002)
• JUDr. Jan Poláček (12.11. 1896-10.3. 1968)
• MUDr. Ondřej Přikryl (26.11. 1862-21. 12. 1936)
• Matyáš (Matěj) Rejsek (1445-1.7. 1506)
• Arnošt Rolný (28.2. 1887-24.7. 1950)
• František Antonín Sebastini (asi 1715-3.3.1789)
• Bedřich Seliger (19. 6. 1920-27.11. 2012)
• Jan Sedláček (12.7. 1888-1960)
• Josef Simon (5.1.1882-10.7.1966)
• Václav Spitzner (23.9. 1853-9.1. 1907)
• Václav Ševčík (12.7. 1900-31.1. 1971)
• Františka Ševčíková (6.2. 1903-26.2. 1987)
• Zdeněk Škarvada (8.11. 1917-11.5. 2013)
• Vasil Kaprálek Škrach (14.6. 1891-25.5. 1943)
• Ondřej Štefan (1528-1577)
• Vilém Topinka (22.5. 1909-7.7. 1977)
• Jan Tříska (4.12. 1904-24.9. 1976)
• PhDr. Jan Uher (28.1. 1891-27.10. 1942)
• Edvard Valenta (22.1. 1901-21.8. 1978)
• Karel Vojáček (21.1. 1848-25.3. 1899)
• Josef Wait (26.9. 1845-30.4. 1905)
• Profesor Otto Wichterle (27.10. 1913-18.8. 1998)
• Hana Wichterlová (2.3. 1903-29.8. 1990)
• Jiří Wolker (29.3. 1900-3.1. 1924)
• Jan Zajiček (6.11. 1828-1915)
• Vladimír Zoufal (24.2. 1856-6.12. 1932)
• Filip Cyril Župka (7.6. 1885-3.4. 1964)

Náměstí T. G. Masaryka - nálezy keramiky z doby kolonizace i pozdější urbanistický vývoj města svědčí o tom, že v prostoru nynějšího náměstí T. G. Masaryka leželo centrum trhové vsi, která se vyvíjela od poloviny 13. století.
Výstavná průčelí domů pocházejí převážně z 19. nebo z počátku 20. století.
Od roku 1932 má náměstí parkovou úpravu s lavičkami a záhony. Do této úpravy byl včleněn také mariánský sloup z roku 1714, stojící v blízkosti staré radnice (dnešní Muzeum Prostějovska). Sochu Panny Marie jako Matky Božské Milosti věnoval význačný advokát Karel Schllenberger, který pracoval ve službách knížat z Lichtenštejna.

Dům U měsíčka (č. 5) – jeho štít zdobí mozaika Panny Marie jako Immaculaty z roku 1933, navržená Janem Köhlerem.

Lékárna U černého orla (č. 6) – jeho zajímavá fasáda se sdruženými, obloukově ukončenými okny odpovídá romantického názoru poloviny 19. století. Štuková výzdoba na klenbě obchodní místnosti se svými motivy vztahuje k lékárně a pochází z doby jejího založení.

Abelův dům (č. 8) – vznikl roku 1850 spojením dvou starších domů. Tehdy získal svou pozdně klasicistní fasádu i schodiště s litinovým prutovým zábradlím nesoucím iniciály JA a letopočet 1850. Je zachována výrazná úprava průjezdu ve stylu tzv. moderny.

Dům Jana Pavláta z Olšan (č. 11) – připomíná drobného šlechtice, který po svém povýšení na rytíře roku 1536 provedl pozdně gotickou přestavbu celého domu, z níž se ale po další přestavbě roku 1893 zachoval pouze přízemní mázhauz, zaklenutý šesti poli křížové žebrové klenby, která spočívá na polygonálních pilířích. Na klenebních svornících nacházíme heraldické štíty ze znaky Jana Pavláta z Olšan, Pernštejnů aj. Dům se nazývá též U Rocha podle barokní sochy sv. Rocha, umístěné ve výklenku v průčelí 1. patra. Na paměť italského kupce Rocha Prestinariho, majitele domu od roku 1718.

Dům č. 12 – ve výklenku jeho novorenesanční fasády se uchovává socha sv. Markéty (s dráčkem). Pozdně gotický portál v pravé stěně průjezdu pochází z doby kolem roku 1500, zatímco klenba průjezdu byla vícekrát měněna. Půdní vestavbou v letech 1993 – 94 byly získány kancelářské místnosti pro městský úřad.

Nová radnice – její plány vypracoval v letech 1909 – 11 Karel Hugo Kepka, profesor německé techniky v brně. Stavba byla uskutečněna v letech 1911 – 14 pod vedením Rudolfa Konečného a Josefa Nedělníka. Sochařské práce provedl Josef Bernauer (podle modelů Čeňka Vosmíka), štukatérské Vladimír Pleský, umělecké práce v kovu Vulkania, nábytek dodal Robert Kořalka – vesměs místní síly, jak odpovídalo záměrům městského zastupitelstva. Bohatá dekorace se soustřeďuje kolem hlavního schodiště a reprezentačních prostor v 1. a 2. patře. Stěny vynikají rozmanitým architektonickým členěním a jsou obloženy dřevem, torgamentem či umělým mramorem, krby jsou zhotoveny z kararského mramoru, stropy se člení do kazet, bohatá dekorativní malba pokrývá omítky i štukové články. Zasedací sál městského zastupitelstva v 2. patře se na průčelí promítá předsazeným balkónem, třemi vysokými okny a střešním štítem. Masivní věž s měděnou kupolí a s orlojem měla podle původní představy stát uprostřed hlavního průčelí. Plánované pravé křídlo však nebylo doplněno, protože se nepodařilo vykoupit pozemek sousedního domu.

Budova bývalé Živnostenské banky (č. 17) – navržená pražským architektem Osvaldem Polívkou. Reliéfní oblouky kolem výkladů jsou protaženy do tzv. oslích hřbetů převzatých z pozdní gotiky.

Rohový Nový dům (č. 18) pochází z 18. století, má tzv. mansardovou střechu a klášterní klenby uvnitř. Jeho fasáda ale byla v r. 1818 proměněna v duchu biedermeieru.

Dům U pošty (č. 20) má pozdně barokní portál nesoucí znak c.k. pošty.

Dům U zlaté studny (č. 21) má keramické domovní znamení od Jana Köhlera z r. 1936. Bylo vsazeno do upraveného štítu raně barokního pískovcového portálu z r. 1666. Reliéfní výzdobu portálu tvoří vázy s květinami na dřících obou pilířků a rozety na jeho vnitřním oblouku.

Dům U sv. Antonína (č. 22) – rodný dům prostějovského rodáka básníka Jiřího Wolkera. Připomíná ho pamětní deska z r. 1966 od sochaře Jana Třísky.

Onšův dům (č. 24) upoutává pozornost především svým portálem. Jako první dům na náměstí byl r. 1854 zvýšen o druhé patro.

Dům U tří veverek (č. 27) zaujímá plochu dvou gotických parcel. V průjezdu si uchoval renesanční klenbu.

Dům U bílé labutě (č. 28) má reliéfní znamení z počátku 19. století. Prošel řadou větších přestaveb, naposledy nejvýrazněji v letech 1898 a 1907.

Stará radnice (Muzeum Prostějovska) – svému původnímu účelu sloužila do r. 1850, v letech 1903 – 1908 byla upravena pro potřeby městského muzea. Budova byla stavěna patrně od r. 1521 asi do r. 1539. Pomyslnou tváří staré radnice je její severní průčelí, završené rovnou atikou s renesančními tzv. vlaštovčími ocasy. Ty byly obnoveny r. 1924. Široká schodišťová arkáda byla přistavěna až v letech 1697 – 99. Při barokní úpravě byla také řada místností nově zaklenuta. Dispoziční rozvrh budovy se však výrazněji nezměnil. Honosné 1. patro radnice bylo určeno pro zasedací síň a městské úřadovny. V přízemí byla vzadu zbrojnice a další skladovací prostory, do náměstí pak kotce s kupeckými krámky (většinou židovskými). Ty byly v provozu až do 50. let 20. st. 2. patro, osvětlené shora a skryté za původními slepými atikami, bylo v letech 1907 – 08 adaptováno pro výstavní sály muzea.

Farní kostel Povýšení sv. Kříže a bývalý klášter augustiniánských kanovníků – klášter byl založen v Prostějově r. 1391 Petrem z Kravař. Kanovníci zde vystavěli trojlodní kostel, zasvěcené Navštívení Panny Marie, a přilehlou budovu kláštera. Klášter byl ale před r. 1430 vypálen husity. V letech 1522 – 35 obnovila kostel městská obec pro bohoslužby církve pod obojí. Bývalá kapitulní síň se po r. 1600 změnila na kapli Nejsvětější Trojice. Roku 1622 předal Karel z Lichtenštejna faru do správy katolických duchovních. Po požáru r. 1697 byl kostel ihned opravena o rok později nově vysvěcen. Tehdy byla zaklenuta loď (předtím plochostropá) a upraven hlavní vstup ze severní strany, tj. od fary. Kostelní věž dostala svou dvojitou barokní báň v l. 1725 – 26 a r. 1893 byla novobarokně upravena. Barokní výzdobu pak dále obohatil Karel Dostál – Lutinov, prostějovský farář v letech 1904 – 23. Ke spolupráci získal výtvarníky Františka Bílka, Zdenu Vorlovou – Vlčkovou, Pantaleona Jaroslava Majora a Jana Köhlera. (Unikátním dílem je cyklus Křížové cesty od Františka Bílka z r. 1906, který je předlohou pro jeho pozdější realizaci v Kolíně.)

Bývalé židovské ghetto – počátky židovské obce v Prostějově, která byla druhou největší na Moravě sahají k r. 1454, kdy se židé, vypovězení z Olomouce i z ostatních královských měst, usazovali v poddanských městech. Hlavní část prostějovského ghetta se rozkládala mezi bývalým augustiniánským klášterem a jižní stranou městských hradeb, zbývající části při jejich severním úseku ve Školní ulici.

Zámek – Jan z Pernštejna si vybral Prostějov pro vybudování svého důstojného sídla. Čtyřkřídlý zámek byl vystavěn do r. 1531. Stavitel Gaspar Cuneo, kameník a sochař Michael Kramer, jeho tovaryš Stanislav Ludwig obohatili skromnější stavbu Jana z Pernštejna o nový portál, okenní ostění a nádvorní arkády s reliéfní výzdobou. R. 1643 byl však zámek vypleněn švédským vojskem. Od té doby, kdy navíc zámek pozbyl svou funkci panského sídla, byl udržován už jen provizorně. Sloužil též jako sýpka, pro továrenskou výroby, byty atd.

Národní dům – na počátku 20. století prožíval Prostějov dobu rozkvětu. Nebyl jen čtvrtým největším městem na Moravě, ale i největším moravským městem s českou správou, v jehož zastupitelstvu měli již od r. 1892 převahu česky mluvící členové.Jako architekt byl vybrán Jan Kotěra, profesor architektury na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Jeho plán byl v letech 1906 – 07 realizován stavitelem Otakarem Pokorným. Národní dům patří k nejlepším dílům Jana Kotěry a české secese a moderny vůbec. Funkčně člení stavbu na divadlo, spolkový dům a spojující trakt s restaurací a velkým sálem.

Klášter Milosrdných bratří – peníze na výstavbu věnovala hraběnka Marie Anna z Lichtenštejna (rozená z Öttingu) jako dar v případě uzdravení jejího syna Jana Nepomuka Karla z Lichtenštejna. Klášter získal svou přetrvávající podobu po přestavbách v letech 1738 – 41 a 1750 – 55. Úkolem řádu milosrdných bratří byla péče o chudé pacienty bez rozdílu konfese. Klášterní dvůr s křížovou chodbou uzavírá na západní straně kostel sv. Jana Nepomuckého, postavený v letech 1750 – 55. Na jeho náročném vybavení (9 oltářů, kazatelna, oratoře v kněžišti atd.) a výzdobě se pracovala do r. 1770. Vnitřek kostela, který má vzácně stejnorodý ráz, je skvělou ukázkou pozdního baroka.

Pomník “Jeden z nás” na náměstí Padlých hrdinů připomíná tragickou událost 26. 4. 1917, kdy vojáci Olomouckého pluku stříleli do lidí demonstrujících proti hladu a špatnému zásobování. Postavu dělníka vytvořil Jan Tříska roku 1933.

Farní kostel sv. Petra a Pavla – vděčí za svou podobu zbožnému odkazu, který umožnil jeho barokní přestavbu v letech 1728 – 31. Kostel byl znovu povýšen na farní v roce 1938 a předán do správy řádu salvatoriánů. Vnitřní vybavení kostela pochází ze 30. let 18. století a z pozdější doby (např. sousoší Poslední večeře Páně od Ondřeje Zahnera z Olomouce).

Kostel sv. Cyrila a Metoděje a bývalý kapucínský klášter – r. 1756 zde založili Kapucíni hospic s kaplí sv. Barbory, který byl roku 1764 povýšen na klášter a kaple rozšířena na kostel, ale již po 20 letech dal císař Josef II. klášter zrušit. Kostel byl na počátku 20. století novobarokně přestavěn a r. 1906 nově zasvěcen slovanským věrozvěstům.

Městský hřbitov – byl vybudován r. 1900. Velkoryse koncipovaný areál má parkovou úpravu s mnoha druhy stromů a keřů.