Kladno

Poprvé se Kladno zmiňuje v zemských deskách roku 1318. Už sám název (související se slovem kláda) odkazuje na lesnatou polohu někdejší osady. Po několik staletí byla ves Kladno v majetku rozvětveného rytířského rodu Kladenských z Kladna, kteří zde měli dokonce tři tvrze:

• Dolní tvrz poblíž dnešní hlavní pošty;

• Horní tvrz, která byla velmi výstavná a podobala se spíše hrádku; jejím pokračovatelem je dnešní kladenský zámek; a

• Vlaškovu tvrz na Ostrovci ve směru na Rozdělov.

Posledním příslušníkem hlavní linie rodu Kladenských byl rytíř Zdeněk Kladenský z Kladna (kol. 1450–1543), který poměrně velké panství odkázal (původně čtyřem) potomkům svého zesnulého synovce Oldřicha Ždárského ze Žďáru (1481–1542). Poněvadž však jeden z těchto prasynovců (Stanislav) zemřel (podobně jako otec Oldřich) ještě před Zdeňkem Kladenským, stali se nakonec vlastními dědici kladenského panství tři Oldřichovi pozůstalí synové, kterými byli: Jan starší (1502–1578), Jiří (1517–1574) a Zdeněk (1519 – asi 1557) rytíři Žďárští ze Žďáru.

Nový rod vlastníků přišel do středních Čech již v první polovině 15. století ze vzdáleného a hornatého západočeského Doupovska, kde obýval tvrz a poté zámek Žďár u Doupova, ale i v 16. století a v 17. století uchovávala rodina místních Žďárských s rodným Doupovskem nadále četné (rodové i majetkové) kontakty. Výše zmínění tři bratři Žďárští drželi Kladno zprvu společně, nakonec ale statek rozdělili a vlastní Kladensko získal roku 1548 nejmladší Zdeněk a po jeho smrti 1557 jeho starší bratr Jiří.

Nový majitel Kladna – Jiří Žďárský ze Žďáru (1517–1574) zůstal společně se sourozenci katolíkem, byl dobrým hospodářem a kladenské panství rozšířil. Vedle toho byl vlivným dvořanem Ferdinanda I. I proto se mu podařilo dát povýšit Kladno na městečko. Panovníkovým privilegiem o povýšení ze dne 22. prosince 1561 dostalo Kladno mj. právo samosprávy, právo pořádat dva výroční osmidenní trhy (23. dubna a 14. září), pořádat jeden týdenní trh a městečku byl udělen i pěkný znak. V polceném štítě se ocitla polovina stříbrné orlice pocházející ze znaku vrchnosti – tj. rodu Žďárských – a do druhé poloviny byl umístěn rys v přirozených barvách. Ten snad měl připomínat zvířenu ve zdejších, původně hlubokých, lesích a zároveň i upozorňovat na tyto rozsáhlé lesy.

Horní tvrz se za Žďárských dočkala honosné přestavby na středně velký výstavný renesanční zámek (1566), který se stal pro středočeskou (neboli též katolickou) linii Žďárských ze Žďáru hlavní rodovou residencí. Městys se pak oděl v několika následujících desetiletích do nepříliš pevného okruží městských zdí. Těm dominovaly tři věžové brány, které spolu se zámkem, starším gotickým kostelem Nanebevzetí Panny Marie, sousední samostatnou zvonicí a s pozdější radnicí a kaplí sv. Floriána tvořily malebnou siluetu městečka až do první poloviny 19. století. Zmíněné stavební podniky pak byly výrazem snah rodu Žďárských přebudovat Kladno na důstojnou rodovou rezidenci, která by byla hodna jejich společenského postavení a nemalého bohatství.

I Jiříkův synovec a od roku 1574 dědic Kladna (syn Jiřího bratra Jana staršího) – rytíř Ctibor Tiburcí Žďárský ze Žďáru (1545–1615) byl úspěšným hospodářem a hodnostářem (zemský soudce, hejtman Menšího města Pražského, purkrabí karlštejnský) a český místodržící císaře Matyáše. Za jeho vlády prožívalo Kladno další vzestup. Ctibor Tiburcí zbudoval ve městě školu a spolu s chotí Sibylou Hradišťskou z Hořovic zřídil špitál (neboli lazaret, v sousedství dnešní Floriánské kaple) a chudobinec. Kromě toho založil ve městě roku 1586 společný cech řemeslníků a i jinak podporoval hospodářství na svých panstvích.

Po smrti Ctibora Tiburcího (roku 1615) přešlo panství na jeho jediného syna Jana Jiřího Žďárského ze Žďáru a na Kladně (asi 1581–1626). Ten se na rozdíl od předků v politice příliš neangažoval a žil ponejvíce na zámcích v Kladně, v Červeném Újezdě či v rodovém domě v Praze.

Druhá polovina 16. století byla pro Kladno příznivá. Městečko bylo sice malé (čítalo jen něco přes třicet domů), ale bylo sídlem rozsáhlého dominia Žďárských, sahajícího především východním a jihovýchodním směrem na přípražské Červenoújezdecko (tj. u Hostivice), které rodině taktéž patřilo. Ač katolíci, připojil za českého stavovského povstání roku 1619 kladenský pán Jan Jiří Žďárský ze Žďáru (asi 1581–1626) i jeho "synovec" (syn jeho bratrance Jana ml. Žďárského ze Žďáru a na Tachlovicích (kol. 1566–1598)) a dědic kladenského a červenoújezdeckého velkostatku Florián Jetřich Žďárský (1598–1653) svůj podpis pod stavovskou konfederaci. Zároveň se však Florián Jetřich na jaře roku 1620 oženil v Pasově s Alžbětou Koronou Bořitovou z Martinic (asi 1603/4-1649), dcerou jednoho z nejvlivnějších představitelů císařské strany Jaroslava Bořity z Martinic, pána na sousedním Smečně.

V době českého stavovského povstání postihlo Kladno velké neštěstí. V předvečer bitvy na Bílé hoře – dne 7. listopadu 1620 – bylo totiž městečko vydrancováno obávanými polskými kozáky v císařských službách – tzv. Lisovčíky. Ti tehdy táhli s císařským vojskem od Rakovníka ku Praze. Tam se druhý den císařské jednotky střetly se stavovskými v legendární bělohorské bitvě. Při přepadu za své vzal i archiv ostrovsko-svatojánského kláštera benediktinů, který si tamější opat Martin Bytomský na bytelném kladenském zámku u svého katolického souseda uschoval, tak i část rodového archivu rytířů Žďárských.

Po porážce stavů byly rytíři Floriánu Jetřichovi Žďárskému ze Žďáru i jeho příbuznému – kladenskému pánu Janu Jiřímu Žďárskému dřívější poklesky prominuty, ba naopak, již roku 1622 se oba dočkali povýšení do panského stavu a hrdě začali užívat titul baronů (s pouhým predikátem:) "ze Žďáru". V roce 1626 zdědil Kladno po Janu Jiřím pan Florián Jetřich. Ten stoupal v hodnostech a v oblibě u panovnického dvora a již dva roky po převzetí Kladna (roku 1628) byl císařem Ferdinandem II. povýšen do říšského hraběcího stavu a roku 1631 se stal dokonce velkým palatinem, tj. zástupcem císaře v některých jeho panovnických právech. Roku 1630 Ferdinand II. potvrdil na popud hraběte Floriána Jetřicha ze Žďáru kladenské městské radě výsady a rozmnožil počet výročních trhů na tři.

Florián Jetřich (spolu s chotí Alžbětou Koronou Bořitovou z Martinic) dal roku 1623 zbudovat v oboře Hájku u Unhoště loretánskou kapli (jednu z prvních v Čechách), jako poděkování za narození syna Františka Adama Eusebia. Když se roku 1623 či 1624 vytouženého potomka dočkali, nemohli tušit, že František Adam Eusebius druhý říšský hrabě ze Žďáru zemře roku 1670 bezdětný a odkáže rozsáhlé kladensko-červenoújezdecké dominium, zahrnující 42 vesnic, vedlejší luteránské větvi rodu Žďárských. Ta žila po prohraném stavovském povstání po roce 1621 pod poněmčeným jménem Sahrer von Sahr v Sasku. Zesnulý hrabě František Adam Eusebius převzetí dominia podmínil i tím, že němečtí Žďárští (tj. Sahrerové) přestoupí na katolickou víru a opět se usadí v Čechách. Saské příbuzenstvo ale nakonec podmínku odmítlo a po dlouhých letech sporů bylo smlouvou z roku 1688 vyplaceno slušnou částkou 53 000 zlatých. Původní kladensko-červenoújezdecké panství bylo následně rozděleno mezi pět (doposud žijících) sester zesnulého hraběte Františka Adama Eusebia.

Kladno, Kročehlavy, Újezd pod Kladnem, Dubí, Hnidousy, Motyčín a další získala Marie Maxmiliána Eva Terezie hraběnka ze Žďáru (1633–1690), provdaná baronka Slavatová z Chlumu a Košumberka a podruhé (od roku 1656) Hýzrlová z Chodů. Hraběnka na Kladně nesídlila a kladenské panství spolu se zámkem upadalo, což pokračovalo i za jejich nástupců.

Po hraběnčině smrti († 1690) její dědicové – tj. její vnoučata z rodu hrabat z Lambergu – upadající panství roku 1701 obratem prodala za 132 000 zlatých Anně Marii Františce velkovévodkyni toskánské (1672–1741). Tato choť posledního velkovévody z rodu di Medici – Giana Gastona, byla majitelkou velkých severočeských panství a rozsáhlého sousedního buštěhradského velkostatku, ke kterému kladenské panství chtěla připojit. Ani v jejím držení však Kladno nezůstalo dlouho, neboť velkovévodkyně nutně potřebovala hotové peníze. Proto od ní dne 18. července roku 1705 koupili kladenské panství benediktini z bohatého a starobylého břevnovsko-broumovského opatství.

Za uměnímilovných opatů Otmara Zinckeho a Benno Löbla se Kladno opět pozvedlo. Především Benno Löbl ve spolupráci s věhlasným českým architektem Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem vtiskli městu barokní tvář, jejíž pozůstatky jsou patrné dodnes. Byl radikálně přestavěn a zmenšen zchátralý zámek, přestavbou v elegantní (vrcholně barokní) dvouvěžovou centrálu s kupolí prošla starší raně barokní Floriánská kaple a na náměstí bylo vztyčeno velkolepé mariánské sousoší.

Tzv. Rozdělovské věžáky, šestice výškových domů z 50. let 20. století ve stylu socialistického realismu podle návrhu Josefa Havlíčka

Během válek o rakouské dědictví se v letech 1741 a 1742 břevnovští benediktinští mniši opakovaně uchylovali před vojenskými akcemi z exponovaného kláštera sv. Markéty v Břevnově do Kladna, které bylo stále odlehlé a utopené v lesích. Roku 1780 nechal opat Stephan Rautenstrauch založit dvě nové osady – Štěpánov u Kročehlav a Rozdělov, ležící západně od Kladna. Noví osadníci byli povoláni z německy hovořícího Broumovska. Kladno prosperovalo, ale i na prahu 19. století bylo jen malým bezvýznamným městečkem na řídce osídleném zemědělském venkově; když je roku 1814 postihl požár, mělo jen kolem 650 obyvatel.

Již roku 1830 byla v Kladně uvedena do provozu koňská dráha, určená tehdy hlavně pro převoz dřeva. Vedla z Brusky (dnes Praha Dejvice) na Vejhybku (dnes Kladno-Výhybka). Šlo o druhou veřejnou železnici 1840. Roku 1850 byl otevřen první důl Lucerna, roku 1889 ocelárny Poldi. Kladno se tak stalo jedním z průmyslových center Čech a rychle rostlo počtem obyvatel, rozlohou i významem. Velmi aktivní zde bylo dělnické hnutí, docházelo zde ke stávkám a demonstracím a Kladno se také stalo jedním z ohnisek českého komunistického hnutí. Těžký průmysl také znamenal poškození zdejšího životního prostředí.

Po pádu socialismu byl zdejší průmysl poškozen neúspěšnou privatizací. Vladimír Stehlík, který skrze svou firmu Bohemia Art většinu ocelárny převzal a přivedl podnik během několika let za podezřelých okolností ke krachu, což znamenalo ukončení řady provozů a rozdělení firmy. Město se s ekologickými i ekonomickými následky tohoto případu potýká dodnes. Kladno bojuje především s problémy spojenými s tzv. sociálně vyloučenými lokalitami, bydlením pro sociálně slabší obyvatele či soukromými obytovnami.

(Zdroj: Wikipedie)

• Vojtěch Lanna (1805–1866), český průmyslník, loďmistr a stavitel
• Václav Suk (1861–1933), český houslista, dirigent a hudební skladatel působící v Rusku
• Alfons Breska (1873–1946), český básník a překladatel
• Anton Joseph Cermak (1873–1933), americký podnikatel a politik, starosta Chicaga českého původu
• Marie Majerová (1882–1967), česká prozaička, komunistická novinářka a národní umělkyně
• Jindřich Seidl (1883–1945), český hudební skladatel
• Antonín Raymond (1888–1976), český moderní architekt, stavěl v USA a Japonsku
• Cyril Bouda (1901–1984), český malíř a ilustrátor
• František Kloz (1905–1945), český fotbalista, historicky jeden z nejslavnějších sportovců Kladenska
• Jan Vella (1906–1945), československý pilot RAF
• Jiří Kolář (1914–2002), český básník a výtvarník
• Miroslav Kárný (1919–2001), český historik
• Zdeněk Miler (1921–2011), český režisér a výtvarník animovaných filmů pro děti
• Květa Válová (1922–1998), česká výtvarnice
• Jitka Válová (1922–2011), česká výtvarnice
• Rudolf Battěk (1924–2013), český filozof, disident a politik
• Bóra Kříž (1926–1987), český jazzový hudebník, multiinstrumentalista
• Jaroslav Brandejs (1927–2005), český houslista, dlouholetý člen Symfonického orchestru Čs. rozhlasu v Praze
• František Stavinoha (1928–2006), český spisovatel, kladenský horník
• Ota Pavel (1930–1973), český prozaik, novinář a sportovní reportér
• Marta Jiráčková (* 1932), česká hudební skladatelka
• Jiří (Wabi) Ryvola (1935–1995), český trampský písničkář
• Jiří Dienstbier (* 1937–2011), český politik a disident
• Josef Fousek (* 1939), český písničkář, fotograf a spisovatel
• Petr Pithart (* 1941), český politik, bývalý předseda české vlády, bývalý předseda a současný místopředseda Senátu Parlamentu České republiky
• Mirko (Miki) Ryvola (* 1942), český trampský písničkář, zpěvák a kytarista
• Svatopluk Karásek (* 1942), český písničkář a evangelický duchovní
• Vlastimil Hort (* 1944), československý a od roku 1985, po emigraci, německý šachový velmistr a teoretik
• Jiří Suchomel (* 1944), architekt, profesor, děkan, proděkan
• Jaroslav Hošek (* 1945), český autokrosový závodník
• Václav Jamek (* 1949), český spisovatel a překladatel
• Jiří Panocha (* 1950), český houslista, zakladatel Panochova kvarteta
• Milan Nový (* 1951), bývalý český hokejista, legenda v oblasti českého hokeje
• Jana Boušková (* 1954), česká herečka
• Ilona Svobodová (* 1960), česká herečka
• Luboš Patera (* 1963), občanský aktivista
•  Miloš Sládek (* 1964), historik, archivář, editor
• Michal Pivoňka (* 1966), bývalý český hokejista
• Jan Suchopárek (* 1969), česky fotbalový obránce, vicemistr z ME v Anglii 1996
• Pavel Patera (* 1971), český hokejista, střední útočník, člen proslulé BlueLine
• Jaromír Jágr (* 1972), český reprezentant v ledním hokeji, považován za jednoho z nejlepších světových hokejistů všech dob, v současné době hrající za klub New Jersey Devils v NHL
• František Kaberle (* 1973), bývalý český hokejista
• Ivan Huml (* 1981), český hokejista, klub Kärpät Oulu (finská SM-liiga)
• Tomáš Plekanec (* 1982), český hokejista, střední útočník v klubu Montreal Canadiens v NHL
• Martin Růžička (* 1985), český hokejista
• Ondřej Pavelec (* 1987), český hokejový brankář, chytá v klubu Winnipeg Jets v NHL
• Michael Frolík (* 1988), český hokejista, střední útočník v zámořské NHL, v klubu Chicago Blackhawks
• Jakub Voráček (* 1989), český hokejista, pravé útočné křídlo v klubu Philadelphia Flyers v NHL

(Zdroj: Wikipedie)

Jiný peněžní ústav - revírní bratrská pokladna - budova revírní bratrské pokladny z let 1923 až 1924 podle projektu Aloise Dryáka; od 1987 sídlo Okresního soudu v Kladně

Kaple sv. Floriána

Kaple sv. Mikuláše - na návsi v Rozdělově; při kapli trojice památných stromů - Rozdělovské lípy

Kaplička

Činžovní dům - blok domů čp. 2304 – 2306 - blok tří domů pro státní zaměstnance postaven 1928 až 1931 podle projektu Oldřicha Starého

Činžovní dům - soubor šesti činžovních domů - tzv. Rozdělovské věžáky

Činžovní dům - soubor tří domů čp. 1967 – 1969 - blok tří rondokubistických domů postaven 1922 až 1923 podle projektu Václava Košaře a Jana Pilaře

Činžovní dům - na fasádě pamětní deska plk. Juliana Stříbrného, příslušníka Obrany národa

Děkanství

Divadlo

Fara - římskokatolická fara při kostele sv. Václava v Rozdělově

Městský dům - býv. lékárna U české koruny

Městský dům – kino - bývalé kino Korso (Oko)

Městský dům - novorománská budova velkostatku z r. 1898

Městský dům - Janoutova parfumerie

Kostel Nanebevzetí P. Marie

Kostel sv. Jana Křtitele

Nemocnice - původně okresní nemocenská pokladna, dnes poliklinika

Nemocnice Kladenská - Niederleho pavilon neboli budova E z let 1902-03, nejstarší část kladenské nemocnice

Pomník matky Antonína Dvořáka - Anna Dvořáková, matka skladatele, zde na tehdejším kladenském hřbitově byla pohřbena 17. prosince 1882

Sousoší P. Marie

Společenský dům - býv. Okresní dům

Společenský dům - dělnický dům

Kostel sv. Václava s farou

Společenský dům Hornický - Lidový

Společenský dům Poldi SONP

Vápenka - tři věže šachtových vápenných pecí č. III., IV. V.

Vila - Procházkova vila

Vila - tzv. vila Libochvíle

Synagoga - bývalá synagoga, dnes Husův sbor Církve československé husitské.

Zámek

Kostel sv. Mikuláše s tvrzištěm - nejstarší kostel na území města Kladna

(Zdroj: Wikipedie)