Havířov

Město vzniklo na jižním okraji ostravsko-karvinské průmyslové oblasti v podhůří Beskyd. Hlavním důvodem jeho vzniku byla potřeba zajistit byty pro pracovníky dolů a hutí v období rozvoje průmyslu na Ostravsku po 2. světové válce.

Počátky města Havířova souvisí s výstavbou hornických sídlišť na katastrech obcí Šumbark, Dolní Bludovice, Prostřední Suchá a část Šenova. Jméno města bylo vybráno ve veřejné soutěži z mnoha nejrůznějších názvů (např. Bezručov, Čurdov, Faratín, Lidobudovatelov, Budovatelnice, Budosociokolektivov, Rudohvězdov, Stalin, Gottwaldův Horníkov, Zápotockýgrad, Všemírov, šťastnov, Bezručovy Novoměstské Baně a další)

Administrativně se Havířov stal městem na základě příslušného usnesení vlády ČSR z roku 1955 a dne 4.12.1955 mu byla udělena městská práva. Město vzniklo na jižním okraji ostravsko-karvinské průmyslové oblasti v podhůří Beskyd. Hlavním důvodem jeho vzniku byla potřeba zajistit byty pro pracovníky dolů a hutí v období rozvoje průmyslu na Ostravsku po 2. světové válce. Po skončení druhé světové války nic nenasvědčovalo tomu, že na území dnešního Havířova zanedlouho vznikne nové město. Typická mírně zvlněná krajina těšínského regionu s roztroušeným osídlením slezského typu žila vcelku poklidným způsobem života, kontrastujícím v mnoha směrech s nedalekými městy a četnými hornickými koloniemi. Území, na němž mělo vzniknout nové město, leželo na rozhraní tří okresů. Obce Šenov, Dolní Datyně a Šumbark náležely v roce 1949 do okresu ostravského, Dolní Bludovice a Životice patřily k okresu Český Těšín a Dolní i Horní Suchá k okresu Karviná. Jedno však bylo všem společné. Byly součástí Těšínska, země s bohatými a svébytnými dějinami, odrážejícími se ve staleté historii každé ze jmenovaných obcí.

Historické prameny o území dnešního Havířova se zmiňují už v roce 1305 o Šenovu (šonov, SchĂśnhof, Szonów) a Horní a Dolní Suché, první spolehlivý doklad o existenci Bludovic pochází z roku 1335. V roce 1438 se poprvé připomíná Šumbark, který však byl zřejmě založen také ve 14. století. V polovině 16. století se o Šumbarku píše jako o městě, není však doloženo, že by Šumbark skutečně mohl užívat městských práv.

Poválečná obnova těžby uhlí v revíru závisela v prvé řadě na získání a stabilizaci značného počtu pracovníků a rozhodujícím faktorem pro získání nových pracovníků byla možnost získat byt. Proto byla zahájena v roce 1947 výstavba sídlišť. Charakter "socialistického města" a rychlost jeho výstavby determinovaly i jeho zcela výjimečné postavení mezi městy České republiky. V Havířově je méně průmyslových závodů a podniků i v méně pestré škále odvětví. Charakter města dosud odpovídá účelu, pro který byl založen, neboť stále značná část ekonomicky aktivních obyvatel vyjíždí za prací.

Svého největšího plošného rozměru (celkem 41,95 km2) dosáhl Havířov v polovině 70.let po připojení obcí Dolní Datyně (1974) a Horní Suchá (1975). Politické události v roce 1989 se z pohledu sídelní problematiky odrazily mino jiné také v tom, že se obec Horní Suchá v roce 1990 opět osamostatnila.

V současné době je Havířov rozdělen na 8 částí města : Havířov, Životice, Bludovice, Podlesí, Šumbark, Dolní Suchá, Prostřední Suchá a Dolní Datyně. Rozprostírá se na ploše 3208 ha v nadmořské výšce 260 m.

V rámci Ostravské sídelní aglomerace si Havířov udržuje pověst města s nejkvalitnějším bydlením a ve srovnání s jinými městy regionu s čistým prostředím a velmi dobrým rekreačním zázemím.

Empírový zámek s parkem - Historie zámku sahá zřejmě až do 15. stol., kdy na jeho místě stála tvrz. Dochované písemné materiály o tvrzi jsou datovány r. 1588. V 18. století zde byl zbudován barokní zámek se zahradou. Po požáru v roce 1823 byl přebudován v empírovém stylu. Od roku 1845 přestal sloužit zámek jako panské sídlo a plnil funkci administrativní budovy k přilehlému statku. Jeho postupná devastace pokračovala pod různou správou až do roku 1997, kdy došlo zásluhou města k rozsáhlé rekonstrukci. Zámek byl slavnostně otevřen pro veřejnost 10.1.1998. Od té doby zámek nabízí luxusní ubytování, je zde stylová restaurace včetně salonků pro různé příležitosti. Obřadní síň v patře je využívána také jako malá koncertní síň

Kotulova dřevěnka - patří k nejstarším roubeným lidovým stavbám na Těšínsku. Roubená chalupa obdélného půdorysu na omítané cihlové podezdívce se sedlovou střechou krytou došky byla postavena v roce 1781 a je posledním dokladem původní zástavby na území dnešního Havířova.
Expozice bydlení v Kotulově dřevěnce prezentuje vybavení interiéru a způsobu života na přelomu 19. a 20. století ve střední části Těšínského Slezska. Obytné místnosti jsou vybaveny dobovým nábytkem. V interiérech návštěvníci shlédnou celou řadu keramických výrobků, pocházejících z místních bludovických hrnčířských dílen. Tato keramika se proslavila zejména díky své poslední vývojové fázi, kdy hrnčíři začali vyrábět džbány a jiné nádoby s bílou polevou a barevným květinovým dekorem. Součástí expozice je větrný mlýnek "viatrak".

Evangelický kostel - Klasicistní stavba z let 1782 až 1784 představuje v dané oblasti typ největšího potolerančního kostela. Interiér s kruchtou a patrovou pavlačí po obou stranách lodi má plochý strop s bohatou ilusivní malbou.

Kostel svaté Markéty - Původní dřevěný farní kostel svaté Markéty byl postaven někdy v letech 1305 až 1335. V roce 1490 byl pro kostel ulit největší z dnešních zvonů. Protože starý dřevěný kostel již nepostačoval potřebám bludovické farnosti, byl v jeho těsné blízkosti vybudován v letech 1786 až 1792 zděný kostel. Jedná se o jednolodní pozdně barokní stavbu s klasicistními prvky.
Havířov-Bludovice, Farská ul.

Kostel svaté Anny - Původně drobná pozdně empírová stavba z let 1841 až 1845 vytváří spolu s protějším zámkem pohledovou dominantu při vjezdu do Havířova. Do současné podoby byl tento jednolodní kostel se třemi přilehlými apsidami přestavěn v letech 1967 až 71. Z původního kostela se dochovala nezměněná osmiboká věž s helmicí a segmentově sklenutými okénky.

Ochranné pásmo obytného souboru z 50. let Sorela - Jádro Havířova, které bylo postaveno v 50. letech ve stylu socialistického realismu, bylo v r. 1992 vyhlášeno ochranným pásmem a nazváno podle tohoto stylu Sorela. Území zahrnuje soubor obytných budov ohraničený na jedné straně lesoparkem Stromovka, na straně druhé vede až po meandry Lučiny. Na severozápadním konci je do chráněného území zahrnut zámek a kostel sv. Anny, na jihovýchodním konci památková zóna končí kinem Centrum. Architekti projektující v 50. letech byty na rychle se rozvíjejícím Ostravsku nechtěli stavět nové domy v "buržoazním" předválečném stylu, a proto se obrátili pro inspiraci do české renesance, o čemž vypovídají četné římsy, štíty, čučky a sgrafita, jimiž jsou domy vyzdobeny. Oblast Sorely je velice cenná svým nadčasovým urbanistickým řešením, které je mnohem lidštější než pozdější panelová výstavba.

Kulturní dům Petra Bezruče - Kulturní dům Petra Bezruče je součástí chráněnné zóny Sorela. Byl kolaudován v r. 1961 a bez větších oprav a úprav sloužil svému účelu do r. 2001, kdy byl celkově rekonstruován. Součástí kulturního domu je velký a malý (loutkový) sál, restaurace, minigalerie, sídlí zde Městské kulturní středisko. Autorem kamenné plastiky před kulturním domem je akademický sochař Vladimír Navrátil. Kulturní dům Petra Bezruče je součástí ochranné zóny Sorela.

Kino Radost - Nejtypičtější objekt ochranné zóny Sorela. Prvky jihočeské renesance inspirované historickou architekturou Telče, Písku či Českých Budějovic při projektování budovy uplatnil Ing. arch. V. Meduna. Právě v kině Radost obdržel Havířov v roce 1955 svoji zakládací listinu a městské insignie.

Dětský park - Dětský zábavní park mezi ulicemi Fibichova a Beethovenova v centru Havířova vznikl po vzoru obdobného dětského parku ve švédsku. Jedná se o jeden z největších dětských parků v České republice. Četné prolézačky, houpačky, pískoviště a další atrakce splňují evropské bezpečností normy a mohou je využívat děti do věku patnácti let.

Památník životické tragédie - Významná památka protifašistického odboje připomíná tragickou událost 6. srpna 1944, kdy gestapo zavraždilo 36 obyvatel Životic, Horní a Dolní Suché a Dolního Těrlicka. Tento čin byl odvetou za přestřelku, k níž došlo o dva dny dříve v životickém hostinci mezi příslušníky gestapa a partyzány skupiny KamiĹského.
Dvoumetrová socha matky s dítětem v náruči skloněná nad padlým mužem vznikla v roce 1949 a je dílem karvinského sochaře Františka Swidera. Při rekonstrukci památníku v roce 1984 byl areál rozšířen o novou přízemní budovu obloženou po celé výšce kamenem a o nový monumentálně řešený vstup. V objektu památníku je instalována stálá expozice Muzea Těšínska Okupace a odboj na Těšínsku 1938-1945, doplňovaná tematickými výstavami.

Přírodní památka Meandry Lučiny - Meandry řeky Lučiny byly vyhlášeny přírodní památkou v roce 1992. Hlavním předmětem ochrany je zde neregulovaný říční tok Lučiny, který se vine četnými říčními zákruty (meandry) v několikametrových hliněných naplaveninách. Takto nespoutaná řeka umožňuje další vývoj říčních meandrů, které neustále mění svou polohu tvar. Prostřednictvím korytotvorné činnosti se Lučina podílí na vzniku řečiště s pestrou mozaikou stanovišť, jako jsou nátrže a hlinitopísčité naplaveniny, pravidelně se střídající peřeje a tůně s naplavenými kmeny stromů či štěrkové ostrůvky a podemleté stromy z pásma břehových porostů. Zbytky lužních lesů s pestrou flórou a faunou.