Hradec Králové

Krajina na soutoku Labe s Orlicí, jíž dominuje město Hradec Králové, byla obydlena již v době prehistorické. Archeologické naleziště na okraji města v Plotištích nad Labem vykazuje několikanásobné osídlení jak z období pravěku, tak z doby římské. Kumulace pravěkých kultur na jednom místě v blízkosti brodu přes Labe a charakter nálezů dokazují, že po celé dlouhé úseky svého osídlení měla tato významná lokalita ráz obchodního střediska. Již v 10. století vzniklo zde slovanské hradiště rodu Slavníkovců s rušným tržištěm, ovládajícím starou obchodní stezku od Krakova přes Náchod k Praze.

Když roku 995 došlo ke sjednocení českých kmenů pod vládou Přemyslovců, stal se Hradec sídlem knížete a správním střediskem rozsáhlého území severovýchodních Čech po obou stranách Labe podle jeho toku od Dvora Králové až k Pardubicím. Ve 12. století zaujímá Hradecko již několik správních okrsků, spojených v celou provincii se čtyřmi hrady, purkrabským soudem a arcijáhenstvím.
Přesné datum povýšení hradiště na město není dosud známé, vlivem značného stavebního ruchu, terénních úprav, požárů a válečných škod po staletí na městském pohorku došlo ke ztrátě nejstarších archeologických stop.

Osudový význam pro vývoj městského osídlení mělo 13. století, kdy se za Přemysla Otakara I. roku 1225 stal hrad s tržním předhradím svobodným královským městem. Ještě ve 13. století byl postaven nový gotický královský hrad, kde často přebývali Přemysl Otakar I., Václav I., Přemysl Otakar II. i Václav II. Hradec ustanovil Václav II. za část věna českým královnám, které na hradě žily jako vdovy. Založení města bylo zprvu hospodářským a právním aktem, urbanistický dosah městského založení se dostavil později, teprve na přelomu 13. a 14. století. Na rozvoji města se podíleli němečtí kolonisté a početná vrstva kupců a řemeslníků, kteří osídlili ostroh v celém rozsahu. Tehdy se vytvořila i půdorysná osnova původní městské fortifikace, vedené při úpatí návrší kolem celého jeho obvodu.

Ve 14. století vzrostla prestiž města, jehož hlavou byl královský rychtář, městská rada a obecní starší. Spravovali městskou pečeť s českým lvem, kterou známe již od roku 1362. Hospodářskou základnu města posílily výhody a dary, které městu potvrdili čeští panovníci Jan Lucemburský, Karel IV. i Václav IV. Došlo ke kodifikaci městského zřízení; monopolní postavení městských řemesel a tím i výsadní postavení hradeckých cechů bylo zaručeno právem mílovým, příjmy měšťanů zaručovalo zase právo várečné. V té době byl Hradec Králové svým významem, rozlohou a počtem obyvatel nejvýznačnějším českým městem po Praze. Hmotným dokladem bohatství města v době, kdy v Hradci sídlil skvělý dvůr královny Elišky Rejčky, je chrám sv. Ducha z počátku 14. století. Velký stavební ruch se vyvinul také v obou podměstích, v západním Pražském u Labe a ve východním Mýtském u Orlice. Jejich území tvořila bohatá spleť patnácti ostrovů mezi rameny obou řek, která spojovalo šestnáct mostů. Na předměstích bylo sedm farních kostelů, dva kláštery a tři špitály pro chudé a nemocné, při nichž byly také kostely.

Výbuch husitské revoluce, při kterém se město postavilo na stranu Jana Žižky, sice počeštil město, ale zároveň je ochudil o četné umělecké a stavitelské památky. Žižka byl roku 1424 pochován v chrámu sv. Ducha. Ke konsolidaci hospodářského a kulturního života došlo až za vlády Jiřího z Poděbrad a Vladislava Jagellonského. Král Jiří městu přál. Za jeho vlády byl opraven chrám sv. Ducha, pořízena nová kruchta a postavena honosná kašna na náměstí, která ovšem byla roku 1782 stržena. Písmeno "G" v městském znaku vysvětluje tradice jako králův monogram. Jiří z Poděbrad i Vladislav Jagellonský potvrdili městu stará privilegia a tak se Hradec Králové mohl znovu zařadit mezi nejbohatší města.

Demokratizace, projevující se zvýšeným uplatňováním městského stavu byla živnou půdou pro odboj české šlechty a královských měst proti císaři Ferdinandovi I., který usiloval o mocenskou politiku svého rodu. Odpovědí byla roku 1547 konfiskace majetku města a ztráta politických práv dosazením královského rychtáře, ochuzení půjčkami, daněmi a pokutami. Část majetku byla sice roku 1562 městu vrácena, ale vůdčí postavení v kraji město ztratilo.

Z těžkých hospodářských poměrů vyvedl město primas Martin Cejp z Peclinovce. Výsledkem jeho více než třicetiletého působení na radnici byla velkorysá renesanční přestavba města, nové dláždění, úpravy radnice, opevnění, stavba školy, předbraní Pražské brány a Bílé věže, která je od té doby nejtypičtější a nepředstiženou hradeckou dominantou. Cejp pečoval rovněž o úroveň hradeckého latinského školství. V jeho době byli v čele hradecké školy vynikající rektoři Valentin Kochan z Prachové a Jan Kampanus Vodňanský. Významnými rodáky 16. století byli Cyprian Lvovický ze Lvovic a Václav Plácel z Elbinku. Období třicetileté války bylo pohromou pro město. Umístění císařské posádky, švédská okupace, příchod jezuitů, násilné nucení ke katolické víře – to vše sužovalo město hmotně i duchovně. Švédské vpády postihly Hradec nejen vysokým výpalným, ale i těžkými ztrátami na obytných domech na předměstích a na uměleckých a stavebních památkách. Rozsáhlá a lidnatá předměstí byla fortifikacemi, vojenskými akcemi a požáry proměněna v poušť.

V roce 1567 byl prováděn v královských městech soupis domů. V Hradci Králové jich tehdy bylo 780.

V roce 1664 bylo v Hradci Králové zřízeno biskupství. Farní kostel sv. Ducha se stal katedrálním chrámem, při kterém byla zřízena šestičlenná kanovnická kapitula. Město nabylo barokní tvářnosti stavební aktivitou biskupa a jezuitů. Přizvali si na stavbu tehdejší vynikající architekty (Carlo Lurago, Jan Blažej Santini-Aichel). A tak na náměstí vyrostla monumentální stavba chrámu Nanebevzetí Panny Marie s přilehlou jezuitskou kolejí, biskupská rezidence, vznosná kaple sv. Klimenta, nový morový sloup a v místech bývalého hradu seminární kostel sv. Jana Nepomuckého.

K dalšímu stavebnímu vývoji nedošlo pro válku o rakouské dědictví a válku sedmiletou. Žalostný osud města dovršil požár roku 1762, kdy téměř polovina města podlehla ohni, který založili současně na několika místech pruští vetřelci. Pruské vpády do země přinutily Josefa II., jako spoluvladaře Marie Terezie, k rozhodnutí, vybudovat z Hradce Králové pevnost. Stavbě pevnosti, prováděné ve dvou etapách v letech 1766 až 1789, musela ustoupit předměstí. Obyvatelstvo bylo vystěhováno daleko za vnější okraj inundačního a demoličního území pevnosti, do nově založených obcí Nového Hradce Králové, Kuklen, Farářství a Pouchova. Soustavu hradeb doplňovaly účelové budovy, z nichž některé se zachovaly dodnes.

Germanizace, kterou přinesla vláda Josefa II., dala městu zevní německý ráz. Vlastenecká tradice však žila ve městě od dob Bohuslava Balbína a matematika Stanislava Vydry, kteří se oba v Hradci Králové narodili. V první polovině 19. století, v době českého národního obrození, se město slavně zapsalo do historie. Kulturní a společenský život obrozeneckého Hradce se tehdy soustřeďoval kolem čtyř institucí: divadla, gymnázia, semináře a nakladatelství s knihkupectvím Jana Hostivíta Pospíšila. Tento významný vlastenecký nakladatel stál v čele nadšené družiny, kterou tvořili dramatik Václav Kliment Klicpera, profesor Josef Chmela, kněz Josef Liboslav Ziegler a jejich přátelé, kteří žili v kraji a s nimiž byli hradečtí buditelé ve spojení. Však také Pospíšilův dům hostil vlastence z celé země (např. Hanku, Rettigovou), mezi nimiž nechyběli ani Ľudovít Štúr a Jozef Miloslav Hurban ze Slovenska. Na hradeckém gymnasiu tehdy studovali Václav Hanka, Josef Jaroslav Langer, Josef Kajetán Tyl, Karel Jaromír Erben, František Škroup a další. V divadle "U zlatého orla" se hrála česká představení, která organizoval Václav Kliment Klicpera. Roku 1848 se i v Hradci Králové utvořila Národní garda, jejíž prapor namaloval Josef Mánes. Bachův absolutismus sice na čas zlomil národní rozkvět, ale šedesátá léta jsou opět obdobím rozvoje českého živlu ve městě. Zásluhu o to měli František Cyril Kampelík, lékař v Kuklenách, Kristian Stefan, přítel Boženy Němcové a dopisovatel České včely a podnikatel Václav František Červený, zakladatel slavné hradecké továrny na hudební nástroje.

Roku 1851 byl Hradec Králové prohlášen samostatným městem, a zvolen jeho první starosta, profesor hospodářství Ignác Lhotský. Jeho dosavadní součásti vně hradeb získaly samostatnost. Územně a počtem obyvatel okleštěné město usilovalo o dosažení dalších hospodářských výhod. Roku 1857 bylo spojeno se světem železnicí, později založilo cukrovar, strojírnu, plynárnu, záložnu a spořitelnu. V roce 1857 byla zrušena pevnost, město se však zaleklo nákladů na likvidaci a pevnostní pozemky neodkoupilo a to ani při druhé nabídce v roce 1873. Erár proto pevnost obnovil, ale bez demoličního pásma. Roku 1864 vznikla světoznámá továrna na piana firmy Antonín Petrof.

Roku 1866 se nedaleko od města rozhodla válka mezi Rakouskem a Pruskem. Vina pak byla hledána i v nečinnosti pevnosti. O zrušení pevnosti, odprodej vojenských pevnostních objektů a pozemků městu a zbourání hradeb se zasloužil úřadující náměstek purkmistra Ladislav Jan Pospíšil. Vleklé jednání skončilo až roku 1893 osnovou zákona o prodeji fortifikačních objektů a pozemků městu. Když tuto zprávu šťastný, ale vyčerpaný Pospíšil oznamoval obecnímu zastupitelstvu, byl stižen mozkovou mrtvicí a krátce nato skonal. Hradby byly na základě smlouvy s erárem odstraněny v průběhu dvaceti let bez ohledu na zachování nejvýznamnějších částí. Kulturní život se koncem století projevil v bohatém spolkovém životě. V 80. letech bylo postaveno Klicperovo divadlo, založeno muzeum, živý kulturní ruch panoval i na hradeckém gymnasiu, jehož žákem byl v 60. letech Alois Jirásek a na počátku 20. století i Karel Čapek a Emil Vachek.

Starostou města byl r. 1895 zvolen JUDr. František Ulrich, který po 30 let svého funkčního období organizoval budování moderní metropole. V počátečním velmi náročném období rozvoje se bourala pevnost, upravovaly uvolněné pozemky, stavěly nové budovy, komunikace, vznikaly první regulační plány. Již na přelomu století jsou do Hradce Králové zváni architekti z Vídně a Prahy, vyznávající zásady moderní architektury. Dokladem jejich působení je např. budova Obchodní akademie na nám. Svobody (dnes Univerzita Hradec Králové), Okresní dům v Palackého ul. (přístavba Grandhotelu) a mnohé další. Rok 1909 je dalším milníkem pro formování města. Byla vypsána soutěž na nový regulační plán, vznikla díla jako Městské muzeum (J. Kotěra), schodiště u kostela Panny Marie (J. Gočár), Labská elektrárna (F. Sander), Evangelický kostel v Nezvalově ulici (O. Liska) atd.

Rozvíjející se poválečná výstavba si vyžádala nové tvůrčí impulsy v územním plánování v souladu s rychlým vývojem urbanismu. Regulační plán města arch. Josefa Gočára z let 1926–1928, který je se svým radiálně okružním principem výstavby dodnes inspirující, autor dále naplňoval svými díly – úprava Masarykova náměstí, školní areál na Tylově nábřeží, Sbor kněze Ambrože, úprava Ulrichova náměstí, Okresní a finanční úřady (dnes Magistrát města Hradec Králové). Tato etapa rozvoje města bývá často nazývána „Gočárův Hradec“. Na úspěších meziválečné výstavby Hradce Králové se podíleli také další významní architekti – Oldřich Liska (např. Městské lázně), Josef Fňouk (např. Novákovy garáže, dnes Palace Hradec Králové), Otakar Novotný (Palác Steinský-Sehnoutka, dnes ČSOB), Jan Rejchl (např. Sborové velitelství, dnes Lékařská fakulta UK), Václav Rejchl (např. výpravní budova hlavního nádraží nebo krajský soud). Velký podíl na úspěšné výstavbě města kromě významných architektů, stavitelů a osvícených starostů měla rovněž městská technická kancelář, která stavební činnost bezprostředně řídila.

Průmyslový rozvoj města pokračoval. Stávající závody se rozšiřovaly a vznikaly nové, jak to vyplývalo ze značného finančního obratu zdejších peněžních ústavů. Přibývaly nové školy, ústavy a úřady, komunikace, nové čtvrti.

Státní orgány v Praze přiváděly do Hradce Králové pravidelně význačné hosty, takže dosud poměrně malé město získávalo věhlas a oprávněnou pověst salonu republiky.

Rozvoj města byl násilně přerušen druhou světovou válkou. Po jejím skončení zůstal Hradec Králové stále hospodářským a kulturním centrem východních Čech, ovšem bohužel v naprosto odlišných politických a společenských podmínkách. Poválečné období socialismu ušlechtilé městské prostředí Hradce Králové naštěstí nepoznamenalo tak negativně jako v jiných městech, neboť především na místní architekty působil genius loci s předválečnou architekturou a urbanismem. Přesto však výstavba Velkého Hradce Králové začala v nových politických a společenských podmínkách upadat do průměru. Urbanismus a architektura sídliště Slezské předměstí však náleží k nejlepším dobovým realizacím v Československu. Zvláště monotónní hromadná bytová výstavba Moravskho předměstí s velkým měřítkem a panelovou technologií se začala vyčleňovat z tradičního obrazu města.

90. léta pak přinesla možnost obnovy tradičních hodnot demokratické společnosti, individualismus v projektování a inspiraci světovou architekturou.

(Zdroj: Wikipedie)

• Dagmar Andrtová-Voňková (13. května 1948) – česká kytaristka, skladatelka a zpěvačka
• Bohuslav Balbín (3. prosince 1621 – 28. listopadu 1688, Praha) – literát, historik, zeměpisec a pedagog
• Josef Bek (21. prosince 1918 – 5. května 1995, Praha) – herec
• Dominik Duka (26. dubna 1943) – dominikán, 24. biskup královéhradecký, 36. arcibiskup pražský a primas český
• Plk. MUDr. Jaroslav Durych (2. prosince 1886 – 7. dubna 1962, Praha) – český vojenský lékař a katolický prozaik, básník, dramatik a publicista
• Viktor Fischl, hebrejským jménem Avigdor Dagan, (30. června 1912 – 28. května 2006, Jeruzalém) – český, židovský a izraelský básník, prozaik, překladatel a publicista
• Aleš Hodina, podnikatel, občanský aktivista
• Jan Hrdina (5. února 1976) – lední hokejista
• Prof. MUDr. Karel Rokytanský, německy: Carl Freiherr von Rokitansky (baron), (19. února 1804 – 23. července 1878, Vídeň, Rakousko) – rakouský lékař, patolog, filosof a liberální politik českého původu
• František Štolba (24. březen 1839 – 4. duben 1910, Praha) – profesor chemické technologie a enzymologie na pražské technice a rektor ČVUT
• Jiřina Švorcová (25. května 1928 – 8. srpna 2011, Praha) – česká divadelní a filmová herečka a komunistická politička
• JUDr. František Ulrich (6. února 1859 – 18. května 1939) – advokát, poslanec, autor básní a prózy, dlouholetý starosta města
• Prof. Otakar Vávra (28. února 1911 – 15. září 2011 Praha) – český filmový režisér, scenárista a pedagog.
• Stanislav Vydra (13. listopadu 1741 – 3. prosince 1804, Praha) – katolický kněz, český vysokoškolský profesor, matematik a národní buditel
• Josef Liboslav Ziegler (10. prosince 1782 – 23. května 1846, Chrudim) – český kněz, pedagog, básník, překladatel a vlastenecký spisovatel

Bílá věž - Bílá věž je nejvýraznější dominanta města. Renesanční zvonice je 71,5 m vysoká, byla dokončena v roce 1585 a sloužila městu jako strážní a požární věž. Pojmenování Bílá věž je odvozeno od použitého stavebního kamene, který má světlou barvu. Je zde umístěn 3. největší a nejtěžší zvon v České republice. Zvon Augustin váží 10 tun a měří 2 metry. při významných dnech se na něj stále zvoní. A pokud se vám zdají ručičky na hodinách prohozené, zrak vás nešálí. Jedno z vysvětlení uvádí, že v dřívějších dobách se na minuty tolik nehledělo a na velkou ručičku jste mohli dohlédnout třeba i z okolního pole.

Muzeum východních Čech - Monumentální budova muzea na městském nábřeží byla realizována podle plánů architekta Jana Kotěry v letech 1908 – 1912. Na výzdobě se podíleli i další čeští umělci - sochař Vojtěch Sucharda, malíři Jan Preisler, František Kysela nebo Josef Novák. Ročně se zdě pořádá 10 - 15 tematických výstav, ve stálé expozici se mimo jiné nacházejí tři interaktivní modely podoby města v období středověku, vojenské pevnosti a součastnosti. Budova byla od začátku projektována jako muzejní a je jedinou Národní Kulturní památkou ve městě. Arch. Jan Kotěra navrhl i její interiéry včetně nábytku a dalšího vybavení. Bronzová socha chlapce, kterou drží alegorické ztvárnění Průmyslu na fasádě, symbolizuje město Hradec Králové.

Šrámkův statek v Pileticích - Roubená budova spolu s dalšími dřevěnými hospodářskými stavbami patří mezi ojedinělé památky původní lidové architektury 19. století na Královéhradecku. Interiér roubenky slouží jako etnografická expozice, kterou tvoří funkční dobové předměty a nábytek. V průběhu roku se v areálu pořádají různé folklorní slavnosti a prezentace lidových tradic. Při výletě na kole jistě oceníte nabídku místní stylové hospůdky. Při různých akcích se na statku stále peče chleba v zrekonstruované peci.

Galerie moderního umění - Galerie moderního umění patří k nejvýznamnějším galeriím v České republice. Základní expozice je zaměřená na české výtvarné umění 20. století. Konají se tu besedy a přednášky o umění, koncerty a další kulturní akce.

Muzeum sdělovací a zabezpečovací techniky - Expozice v areálu firmy Signalmont, viditelná i z vlaku na trase Hradec Králové - Týniště nad Orlicí, vás povede kolekcí 370 většinou funkčních zařízení od počátku železnice až do konce 20. století. Uvidíte mechanická a světelná návěstidla, předvěsti, zvonkové návěsti, přejezdová a zabezpečovací zařízení. Ve vnitřní části nechybí ani telegrafní přístroje, dálnnopisné stroje, rozhlasová, hodinová a informační zařízení. Mezi exponáty se můžete volně pohybovat a dokonce si je sami vyzkoušet. První z místností vnitřní expozice je zařízena jako věrná kopie dopravní kanceláře z poč. 20. století včetně kopie obrazu císaře Františka Josefa.

Hvězdárna a planetárium - Vedle pravidelného pozorování noční oblohy, Slunce nebo jiných zajímavých těles na obloze či ukázky dalekohledů a popisu hvězdné oblohy v planetáriu nabízí hvězdárna i řadu zajímavých přednášek, výstav nebo program s astronomickou pohádkou, a to nejen pro děti. Pro stavbu hvězdárny bylo zvoleno jedno z nejkrásnějších míst - hřeben mezi Zámečkem a Novým Hradcem Králové,odkud se otevírá pohled na západ do polabské nížiny a na jižní protáhlé údolí se zrcadlícími se rybníky Datlík a Roudnička.

Katedrála sv. Ducha - Majestátní gotická cihlová stavba katedrálního kostela Svatého Ducha byla založena roku 1307 královnou Eliškou Rejčkou. Obdélné trojlodí původní baziliky s presbytářem a věžemi bylo vystavěno patrně do požáru roku 1339. Po požáru došlo k celkové opravě, dokončení věží a zřízení tzv. Královské předsíně s přilehlou sakristií. V letech 1788-89 proběhly barokní úpravy chrámu a o sto let později architekt F. Schmoranz přistoupil k náročným stavebním úpravám v pseudogotickém stylu. V roce 2007 byly instalovány do Královské předsíně busty českých královen Elišky Rejčky a Elišky Pomořanské, které se významně zasloužily o založení a dostavbu katedrály. Katedrála Svatého Ducha je otevřená pro návštěvu, ztišení a meditaci: úterý - pátek , neděle.
 
Kostel Nanebevzetí Panny Marie - Původně jesuitský kostel Nanebevzetí Panny Marie postavil v letech 1654-66 Carlo Lurago. Po požáru roku 1762 byl obnoven královéhradeckým stavitelem F.Kermemrem. Přilehlá jesuitská kolej byla založena již roku 1629, ale k dokončení došlo až roku 1710. Když roku 1775 došlo ke zrušení jejího původního poslání, byla upravena v duchu dobového empíru pro civilní účely v letech 1810-34 dle projektu inženýra J.Lauera.