ROBERTO FONSECA TRIO

Narozen v muzikální rodině v Havaně 1975, jeho původní láskou byly perkuse, ale v 8 letech začal se studiem piana, jeho záliba však jasně ovlivnila jeho typický perkusivní styl hry na piano. Začínal dokonce jako bubeník kapely, která hrála Beatles. Ve 14 začal s vlastními kompozicemi, inspirován afro-kubánským žánrem a americkým jazzem. „Věděl jsem, že musím vytvořit fúzi obou žánrů … měl jsem v oblibě jazzmany jako Herbie Hancock a Keith Jarrett, ale i staré americké funkové a soulové klasiky.” Fonsecovo vystoupení v 15 letech jako pianista na mezinárodním festivalu Jazz Plaza v Havaně bylo nejen objevem pro posluchače, ale i odrazovým můstkem k hudebnímu vzdělání na Instituto Superior de Arte, kde promoval v oboru hudební kompozice. To však byl jen začátek jeho vzdělávacího procesu. Chopil se každé možnosti spojit svůj styl s ostatními styly a vytvořit něco víc než součet těchto žánrů. V 21 letech se vydal na turné po Itálii se zpěvákem Augusto Enriquezem, hráli na RAI, státním televizním kanále, což ho představilo publiku vzdáleného jeho kubánskému původu. Krátce po italském turné se Fonsceca spojil se saxofonistou Javierem Zalbou a založili Temperamento, skupinu, která se příštích 15 let stala jeho kreativní platformou, počínaje vydáním En el Comienzo v roce 1998. Album vyhrálo cenu Best Jazz Album na festivalu Cubadisco 1999. Po En el Comienzo následovala tři sólová alba v rychlém sledu – Tiene Que Ver, No Limit a Elengó. Vedle těchto projektů zkomponoval také soundtrack k filmu Black režiséra P. Maravala a vydal Un montón se de cosas, album hip-hopové skupiny Obsesión. V roce 2001 se přidal k orchestru Ibrahima Ferrera na světovém turné, s více než 400 představeními po celé Evropě, Spojeném království, Jižní Americe, Austrálii, Asii a mnoha dalších koutech světa. Pod vedením Ferrera – bývalého člena Buena Vista Social Clubu™, legendárního kubánského kolektivu, který vzal svět útokem o pět let dřív – turné s Ferrerem umístilo Fonsecu mezi legendární postavy jako Cachaíto López, Guajiro Mirabal, Manuel Galbán a mnoho dalších. Turné znamenalo začátek stálé a plodné spolupráce s různými členy BVSC. Fonsecův vztah k Ferrerovi zesílil v následujících letech. Když Ferrer nahrával ceněné sbírky boler, zapojil Fonsecu do aranže skladeb a koprodukce nahrávky Mi Sueño: A Bolero Songbook, který vyšel začátkem roku 2005 s následným světovým turné. Bylo Ferrerovo poslední – a dost možná i jedno z jeho největších – před jeho úmrtím v srpnu 2005. Přes strašlivou ztrátu, Fonseca si už vybudoval pověst tvůrčího mostu mezi tradiční kubánskou hudbou a soundem nové éry. Proto přitahuje pozornost nejen nadšeného publika, ale i ostřílených hudebníků. Omara Portuondo, další z absolventů BVSC, ho také přizvala na turné. Intenzivní turné a multikulturní expozice přispěly k zrodu Zamazu, Fonsecovy monumentální nahrávce z roku 2007, na které je více než shromážděných 20 muzikantů a integrovaných prvků různých vlivů: afro-kubánského, jazzu, klasiky a tradiční kubánské hudby. Mezi hudebníky na této pestré a ambiciózní nahrávce byli Portuondo, Zalba, Carlinhos Brown, Vincente Amigo, Ramsés Rodríguez a mnoho dalších. Po vydání Zamazu předváděl Fonseca štědře části záznamů z některých z nejprestižnějších festivalů na světě okouzlenému publiku.Llegó Cachaíto, jedna ze skladeb Zamazu, se objevila ve filmu Hancock z roku 2008 s Willem Smithem v hlavní roli. Ve stejném roce se Fonsceca objevil také na Portuondo‘s Gracias, nahrávce, která vyhrála Latin Grammy za nejlepší současné tropické album. Nebylo jednoduché navázat na Zamazu, ale Fonseca našel způsob, jak přivést kouzlo a energii jeho live show do studia v albu Akokan z roku 2009. Tam vystupuje jeho kvarteto s hostujícími vokalistkou z Cape Verde Mayrou Andrade a americkým kytaristou Raúlem Midónem. 2010, rok na to, nebyl pro Fonsecu o nic méně hektický a ambiciózní. Spolupracoval s režisérem Jorgem Fuentesem na filmu Temperamento, dokumentu o historii kapely, na jejímž vzniku se Fonseca před více než deseti lety podílel. Také pořádal a koprodukoval Havana Cultura s britským DJ Gillesem Petersonem. Dvojité album vydané 2010 je kompilací toho nejlepšího, co nová generace kubánských více než 60 muzikantů afrojazzu, hip-hopu, funku, reggae a R&B vytvořila. Stihl také vydat Live in Marciac, CD a DVD záznam s Fonsecou a jeho kapelou na festivalu ve Francii 2009. Během let si Fonseca vypěstoval estetické cítění nejen pro hudbu. To se mu hodilo v profesionálním vztahu s francouzskou módní návrhářkou Agnes B. Jejich pověst se poprvé rozšířila, když Fonseca začal nosit její kreace na všech svých koncertech a posílila, když vystoupil live na pařížské módní show Agnes B v roce 2006. Kromě toho byla Fonsecova hudba používaná v Marie Claire & Tiffany internetových reklamních a marketingových kampaních. Fonsecova nejnovější studiová nahrávka Yo byla nedávno GRAMMY® nominovaná v kategorii Best Latin Jazz Album. Nahraná byla v Paříži, Yo dedukuje jednoduchý avšak patřičný název ze španělského slova pro „já“ nebo „mne“. Fonseca je jednoznačně středem nahrávky, ale jeho vícerozměrný a multikulturní sound existuje ve spletié mozaice složené celkem z patnácti hudebníků z Kuby, Afriky, U.S. i odjinud. Všichni tito vzácní partneři pomáhají Fonsecovi najít nový způsob, jak pokračovat v exploraci bezpočtu směřování a nápadů. Fonseca a jeho skupina již propagovali Yo na celosvětovém turné s více než 100 koncerty od dubna 2012. Uprostřed tohoto ambiciózního programu zvládnul remixovat nový záznam s francouzským alternativním rockbandem Mensch. Jeho nádherná live shows byla senzací pro posluchače napříč Evropou, v Severní Americe a v Japonsku. The Guardian napsal: „Strhující ukázka toho, co se může stát, když skvělý kubánský pianista je posedlý Afrikou. Fonseca je nejlepší kubánský fúzový interpret“. V The Arts Desk řekli o Fonsecovi: „Pocit, že Fonseca má hudbu pevně zapojenou v každé buňce, že tryská z jeho těla i duše“. Album obdrželo rovněž kladná ocenění, umístilo se v čele Best of 2012 alb v The Sunday Times, Le Monde, The Guardian, Vibrations, Telerama a po vydání v U.S. pokračuje v tradici, Washington Post Best of 2013, „Songs of 2013″ v NPR. Jako vždy jsou zde nové tvůrčí světy ke zkoumání a nové umělecké mosty postavené mezi tradicí a současností. „Tohle album odhaluje začátek nové fáze více než ukončení té staré″, říká Fonseca. „Chci se ponořit hluboko do mých kořenů ve světle mých zkušeností a ukázat rozmanitost mého hudebního vesmíru, všechny myšlenky, které jsem kdy měl, a do teď nepoužil.″ V roce 2014 kombinoval Roberto Fonseca sólová vystoupení, robertoSOLOfonseca, ve Francii a v Rusku. Krátce byl na turné v U.S. s triem a v Evropě se zpěvačkou Fatoumatou Diawara z Mali. Z tohoto setkání vyšlo nové album A Home v roce 2015. ABUC, další album vyšlo u Impulse!Records 2016, a je přesně tím, co název napovídá – pohled zpět na vývoj kubánského jazzu. Ačkoliv je Fonseca autorem nebo spoluautorem téměř všech 14 skladeb na albu, pocit z projektu jako celku je retrospektiva různých hudebních stylů a zdrojů v rozmezí několika desítek let.