Commedia Finita

Hru Commedia finita napsala dramatička a překladatelka Viktoria Hradská před třiceti lety kdy pracovala profesně v Akademii věd na úseku dějin českého filosofického myšlení přelomu století. Osud Emy Destinnové se v její hře stal nejen ilustrací „údělu umění v Čechách“, ale zároveň údělu velkých osobností obklopených malostí společnosti. I proto se hra dočkala realizace v e slovenštině, polštině, maďarštině a němčině. Hra byla původně nasána jako monodrama, ale od r. 1985 realizována již mnohokrát téměř výhradně v obsazení čtyř hereček a v této podobě se hraje dodnes. V rozhlasové verzi monodrama ztvárnila Jiřina Jirásková, ale dobová cenzura značnou části textu vyškrtla. Autorka upravila hru před několika lety opět pro monodramatické pojetí přímo pro herečku Janu Trojanovou. Hlavní postava- Ema Destinnová – se na jevišti nikdy neobjeví, vypovídají o ní čtyři průvodkyně jejího života: učitelka zpěvu, uklízečka, společnice a komorná. Současné recenze se vzácně shodují, že hra – bohužel – nijak nezestárla. Nadále, i po proudu času, jsme obklopeni stejnými prvky lidského charakteru, odérem závisti, přízemnosti, rafinované vypočítavosti a přidrzlé pragmatičnosti. Možná se dnes jen umíme o něco více smát, než před třiceti lety. Ale na konci představení přichází vědomí, že se smějeme sami sobě.