Hodinový hoteliér

Pan Fána a pan Hanzl už spolu bydlí nějaký ten pátek. Zbyli si. Trochu si nadávají, trochu se nesnášejí a trochu se potřebují. Jeden je snad padlý filozof, druhý možná bývalý řezník, chlap co se vyzná a vůbec Čech jaksepatří. Jejich byt, to je dědkovský brloh plný nedopitých lahváčů a zatoulaných bačkor i jeskyně plná ryb, rostlin a tušeného šumění moře. Vstupují Zuzi a Ríša- dvojice, která si sem za sto padesát na večer chodí užít čím dál smutnější nevěru. Pánové se ještě jednou vzchopí- víno do sklenic od hořčice, ještě jednou nahodit udice. A zvuk moře se znovu zdá blíž. Partie může začít. Neznámější hra Pavla Landovského Hodinový hoteliér na jevišti Malého divadla v režii Ondřeje Pavelky. Umírají křečci smutkem? Proč se karasovi říká zlatý, když je stříbrný? Protože je to v příručce? Chtělo se vám někdy umřít, ale nikomu jste neříkali proč? A zvuk moře se zdá být stále blíž...