Kafka ´24

"Kafka byl v Dejvicích pořád nějak přítomný. Mysleli jsme si na něj už několikrát, ale nikdy jsme nenalezli ten správný důvod, proč ho uvádět. S Janem Mikuláškem jsem společnou řeč našel poměrně rychle. Jako výchozí materiál jsme si zvolili poslední rok Kafkova života. Franz Kafka dávno ztratil svou lidskou podobu. Stal se z něho mýtus, objekt filozofických spekulací a ikona turistického ruchu. My jsme se pokusili objevit živého člověka. Neusilovali jsme o vnější shodu s dochovanými fakty, ale o to, co se za nimi skrývá. Tento záměr jsme zdůraznili i zvoleným obsazením. Tyto řádky píšu ve chvíli, kdy máme pohromadě pracovní verzi textu. Nevím, jak bude vypadat scéna. Netuším, jak budeme zkoušet. Jsem zvědavý, zdali text obstojí a bude pro herce dostatečně inspirativní. Takže: O čem to bude? O čem jsem to psal? Mě mnohem více zajímá, co společně během zkoušek objevíme. Na čem se shodneme, co nás zaujme a o čem budeme chtít hrát. Na to se těším."
Karel František Tománek

...Minimalistická forma, krátké úderné dialogy, dlouhé tiché pasáže, žádné rušivé vlivy, maximální důraz na herecký projev. Zpracování, které jistě každému nesedne, ale ve mně zanechalo dosti hluboký dojem. Moc pěkně zachycený poslední rok Kafkova života a hlavně jeho vztah k ženám. K tomu dobře znázorněný kontrast s protichůdným stylem života jeho přítele Maxe.
D. Novotný zde prokázal své nesporné kvality, ale ještě více ho svým skvělým výkonem předčila L. Krobotová. Nijak nezklamal ani V. Neužil a velmi dobrá B. Poláková. Celkový dojem umocňuje vydařená doprovodná hudba.
Jan Pařízek, redakce i-divadlo.cz

... Z mého pohledu nejvíce zasahuje srdce a mysl ztělesnění vztahu Brod – Kafka, který je nadčasový a nezaměnitelný a vyjevuje sílu Kafkovy tvorby. Přátelství je láska, láska je život, život je tvorba, tvorba je Kafka. O tom především vypráví dejvická inscenace.
Marie Zdeňková, Divadelní noviny

… Pomalé tempo a divadelně básnivý tvar o cestě ke smrti připomene zdejšího Havelkova Welzla, ale do jisté míry i Krobotova Briana. Stejně tak ale nabízí typicky mikuláškovský sled výjevů: postavy se rozmístí v prostoru, řeknou si pár replik a následuje hudební předěl, stmívačka a nový obraz. Což jde ruku v ruce s minimalistickým Tománkovým textem. Mikulášek tu a tam doplňuje vizuální nápady, ale nijak hýřivě; zato dopřává nezvykle velký prostor hercům. Ti zde, jak je v Dejvicích zvykem, vytvářejí jasně určené, jemně rozehrávané a variované figury. Aniž by je ovšem, jak bývá v Dejvicích rovněž zvykem, posouvali do ironizovaných komediálních poloh. To platí v první řadě pro Davida Novotného v titulní roli (jeho jemně udivený, nesměle tázavý výraz přitom paradoxně nemá daleko k Medvídkovi Pú z Briana), své si ale odehraje i Lenka Krobotová, jako jeho oddaná, žensky poddajná, pramálo vyzývavá, ale vytrvalá a pevná průvodkyně…
Vladimír Mikulka, nadivadlo.blogspot.cz