Dealer's Choice

„Je to naprosto jedinečný autor. Netroufám si říct, že je nejlepší, ale rozhodně je geniální. Tam jsou věci, které třeba mě osobně tíží v mém životě. Sociální frustrace, to znamená neschopnost se poprat se státem o nespravedlnost, která v něm panuje.“
Jiří Pokorný v rozhovoru pro Český rozhlas

„Líbí se mi ta britská bystrost, konverzační schopnost tyto věci podávat tak nějak, jako by lidé byli v klidu, přitom vevnitř to strašně tepe.“
Václav Neužil, představitel Mugsyho, v rozhovoru pro Český rozhlas

„…Pokorného režie kráčí po hraně, vyostřuje vztahy a situace a vše staví do stálého neklidu. Všichni ti chlápci jsou pořád v tenzi, z níž si pomáhají vzájemným ironizováním a výpady, které ani nemyslí vážně. V podstatě jsou na sobě závislí, ale je to zdivočelá patologie citů. V druhé části inscenace se hraje poker. A vůbec to není nezáživné, ani když se tu operuje s technickými výrazy. Naopak, režie výtečně pointuje jednotlivé partie a přes ně děj posouvá do absurdních a vykolejených poloh. Hráči vyskakují jako špunty z lahve a padají na dna marných nadějí. Jen Trojanův Ash zachovává skutečnou poker face...
Konec se nesluší prozradit, ale je celkem logicky potvrzením toho, o čem se celou dobu hraje. Ovšem skvěle a v nebývalé souhře. Také s empatií, razancí i neokázalou senzitivitou. A to vše se jistě nenarodilo jen při této inscenaci, tomu se říká pěstování stylu.“
Jana Machalická, Lidové noviny

„…Chybí hlavní role, scénář je tedy založen především na vzájemné souhře, spravedlivém nahrávání si a s tím souvisící (sebe)kázní, což všichni účinkující pod vedením Jiřího Pokorného předvedli v brilantní podobě. Každý výkon je zároveň jedinečný, originální a každý bezesporu obstojí také sám o sobě…
Kateřina Rathouská, www. idnes.cz

„…Nemá smysl opisovat všechny situace a gagy ani vyzdvihovat jednotlivé výkony či akce. Podstatná je právě souhra, vzájemná inspirativnost a hlavně komediálnost, jíž jsou všichni aktéři prodchnuti.
Pomáhá jim skvělý překlad Dany Hábové, využívající řadu vtipných slangových karetních hlášek a novotvarů, a režisérem Pokorným zvolený a po celý čas dodržený ostrý rytmus inscenace. Jsou chvíle, kdy dokáže zvolnit, soustředit divákovu pozornost k vážnějším motivům Marberova patnáct let starého textu… S jeho prvotinou se ani na vteřinu nebudete nudit…“
Vladimír Hulec, E15