Na začátku listopadu ožije Mikulov bohatým programem Svatomartinských slavností. Pro návštěvníky jsou připraveny dny především mladého vína a husích specialit, ale také zábavy a kultury. Město zaplní jarmark řemesel, přijedou kejklíři, fakíři i komedianti a město zpřístupní památky, které již ukončily turistickou sezónu.
Žil byl jednou v dalekých krajích chlapec Martin. Jeho rodiče měli mnoho dětí a on, jako nejstarší, se rozhodl, že své rodině pomůže a nechá se najmout jako žoldák. Jednoho dne, když kolem projíždělo římské vojsko v lesklé zbroji, odvážně vstoupil do cesty veliteli, který musel prudce trhnout uzdou svého koně, aby chlapce nezranil.
„Veliteli, vezměte mě k sobě, budu vám užitečný,“ pravil chlapec.„Vždyť saháš koni sotva ke třmenům,“ zasmál se římský bojovník.„Ale vařit umím dobře, nebudete litovat. A také o koně se vám postarám.“„Jsi drzý a odvážný, takové my potřebujeme. Bude z tebe dobrý voják.“
A tak se stal sotva patnáctiletý chlapec vojákem v římské legii. Projel s vojskem celý svět, byl pilný a učenlivý. Se zájmem pozoroval, co se kolem něj děje. Naučil se pěstovat hrozny a z nich vyrábět víno, poznávat byliny a léčit jimi zranění a nemoci vojáků. Jednoho dne, když projížděl na svém koni městskou branou, uviděl u ní sedět téměř zmrzlého žebráka. Ten z posledních sil natáhl ruku a prosebným pohledem žádal o peníze. Martin však neměl ani jedinou minci. Sesedl z koně, vytasil meč a strhl ze sebe plášť. Žebrák se zalekl, že ho chce zabít, avšak v Martinových očích viděl laskavost a dobrotu. Přesto o pár kroků ustoupil a s obavami čekal, co se bude dít.Martin zvednul meč nad hlavu a prudkým pohybem rozetnul svůj vojenský plášť. Půlku věnoval žebrákovi, druhou si přehodil přes rameno, vyskočil do sedla a ujížděl do ponurého města.
Ubytoval se v místním hostinci. Tu noc se mu zdálo, že vidí Ježíše s onou půlkou pláště, kterou daroval žebrákovi. Od té doby zasvětil svůj život Bohu. Opustil vojsko a žil v chatrči u řeky. Lidé si k němu chodili pro byliny, které sbíral v okolních lesích. Léčil všechny neduhy, ale také si k němu mnozí přicházeli pro radu. Martin byl velmi laskavý a trpělivý, každý ho měl rád. Lidé mu přinášeli jídlo a oblečení, dělili se s ním tak, jako se on kdysi podělil o svůj plášť.O jeho životě se dozvěděl biskup, který už byl velmi starý. Nechal si ho povolat a chtěl ho jmenovat svým nástupcem. Když se o tom skromný Martin dozvěděl, skryl se v nedalekém husinci.
Doufal, že ho nikdo nenajde. Všichni lidé z vesnice ho volali a marně hledali. Martin mezi husami brzy usnul, ale husy byly nezvaným návštěvníkem tak rozrušené, že začaly hlasitě kejhat. Nebylo možné je přeslechnout a vesničané Martina brzy odhalili. Hrdě ho přivedli před biskupa.„Martine, slyšel jsem o tobě jen to dobré, budeš mým nástupcem.“„Když už jste mě povolal, stanu se tedy biskupem, ale jen za podmínky, že i nadále budu žít ve své chatrči. Tam se cítím nejlépe, tam jsem užitečný.“„Ale to přece není možné,“ začal protestovat starý muž.Martin vzdorovitě odcházel, přes rameno měl symbolicky přehozenou půlku pláště z dob svého působení ve vojsku.„No dobrá, nechť je po tvém,“ souhlasil nakonec biskup.Od té doby se Martin stal nejen biskupem, ale i svatým patronem žebráků, vojáků, vína, hus, koní a jezdců. Ale husy rád neměl, nejen kvůli tomu, že ho tenkrát prozradily, ale i proto, že ho často rušily při kázání. Možná právě proto tak často končí na pekáči.
Pátek 7. 11.12.00–22.00 Hotel Galant
|
Sobota 8. 11.10.00–16.00 Náměstí
|
Neděle 9.11.10.00–16.00 Náměstí
11.00, 13.30, 15.00 Náměstí
|
Úterý 11. 11.
|
Pátek 14. 11.
|
Sobota 15.11.
10.00–16.00 Náměstí
|
Neděle 16.11.10.00 Svatý kopeček komentovaný výstup na Svatý kopeček, sraz v TIC Mikulov
veselé vyprávění kata Mydláře
|
Pondělí 17. 11.10.00 Svatý kopeček
|
){kind=link}
Mikulov
Náměstí, 692 01, Mikulov
Telefon:
+420 519 444 555
E-mail:
podatelna@mikulov.cz
Web:
http://www.mikulov.cz/cz