Struny podzimu: Ahmad Jamal Quartet

Ahmad Jamal – klavír, Reginald Veal – kontrabas, Herlin Riley – bicí, Manolo Badrena – perkuse. Klavírista Ahmad Jamal, absolutní jazzová legenda, je i po osmdesátce k nezastavení. Nepřestává fascinovat a inspirovat celé generace hudebníků i posluchačů a stále hýří obrovskou tvůrčí energií. Před velkým koncertem v newyorské Carnegie Hall se představí poprvé českému publiku. Že by hudba vážně byla tím magickým elixírem života, který i v pokročilém věku pohání výjimečné osobnosti? Stačí vzpomenout na nedávnou historii Strun podzimu – živočišné tóny Sonnyho Rollinse nebo nespoutanou invenci Waynea Shortera. Klavírista Ahmad Jamal spadá do stejné kategorie: během více než šesti dekád aktivního muzikantství si vysloužil poklonu dokonce od samotného Milese Davise, který neskrýval inspiraci právě Jamalovými kompozicemi. Z hlediska vývoje jazzového klavíru je to především Jamalova melodičnost, smysl pro harmonii a práce s dynamikou, kterou mnozí experti vnímají jako pojítko mezi rytmickými kaskádami Theo Monka a sofistikovanou důmyslností Billa Evanse. Věhlasným kritikem Stanley Crouchem byl opěvován jako „nejdůležitější osobnost poválečného jazzu po Charlie Parkerovi“, on sám však vždy dával přednost spíše úspornější instrumentaci a bedlivému sledování srdečního rytmu skladeb před přívaly not a zběsilými tempy bebopu. Jamal je nenápadným inovátorem a především mistrem balad, což je v jazzu samostatná, královská disciplína. „K baladám se musíte propracovat, zabere to dlouhá léta, než získáte ten správný nadhled a vhled,“ tvrdí pokorně. A sám jest důkazem, že elixír jménem hudba opravdu zabírá: jeho poslední (a opět skvělé!) autorské album Saturday Morning vyšlo před pouhým rokem. V Praze budeme svědky toho, že hudba Ahmada Jamala dokáže zpříjemnit nejen sobotní rána, ale i jeden říjnový nedělní večer.