Kukura

Tyto okolnosti inspirovaly inscenátory k provedení řady dílčích i zásadnějších změn souvisejících s uvedením hry v českém kontextu a zároveň vyprovokovaly autora s odstupem několika měsíců k novému pohledu na vlastní hru, v níž je napsána i postava Čičvák, navenek sice slovně pasivnější, avšak v průběhu celého představení věrně doprovázející svého mistra v dobrém i zlém, coby mecenáše i nesmiřitelného despotu, tu mu vehementně oponující či dokonce protestující, jindy jen naslouchající či upřímně souhlasící s jeho estetickými názory. Tak koexistují navzdory generačnímu rozdílu jako ti, kteří se nemohou bez sebe obejít, neboť mají jeden druhému co nabídnout a svou umanutou sveřepostí, jež je tak trochu připodobňuje, usilují finálně o totéž - o profesionalitu.

Těm dvěma později sekunduje Veronika Žilková v roli bezskurpulózní, sebestředné a o sobě nepochybující hvězdy, přesvědčené, že bez ní se nic neobejde a která ledacos zadusí v samotném zárodku. Je protimluvem emocionálně bohatě rozvrstveného vnitřního světa, totiž nesnesitelným ztělesněním povrchnosti, již tak vehementně kritizuje. Konečně v závěrečném obraze vystoupí Lenka Skopalová v roli Kukurovy matky. A je zde ještě jeden – v této chvíli záměrně neavizovaný - herec, jehož překvapivé zjevení ve finále dodá vyznění hry nový, tragigroteskní tón.