Prohlídka skanzenu – Valašsko před sto lety

Objekty Valašské dědiny

Vstup do areálu - „Živý dům“ - Tzv. „Živý dům" je vstupním objektem do areálu Valašská dědina. Je to účelová stavba, využívaná především k realizaci výchovně vzdělávacích programů pro děti, mládež, ale i dalších tématických programů pro různé zájmové skupiny návštěvníků.

Polygonální stodola z Hodslavic - Kopie polygonální stodoly z Hodslavic. Objekt dnes slouží jako vstupní prostor s občerstvením. Pozoruhodný středověký typ půdorysu vznikl pod vlivem někdejších proutěných staveb, které z konstrukčních důvodů musely utvářet závěr strany v tupém úhlu. Místní pověst o stodole říká, že byla postavena po bitvě na Bílé hoře, jako tajná modlitebna evangelíků. Skutečností je však pouze to, že stodola patřila fojtskému rodu, ze kterého pocházel historik František Palacký. Ve stodole se ukládalo obilí a suchý jetel. Pro uskladnění slámy sloužily tři přístodůlky, zvané brstvy.

Pajta z jižního Valašska - Je prvním z objektů salašnické expozice. Tato lehká dřevěná stavba, dokumentující tradiční chov dobytka a ovcí, byla využívána na horských pastvinách jako přístřešek na ochranu před nepříznivým počasím.

Koliba z Černé hory - Koliba je příkladem primitivní roubené stavby z hrubých neopracovaných kmenů. V přední místnosti se rozdělával oheň a připravoval ovčí sýr. Na "kumháru" visel kotel. Kouř vycházel ven otvorem ve štítu. V zadní, menší místnosti jsou police na dozrávání ovčího sýra a nezbytné salašnické nářadí.

Chalupa z Velkých Karlovic - Miloňova - Vesnické obydlí středního zemědělce, jaké se stavělo na rožnovském panství ve druhé polovině 18. století. Patřilo pasekářskému rodu Škorňových. Do Valašského muzea v přírodě byla převezena v roce 1962 jako první objekt Valašské dědiny, přičemž byla velice citlivě vyřešena její lokalizace v krajině. Průchozí síň spojuje jizbu a komoru. Vzadu za jizbou je další komora, sloužící dnes jako kuchyň k přípravě ochutnávek pro návštěvníky muzea. Síní vyjdeme do krytého přístřešku, sloužícímu k uskladnění dřeva. S obytným stavením je spojen sklep, v jehož horní části je seník.

Chalupa bezzemka z Leskovce - Ukázka obydlí nejchudší valašské společenské vrstvy. Chalupa byla postavena v polovině 19. století. V miniaturní jizbě bydlelo na přelomu 19. a 20. století po čtyři roky šest lidí najednou. Všimneme si tu "lopáře" na odkládání upečených vdolků nebo přikrývání hrnců, ale i lůžka s jednoduchou rámovou konstrukcí a běžné hrnčiny, pocházející vesměs od drobných výrobců z Valašska. V síni najdeme běžné zemědělské nářadí, vidle na seno, motyky, kosu, pilu. Mezi obytným stavením a chlévem je skladovací prostor.

Chalupa ze Študlova - Rekonstrukce chalupy z roku 1816. Študlovští zvěroklestiči-miškaři se z jara a na podzim rozcházeli ze svých domovů za dosti výnosnou obživou do Polska, Uher i Německa. Stavení nemá komín. Kouř z pece je veden pouze na půdu.V jizbě s hliněnou podlahou leží typické miškařské nářadí. V síni si všimneme žrna, ručního mlýnu na obilí. Před chalupou najdeme tzv. letinu, svázané jasanové větve, sloužící v zimě jako krmivo pro dobytek. Ke stavení patří malá dílna na zpracování dřeva, chlévy a kůlna. V kůlně je nyní umístěn tzv. "strýček", též "kozel" nebo "stolica", sloužící k opracování šindele.

Blinkova chalupa z Horní Bečvy - Janinovy lúky - Obydlí drobného zemědělce pocházející z Horní Bečvy – Janinovy lúky. Roubené stavení má jizbu, komoru a průchozí síň, po stranách chalupy přistaveny dva přístřešky, kde jsou uloženy nástroje a nářadí. V chalupě postupně bydlely čtyři generace rodiny Blinků, drobní zemědělci, kteří si přivydělávali v lese jako dřevorubci. Expozice představuje situaci 20. let 20. století, kdy chalupu obývali dva bratři Josef a Antonín, oba staří mládenci. V zimních měsících vyráběli doma šindel, který prodávali.

Sušírna ovoce ze Seninky - Byla postavena koncem 19. století. Nachází se nad stavením ze Študlova. Pochází od Hanulíků ze Seninky. Z požárních důvodů se sušírny stavěly opodál vlastních zemědělských dvorů. Hojně se vyskytují ještě dnes ve vesnicích jižního Valašska.

Chalupa z Lužné - Tvoří dominantu tzv. Pasekářské kuly. Byl postaven krátce před rokem 1781. Obytné stavení je roubeno z netesaných trámů. Do síně vejdeme dveřmi starobylé konstrukce. Jejich veřeje jsou zapuštěny do prahu a nadpraží a pohybují se na tzv. "sově". Výřez u spodní hrany dveří sloužil drůbeži. V síni je podlaha z udusané hlíny, v obytné jizbě z hliněných tvárnic. Pod stropem procházejí dva příčné trámy, zvané polení, které zpevňují konstrukci. Sloužily také k sušení loučí, příp. k odkládání kuchyňského náčiní. Značnou část jizby zaujímá pec. Vařilo se na otevřeném ohništi. K dispozici byla také chlebová pec. Stavení nemá komín. Dymník nad ohništěm odváděl kouř jen nad strop, odtud volně procházel šindelovou střešní krytinou. V jizbě vlevo ode dveří vidíme asi sto roků staré hodiny, pod nimi je kropenka na svěcenou vodu. Prohlédneme si hrnce z dílen v okolí Valašského Meziříčí, Rajnochovic a Litovle. Na polici nás zaujme hoblík na louče. Lavici u stěny podpírají kameny, zahloubené do země. Ke stavení patřil chlév a přístavek s vozem, stejně jako chlévce s kurníkem. Část jizby je podsklepena. Vstup do sklepa je z čelní strany chalupy.

Komora ze Seninky - Komora jako samostatná stavba byla už od raného středověku významnou součástí zemědělského dvora, neboť chránila nejvýznamnější bohatství – úrodu, která byla obživou pro obyvatelé usedlosti po celý rok. Komora umístěná ve Valašské dědině sloužila ke skladování ovoce. Jak uvádí nápis na štítě, komoru v Senince „postavil Ján Bělyček s pomocí Boží roku 1882".

Zvonice z Lužné - Signály zvonic sloužily v každé době k organizování společenského života, zejména duchovního. Zvony ohlašovaly příchod nového dne, ranní, polední i večerní modlitby, úmrtí, požáry, živelné a válečné pohromy, zvonívalo se i při bouřce a lidé věřili, že tím rozeženou mraky a zastaví blesky. V roce 1751 byl vydán Požární řád Marie Terezie, který předepisoval vybudovat v každé obci zvonici a studnu, není-li tam jiný zdroj vody k hašení. V důsledku tohoto opatření se objevilo na valašských vesnicích mnoho jednoduchých sloupových zvonic.

Stánisko - dům z Karolinky - Rákošového - Označovaly se tak sezónní chlévy pro dobytek. Naše Stánisko pochází z druhé poloviny 19. století z oblasti Javorníků.Bývalo samostatným hospodářstvím. Poskytovalo přístřeší výminkářům nebo se pronajímalo hoferům. Kromě obytného stavení tu najdeme čtyři ovčíny a jeden chlév. Dodnes se tu chovají ovce. Salašnictví bylo značně namáhavé, proto se mu věnovali výhradně muži. Ženy na salaš nesměly, a to především z rituálních důvodů. Ovce bývaly zavřené v košáru, přenosné dřevěné ohradě.

Škola z Velkých Karlovic - Miloňova - Vědecká rekonstrukce přízemní roubené školy z Velkých Karlovic – Miloňova provedená podle dochovaných plánů z roku 1888 dnes již nestojícího objektu. Reprezentuje typ jednotřídní obecné školy s kabinetem z poslední třetiny 19.století Interiérová expozice je zasazena do roku 1890 a dokládá podobu školní třídy a prostředků užívaných k výuce dětí. Realizováno v rámci tzv. Norských grantů, finančních prostředků pro uchování evropského kulturního dědictví.

Hospoda s kupeckým krámem ze Zděchova - Vědecká rekonstrukce ve Zděchově dodnes stojícího objektu, sloužícího ještě v první polovině 20. století jako obecní hostinec s doplňkovým provozem porážky a obchodu. Podoba souboru staveb – hostinec, obchod s porážkou, ledovna a stodola s chlévy - se odvíjí od specifických potřeb vlastníků a tvoří pro vesnické prostředí atypický celek. V muzeu je objekt využíván jako pohostinské zařízení pro návštěvníky.

Šturalova pasekářská usedlost z Velkých Karlovic - Podťatého - Usedlost byla založena před rokem 1761 pod Velkým Javorníkem ve Velkých Karlovicích. Kolem objektu najdeme stodolu, ovčírnu a sklep.

Zvonička z Vrbětic - Zvonice stávaly v každé vesnici. Plnily zde signální funkci - ohlašovaly příchod nového dne, ranní, polední i večerní modlitby, úmrtí, požáry, živelné a válečné pohromy. Další z typů sloupových zvonic, které můžeme vidět ve Valašské dědině, pochází z 19. století z Vrbětic. Osada Vrbětice je součástí obce Vlachovice, ležící jihozápadně od města Valašské Klobouky.

Evangelický toleranční kostel z Huslenek - Vědecká rekonstrukce původní huslenské toleranční modlitebny vybudované v roce 1786 na základě Tolerančního patentu, umožňujícího praktikování i nekatolického vyznání. Původní stavba byla pro svůj špatný technický stav stržena již koncem 19. století. Jednolodní halová roubená konstrukce s valbovou střechou, absence věže se zvony, užití levných stavebních materiálů a samotné umístění na okraji vesnice v našem muzeu reprezentuje sakrální architekturu, jejíž realizace byla omezena řadou zákazů. Špatná ekonomická situace protestantských sborů na Valašsku se promítla do podomácky vyráběného mobiliáře. Interiér modlitebny luterské církve zachovával podélnou dispozici se stolem Páně a kazatelnou při užší straně proti vchodu.

Chalupa z Prlova - Chalupa z Prlova patřila k velmi staré usedlosti v obci, zapsané v tereziánském katastru v roce 1754. Část obce byla za války vypálena kvůli spolupráci s partyzány. Současná expozice je situována do období po 1. světové válce a zachycuje situaci šestinedělí po narození dalšího člena rodiny. Na stole jsou položeny dary od kmotry, žen z rodiny a sousedek, které přicházejí „do kouta" – navštívit šestinedělku. Na truhle je připraveno oblečení pro novorozence, na němž se vždy objevovala červená barva, působící jako ochrana dítěte před uřknutím. Expozici doplňuje bylinkářství, často využívané v dřívějších dobách při léčení různých neduhů.

Větrný mlýn z Kladník - Nejstarší a nejrozšířenější, dosud funkční typ větrného mlýna, zvaný beraní. Jedná se o patrový dřevěný mlýn, postavený v první polovině 19. století v Kladníkách poblíž hradu Helfštýn u Lipníka nad Bečvou. Síla větru pohání zapéřené lopatky, které pomocí hřídele, palečného kola a pastorku uvádějí do pohybu vrchní mlecí kámen, zvaný běhoun, který spolu s pevným dolním kamenem drtí obilné zrno. Semleté zrno padá do moučnice, kterou prochází tkaný rukávcovitý pytlík. Tím se prosívá nejjejmnější mouka, jež zůstává v moučnici. Nerozemleté části přicházejí na vyměnitelné síto, tzv. žíbro. Šrot, který se takto získá, se může znovu semlít.

Dům s chlévem a podsíňky z Valašské Polanky - Naše expozice ve světnici chalupy ukazuje situaci charakteristickou pro většinu rodin na Valašsku, využívajících tkalcovství jako jeden ze zdrojů obživy. Doplňkovou prací chalupníka byla výroba šindelů. Předlohou pro expozici ve stodole ve dvoře byla dílna Pavla Krystynika z Nového Hrozenkova, který prováděl kolářské práce. O její různorodosti svědčí i řada rozmanitých nástrojů, které si zde prohlédneme. Kromě kol, zhotovovali koláři také sáně, lyže i různé vozíky, součásti k pluhům, násady na nářadí a topůrka. Používali různé druhy dřeva, které před zpracováním muselo dlouho vysychat. Každý druh byl vhodný k jinému účelu, jejich vzájemné kombinování umožnila pouze dlouholetá zkušenost. Z okolí usedlosti se nám otvírá pohled na políčka, na kterých se pěstují tradiční plodiny. Z druhů pěstovaných na Valašsku dodnes v muzeu uvidíme vysetou křibici, gengel, špaldu, ale i pohanku, proso a len. V minulosti bývala políčka hojně zaplevelena, proto i my si můžeme prohlédnout "vzácný" koukol, chrpu i vlčí mák, které se dnes díky chemizaci z velkých lánů vytratily. Prohlédneme si také ovocný sad a jednotlivé ovocné dřeviny u chalup.

Dům s podsíňkem a sklepem z Velkých Karlovic - Jezerného č.p. 37 - Ukázka hospodářství, které si přivydělávalo formanstvím. Valašští formani jezdili až do Pešti s tkalcovskými výrobky, do Brna a do Vídně se zemědělskými produkty. Z Krakova dováželi sůl, nezbytnou pro chov ovcí. Na Valašsku se formanstvím živilo hodně rodin až do první světové války. Usedlost formana z Velkých Karlovic – Jezerného byla na původním místě byla součástí tzv. kuly – tj. shluku usedlostí propojených příbuzenskými vazbami. K originální formanské usedlosti náleží obytný dům, chlév a stodola. V muzeu byl dům po převezení umístěn na dočasném místě. Po přenesení další usedlosti původního rodinného shluku – Matochovy chalupy do Valašského muzea, doporučila Vědecká rada přemístění formanské usedlosti do blízkosti Matochovy chalupy. Tímto transferem je možné prezentovat historicky podloženou ekonomickou a sociální provázanost obou usedlostí. Objekt je ukázkou střední pasekářské usedlosti, kde hospodář provozoval přidruženou výdělečnou činnost – „formanství" (povoznictví). Valašští formani rozváželi tkalcovské výrobky, dřevo, šindel a různé zemědělské produkty (brynzu, švestková povidla) až do Budapešti, Brna, Vídně a ze světa přiváželi především sůl, která byla při chovu ovcí velmi potřebná.

Kovárna z Lutoniny - Vlastní dílenský provoz této vesnické kovárny byl vystavěn z kamene v roce 1889, srubová komora nad dílnou (sloužila jako sýpka) je starší konstrukce. Pochází z roku 1852 a byla na kovárnu dodatečně nadzvednuta. Před kovárnou vidíme klec na kování vzpurných koní nebo hovězího dobytka. Každá kovárna má především výheň a kovářský měch. Hlavním nástrojem je kovadlina, které se na Valašsku říkalo "nákova". Naše kovadlina pochází z roku 1734. Kromě ostatních nástrojů si prohlédneme jednu z prvních mechanických vrtaček a velký vrták, zvaný "bukšák", sloužící k rozšiřování otvorů v hlavě dřevěného kola vozu.

Obytný dům z Nového Hrozenkova č.p. 10 - Pochází z dvacátých let 19. století. Nabízí expozici svatby. Uvidíme ukázky večerní hostiny v soukromí spojené s čepením nevěsty. Prostorná světnice, vytápěná ze samostatné kuchyňky, je vybavena čtveřicí oken, což byl u běžných vesnických chalup výjimečný přepych. Stavení má celkem tři komory, z čehož dvě najdeme na půdě, tzv. húře, která je tady jako v jediném objektu ve Valašské dědině přístupná. Jedna z komor na půdě byla zařízena k bydlení.

Chalupa z Nového Hrozenkova č.p. 536 - Expozice moderní vesnické jizby z padesátých let 20. století. Majitel, zarputilý starý mládenec, povoláním zámečník, si přivydělával opravou šicích strojů. Moderní doba s sebou přinesla moderní vybavení interiéru, např. rádio. Velkou zálibou majitele stavení bylo včelařství, což dokládají dvě řady osiřelých úlů, stojících pod chalupou.

Chalupa z Nového Hrozenkova č.p. 205 - Kopie roubené stavby z údolí Vranča v Novém Hrozenkově. Vybavení expozice dokládá bydlení slabších sociálních vrstev v polovině 19. století. Chalupa je členěna na vstupní síň, malou komoru sloužící ke skladování potravin, nádobí i nářadí a obytnou jizbu, vybavenou podomácky zhotovenými kusy nábytku. K domu patří chlév k ustájení dobytka, stodola a kůlna.

Chalupa z Nového Hrozenkova č.p. 60 - Transferem domu z Nového Hrozenkova č. 60 uzavírá dílčí expoziční celek Valašské dědiny, tzv. Hrozenkovskou terasu. Umístění objektu jako součásti vesnické zástavby prezentuje sociální a hospodářské vztahy na vesnici mezi jednotlivými usedlostmi a příbuzensko-hospodářskými celky. Dům a vnitřní expozice představí obydlí středního rolníka s doplňkovou domáckou výrobou (především výroba plátna a další). Originální objekt, který pochází z první poloviny 19. století a je jednou z nejstarších stavebních forem v Novém Hrozenkově, byl zachráněn před zničením a převezen do muzea v 70. letech 20. století.

Chalupa z Velkých Karlovic - Jezerného č.p. 38 - Pochází z první poloviny 18. století. V našem muzeu slouží jako tzv. živé hospodářství. Je to střední typ zemědělského hospodářství. Celý dvůr se skládá z obytné budovy, stodoly s přístřeškem a chlévci pro prasata, malé stáje pro koně a chléva s hnojištěm. Za potůčkem jsou seník se sklípkem a udírna masa. Stavení má průchodní síň, spojující jizbu s komorou. K jizbě je připojena ještě další, boční komora, tzv. "chalúpka", sloužící jako výminek. Dnes na živém hospodářství najdeme krávu, prase, kozy, králíky, slepice a husy. Na jiném místě (poblíž tzv. Formana) jsou ustájeni dva koně a poník. Rodinu hospodářských zvířat v našem muzeu doplňuje stádo asi třiceti oveček, ustájených na tzv. Stánisku.

Fojtství z Lidečka - Vzácný originál valašského roubeného patrového stavení z počátku 19. století. Objekt fojtství pochází z roku 1812, kdy si ho nechal postavit tehdejší lidečský fojt František Františák. Z důvodu sňatku s dcerou mlynáře však nechal vzápětí stavbu přenést na jiné místo, a to k Šimarovu mlýnu na říčce Senici v Lidečku. Od roku 1834 stál tedy dům v těsném sousedství mlýna a do 30.let minulého století se v něm vystřídalo několik generací, podílejících se na chodu mlýna. Expozice v objektu je zasazena do přelomu 19. a 20. století, kdy v domě žila rodina jednoho z přiženěných mlynářů. V jizbě se nejen bydlelo, ale zároveň zde zruční mlynáři-sekerníci na hoblici vyráběli a opravovali součástky k mlýnskému zařízení. Horní patro sloužilo pouze k úschově výpěstků a obilí, které sem mlynáři vytahovali v pytlích přes kladku umístěnou v podstřeší pavlače. Dům byl tedy původně postaven pravděpodobně ke zcela jinému účelu, avšak úřad fojta zde nemáme spolehlivě historicky doložen.

Amfiteátr na Stráni - Postavený pro 800 diváků při příležitosti Valašského roku 1985.

Barokní kaple z Valašské Bystřice – Na Rovni představuje rekonstrukci její historické podoby z poloviny 18. století. Nevelkou stavbu obdélného půdorysu se zaoblenou apsidou bez vyvedené zvonice nechal v roce 1755 na vlastní náklady vystavět bystřický fojt a portášský velitel Jiří Křenek st. (1721-1791). Stavitel kapli realizoval již z „pevné matérie“, v našem případě z cihelného zdiva osazeného na kamenné podezdívce, pouze u konstrukce sedlové střechy s jehlancovitým ukončením v části nad apsidou a u krytiny využil dostupného dřeva. Zamýšlel ji jako kapli pohřební, odkud byly vypravovány průvody s rakví na hřbitov v místě současného kostela. Ten si Valašská Bystřice pořídila v letech 1772-1779, kdy také plně nahradil prvotní funkci kaple. Prezentaci dobového pohřbu odpovídá taktéž zařízení jejího interiéru.